16. červen
Svátek má Zbyněk.
2018 – zemřel Gennadij Rožděstvěnskij (Gennady Rozhdestvensky), ruský dirigent s rozsáhlou domácí i zahraniční kariérou (narodil se 4. května 1931). Premiéroval mnoho děl sovětských skladatelů, Sofia Gubajdulina mu věnovala svou symfonii Stimmen… Verstummen… a několik děl mu dedikoval Alfred Schnittke. Věnoval se Šostakovičově tvorbě, na Edinburském festivalu v roce 1962 uvedl západní premiéru jeho Čtvrté symfonie. Už ve dvaceti dirigoval Čajkovského balet Louskáček ve Velkém divadle v Moskvě, kde byl pak deset let dirigentem, v letech 1964–1970 hlavním dirigentem a v roce 2000 a 2001 generálním uměleckým ředitelem. Tehdy dirigoval světovou premiéru původní verze opery Sergeje Prokofjeva Hráč. Třináct let vedl v Moskvě Symfonický orchestr Všesvazového rozhlasu a televize, v letech 1983–1991 pak Symfonický orchestr Ministerstva kultury SSSR, se kterým mimo jiné nahrál všechny symfonie Dmitrije Šostakoviče, Alexandra Glazunova, Antona Brucknera, Alfreda Schnittkeho a Arthura Honeggera. Na konci 80. let také v Leningradu provedl a natočil všechny symfonie Ralpha Vaughana Williamse. Byl vedle toho rovněž uměleckým ředitelem Stockholmské filharmonie, šéfdirigentem londýnského Symfonického orchestru BBC a Vídeňských symfoniků a hostujícím dirigentem Islandského symfonického orchestru a Petrohradské filharmonie. V roce 2016 získal 7. mezinárodní Šostakovičovu cenu… Jeho rodiči byli dirigent a pedagog Nikolaj Anosov a sopranistka Natalija Rožděstvenská. Pro svou profesionální kariéru přijal rodné příjmení matky. Z druhého manželství s klavíristkou Viktorií Postnikovovou měl syna Sašu Rožděstvenského, houslistu.
1990 – zemřela Eva Turner, britská operní pěvkyně – dramatická sopranistka (narodila se 10. března 1892). Od roku 1920 byla přední sólistkou společnosti Carl Rosa Opera Company, v roce 1924 ji Arturo Toscanini angažoval do milánské Scaly; začala tak její mezinárodní kariéra v kontinentální Evropě, v Severní a Jižní Americe a v londýnské Covent Garden. Měla široký repertoár obsahující Verdiho a Wagnerovy opery, především známá byla však výkony v titulní roli Pucciniho Turandot. Od konce 40. let působila jako pěvecká pedagožka, nejprve v USA a poté ve Velké Británii.
1986 – zemřel Maurice Duruflé, francouzský varhaník a skladatel (narodil se 11. ledna 1902). Patřil k posledním z velké francouzské varhanní školy založené Césarem Franckem a Charlesem-Marie Widorem. V roce 1927 si ho Louis Vierne vybral jako asistenta v chrámu Notre Dame. Od roku 1930 působil jako varhaník v kostele Saint-Étienne-du-Mont v Paříži a procestoval Evropu a Severní Ameriku jako koncertní umělec. Roku 1944 se stal profesorem harmonie na pařížské konzervatoři.
1983 – zemřel Jaroslav Krombholc, dirigent a skladatel (narodil se 30. ledna 1918). Za války byl vedle dirigování v pražském Národním divadle současně i šéfem opery Státního divadla v Ostravě. Od roku 1949 působil v Národním divadle střídavě jako dirigent a šéf opery. V roce 1975 se na tři roky ujal místa šéfdirigenta Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Byl manželem sopranistky Marie Tauberové. Na Pražské konzervatoři studoval kompozici u Otakara Šína a na Mistrovské škole u Vítězslava Nováka, dirigování u Pavla Dědečka a na Mistrovské škole u Václava Talicha. V letech 1934 a 1935 byl předtím jediným soukromým žákem Otakara Ostrčila.
