V rámci Svatovítského varhanního oktávu věnovaného inauguraci nových varhan v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha se konal koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Program tvořily jednak světová premiéra skladby pro varhany, dále výběr z Biblických písní Antonína Dvořáka a poté Symfonie č. 3 c moll Camilla Saint-Saënse. Rozhlasový symfonický orchestr řídil designovaný šéfdirigent tělesa Elias Grandy, sólo měli varhanice Jiřina Dvořáková-Marešová, varhaník Pavel Svoboda a basista Jan Martiník.

Epochální událost instalace nových varhan do pražského chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha završila sedm set let výstavby katedrály, jejíž základní kamen položili 21. listopadu 1344 Karel IV. se svým otcem Janem, za účasti Karlova bratra Jana Jindřicha. Dosavadní varhany v chrámu, dílo Jana Melzera z roku 1931, byly po celou dobu jejich služby prozatímním řešením, kromě toho byly nevhodně umístěny a opakovaně opravovány. O rozhodnutí svěřit zbudování nového nástroje zahraniční firmě svědčil fakt, že potřebné zkušenosti skýtalo jen pět firem a žádný z domácích varhanářů, přičemž kdysi proslulá krnovská firma Rieger-Kloss před pár lety zanikla. Nové varhany byly nejdříve sestaveny v dílnách firmy Gerharda Grenzinga v El Papiol nedaleko Barcelony. Jejich 5755 píšťal je uspořádáno do 92 rejstříků, čtyř manuálů a pedálu. Poté byl nástroj rozebrán, v dubnu roku 2025 převezen do Prahy a znovu v katedrále postaven. Do konce srpna 2026 byly varhany postaveny a poté probíhalo ladění a intonace píšťal.

Vzhledem k tomu, že hmotnost nástroje o 45 tunách přesahovala hmotnost kůru, musel být zpevněn. Architektonický návrh Petera Olaha z týmu Škoda Design žádal instalaci píšťal, které nejsou postaveny na kůru, ale na konstrukci navozující dojem jejich „levitace“. A mezi předními píšťalami jsou umístěné křišťálové segmenty od firmy Lasvit. Přední píšťaly, vytváří oblouk na spodní hranici rozety západního kruhového okna, které by podle požadavků památkářů a přání Dominika Duky nemělo být zakryto. Je tomu tak, třebaže se z pohledu z podlahy katedrální lodi jeví část okna zakryta. Varhany se střídavě obsluhují dvěma hracími pulty, jeden je umístěn u varhan, druhý v chrámové lodi pro potřeby koncertního provozu. Inaugurace se udála při slavnostním požehnání, které varhanám udělil nový arcibiskup pražský a primas český Stanislav Přibyl 15. června 2026, na svátek svatého Víta.

Preambuli slavnostního děkovného koncertu, který se konal 19. června, zahájila moderátorka stanice Český rozhlas Vltava Jana Trojanová, neboť koncert byl přenášen přímým přenosem na této kulturní stanici. Na pódiu pak přivítala řadu osobností. První z nich, spoluzakladatel jednoho z nejdůležitějších sponzorů svatovítských varhan Bohemian Heritage Fund Jaromír Císař přivítal a představil publiku německého varhanáře Gerharda Grenzinga, jemuž poděkoval a zvláště pak připomněl již zesnulé, kteří se dokončení svého díla nedožili. Vzpomněl Pavla Smutného, svého přítele, spoluzakladatele a prezidenta sponzorského Fondu českého dědictví, a zvláště pak kardinála Dominika Duku, který stál u zrodu myšlenky a aktivit k pořízení nových varhan. V roce 2017 založil Nadační fond Svatovítské varhany a vyhlásil sbírku na prostředky k dokončení nástroje. Jaromír Císař pak pozval k mikrofonu prezidenta Bohemian Heritage Fund pana Jakuba Skřejpka. Dále poděkoval Jaromír Císař všem dvanácti tisícům dárců, kteří přispěli k pořízení nástroje, a tím naplnili vizi císaře Karla IV. Dále promluvil kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze Radek Tichý.

Poté hovořil generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, který přiblížil historii soutěže o skladbu pro svatovítské varhany. Český rozhlas – Hudební nakladatelství Českého rozhlasu a Nadační fond Svatovítské varhany ji vyhlásily v roce 2019 a z došlých osmačtyřiceti skladeb vybrala porota tři finální skladby. O vítězi rozhodli v rozhlasovém vysílání stanice Český rozhlas Vltava sami posluchači v době od 3. do 17. června. Bylo to na deset tisíc hodnotitelů, kteří poslouchali nahrávky varhanice Jiřiny Dvořákové-Marešové. Vítězem soutěže o novou skladbu pro svatovítské varhany se stal Ivo Bartoš se skladbou Fantazie na chorál „Svatý Václave“, která dostala přednost před skladbami Svatovítská fantazie od Karla Martínka a Invocationes Bohemicae od Mikuláše Piňose. 

