Čtyři živly, to je název komorního koncertu, který se uskutečnil v úterý 26. května v přívětivém prostředí Atria na Žižkově. Vystoupilo tam šest mladých hudebníků, kteří výběrem kompozic tvořících program večera evokovali magickou sílu čtyř přírodních živlů: země, vody, ohně a vzduchu. 

Interpretační těžiště večera spočinulo jednoznačně na akordeonistovi Mihailsu Olehovsovi (rozhovor čtěte ZDE), který se podílel na provedení všech devíti skladeb. Na úvod brilantním způsobem přednesl Sonátu F Dur, K. 107 Domenica Scarlattiho, rovněž v jeho podání následovala jedna z částí Temperovaného klavíru, Preludium a fuga As Dur, BWV 862 od Johanna Sebastiana Bacha. Barokní instrumentální hudba je vděčnou literaturou, po níž rádi sahají všichni akordeonoví virtuosové. Olehovs k ní přistupuje s lehkostí, jemně, s brilantní technikou. Adaptace Scarlattiho Sonáty zapůsobila pod jeho rukama a s jeho citlivě ovládaným měchem naprosto přesvědčivě, Bachova fuga se ukázala být malým oříškem, jak do akordeonu se dvěma konstrukčně odlišnými manuály vtěsnat naprosto rovnocenné hlasy instrumentální polyfonie. Ne všechny dostaly stejnou příležitost.

Návratem k brilanci se stalo zařazení kompozice současného finského skladatele a akordeonisty Petri Makkonena s názvem Flight Beyond the Time. Mihails Olehovs zde mohl uplatnit svoji preciznost při drobnokresebném repetování jednoho tónu, které kontrastovalo se současně znějící táhlou melodikou. Vskutku nesnadný úkol pro akordeonovou techniku. Veškerý svůj repertoár mladý instrumentalista, odchovanec pražské Konzervatoře Jana Deyla hraje zpaměti. Čelí tak své zrakové indispozici. Ta mu ovšem nebrání v tom, aby svůj interpretační výkon poutavě doprovodil vlastním průvodním slovem.

Španělský skladatel a akordeonista Gorka Hermosa Sánchez je autorem skladby Amore. Nad Olehovsovým akordeonem ji poněkud opatrně přednesla houslistka Daria Kassina.

Dojmem klidu s jasným, světlým tónem zapůsobilo provedení skladby Indifference od Josepha Colomba. Skladba je napsána v lehkém žánru, připomínajícím nálady bezstarostného pařížského života. Klarinetový part obezřetně přednesl Milan Arner. 

Houslistka Daria Kassina spolu s akordeonistou Mihailsem Olehovsem přednesli tři části ze Suity ve starém stylu od Alfreda Schnittkeho (Pastorale, Ballet a Fuga). Skladatel se nám zde jeví jako ryzí neoklasik, respektive, přesněji řečeno, jako důsledný nositel myšlenek neobarokního slohu. Interpreti si dali dobrý pozor na plynulost přenášení témat z jednoho nástroje na druhý. Úspěšně zvládli jak technicky, tak i výrazově náročnou závěrečnou, z formálního hlediska poněkud neobvyklou fugu. 

Nebyl by to v dnešní době snad ani plnohodnotný akordeonový program, kdyby v něm chyběla některá ze skladeb argentinského skladatele Astora Piazzolly. Devótní vzhlédnutí k Matce Boží ve skladbě Ave Maria svým subtilním sopránem zprostředkovala Ráchel Skleničková. Skladba je koncipována jako dialog vokálního partu s instrumentálním. Spoluúčinkovala flétnistka Eva Blažková. S vydatnou podporou Olehovsova akordeonu obě umělkyně jemnými rubaty dodaly skladbě náležitý duchovní rozměr. 

Nejrozsáhlejším dílem večera se stal výběr z akordeonového koncertantního cyklu Pohádky od Václava Trojana. Vyslechli jsme tři části: Kouzelná skříňka, O námořníkovi a čarovné harmonice, Akrobatická pohádka. S klavírem na místo s orchestrem jej přednesl Mihails Olehovs. Ne vždy služebný, tedy čistě doprovodný orchestrální part na klavír přednesla Jana Rambousková. Po technické stránce byla akordeonová linka provedena dobře, větší míra sebejistoty, dynamické naléhavosti a snad i razance by však zde jistě nebylo na škodu.Závěr večera patřil titulní skladbě Čtyři živly. Jejím autorem je Tomáš Ille. Na provedení svého díla, které věnoval čtveřici pro hudbu zapálených nevidomých mladých umělců, byl osobně přítomen a s příslušným výkladem se postavil i před publikum. Zatímco Milan Arner zůstal u svého klarinetu, ve skladbě se objevilo i virtuózní místo pro tento jeho nástroj. Ráchel Skleničková usedla za klavír a Eva Blažková subtilně přednesla vokální part. Je situován do sopránových poloh, všechny jeho citlivé intonační pasáže byly zvládnuty skvěle. Na realizaci rytmických figur se zde rovným dílem podílel jak klavír, tak akordeon. Skladatel nás zavedl do nadlehčeného světa chansonu a valčíku. Podařilo se mu tak překonat neblahý úděl tmy, již předem nevhodně navozený černým podkladem tištěného koncertního letáku, zvoucího na koncert. Do uměleckého světa skladatel nastolil naopak pozitivní pohled z přírodního prostředí, pramenící do hravé živelnosti, kam všichni protagonisté večera nepochybně směřují.

Foto: archiv KlasikaPlus.cz (ilustrační), Facebook Darii Kassiny

Facebook X E-mail WhatsApp