Adam Halaš stojí v čele Hudební a taneční fakulty AMU teprve několik měsíců, už nyní ale spolu se svým týmem rozbíhá personální i studijní změny, nové formy zpětné vazby a spolupráci s významnými osobnostmi a kulturními institucemi. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o propojování třinácti kateder, větším zapojení studentů do praxe, péči o mladé talenty i o festivalu HAMU for Havel, který vyvrcholí v Jízdárně Pražského hradu.

Prostředí HAMU jste už před nástupem do děkanské funkce důvěrně znal. Je přesto něco, co vás po usednutí do čela fakulty výrazně překvapilo?

Především časová náročnost vrcholného řízení fakulty. Je ještě mnohem větší než v době, kdy jsem vedl katedru nebo jsem působil jako pedagog na katedře nonverbálního divadla. Přestože jsme malá škola, procházíme stejnými administrativními procesy jako velké instituce. Děkan je hlava všeho: na všechno dohlíží, všechno podepisuje a především za všechno odpovídá. Musel jsem si tuto odpovědnost osvojit, seznámit se podrobně se všemi procesy a dobře vědět, co podepisuji. V některých obdobích, například před začátkem akademického roku, je neskutečný ruch. Výhodou je, že mě ta práce baví a energii jí dávám rád. Zároveň se ale stále učím některé věci dělat efektivněji.

V čem vám naopak předchozí znalost prostředí, kolegů i části procesů pomohla?

Mohli jsme plynule navázat na debaty, které jsme vedli už před děkanskou volbou, a na ideje, jež jsem v rámci volby představil. Říká se, že co člověk neudělá v prvním roce, prosazuje později hůře. Se skvělým týmem proděkanů se proto snažíme nastartovat většinu avizovaných změn právě nyní. HAMU má komornější charakter, všichni se tu známe a prostředí je pro mě důvěrně známé a přátelské. Nemusel jsem tedy měnit chování, pouze si v hlavě přenastavit, že mám za vedení celé školy odpovědnost. 

Které konkrétní změny se vám už podařilo prosadit nebo alespoň nastartovat?

Mým záměrem je přivést na fakultu osobnosti, za nimiž budou studenti přicházet. A také personálně i obsahově oživit některé katedry a předměty a zatraktivnit je tak hlavně pro nové uchazeče. Mým cílem je vytvořit týmy, které budou vynikat v umělecké i pedagogické excelenci. Například na katedře zpěvu máme novou vedoucí Janu Siberu a další pedagožky, například Markétu Cukrovou a Kateřinu Kněžíkovou. Katedru dirigování nově vede Marko Ivanović a na katedře produkce bude pedagogicky působit ředitel České filharmonie David Mareček. 

Kromě personálních změn jste chtěl rozšířit také spolupráce s partnery mimo fakultu. Podařilo se vám už i v této oblasti dosáhnout konkrétních výsledků?

Rozhodně. Už nyní prostřednictvím memorand rozvíjíme spolupráci s Pražským jarem, Českým rozhlasem a dalšími partnery, se kterými se domlouváme už na projektech na další akademický rok, a to včetně masterclassů významných hostů. Zcela novou a čerstvou spolupráci zahajujeme také se Švandovým divadlem, které by se mělo stát hlavní scénou pro uvádění oper našich talentovaných studentů pod supervizí operní režisérky Magdaleny Švecové a režiséra Davida Radoka. Do této spolupráce se navíc zapojí i studenti z DAMU. Spoluprací tedy máme nastartovanou celou řadu. Jejich společnými jmenovateli jsou mezioborovost a snaha vnést do uměleckého provozu větší řád, aby studenti i pedagogové věděli, co je během akademického roku čeká.

Právě mezioborovost je jedním z vašich pilířů, který na pozici děkana chcete rozvíjet a který podporujete například prostřednictvím HAMUfestu. Proč je pro HAMU tak důležitá?