1975 – zemřel František Vrána, český klavírista a skladatel (narodil se 14. listopadu 1914). V letech 1939–1945 byl klavíristou v ostravském studiu Čs. rozhlasu a po osvobození působil jako klavírista a hudební režizér v Praze. Na koncertech často vystupoval jako doprovazeč a společně s Marií Knotkovou vytvořili klavírní duo. V kompozici byl žákem Viléma Petrželky, Josefa Suka a Vítězslava Nováka, ve hře na klavír Viléma Kurze a ve hře na varhany Eduarda Treglera
1973 – premiéru měla opera Smrt v Benátkách (Death in Venice), op. 88 Benjamina Brittena, jeho poslední operní dílo. Je založeno založena na novele Smrt v Benátkách od Thomase Manna. Premiéra se uskutečnila v Anglii v koncertní síni Snape Maltings na festivalu v Aldeburghu, nedaleko městečka, kde skladatel žil. Příběh o spisovateli Aschenbachovi, který v roce 1911 cestuje do Benátek, aby se pokusil vyléčit svůj tvůrčí blok; nečekaně se tam zamiluje do polského mladíka jménem Tadzio. Jeho vášeň ho vede k rozhodnutí zůstat v Benátkách během epidemie cholery, což ho nakonec stojí život… Tadzia hraje v opeře tanečník, doprovázený jedinečným zvukovým světem nápaditě využívaných bicích nástrojů. Premiéru dirigoval Steuart Bedford, Britten toho ze zdravotních důvodů nebyl schopen. Uskutečnila se dva roky po uvedení stejnojmenného Viscontiho filmu do kin – filmu, který Britten nikdy neviděl. Roli Gustava von Aschenbacha zpíval Brittenův partner, tenorista Peter Pears.
1940 – zemřela Vítězslava Kaprálová, skladatelka a dirigentka (narodila se 24. ledna 1915). Dožila se pouhých 25 let, ale stačila složit více než čtyřicet skladeb. Její hudba byla vysoce ceněna už za života a její mimořádný talent je dnes oceňován s odstupem čím dál víc. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy v Králově Poli, hudební skladatel a profesor skladby na brněnské konzervatoři. Matka byla učitelkou zpěvu. V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování sboru u Viléma Steinmana a orchestru u Zdeňka Chalabaly. Absolvovala Klavírním koncertem d-moll, který vzbudil ohlas i tím, že skladbu také dirigovala. Na mistrovské škole Pražské konzervatoře studovala u Vítězslava Nováka a Václava Talicha. Absolventskou prací byla Vojenská symfonieta, kterou provedla v listopadu 1937 s Českou filharmonií. V Paříži byla soukromou žačkou Bohuslava Martinů. Provdala se za Jiřího Muchu, zemřela v Montpellier na jihu Francie. O skladatelčin hudební odkaz pečuje od roku 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society.
1939 – zemřel Viktor Roman Moser, skladatel, houslista a pedagog (narodil se 7. února 1864). Skladbu studoval soukromě u Zdeňka Fibicha. V roce 1885 se stal členem orchestru Národního divadla v Praze. V roce 1888 podnikl studijní cestu do Německa a stal se učitelem houslí ve škole Glasbené matice v Lublani. Od roku 1891 byl profesorem konzervatoře v Záhřebu. Napsal čtyřdílnou školu hry na housle, která byla oficiálně zavedena na slovinských hudebních školách. Do Čech se vrátil v roce 1903. Učil napřed na hudební škole v Sušici a v od roku 1920 v Plzni na nově založené Městské hudební škole Bedřicha Smetany. Sestavil úplný katalog skladeb Zdeňka Fibicha z let 1862–1888. Je pohřben v rodinné hrobce na Ústředním hřbitově v Plzni.
1938 – narodil se Robert Gutter, americký dirigent a pedagog (zemřel 8. května 2017). V letech 1970 až 1986 byl hudebním ředitelem a dirigentem Springfieldského symfonického orchestru, největšího profesionálního orchestru ve státě Massachusetts mimo Boston. Byl rovněž dirigentem a hudebním ředitelem Fayetteville Symphony a Greensboro Philharmonic. Pohostinsky řídil orchestry a operní soubory po celém světě, od Buenos Aires přes Madrid a Vídeň po Kyjev a Kazachstán. V roce 1996 založil Mezinárodní institut pro dirigenty, vzdělávací program pro profesionály, se sídlem v Rumunsku, Řecku a Bulharsku. Zemřel v Moldavsku.
