Dramaturg a spiritus agens Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba Irena Chřibková již po jednatřicet let vytváří za minimální pomoci dalších spolupracovníků každoroční svátek varhanní hudby, pro který vybírá přední zahraniční a domácí interprety. V době komplikací, různých komisí a složitého schvalování obdivuhodný výkon! Sama přispívá vždy vlastním koncertem v rámci festivalu s neotřelou dramaturgií. Tentokrát zvolila zřídka slýchanou kombinací trombon a varhany, kterou doplnila dvěma skladbami soudobých českých autorů. Pravidelně uvádí francouzskou varhanní hudbu, které se věnuje již od studií ve Francii. Tentokrát se zaměřila na Alexandra Guilmanta a Josepha Bonneta. Koncert se konal 3. září.

Úvodem zazněla Toccata IRENA Jiřího Temla, věnovaná interpretce koncertu i jako poděkování za pozornost, kterou jeho varhannímu dílu věnuje. Teml od sedmdesátých let vytvořil celou řadu cenných skladeb pro varhany sólo i v kombinaci s různými nástroji (flétna, lesní roh, dechový soubor) a patří v tomto oboru k nejpilnějším autorům. I ve svých jednadevadesáti letech komponuje s neutuchajícím tvůrčím elánem a připravuje další skladby. Toccata IRENA využívá v hlavním tématu zašifrované křestní jméno interpretky v řadě virtuózních epizod i následném zklidnění. Stručná skladba je efektně zakončena.

Velký francouzský varhanní virtuóz a skladatel převážně varhanních děl 19. století Alexandre Guilmant vytvořil Symfonický kus, op. 88 pro trombon a klavír, ale ve varhanní verzi dostal trombonový part větší zvukovou oporu. Posluchačsky vděčná kratší romantická skladba našla příznivý ohlas četného obecenstva, zvlášť při poslechu trombonové linie. 

O tu se postaral Robert Kozánek, první trombonista České filharmonie a pedagog brněnské JAMU. Zaujal nádherným znělým tónem ve všech polohách, kterému neobyčejně svědčila chrámová akustika, a přesvědčivým rytmickým cítěním. Bylo požitkem sledovat jeho part s neuvěřitelnou dynamickou škálou od pianissima až do nepřeexponovaného fortissima.

Od Alexandra Guilmanta zazněla i třívětá varhanní Sonáta č. 3 c moll, op. 56.Úvodní Preludium nabízí v prvním tématu rapsodické recitativní rozvlnění, které vždy ústí do klidnější akordické části. Irena Chřibková toho příliš nevyužila a trochu výrazově ochudila tyto partie přesným dodržováním notového zápisu. Druhá část Adagio byla také zahrána spíš věcně na úkor její romantické zpěvnosti. Závěrečná Fuga zaujala výrazným tématem, které v průběhu skladby vyústí do připomenutí úvodního Preludia, kterým Sonáta energicky končí.

Joseph Bonnet byl Guilmantovým žákem. Komponoval pouze v začátcích své umělecké činnosti, převážně pro varhany. Působení v Paříži u sv. Eustacha střídal s pedagogickým působením v USA a Kanadě, kde také zemřel. Byl jedním z prvních zahraničních varhaníků, který koncertoval v Praze v nově postaveném Obecním domě ve Smetanově síni na nových Voitových varhanách. Symfonická legenda, op. 5: č. 10 je kratší náladovou skladbou s tichým začátkem, stupňovaným ve středu díla velkou gradací do fortissima, aby závěr vyzněl ztišením do téměř neslyšitelného pianissima. Caprice héroique, op. 7: č. 12(Hrdinský rozmar) je skladbou bouřlivou, virtuózní a využívající hojně chromatických postupů. U obou skladeb Bonnetových se zaskvělo perfektní ovládání svatojakubských varhan Irenou Chřibkovou i její umění rejstříkování. Zde byl vrchol jejího vystoupení. 

Na závěr se oba umělci spojili při provedení Sonáty pro trombon a varhany „De profundis clamavi ad Te Domine“ (Z hlubin k Tobě, Pane, volal jsem) Juraje Filase.Rodák z Košic studoval na Pražské konzervatoři skladbu a zpěv, na AMU skladbu u Jiřího Pauera. Následně tam začal působit na katedře skladby, v poslední době jako profesor skladby a skladebných nauk. Je autorem opery Memento Mori, Requiem, kantáty Záhořovo lože podle Erbena nebo Koncertu pro housle a orchestr. Významnou složkou jeho tvůrčí činnosti jsou skladby pro žesťové nástroje, se kterými pronikl i do Ameriky. Pro trombonistu filharmonie v New Yorku Josepha Alessiho napsal sonátu s klavírem, sonátu De profundis s varhanami a koncert s orchestrem, dále skladby pro trubku a koncert pro tubu a orchestr. Juraj Filas nehledal v hudbě střety a konflikty, klonil se spíš k tradici. Podle něj měla skýtat hudba harmonii, krásu, vznešenost, harmonizovat ducha i duše lidí. V tom viděl smysl práce umělce.

Sonáta pro trombon a varhanyzaujme čistými liniemi a působivou melodikou bez jakýchkoliv rušivých náznaků a harmonických střetů. Program sonáty je dán textem Žalmu 130 – od temnoty ke světlu, od chmurné introdukce k závěrečnému vrcholu. Zde také vyvrcholila znamenitá spolupráce mezi trombonistou a varhanicí.

Irena Chřibková prokázala suverénní technickou připravenost, pozornost v bezchybné souhře a záviděníhodnou jistotu v ovládání nástroje. Oba umělci v přídavku přesvědčili i o schopnosti orientace ve světě jazzu. U Roberta Kozánka se to očekávalo, Irena Chřibková mu zdatně sekundovala.

Foto: Facebook Mezinárodní varhanní festival

Facebook X E-mail WhatsApp