Je mi blízká už z podstaty mého oboru. Hudebníci, tanečníci a performeři do sebe v mnoha projektech přirozeně zapadají. Snažíme se proto otevírat dveře jednotlivých kabinetů a kateder, aby se jejich cesty častěji protínaly. HAMUfest jsem spolu s týmem pedagogů inicioval právě jako platformu, která studentům a pedagogům vlije do žil novou energii a zároveň umožní, aby se všechny katedry potkaly na jednom místě a v jednom dni. Festival se postupně profesionálně rozvíjí a studenti přebírají větší část iniciativy i organizace. My jim nabízíme impulzy a vytváříme podmínky, ale má to být především studentská aktivita. Baví mě dávat příležitosti, což jsem dělal už jako vedoucí katedry, ale funkce děkana mi umožňuje tyto vize realizovat ještě důsledněji. 

Jak chcete mezioborovou spolupráci prohlubovat i mimo HAMUfest?

Slíbili jsme, že budeme vytvářet smysluplné studijní programy. S celým týmem, včetně vedoucích kateder, se zabýváme tím, jak zatraktivnit některé programy, jak posílit internacionalizaci i jak nabídnout studium v angličtině. Vznikl interdisciplinární doktorský studijní program v české a anglické verzi, který propojuje šest dosavadních programů. Interpret, který se zabývá skladbou nebo by se chtěl věnovat experimentálnímu zvuku, nahrávání či teorii, se tak nebude muset vejít do jedné úzké kolonky. Ve velmi otevřeném studijním programu se naopak bude moci setkávat se studenty a pedagogy jiných specializací, což může posílit kvalitu studia, vědy i uměleckého výzkumu. V kontextu interdisciplinarity otevíráme také nové volitelné předměty pro studenty různých interpretačních oborů, propojujeme například komorní hru s dirigenty, spolupráci skladatele a interpreta či rozšiřujeme oblíbený předmět Autenticita (duševní a fyzická stabilita hudebníka). A v neposlední řadě chystáme adventní koncerty, na kterých budou spolupracovat také studenti z několika kateder.

K mezioborovosti má přispět také fakultní „inkubátor“. Jak funguje?

Je to interní grantová výzva, která studenty a pedagogy vybízí ke společným projektům a umožňuje jim experimentovat. Studenti si v bezpečnějším školním prostředí vyzkoušejí, co je po absolutoriu pravděpodobně čeká, ať už jde o formulování projektu, nebo podávání žádostí o grantovou podporu. Pravidla nejsou tak striktní jako u běžných grantových výzev, studenti mají k dispozici konzultace, projekty ale samozřejmě procházejí posouzením, a ne každý projekt získá plnou požadovanou částku. Důležitá je i okamžitá zpětná vazba. Neúspěšný návrh mohou autoři přepracovat a podat znovu v dalším roce. Inkubátor vnímám jako náš jedinečný a originální projekt, se kterým se studenti jiných fakult běžně nesetkají. 

Ve své koncepci jste chtěl také upozadit model „jeden student – jeden pedagog“… 

U interpretačních oborů to nelze. U zpěváků a instrumentalistů je a nadále bude hlavní obor vždy jeden na jednoho: pedagog–student. Ale studentům chceme nabídnout masterclassy, kterých se můžou společně se svým pedagogem zúčastnit i jako posluchači. Můžou si vybírat fakultní moduly a nové volitelné předměty jako například barokní interpretaci a stylistiku zpěvu vedený Markétou Cukrovou či klasicismus vedený Kateřinou Kněžíkovou nebo se zapojovat do projektů, které přesahují jejich katedru. Díky tomu získají zkušenost také od jiných pedagogů a vrstevníků a učí se sdílet vlastní poznatky i vzájemně si předávat zpětnou vazbu. Výuka, umělecký provoz a život školy pro mě nejsou oddělené oblasti; navzájem se propojují a doplňují.

