Američan u svatého Jakuba. Ďábelské varhany Jense Korndörfera
„Americký varhaník Jens Korndörfer vystoupil v rámci evropského turné na Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba.“
„Po delší době byly při koncertu využity chórové i velké varhany.“
„Svou enormní technickou dovednost předvedl především při Variacích na Paganiniho téma Georga Thalben-Balla.“

Německo-americký varhaník Jens Korndörfer studoval na konzervatoři v Oberlinu v americkém Ohiu, na Vysoké hudební škole v Bayreuthu a na McGill University v kanadském Montrealu. Bohatou koncertní činnost rozvíjí po celém světě. Pedagogicky působil na Agnes-Scott-College a Georgia State University. Od roku 2023 je vedoucím varhanního oddělení na Baylor University v Texasu. Jeho koncert v Praze je součástí rozsáhlého evropského turné, při kterém vystoupí v Anglii, Francii, Německu, Itálii a Skandinávii. Sólista se uvedl jako excelentní technický hráč, kterému nejkrkolomnější požadavky varhanních partů nečiní žádné obtíže a přechází je s naprostým nadhledem a s neuvěřitelnou lehkostí.

Sympatickým úvodním číslem koncertu bylo využití chórových malých barokních varhan na pravé boční straně kůru, které při festivalu znějí k naší škodě jen zřídka. Toccata VII Georga Muffata, rodáka ze Savojska, je částí pozoruhodného cyklu toccat s názvem Apparatus musico-organisticus z konce 17. století. Muffat studoval v Paříži i v Itálii, působil jako varhaník a kapelník ve Vídni a Pasově. Vstřebal vlivy francouzské, italské i německé hudby. Jens Korndörfer u šesti kontrastních částí Toccaty vystihl jejich náladovou proměnlivost, podtrženou ještě nápaditým rejstříkováním.

Další skladby již však hrál na velkých varhanách. Jednou z vrcholných varhanních skladeb Johanna Sebastiana Bacha je Preludium a fuga e moll BWV 548, které jeho životopisec Philipp Spitta nazývá varhanní symfonií. Preludium není podle názvu jen jakousi předehrou k následující fuze, ale rozsáhlou závažnou částí, která tvoří s fugou s podivuhodným chromatickým tématem dokonalý harmonický celek. Fuga střídá polyfonní fugové části s virtuózními toccatovými. Sólista pojal preludium a fugu zvukově v menším mixturovém plenu a v preludiu ve značně rychlém tempu, které závažnosti skladby příliš neprospělo a její dokonalé polyfonii k větší zřetelnosti a srozumitelnosti nepomohlo.

George Thalben-Ball je australského původu, ale celým svým působením patří Anglii. Působil v Londýně jako klavírista, sbormistr a varhaník v Temple Church. Napsal Variace na Paganiniho téma, respektive na jeho Capriccio č. 24 pro sólové housle. Nebyl první, komu toto téma učarovalo. Již před ním ho využil Johannes Brahms v klavírních variacích a Sergej Rachmaninov v Rapsodii na Paganiniho téma pro klavír a orchestr. Thalben-Ballovy Variace jsou komponovány v tradičním duchu, nicméně kuriozitou skladby je, že jsou napsány pouze pro sólový pedál. Jen v závěru se připojily ke zvýšení účinku skladby i ruce na manuálu. Kamera z kůru velmi užitečně a vhodně přenášela varhanní hru na pedál, protože v některých variacích se ozývala akordická hra, která nejméně v tříhlasu působila tak neuvěřitelně, že je s podivem, co může zvládnout jeden člověk a pouze dvě nohy varhaníka. Sólista využil nabízené příležitosti a předvedl své enormní technické dovednosti v nejlepším světle. Variace využívající pasáží byly hrány a vyhrány v ďábelském tempu, akordické partie při vší enormní obtížnosti vyzněly tak přirozeně, jako kdyby šlo o zcela jednoduchou záležitost. Pohyb varhaníkových nohou připomínal tanečníka v baletním představení, nicméně byl pečlivě vypracovaný a velmi úsporný.

Závěr koncertu tvořila Suita op. 5 Maurice Duruflého. Skladatel působil jako dlouholetý varhaník v pařížském kostele St-Etienne-du-Mont a jako profesor teoretických předmětů na Pařížské konzervatoři. Byl velmi kritický ke své tvorbě, a proto nevytvořil mnoho skladeb. Třívětá Suita op. 5 z třicátých let minulého století navazuje na doznívající impresionismus a je velmi osobitě nástrojově stylizovaná. Zde podal sólista velmi ukázněný a soustředěný výkon. Svatojakubský nástroj mu poskytl mnoho možností uplatnit jemné nástrojové barvy. Temné úvodní Preludium udržel v pevném tvaru a stupňoval skladbu působivě až k vrcholu a uklidňujícímu závěru. V následující Sicilianě vyzněla půvabná melodie jemně a něžně, střídaná akordy v téměř neslyšitelných smýkavých rejstřících. Závěrečná efektní, dramatická a bouřlivá Toccata svými nepravidelnými rytmickými údery a strhujícím závěrem přispěla k úspěšnému vyznění celého koncertu.

Foto: Facebook Mezinárodního varhanního festivalu
Příspěvky od Jan Hora
- Varhany u Svatého Jakuba vedly dialog s trombonem
- Mezinárodní varhanní festival zahájilo francouzské varhanní duo
- Nové varhany u Svatého Víta rozezněl laureát soutěže Pražského jara
- Iveta Apkalna zahrála na svatovítské varhany. Prvně posloužily jako koncertní nástroj
- Oslava varhan
Více z této rubriky
- Varhanní tryzna a vzkříšení. Loreto Aramendi v Olomouci zaujala netradiční dramaturgií
- Balunová, Motošická, Šimáček. Dvořákova Praha dala prostor nové generaci
- Nový pardubický Steinway uvedl do koncertního života Dmitry Ishkhanov
- Petr Nekoranec slavil úspěch v Bayreuthu
- Hlasový balzám pro vaše uši
- Czech Virtuosi a Stefan Veselka v Opavě prozářili temnou hlubinu času
- Lužanská mše, nejkrásnější soundtrack k začátku podzimu
- Milý návrat Pavla Svobody a Kateřiny Javůrkové do Dobrušky. Začal Festival F. L. Věka
- Tahiti i římské pinie u Labe. Opera a filharmonie v Drážďanech otevřely sezónu
- Hlas a přednes světové kvality! Armand Rabot na Novoměstské radnici v Praze