Novinkou letošního programu festivalu Smetanova Litomyšl je Operní líheň – nastudování skladatelovy Hubičky se studentskými sólisty. Stojí za ním s režisérkou Magdalenou Švecovou dirigent Jakub Klecker, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje průběh celoročních příprav a vypočítává záměry, které projekt má. Je přesvědčen, že pro dlouhodobý pěvecký rozvoj sólistů je hlubší poznání práce na smetanovských operních rolích velmi důležité. A připomíná, že Hubička patří k nejvděčnějším a pěvecky nejpřístupnějším operám Bedřicha Smetany. Připravují se tři představení, na večery od 23. do 25. května.

Můžeme čekat nějaké přece jen lokální nebo ochotnické představení, nebo máte opačnou, mnohem větší ambici?

Jsem přesvědčený, že projekt Operní líheň má ambici stát se významnou součástí Smetanovy Litomyšle. Pokusím se ale nejdřív o širší kontext, co má tento záměr reflektovat a v čem má vzbudit zájem u široké veřejnosti… O projektu jsem začal uvažovat přibližně před pěti lety. Už tehdy jsem chtěl propojit několik aspektů. První byl čistě umělecký: jako dirigent se řadu let věnuji práci s mladými interprety a měl jsem potřebu zúročit svoje poznatky a zkušenosti. Druhý aspekt byl čistě pedagogický a edukativní: formovat mladé umělce napříč různými profesemi – to znamená zpěváky a sboristy, hráče orchestru, asistenty režie nebo asistenty dirigenta – v divadelním provozu, ve zkouškovém procesu operní inscenace. Třetím, velmi důležitý aspektem, bylo velké poděkování festivalu Smetanova Litomyšl. Za více než patnáctiletou pravidelnou spolupráci jsme uvedli řadu krásných inscenací s brněnským nebo ostravským operním souborem a také realizovali dramaturgicky vzácné symfonické a sborové koncerty. S tím souvisí i vřelý a přátelský vztah s bývalým uměleckým ředitelem Vojtěchem Stříteským.

Novému vedení festivalu jste tedy nabídl projekt…

…myslím, že ambiciózní projekt, který má za úkol všechny tyto aspekty povýšit do hlavní programové řady festivalu. Nemá být ničím přidruženým – a nemá to být ani nic ochotnického! Snažíme se splňovat všechna profesionální kritéria.

Minulý víkend jste měli pro přípravu Hubičky soustředění. Kolik jich ještě bude?

Měli jsme první třídenní celodenní zkoušení ve Smetanově domě, v místě, kde budeme naši inscenaci hrát. Doposud jsme od podzimu zkoušeli na jiných místech, v Praze nebo v Brně. Na závěr soustředění jsme operu prošli v rámci klavírní generálky, poprvé v kostýmech, ale ještě bez světel. Finální část našeho celoročního zkouškového procesu zahájíme v Litomyšli dvacátého června. Čeká nás orchestrální zkouška, dvě hlavní zkoušky a generálka. Potom máme veřejnou předpremiéru.

Kolikeré obsazení máte pro role k dispozici?

Na základě předzpívání jsme loni na jaře vybrali více zpěváků, než jsme původně zamýšleli. Chtěli jsme mít jedno obsazení sólistů, ale nakonec jsme se rozhodli pro dvojí. Primárně v souvislosti s vysokou kvalitou všech zájemců, ale i z důvodu případných onemocnění. S druhým obsazením, kterému se říká cover, se snažíme pracovat stejně intenzivně jako s hlavním castem. V běžné praxi coveři v divadle sledují práci hlavního castu a čekají na svoji příležitost. My jsme tohle chtěli s režisérkou Magdalenou Švecovou uchopit jinak – umožnit i těm takzvaně druhým stejný podíl práce jako s prvním castem. Druhé obsazení zazpívá na veřejné předpremiéře. Premiéra i repríza bude svěřena hlavnímu sólistickému obsazení.

Proč jste vlastně vybrali zrovna Hubičku?

S oběma řediteli, Michalem Medkem i Markem Šulcem, jsme o titulu dlouho přemýšleli. Myslím, že volba smetanovského díla byla logická. A opera Hubička patří podle mého názoru k nejvděčnějším a pěvecky nejpřístupnějším autorovým operám. Věřím, že naše inscenace osloví široké spektrum publika, protože my, interpreti, si přípravu nesmírně užíváme.

Chápu dobře, že případným pokračováním nemusí být v budoucnu nutně vždy Smetana? Nebo dokonce Smetana třeba už příště ani nebude?

Tento projekt byl cíleně nabídnut Smetanově Litomyšli, jak jsem již zmínil v úvodu našeho rozhovoru. Primárně bych si tedy přál věnovat se systematicky operám Bedřicha Smetany. Leckdo by mohl namítnout – nedávno proběhl úspěšný Smetanovský rok 2024, ostravská opera se v něm zhostila primátu uvedení všech jeho oper, do Litomyšle přivážejí skladatelovy inscenace tuzemské operní domy… Jsem ale přesvědčen, že pro dlouhodobý pěvecký rozvoj sólistů je hlubší poznání práce na smetanovských operních rolích velmi důležité. Ve své praxi, co působím jako dirigent v operních divadlech, jsem se setkal s tím, že zpěváci – i když by na to předpoklady měli – se ke smetanovským rolím dostanou pozdě, ne-li vůbec. A náš projekt dává šanci zhostit se této nelehké výzvy.