Daří se vám už nyní prohlubovat dialog mezi studenty, pedagogy a vedením?

Komunikace je pro mě jednou z priorit. Na kolegiu děkana, v umělecké radě i při setkáních s vedoucími kateder a garanty programů se snažíme transparentně komunikovat o výběrových řízeních, předpisech, připravovaných výzvách a dalších prioritách. Informace předáváme také akademickému senátu, v němž jsou zastoupeni i studenti. Chceme pravidelně svolávat celofakultní setkání na začátku akademického roku, představovat plány vedení a odpovídat na otázky. Děláme i různé semináře a konference, na které zveme zajímavé psychology a mentory, kteří naše studenty připravují třeba na to, jak pracovat s trémou nebo jak se vyrovnávat s konkurenčním prostředím. Připravujeme také institut studentských ambasadorů jednotlivých kateder, kteří by s námi jako s vedením pravidelně komunikovali. A vedle toho všeho plánujeme pilotní projekt získávání zpětné vazby od studentů, v němž budou evaluaci provádět odborníci. Mnoho z těchto aktivit vlastně už přímo vzešlo z podnětů a přání studentů. 

Před nástupem do funkce jste mluvil o oživení tradiční výuky. Co si pod tím představujete?

Především těsnější spojení s praxí. Například studenti z katedry produkce se aktivně zapojují do přípravy HAMUfestu, HAMU for Havel i projektů vznikajících ve spolupráci s Pražským jarem. Setkávají se tak nejen se svými pedagogy, ale také s lidmi, kteří vedou významné instituce a mezinárodní festivaly. Taneční a nonverbální obory zase více zapojují své úspěšné absolventy a zvou další výrazné tvůrce na konference, workshopy a společná setkání, kde studenti dostanou nové impulzy i motivaci. Oživení výuky se nám daří i díky novým pedagogům a vedoucím kateder, kteří přinášejí i vlastní profesní vazby a berou studenty do svých projektů mimo školu. Smyslem je, aby škola nebyla statická: studenti mají být jednou nohou ve výuce, kde budují svou excelenci, a druhou plynule přecházet do profesní sféry, která je jednou bude živit.

Práce s absolventy, kterou zmiňujete, byla vaší doménou ve vaši předchozí pozici proděkana. Jak na tuto činnost navazujete?

Velkou výhodou je tým proděkanů, kteří s našimi absolventy pracují také ve své profesní praxi a dobře znají jejich potřeby i prostředí, kde se dovzdělávají. Důležitým klíčem je pro nás ale komplexní síťování, kdy se snažíme o propojení celého vzdělávacího systému – od základních uměleckých škol přes konzervatoře, program MenART a HAMU až po celoživotní vzdělávání, které chceme nabídnout rovněž absolventům a dalším zájemcům o hudební a taneční umění. Fakulta by měla být špičkou této pomyslné pyramidy a o talenty bychom měli pečovat systematicky – spolupráce se ZUŠ a konzervatořemi by pro nás měla být zcela přirozená.

Jak může spolupráce se základními uměleckými školami, konzervatořemi a MenARTem vypadat?

Jednotlivé katedry pořádají miniakademie a kurzy pro pedagogy i jejich svěřence. Výrazný talent ze základní umělecké školy by měl včas získat představu o tom, kam mohou směřovat jeho další kroky, a měl by mít příležitost setkat se se svým budoucím vzorem. Právě osobní setkání může být pro profesní směřování mladého člověka zásadní. Připravujeme také originální a neformálně pojatý den otevřených dveří. Zájemcům umožníme nahlédnout přímo do výuky, provedeme je školou a ukážeme jim vybraná představení a další program. Současně potřebujeme během celého roku srozumitelně komunikovat změny ve studijních programech, umělecké aktivity i konkrétní osobnosti, které za nimi stojí a jsou ve svých oborech nejlepší.

