Sedmnáctý ročník mezinárodního festivalu Hudební léto Kuks zahájili v sobotu 20. června v kostele Nejsvětější Trojice španělský violoncellista Luis Zorita a italský varhaník Pier Damiano Peretti. Úvodní koncert v působivém barokním prostoru se nesl ve znamení zajímavě pojaté zrcadlové symetrie, jejímž středobodem se stala skladba Arvo Pärta. Při jejím provedení se ovšem přihlásily o pozornost i přírodní živly.

Že dramaturg a ředitel festivalu Vít Havlíček zve v létě do Kuksu výrazné osobnosti a že se při tom neomezuje pouze na domácí interprety, hudební veřejnost již dostatečně poznala. Na zdejší festival se navíc vlastně od samého jeho počátku nejezdí jen za důvěrně známými barokními skladbami, pořadatel se v úzké spolupráci s vystupujícími umělci každý rok snaží zařadit do programu i neznámé kousky ze zdejšího hudebního archivu a oživit jej rovněž ukázkami z tvorby dalších slohových období včetně soudobé muziky. Tento šťastný přístup určil charakter i koncertu, na který se sjeli, jak jsem usoudil z registračních značek aut na přilehlém parkovišti, příznivci hudby nejen z blízkého okolí, ale také třeba ze sousedního Polska.

Skvělý stav místních varhan prověřil v úvodu Pier Damiano Peretti, jenž působí nejen coby aktivní koncertní umělec, ale také jako pedagog na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Dvoumanuálový kuželkový pneumatický nástroj s pedálem, který do původních barokních skříní postavila v roce 1906 firma Gebrüder Rieger z Krnova, zní po poslední opravě dokončené před devíti lety velkolepě, široký rozsah rejstříků umožňuje interpretovi dosahovat dostatečné mohutnosti tónů i pohrávání si s jejich křehkostí v intimnějších pasážích. Díky perfektní akustice prostoru je účinek na posluchače dokonalý, s takřka zanedbatelným dozvukem. Proto i Ouverture in C, KV 399/1 Wolfganga Amadea Mozarta představovala lahůdku, na níž se dal zřetelně vysledovat vliv barokní hudby na tvorbu v raném klasicistním stylu. Mozartovu genialitu a lehkost, typickou i pro svitu, z níž zazněla první část, zdůraznil Peretti jemností a citem pro kontrastní vystižení figur. Na Ouverturu, končící jakoby v dálce se ztrácejícími se tóny navázal v podstatě attacca Preludiem č. 1 C dur podle Bachova Dobře temperovaného klavíru od českého skladatele a pianisty Ignaze Moschelese, při němž se k němu na chrámovém kůru přidal druhý protagonista podvečera Luis Zorita. Také violoncellista pocházející z Leónu disponuje velkými hráčskými zkušenostmi z řady evropských orchestrů i komorních souborů a svůj nástroj ovládá se suverénní technikou a virtuozitou. Souhra obou interpretů se jevila jako zcela přirozená, přesně dávkovaná a mistrovsky vyzrálá.

Poté došlo na sólové výstupy. Nejprve Pier Damiano Peretti přednesl O Gott, du frommer Gott z 11 chorálních předeher, op. 122 Johannesa Brahmse s plným porozuměním pro duchovní rozměr díla a jeho přesahy, zatímco Luis Zorita se mezitím přesunul před kostelní lavice, odkud zahrál úryvky ze Suit pro violoncello sólo Johanna Sebastiana Bacha, konkrétně Sarabande c moll, BWV 1011 a Gigue G dur, BWV 1007. Zvládl je bravurně s vnitřním i vnějším klidem, bez jakékoli stopy exaltovanosti, soustředěn toliko na obtížnou strukturu obou částí.

Uprostřed programu prvního letošního kukského koncertu se ocitla skladba soudobého autora. A ne ledajaká. Kompozice Spiegel im Spiegel estonského tvůrce Arvo Pärta, napsaná v roce 1978 původně pro housle a klavír, zněla stejně působivě a mysticky ve verzi pro violoncello a varhany. Královský nástroj možná ještě více dal vyniknout Pärtovu originálnímu stylu tintinnabuli, založenému na zvuku zvonů. Minimalisticky zjednodušená hudba, v níž se prolíná klidná hra varhan s pomalými a tónově lehce oscilujícími tahy violoncella, má evokovat efekt nekonečného odrazu vznikajícího postavením dvou zrcadel proti sobě. Vyžaduje naprostou přesnost hráčů, jinak by mohlo dojít k narušení totálně osvobozujícího a uklidňujícího atmosférického působení díla. Zorita s Perettim si navíc provedení nikterak neusnadnili, když se rozhodli „Zrcadla“ provést napříč celým kostelem. Violoncellista před oltářem, varhaník nahoře na kůru. Ale právě proto magie dvanáctiminutové skladby vynikla s ještě větším dopadem na všechny přítomné. Vpravdě excelentní, neopakovatelný zážitek! Vůbec přitom nevadilo, že nejztišenější pasáže Pärtovy hudební meditace provázely drsné zvukové projevy bouřky, řádící nad Kuksem. Možná naopak, působivost vrcholného výtvoru lidského ducha a přírodního živlu se tímto průsečíkem ještě znásobila.

Zbytek podvečera byl uspořádán zrcadlově, chcete-li symetricky, k první části. K výborným výkonům interpretů bychom mohli volit stejná slova, uveďme tedy pro pořádek alespoň pořadí dalších skladeb. Tváří v tvář návštěvníkům zahrál Luis Zorita Courante G dur, BWV 1007 a Sarabande d moll BWV 1008 ze Suit pro violoncello sóloJohanna Sebastiana Bacha, Pier Damiano Peretti zvolil z 11 chorálních předeher Johannesa Brahmse Herzlich tut mich erfreuen a oba pak na kůru zopakovali vzornou spolupráci při provedení Preludia č. 6 h moll pro violoncello a varhany podle Bachova Dobře temperovaného klavíruIgnaze Moschelese. Jen v úplném závěru došlo ke změně – Mozarta nahradil španělský tvůrce z 20. století Gaspar Cassadó, od něhož zazněla virtuózně a víceméně optimisticky pojatá Toccata „alla Frescobaldi“ pro violoncello a varhany. Přijde mi, že Hudební léto Kuks si staví laťku stále výš a výš. Teď už je jednoznačně festivalem na velmi slušné evropské úrovni. V sobotu 4. července by to měl potvrdit svou účastí i fenomenální chorvatský kytarista Zoran Dukić.

Foto: Miloš Šálek, Facebook Hudebního léta Kuks

Facebook X E-mail WhatsApp