Kolik se vám tedy přihlásilo k předzpívání mladých sólistů?

Přijela spousta talentovaných mladých interpretů s krásnými hlasy. Více než dvacet Vendulek nebo Barčí, okolo patnácti Martinek, kolem deseti Tomšů nebo Lukášů. Celkem více než osmdesát sólistů. Měli jsme věkové ohraničení do třiatřiceti let včetně. Sólisté zpívali jednu árii z Hubičky, případně z jiných jeho oper, a potom cokoliv dalšího, podle vlastního výběru. Všichni zpěváci podali na předzpívání pozoruhodné výkony.

Ještě jednou: budete tedy do Operní líhně zařazovat vždy Smetanu? 

Určitě se nebráním i jiným autorům. Po skončení letošního festivalového ročníku budeme rekapitulovat a bavit se s vedením festivalu o dalších perspektivách našeho projektu.

A vybírané opery budou vždy přece jen lehčího ražení, jako je Hubička, nebo půjdete i do něčeho velmi vážného, do něčeho žánrově velkého?

Půjde o to, kam budeme cílit. Jestli na výchovu pěveckých oborů, na typy postav nebo na dramaturgickou linku daného festivalového ročníku. Také bych se rád do budoucna zamyslel i o místě konání, protože Smetanův dům má určité akustické omezení. Orchestr není zapuštěný, ale sedí těsně pod pódiem, což je náročné vzhledem ke zvukové vyváženosti vůči zpěvákům. Letos máme pro všechny tři večery už delší dobu předem vyprodáno, takže třeba se v budoucnu s naším projektem dostaneme na zámecké nádvoří…!

Když pracujete v tomhle projektu se studenty, jsou to jen zpěváci, nebo jde i o asistenty dirigenta a režiséra…?

Asistentkou režisérky je Zuzana Švecová, její dcera, která má za sebou už řadu samostatných projektů. Asistentem dirigenta je můj student z brněnské JAMU Jáchym Svoboda, který měl na starosti některé aranžovací zkoušky a ke konci procesu mi bude k ruce ve Smetanově domě: bude hlídat akustické neduhy a dávat mi zpětnou vazbu. Spolupracuje s námi orchestr Czech Virtuosi, který je složený z profesionálních hudebníků z řad Filharmonie Brno nebo Národního divadla Brno, ale je doplněný o členy Janáčkova akademického orchestru, studentského tělesa JAMU. A nesmím zapomenout na sbor KOS, působící pod vedením sbormistra Milana Motla na pedagogické škole v Litomyšli. To je dalších čtyřicet mladých umělců na pódiu, ve věku zhruba mezi patnácti a dvaceti roky.

Takže i u nich může být hezké, že je zaměříte na Smetanu.

Myslím, že ano. Po zkušenostech a zážitcích z dosavadních zkoušek je patrné, že všichni vzali nelehký úkol s velkým odhodláním. Z toho, jak se jednotlivé složky postupně spolu potkávají, mám velkou radost. Všichni interpreti se poprvé společně sejdou až pět dnů před samotnou premiérou! Věřím, že i za tuto krátkou dobu ještě povýšíme a zúročíme naši celoroční práci v jednotlivých uměleckých složkách.

Má vaše takto koncipovaná Hubička u nás nějaký předobraz?

Myslím, že v kontextu našeho projektu nemá. V divadlech bývalo dříve obecně více času na hudební přípravu. Každý soubor měl řadu kmenových sólistů, k dispozici byly třeba do Prodané nevěsty tři Mařenky a dva Jeníci. Základní repertoár si mohli sólisté vypracovat velmi poctivě, na korepeticích už například i s dirigentem. A to byl a je i můj cíl Operní líhně. Věnoval jsem čas korepeticím, sólisty jsem doprovázel na klavír. Ke spolupráci jsem také přizval sopranistku Janu Siberu, která mi byla velmi nápomocna a intenzivně pracovala se sólisty jako hlasový kouč. Oba jsme se snažili o co nejdůkladnější formování pěveckých partů jednotlivých postav v celé komplexnosti a šíři.

Vyplývá z toho, že litomyšlský projekt má efekt nejen pro účastníky, pro studenty, ale i pro tebe? Že tě to dokonce může posunout?

Ano, třeba i při uvažování, jak stavět jednotlivé sezóny, až za dva roky nastoupím v brněnském Národním divadle na post hudebního ředitele opery. Tenhle projekt do jisté míry nahrazuje Operní studio, které v současnosti v žádném tuzemském profesionálním divadle úplně nemáme. Režisérka Magdalena Švecová uskutečnila se zpěváky řadu hereckých workshopů, aby byli připraveni na samotné aranžování jednotlivých situací.

Máte už v Litomyšli domluvené, že za dva roky bude něco podobného, jako je letošní Operní líheň? Nebo o tom opravdu budete hovořit až podle toho, jak letošní projekt dopadne? Zatím nic konkrétního. Věřím, že po letošním pilotním ročníku našeho projektu budeme moci v budoucnosti pokračovat a Operní líheň dále rozvíjet. Jsem přesvědčený, že mladá generace umělců si tuto pozornost a podporu zaslouží.

Foto: Barbora Málková a archiv Jakuba Kleckera

Facebook X E-mail WhatsApp