1929 – narodil se James K. Randall, americký skladatel (zemřel 28. května 2014), jeden z prvních zastánců elektronické hudby. V době smrti byl emeritním profesorem hudby na Princetonské univerzitě, kde učil od roku 1957. Psal také o hudbě a mnoho jeho spisů mělo podobu vysoce experimentálních prozaických básní.
1909 – narodil se Willi Boskovsky, rakouský houslista a dirigent (zemřel 21. dubna 1991). Proslul jako dirigent vídeňských novoročních koncertů v letech 1955 až 1979. V letech 1939 až 1971 byl koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků. Souběžně byl šéfdirigentem Vídeňského orchestru Johanna Strausse a vedl Boskovského kvarteto a Vídeňské okteto. Nahrál všechny Mozartovy sonáty s klavíristkou Lili Krausovou a kompletní tria pro klavír, housle a violoncello s Krausem a Nikolausem Hübnerem… Po mrtvici v roce 1979 se vzdal dirigování a orchestr požádal Lorina Maazela, tehdejšího ředitele Vídeňské státní opery, aby tradici novoročních koncertů udržel.
1923 – narodil se Henryk Czyż, polský skladatel a dirigent (zemřel 16. ledna 2003). V 60. letech úzce spolupracoval s Krzysztofem Pendereckým, dirigoval premiéry jeho Pašijí, Dies irae a jeho operní prvotiny Ďáblové z Loudunu. Působil postupně v Opeře Stanisława Moniuszka v Poznani, ve Velkém symfonickém orchestru Polského rozhlasu, ve Varšavské opeře a v Krakovské filharmonii, v letech 1957–1960 a 1972–1980 byl uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Lodžské filharmonie a v letech 1971–1974 hudebním ředitelem v Düsseldorfu. Dirigování vyučoval na Státní vyšší hudební škole v Krakově a v letech 1980 až 1995 na Hudební akademii ve Varšavě. V 70. letech byl tvůrcem a moderátorem populárního televizního pořadu Nie taki diabeł strach, který v Polsku popularizoval klasickou hudbu.
1919 – narodil se Milivoj Uzelac, skladatel a dirigent (zemřel 8. března 1988). V letech 1956–1959 byl šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc, v letech 1960–1962 hlavním dirigentem Armádního uměleckého souboru. V roce 1961 se stal šéfem orchestru pražského Divadla Na Fidlovačce a od roku 1963 dirigentem Hudebního divadla Karlín. Předsedal 4. února 1977 shromáždění hudebních umělců, později známému jako Anticharta.
1915 – narodil se Rudolf Kirs, violoncellista (zemřel 8. července 1963), koncertní mistr Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a v letech 1953–1963 Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze, člen Heřmanova tria a pedagog Pražské konzervatoře.
1901 – narodil se Conrad Beck, švýcarský skladatel (zemřel 31. října 1989). V letech 1924 až 1933 pobýval v Paříži, kde studoval u Jacquese Iberta a navázal kontakty s Arthurem Honeggerem, Nadií Boulangerovou a Albertem Rousselem. S Tiborem Harsányim, Bohuslavem Martinů, Marcelem Mihalovicim, Alexandrem Tansmanem a Alexandrem Tcherepninem tam vytvořili skladatelské sdružení L’École de Paris. V Beckově tvorbě se snoubí neobarokní a neoklasicistní prvky s nezávislým, převážně lyrickým a hluboce expresivním stylem. Po návratu do Basileje v roce 1933 vedl dalších třicet let tamní hudební oddělení Švýcarského rozhlasu. Byl to právě on, kdo představil svého pařížského kolegu a přítele Bohuslava Martinů basilejskému dirigentu a mecenáši Paula Sacherovi.
