Ve středu 24. června rozezněla Hradčanské náměstí Česká filharmonie, která přátelským koncertem pod širým nebem každoročně ukončuje svojí koncertní sezonu. Orchestr své posluchače (i diváky u televizních obrazovek ČT art) letos osvěžil výběrem z americké hudby 20. století, doplňkem pak bylo v Americe napsané Largo z „Novosvětské“ symfonie. Kvalita filharmonického Open Air koncertu byla stvrzena interpretační úrovní, kterou předvedl nejenom samotný orchestr, ale i další účinkující – moderátor večera Marek Eben, francouzský dirigent Alain Altinoglu a klavírista Marek Kozák.

Tradiční červnový Open Air koncert začala Česká filharmonie pořádat v roce 2013 a od té doby se tato akce těší velké popularitě. Otevřený koncert pod širým nebem na pražském Hradčanském náměstí každoročně přiláká mnoho návštěvníků, pro které je vstup zdarma. Zakončením sezony formou Open Air koncertu se přední český orchestr přátelsky otevírá široké veřejnosti, čemuž odpovídá i volba repertoáru. Ten je v rámci celoročního dramaturgického plánu orchestru v podstatě jedinečný – pouze na Open Air koncertě je možné slyšet tento tradiční český orchestr, jak interpretuje slavné filmové kusy nebo muzikálové melodie. I to má své opodstatnění v popularizační snaze oslovit diváky všech věkových kategorii a moc oceňuji, že Česká filharmonie zařazuje na svůj program především hudebně kvalitní skladby, některé v živém provedení méně uváděné. Například známou znělku Alfreda Newmana (1900–1970) s názvem 20th Century Fox Fanfare, která zazněla na úvod koncertu, je možné znát jako nahrávku reprezentující společnost 20th Century Pictures. Ale běžně si ji asi neposlechnete na koncertě v živé interpretaci.

Zato hudba filmová se již stala samostatným koncertním kusem, mezi veřejností dost oblíbeným, a možnost poslechnout si v živém provedení hudbu brněnského autora proslulého v Americe bylo také zážitkem. Erich Wolfgang Korngold (1897–1957) získal zámořské renomé jako skladatel hudby filmové (Kapitán Blood, Dobrodružství Robina Hooda), a jeho suita k filmu Mořský jestřáb (v úpravě Patricka Russe) zazněla na letošním Open Air koncertu jako druhá v pořadí.

Dramaturgii večera zaměřenou na americkou hudbu překvapivě doplnilo Largo ze Symfonie č. 9, op. 95 „Z Nového světa“ Antonína Dvořáka (1841–1904), což však má své opodstatnění. Nejenom, že celou symfonii skladatel napsal v průběhu svého působení v New Yorku, ale tato druhá věta je inspirována samotnými americkými spirituály (a podle slov ředitele České filharmonie Davida Marečka je u Američanů hodně oblíbená).

Nevynechat v popularizačním programu americké hudby George Gershwina (1898–1937) a Leonarda Bernsteina (1918–1990) je v podstatě povinnost, protože jejich symfonická tvorba patří k tomu nejlepšímu, co američtí skladatelé vytvořili. Po uvedení Gershwinovy tvorby na předešlých Open Air koncertech České filharmonie (Američan v Paříži, Rapsodie v modrém) byl letos vybrán Koncert pro klavír a orchestr F dur, konkrétně jeho 1. věta Allegro v interpretaci Marka Kozáka, laureáta Ceny Jiřího Bělohlávka za rok 2025. Toto ocenění se již tradičně uděluje na Open Air koncertu České filharmonie nejlepším interpretům do třiceti let, přičemž tento rok byla věková hranice posunuta na věk pětatřicet let. Na to, kdo získá cenu letos, jsme si museli počkat téměř do samotného závěru koncertu, který patřil ikonickým, posluchačsky oblíbeným Symfonickým tancům z muzikálu West Side Story.

Celý koncert reprezentovala znamenitá interpretační úroveň účinkujících. Tradičně výborné moderování herce Marka Ebena charakterizoval jeho proslulý, kultivovaný hlasový projev, připravenost ohledně hudebních reálií a smysl pro humor. O tom, že Eben řemeslo moderátora výborně ovládá, svědčí skutečnost, že je opakovaně zván na filharmonické akce (kromě Open Air koncertu moderuje Eben např. „Zkoušku orchestru“).

Pokud jde o samotné interprety koncertu, muzikální, procítěný výkon podala Česká filharmonie pod vedením francouzského dirigenta Alaina Altinoglua, který s orchestrem pravidelně úspěšně spolupracuje. Jeho jasná, ale přitom neokázalá gesta vedla muzikanty ke kompaktní hře s poctivým vystihnutím hudebního charakteru skladeb, bez potřeby upozorňovat nadbytečnými gesty. Toto skromné vyzařování dirigenta se s jeho elegantním úsměvem přenášelo i na hráče, a přispělo k radostnému prožitku.

Ve výtečné interpretaci se pokračovalo i s příchodem Marka Kozáka na pódium. Allegro z Gershwinova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 F dur zahrál klavírista poctivě, s potřebným vystihnutím jazzových prvků koncertu, bez zbytečné emoční okázalosti. Jeho projev byl jistý a přitom sympaticky skromný. Kozák je umělec, který svědčí o tom, že k zaujetí posluchače nebo diváka není potřeba dělat velkou show – stačí poctivá, autentická, muzikální interpretace. Pevně věřím, že v této linii bude pokračovat i letošní držitel Ceny Jiřího Bělohlávka, kterým se stal houslista Milan Al-Ashhab. Jeho kultivovaný projev u převzetí ceny, v rámci kterého s vděčností vzpomněl na legendárního českého dirigenta, hovoří o jeho nejenom muzikantských, ale i charakterových vlastnostech.  

Česká filharmonie se před letními prázdninami rozloučila se svými posluchači v hudebně odlehčenějším duchu, avšak je tak trochu škoda, že letošní program nezahrnoval hudební kus současné české scény (v roce 2025 zazněla Pauliana skladatele Jiřího Gemrota nebo v roce 2016 skladba Čtvero rozhněvaných mužů a orchestr autora Petra Wajsara). Tyto skladby jsou zajímavé z mnoha úhlů pohledu; nabízejí i humorné prvky či neotřelou instrumentaci. Pevně věřím, že by publikum ocenilo „současný dramaturgický prvek“ v programu, na který by se mohlo každoročně těšit podobně jako na samotný Open Air. 

Foto: Facebook České filharmonie

Facebook X E-mail WhatsApp