Co může HAMU nabídnout mimořádnému českému talentu, aby dal přednost Praze před Vídní, Berlínem nebo Londýnem?

Pevné zázemí, vynikající pedagogy a zároveň možnost vycestovat. Máme funkční program Erasmus, včetně krátkodobých mobilit i ročních pobytů v bakalářském a magisterském studiu. Se studenty aktivně jezdíme i na mezinárodní festivaly a některé katedry už mají konkrétní partnerství se zahraničními institucemi. Každá katedra by měla mít vlastní mezinárodní platformu a aktivně podporovat studenty, kteří chtějí získat zkušenost venku. Současně potřebujeme atraktivní anglické programy, aby do Prahy přicházeli zahraniční studenti a mezinárodní prostředí vznikalo přímo na fakultě. To je něco, co naší škole v současnosti chybí a co chceme změnit. 

Čím by naopak mohla HAMU přilákat studenty ze zahraničí?

Vedle místa, tradice a historie především excelentními pedagogy a širokým spektrem veřejných akcí, do nichž se studenti mohou zapojit nebo z nich čerpat inspiraci. Uvažujeme o otevření unikátního studijního programu v angličtině, který by zastřešil různé interpretační specializace a reprezentovaly by jej nejvýraznější pedagogické a umělecké osobnosti fakulty. Student by v něm nadále rozvíjel svou specializaci, ale současně by mohl nahlížet do dalších programů. HAMU má nahrávací studio, zvukovou katedru, skladatele, dirigenty, zpěváky, jazz i taneční obory – v jejich propojení je velký potenciál. Studenty ze zahraničí by mohl v budoucnu přilákat i nový magisterský program operní režie, který plánujeme vytvořit a ke kterému může přispět i zmíněná spolupráce se Švandovým divadlem. 

Jedním z nejvýraznějších projektů tohoto akademického roku je HAMU for Havel. Proč jste jej věnovali právě Václavu Havlovi?

Jeho odkazu se některé katedry věnují už delší dobu. Například na katedře nonverbálního divadla jsem se studenty připravil pantomimické libreto Perpetuum mobile, které odkazuje na téměř neznámé pantomimické libreto Václava Havla. Ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla jsme nazkoušeli představení a natočili dokument. Na dechové katedře se tématu kontinuálně věnuje například Irvin Venyš prostřednictvím Koncertů proti totalitě. Festival spojený s nedožitými devadesátinami Václava Havla je vyústěním těchto dílčích aktivit a zároveň tématem, které může fakultu spojit a prezentovat navenek.

Jak bude festival vypadat?

Má dvě části. V kampusu HAMU se uskuteční čtyři velké večery s diskusemi, přednáškami, projekcemi a uměleckým programem. Vyvrcholení přijde 18. listopadu v Jízdárně Pražského hradu v rámci festivalu Havel ALIVE. Ve fakultním inkubátoru jsme vyhlásili výzvu k tvorbě malých formátů, které vznikaly ve spolupráci více kateder, a z nichž dramaturgická rada vybrala sedm. V režii Magdaleny Švecové vznikne večer s podtitulem Havel: Inspirace nové generace. Zazní autorské jazzové skladby Luboše Soukupa, variace na Antikódy pod vedením Michala Nejtka nebo aranžmá skladby Perfect Day pro klarinetový sextet od Jiřího Slavíka. Představí se také projekty kateder nonverbálního divadla pod vedením Hany Strejčové. Katedra tance uvede hned tři choreografie Věry Ondrašíkové, Melánie Ondrejčkové a Silvie Nemcové. Jednotlivé části se mají spojit v jeden celek a ukázat, jak s Havlovým odkazem pracuje mladá tvůrčí generace. Rozhodně k němu má co říci.

Co studentům přinese spolupráce s Pražským hradem kromě možnosti vystoupit v prestižním prostoru?

