KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Američan u svatého Jakuba. Ďábelské varhany Jense Korndörfera english

„Americký varhaník Jens Korndörfer vystoupil v rámci evropského turné na Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba.“

„Po delší době byly při koncertu využity chórové i velké varhany.“

„Svou enormní technickou dovednost předvedl především při Variacích na Paganiniho téma Georga Thalben-Balla.“

Německo-americký varhaník Jens Korndörfer studoval na konzervatoři v Oberlinu v americkém Ohiu, na Vysoké hudební škole v Bayreuthu a na McGill University v kanadském Montrealu. Bohatou koncertní činnost rozvíjí po celém světě. Pedagogicky působil na Agnes-Scott-College a Georgia State University. Od roku 2023 je vedoucím varhanního oddělení na Baylor University v Texasu. Jeho koncert v Praze je součástí rozsáhlého evropského turné, při kterém vystoupí v Anglii, Francii, Německu, Itálii a Skandinávii.  Sólista se uvedl jako excelentní technický hráč, kterému nejkrkolomnější požadavky varhanních partů nečiní žádné obtíže a přechází je s naprostým nadhledem a s neuvěřitelnou lehkostí.

Sympatickým úvodním číslem koncertu bylo využití chórových malých barokních varhan na pravé boční straně kůru, které při festivalu znějí k naší škodě jen zřídka. Toccata VII Georga Muffata, rodáka ze Savojska, je částí pozoruhodného cyklu toccat s názvem Apparatus musico-organisticus z konce 17. století. Muffat studoval v Paříži i v Itálii, působil jako varhaník a kapelník ve Vídni a Pasově. Vstřebal vlivy francouzské, italské i německé hudby. Jens Korndörfer u šesti kontrastních částí Toccaty vystihl jejich náladovou proměnlivost, podtrženou ještě nápaditým rejstříkováním.

Další skladby již však hrál na velkých varhanách. Jednou z vrcholných varhanních skladeb Johanna Sebastiana Bacha je Preludium a fuga e moll BWV 548, které jeho životopisec Philipp Spitta nazývá varhanní symfonií. Preludium není podle názvu jen jakousi předehrou k následující fuze, ale rozsáhlou závažnou částí, která tvoří s fugou s podivuhodným chromatickým tématem dokonalý harmonický celek. Fuga střídá polyfonní fugové části s virtuózními toccatovými. Sólista pojal preludium a fugu zvukově v menším mixturovém plenu a v preludiu ve značně rychlém tempu, které závažnosti skladby příliš neprospělo a její dokonalé polyfonii k větší zřetelnosti a srozumitelnosti nepomohlo. 

George Thalben-Ball je australského původu, ale celým svým působením patří Anglii.  Působil v Londýně jako klavírista, sbormistr a varhaník v Temple Church. Napsal Variace na Paganiniho téma, respektive na jeho Capriccio č. 24 pro sólové housle. Nebyl první, komu toto téma učarovalo. Již před ním ho využil Johannes Brahms v klavírních variacích a Sergej Rachmaninov v Rapsodii na Paganiniho téma pro klavír a orchestr. Thalben-Ballovy Variace jsou komponovány v tradičním duchu, nicméně kuriozitou skladby je, že jsou napsány pouze pro sólový pedál. Jen v závěru se připojily ke zvýšení účinku skladby i ruce na manuálu. Kamera z kůru velmi užitečně a vhodně přenášela varhanní hru na pedál, protože v některých variacích se ozývala akordická hra, která nejméně v tříhlasu působila tak neuvěřitelně, že je s podivem, co může zvládnout jeden člověk a pouze dvě nohy varhaníka. Sólista využil nabízené příležitosti a předvedl své enormní technické dovednosti v nejlepším světle. Variace využívající pasáží byly hrány a vyhrány v ďábelském tempu, akordické partie při vší enormní obtížnosti vyzněly tak přirozeně, jako kdyby šlo o zcela jednoduchou záležitost. Pohyb varhaníkových nohou připomínal tanečníka v baletním představení, nicméně byl pečlivě vypracovaný a velmi úsporný. 

Závěr koncertu tvořila Suita op. 5 Maurice Duruflého. Skladatel působil jako dlouholetý varhaník v pařížském kostele St-Etienne-du-Mont a jako profesor teoretických předmětů na Pařížské konzervatoři. Byl velmi kritický ke své tvorbě, a proto nevytvořil mnoho skladeb. Třívětá Suita op. 5 z třicátých let minulého století navazuje na doznívající impresionismus a je velmi osobitě nástrojově stylizovaná. Zde podal sólista velmi ukázněný a soustředěný výkon. Svatojakubský nástroj mu poskytl mnoho možností uplatnit jemné nástrojové barvy. Temné úvodní Preludium udržel v pevném tvaru a stupňoval skladbu působivě až k vrcholu a uklidňujícímu závěru. V následující Sicilianě vyzněla půvabná melodie jemně a něžně, střídaná akordy v téměř neslyšitelných smýkavých rejstřících.  Závěrečná efektní, dramatická a bouřlivá Toccata svými nepravidelnými rytmickými údery a strhujícím závěrem přispěla k úspěšnému vyznění celého koncertu.   

Foto: Facebook Mezinárodního varhanního festivalu

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.



Příspěvky od Jan Hora



Více z této rubriky