1881 – narodil se Bruno Weigl, moravský hudební vědec a skladatel (zemřel 25. září 1938). Vystudoval brněnskou hudební školu zřizovanou spolkem Brünner Musikverein, ale až do roku 1924 pracoval ve státních službách. Publikoval rozsáhlou učebnici harmonie a zabýval se systematickým soupisem violoncellové a varhanní literatury. Jeho kompozice vycházejí z tvorby impresionistů. V Brně se podílel na pořádání soukromých hudebních večerů a po roce 1918 i na činnosti Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst in Brünn.
1874 – narodil se František Neumann, dirigent a hudební skladatel (zemřel 25. února 1929). Vyučil se uzenářem u dvorního dodavatele uzenin ve Vídni, ale vedle toho studoval soukromě hudbu a začal komponovat. V roce 1892 posoudil jeho skladby Karel Bendl a povzbudil ho k další činnosti. Odešel na konzervatoř do Lipska, kde studoval u Carla Reineckeho a Salomona Jadassohna, stal se korepetitorem divadla v Karlsruhe a městského divadla v Hamburku a v roce 1899 prvním kapelníkem v Řezně. Pak vystřídal několik dalších divadel: Linec, Liberec, Teplice a Frankfurt nad Mohanem. V roce 1906 mu bylo nabízeno místo dirigenta v pražském Národním divadle, ale k angažmá nakonec nedošlo. Po vzniku Československé republiky přijal nabídku Leoše Janáčka a stal se šéfem opery brněnského Národního divadla. Prakticky z ničeho vybudoval operní soubor, který si záhy získal mezinárodní pozornost. Téměř všechna Janáčkova jevištní díla vzniklá po roce 1918 měla premiéru v Brně pod jeho taktovkou. Uváděl na scénu i opery dalších současníků – Otakara Ostrčila, Vítězslava Nováka a dalších. V roce 1919 se také stal profesorem dirigování na brněnské konzervatoři, kde vychoval řadu vynikajících dirigentů, jakými se stali Zdeněk Chalabala nebo Břetislav Bakala. Byl předsedou Klubu moravských skladatelů a v roce 1925 byl jmenován ředitelem brněnského Národního divadla. Je pohřben na Městském hřbitově v Prostějově.
1873 – narodila se Antonina Nezhdanova (Antonina Vasiljevna Neždanova), ruská a sovětská pěvkyně – sopranistka (zemřela 26. června 1950). Byla přední členkou Velkého divadla v Moskvě, často zpívala také v Mariinském divadle v Petrohradu a v Kyjevě a Oděse. Její jediné vystoupení v zahraničí se konalo v roce 1912, kdy vystoupila po boku tenoristy Enrica Carusa v Paříži. Sergej Rachmaninov jí věnoval svou Vokalízu a byla i první interpretkou úpravy pro soprán a orchestr pod taktovkou Sergeje Kusevického. V roce 1943 byla jmenována profesorkou na Moskevské konzervatoři.
1865 – narodil se Bohumil Vendler, sbormistr, dirigent, hudební pedagog a skladatel (zemřel 26. ledna 1948). Živil se jako soukromý učitel hudby, v letech 1910–1920 byl v Praze ředitelem kůru v chrámu sv. Jakuba a v letech 1914–1923 vyučoval hudební výchovu na Masarykově státním reálném gymnasiu; byl sbormistrem Zpěváckého spolku pražských typografů a smíchovského pěveckého sdružení Lukes a působil také jako druhý dirigent pražského Hlaholu. Akademický orchestr se za jeho působení přetvořil v Hudební jednotu vysokých škol pražských. Ve skladbě byl žákem Zdeňka Fibicha. Komponoval chrámovou i komorní a světskou sborovou hudbu.