Fantazie na chorál „Svatý Václave“ od Ivo Bartoše je devítiminutová skladba, která intuitivně využila dispozic nových varhan v tom nejlepším slova smyslu. Autor počítal s dokonalým nástrojem mnohačetných rejstříků, o kterém předpokládal, a dejme tomu, že i věděl, že bude mít mimořádný počet píšťal – je jich 5755. Jak úvodní, tak závěrečná partie skladby rozezněly nástroj v masívním forte a ve finále nechal autor znít varhany k potěše posluchačů v dlouhém akordu. Citace svatováclavského chorálu byla vložena v několika variantách do různých částí skladby, samozřejmě hned v úvodu a také ve finále, k němuž dospěla skladba po velkolepé fuze mocného zvuku. Varhanice Jiřina Dvořáková-Marešová hrála skvěle, po práci na nahrávkách skladeb finalistů, které byly natočeny v květnu 2026 v chrámu sv. Mořice v Olomouci, se výtečně sžila i s novými svatovítskými varhanami. Nástroj sám o sobě budil nadšení z mocnosti svého zvuku a jeho preludia zněla pod rukama Jiřiny Dvořákové-Marešové úchvatně. 

Následující skladbu byl výběr z Biblických písní, op. 99 Antonína Dvořáka. Sólo měl basista Jan Martiník a Symfonický orchestr Českého rozhlasu poprvé řídil jeho designovaný šéfdirigent Elias Grandy. Rozhlasový orchestr si letos v září připomene sté výročí svého založení a jeho vystoupení v chrámu sv. Víta povýšilo koncert na mimořádnou událost. Martiník zahájil svůj zpěv písní Oblak a mrákota jest vůkol něho. Následovaly písně Slyš o Bože! slyš modlitbu mou, Hospodin jest můj pastýř, Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou a Zpívejte Hospodinu píseň novou. V prostoru chrámu se jeho hlas nesl s mimořádnou energií a sonoritou. Martiník dal současně Biblickým písním emotivní rozměr a citlivou dynamiku. Každou z písní obdařil vkusným výrazem jak meditativního klidu, vroucnosti, tak dramatického vzrušení a uměřené radosti. Grandy vedl orchestr v náležitě podpůrných polohách sólovému zpěvu a v orchestrálních pasážích nechal ansámbl znít s pokorou a ohleduplností k partituře. 

Své interpretační umění, století pěstované, zúročil rozhlasový orchestr ve finální skladbě programu, kterou byla Symfonie č. 3 c moll „Varhanní“ Camilla Saint-Saënse. Symfonie má dvě věty, byť sám autor mluví o čtyřvěté koncepci. Varhanní part hrál Pavel Svoboda. Dirigent Elias Grandy se spolu s orchestrem spolehlivě pohybovali v romantickém duchu skladby a s jeho dynamickými proměnami. Neznatelné vpuštění varhanního zvuku do tempa Poco adagio mělo jemnost hedvábí a chytlavou chvějivost konsonancí. Flétnový hlas s kontrabas doprovázející varhanní melodie byly okouzlující. Očekávaný nástup varhanního akordu v C dur v Maestosu provedl Pavel Svoboda s náležitou vehemencí až bombastického účinku. Se stejnou zvukovou autoritou zněl také v závěrečných akordech symfonie. Její pestrost a přitažlivost podporovaly tympány, baterie hlubokých žesťů, sólové vstupy flétny a hoboje, lesního rohu. Elias Grandy vedl symfonii ve výstižných proměnách tempa s mnoha lyrickým prodlevami a povzbudivou energií v rychlém pohybu. Jeho inaugurační koncert byl famózní. 

Nový hlas pražské katedrály zazněl sice v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha už 15. června, nicméně tohoto večera se prostřednictvím přímého přenosu koncertu ve vysílání stanice Český rozhlas Vltava dostal z pražské svatyně do celé republiky. A také Fantazie na chorál „Svatý Václave“ od Iva Bartoše. 

Nové varhany pro svatovítský chrám byly postaveny z finančních darů tisíců dárců a dejme tedy slovo předsedovi správní rady Nadačního fondu Svatovítské varhany Vojtěchu Mátlovi, který prohlásil, že nástroj bude sloužit k oslavě Boží a radosti lidí, a to i generacím, které přijdou po nás. 

Foto: Člověk a víra / Anička Guthrie

Facebook X E-mail WhatsApp