Není neobvyklé, že symfonické orchestry pořádají koncerty pod širým nebem s cílem přátelského setkání se svými posluchači – jednu z takových hudebních událostí připravil ve dnech 26. a 27. srpna Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK vedený dirigentem Janem Kučerou. Z jeho tradičně sestaveného programu vyčníval především výběr z Musorgského suity Obrázky z výstavy ve zřídka hrané úpravě Václava Smetáčka; právě 120. výročí od narození tohoto „domácího“ dirigenta FOK si v následující sezoně orchestr připomíná. Kromě Smetáčkovy úpravy „Kartinek“ byl na program zařazen i jeho slavnostní pochod Vivat Olympia, který se společně s povídkou Bohumila Hrabala s názvem Prokopnutý buben postaral o dramaturgické ozvláštnění koncertu.

Po koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu v pražských Riegrových sadech (6. června – reflexe ZDE) a open air setkání s Českou filharmonií na Hradčanském náměstí (24. června – reflexe ZDE) nabídl svým posluchačům hudební zážitek pod širým nebem i Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Ten své již tradiční open air koncerty (pořádané od roku 2014) každoročně situuje do nádherného prostředí pražské Valdštejnské zahrady, kde si její návštěvníci můžou poslechnout (většinou) odlehčenější repertoár pro symfonický orchestr. Velmi oceňuji, že zmíněné pražské orchestry usilují o to, aby se v kontextu cíle „přiblížit se svým posluchačům“ nesklouzlo do plytké a pouze účelné dramaturgie. Ani v případě letošního koncertu FOKu se to nestalo, ba naopak. Výběr skladeb reprezentujících dramaturgické zaměření FOKu (film–opera–koncert) byl vyvážen vzpomínkou na dlouholetého šéfdirigenta orchestru, dr. Václava Smetáčka (1906–1986). Hned v úvodu programu zazněl jeho slavnostní pochod Vivat Olympia, který byl FOKem nahrán v roce 1939. Dirigentského i moderátorského postu se zhostil Jan Kučera (*1977) a lze konstatovat, že mu role průvodce programem slušela. Na rozdíl od jiných moderátorů open air koncertů mu zprostředkování zajímavostí ze světa hudby nedělalo žádný problém a zcela suverénně a s příjemným hlasovým projevem představil základní fakta ke každé zvolené skladbě. Aspekt faktografického ponaučení na open air koncertech bohužel nebývá zvykem…

Ve výběru skladeb operního repertoáru zazářilo především pěvecké umění Zuzany Markové. Tato sólistka pražského Národního divadla i zahraničních operních scén (Paříž, Vídeň, Berlín i Los Angeles) znamenitě předvedla árii Neddy s názvem Qual fiamma avea nel guardo … Stridono lassù z veristické opery Komedianti (1892) italského skladatele Ruggera Leoncavalla (1857–1919), a také árii Eleny s názvem Mercè, dilette amiche ze známé grand opery italského skladatele Giuseppa Verdiho (1813–1901), Sicilské nešpory (1855). V jejím podání zazněla i jedna z nejznámějších árií české operní hudby, Měsíčku na nebi hlubokém z opery Rusalka (1900) Antonína Dvořáka (1841–1904), přičemž u všech operních skladeb se o vzájemnou zvukovou vyváženost sólistky s orchestrem postaral dirigent Kučera.

Z oblíbených koncertních kusů byla interpretována i úprava původně klavírní Jiřinkové polky Bedřicha Smetany (1824–1884), kterou do orchestrální podoby převedl skladatel Iša Krejčí (1904–1968) v roce 1943. Za dramaturgický přínos považuji zařazení oblíbené suity Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského (1839–1881) ve zřídka hrané úpravě Václava Smetáčka (většinou se hraje úprava Maurice Ravela). Příjemným překvapením večera se stalo uvedení povídky Prokopnutý buben, v které Bohumil Hrabal vtipně vykresluje střet hudebních žánrů – Pošumavské dechovky a Pražských symfoniků pod Smetáčkovou taktovkou. Tuto slavnou povídku z roku 1965 na letošním open air koncertu přednesl František Souček spolu s orchestrem FOK, který hudební úryvky z Čajkovského Symfonie č. 6 h moll, op. 74 „Patetické“ a hudby Karla Polaty, jenž jsou v povídce zmiňovány, reálně zahrál.

Výběr z filmové hudby pak považuji za nejmenší přínos podvečerního open air koncertu, na druhou stranu chápu, že si návštěvníci koncertu chtějí poslechnout své oblíbené melodie, které znají z filmů. Kromě hollywoodské produkce (titulní témata z filmů Vzpomínky na Afriku, Forrest Gump, Titanic a Sedm statečných), zazněla i ukázka z muzikálu Leonarda Bernsteina West Side Story (1957), jehož Symfonické tance (1960) bývají častým repertoárovým kusem na koncertech s odlehčenější dramaturgií. Pro tento večer však byla zvolena neméně známá árie Marie s názvem I feel pretty, kterou předvedla opět Zuzana Marková. Z filmů, ke kterým zkomponoval hudbu český autor, byla vybrána ukázka z filmu Cirkus Humberto (1988) skladatele Karla Svobody (1938–2007), a zaznělo i téma ze snímku Máma (2025) – v tomto případě je autorem sám dirigent a skladatel Jan Kučera. 

Ačkoliv se jednalo o příjemné zpestření srpnových podvečerů, musím podotknout, že i tento koncert, stejně jako výše zmíněný českofilharmonický, postrádal nápadnější zahrnutí české tvorby 20. a 21. století. A přitom je zkomponováno tolik krásné (nejenom filmové) hudby např. díky Luboši Fišerovi (1935–1999) nebo Zdeňku Liškovi (1922–1983). Je velká škoda, že se českým tvůrcům opakovaně na podobných akcích nevěnuje větší prostor. Pevně věřím, že i jejich melodie by si příchozí rádi poslechli a postupně oblíbili.

Foto: Hana Görlichová (Facebook Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK)

Facebook X E-mail WhatsApp