1863 – narodil se Paul Antonin Vidal, francouzský skladatel, dirigent a pedagog (zemřel 9. dubna 1931). Dirigoval v Opéra National de Paris, kde mimo jiné řídil první provedení Massenetových oper Ariane a Roma. Spolu s Georgesem Martym spoluzaložil Concerts de l’Opera. V letech 1914 až 1919 byl hudebním ředitelem Opéra-Comique, kde dirigoval obnovená provedení oper Alceste, Don Juan, Ifigénie v Tauridě a dalších, i premiéry několika oper a baletů. Vyučoval na pařížské konzervatoři. V kompozici byl žákem Julese Masseneta. Mezi jeho žáky naopak byla Nadia Boulanger, pozdější legendární pedagožka, i její sestra Lili nebo například Jacques Ibert. Vidalův bratr Joseph Bernard (1859-1924) byl také skladatem.
1843 – narodil se Jan Malát, skladatel, pedagog, sběratel a upravovatel lidových písní (zemřel 2. prosince 1915). Vystudoval Varhanickou školu, byl učitelem v Novém Bydžově a v Hořicích. V Bydžovském smyčcovém kvartetu hrál na violu, v Hořicích napsal pro ochotníky scénickou hudbu k Tylovým Kutnohorským havířům. Od roku 1876 se s rodinou usadil v Praze na Smíchově. Vydal Hudební slovník, Stručnou všeobecnou nauku o hudbě, Praktickou školu hry na housle a školy hry klavír, harmonium a flétnu. Složil dvě opery: Stáňa měla premiéru v Národním divadle a Veselé námluvy v Divadle na Vinohradech.
1843 – narodil se David Popper, violoncellista a skladatel (zemřel 7. srpna 1913), ve své době vyhledávaný sólista. Vedle sólové dráhy byl v letech 1868–1873 koncertním mistrem a sólistou Dvorní opery ve Vídni a od roku 1886 působil jako profesor na Hudební akademii v Budapešti. Komponoval převážně pro svůj nástroj – mimo jiné čtyři koncerty pro violoncello a orchestr, tři suity, Requiem pro tři violoncella a orchestr, řadu drobnějších přednesových skladeb a Hohe Schule des Violoncellspiels – sbírku 40 violoncellových etud vysoké obtížnosti. Jeho mladší bratr Wilhelm (1846–1915) hrál také na violoncello. Působil v orchestrech ve Vídni a v Londýně a jako pedagog v New Yorku.
1837 – narodil se Adolf Průcha, varhaník a skladatel (zemřel 20. října 1885). Vystudoval učitelský ústav a Varhanickou školu. Od roku 1859 působil jako varhaník v několika pražských chrámech a učil na Varhanické škole. Byl sbormistrem pěveckého spolku Beseda a v roce 1878 se stal ředitelem kůru v kostele svatého Petra na Poříčí. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. I v oblasti světské hudby komponoval hlavně vokální skladby. Smíšený sbor Řekněte mně větrové je jedním z prvních zhudebnění veršů Jana Nerudy.
1813 – narodil se Otto Jahn, německý archeolog, filolog a muzikolog (zemřel 9. září 1869), jeden z nejvšestrannějších německých badatelů, autor knih o umění a hudbě. V roce 1856 vyšla jeho biografie Wolfganga Amadea Mozarta, vzorová práce, první postavená na dokumentárním základě. Jahn zavedl kriticko-historickou metodu hudební biografie. Aplikace historických a filologických metod na zkoumání písemných pramenů za účelem zobrazení života a díla velkého skladatele byla průkopnickým počinem. Od roku 1852 Jahn shromažďoval co nejvíce Mozartových rukopisů a dopisů a mnoho dalších kopíroval. Když se dozvěděl, že Ludwig Alois Ferdinand rytíř von Köchel sepisuje Mozartův katalog (vyšel 1862), materiály mu předal.
1637 – narodil se Giovanni Paolo Colonna, italský varhaník, varhanář a skladatel (zemřel 28. listopadu 1695). Byl varhaníkem baziliky San Petronio v Bologni a sloužil významným členům dvorů ve Ferraře, Parmě, Modeně a Florencii. Stal se zakládajícím členem a prezidentem Accademia Filarmonica di Bologna. Jeho duchovní hudba odráží důstojný styl římských církevních kantát Giacoma Carissimiho. Mezi Colonnovy žáky patřili violoncellista a skladatel Giovanni Bononcini a jeho mladší bratr Antonio Maria Bononcini.