Důležité je, že HAMU není jen přehlídkou našich úspěšných tvůrců, kteří už vystupují ve špičkových tělesech po celém Česku, ale že jsme především aktivním tvůrcem spoluprací a projektů. HAMU for Havel je organizačně i umělecky velmi propracovaný a obnášel půl roku příprav. Studenti dostávají konkrétní úkoly a mohou si výsledný večer vzít za svůj. Festival Havel ALIVE v režii Pražského hradu navíc v Jízdárně propojuje řadu kulturních institucí jako Designblok či Dejvické divadlo a vzdělávacích aktivit. Veřejnosti tak neukazujeme jen jednotlivé výkony, ale HAMU jako celek, který dokáže spojit hudbu, tanec a nonverbální divadlo v jednu událost. Na fakultě máme třináct kateder – třináct uměleckých světů. Kouzlo je právě v jejich spolupráci.

Jaké další velké projekty už připravujete?

V přípravě je další HAMUfest, jehož organizaci dostanou ve velké míře na starost studenti produkce. Zároveň reorganizujeme umělecký provoz tak, aby katedry měly produkční oporu a všechny své prioritní akce znaly s předstihem. Katedra zpěvu už například směřuje k velké produkci Dona Giovanniho. Hotová a zveřejněná je sezona akademických komorních souborů, studenti mají za sebou interní konkurzy a vědí, na jaký výkon a termín se připravují. Chceme, aby školní provoz v tomto ohledu odpovídal profesionální praxi, ale současně poskytoval bezpečné prostředí, v němž student může udělat chybu a poučit se z ní.

Kam se posunuly spolupráce s Pražským jarem, Českým rozhlasem a dalšími partnery?

U Pražského jara zatím nemůžeme zveřejňovat podrobnosti, ale na spolupráci se moc těšíme. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu navazujeme na stávající memorandum. Kromě samotné spolupráce našich studentů a SOČRu připravujeme také nahrávací sessions nebo praxi v Českém rozhlasu, kde budou mít studenti možnost poznat jednotlivé provozy Českého rozhlasu. Připravené projekty a zapojení studentů máme rovněž v rámci memoranda se společností Parma Recordings. Důležitým mezníkem je připravovaná dohoda o umělecké spolupráci se Švandovým divadlem. Škola potřebuje blízkou a stabilní scénu, na níž může dlouhodobě představovat mladé zpěváky, režiséry i tvůrce nonverbálního divadla, místo aby každou sezonu hledala jiný prostor bez dlouhodobějšího konceptu. Takové zázemí přináší důstojné podmínky i prostor pro experiment a výzvu pro mladé tvůrce. 

A jaké jsou vaše ambice v zahraniční spolupráci?

Máme poměrně širokou síť v rámci programu Erasmus, nyní ale hledáme užší partnerství s vybranými institucemi, pedagogy a skupinami studentů. Sledujeme například školy v Rakousku a Německu, kde mimo jiné porovnáváme jejich modely studentské zpětné vazby a jednáme s vedením podobně zaměřených evropských institucí. Pedagogové k nám už dnes přijíždějí na masterclassy a chceme rozvíjet také reciproční projekty, při nichž vyjede větší skupina našich studentů a zahraniční kolegové přijedou k nám. Konkrétní školu zatím jmenovat nechci, protože jednání stále probíhají, ale je to jeden z našich důležitých cílů.

Až se jednou ohlédnete za svým prvním funkčním obdobím, co budete považovat za svůj největší úspěch?

Kdybych viděl, že změny, o nichž jsem dnes mluvil, jsou vnímány pozitivně a že na ně HAMU chce dál navazovat a rozvíjet je, považoval bych to za úspěch. Důležité pro mě zároveň je, aby škola zůstala přátelským a energickým prostředím. To by pro mě bylo dostatečnou satisfakcí a potvrzením, že má rozhodnutí byla správná.

Foto: Zuzana Lazarová, archiv Adama Halaše, archiv KlasikaPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp