23. červen
Svátek má Zdeňka.
2019 – zemřela Božena Brodská, rozená Křepelková, známá též jako Bíba Brodská, tanečnice, historička a pedagožka dějin baletu na HAMU (narodila se 27. července 1922). Byla v angažmá v Družstvu divadel práce Karlín, v D 45 a v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od roku 1955 působila jako pedagožka na katedře tance HAMU v Praze. Jejím druhým manželem byl herec Vlastimil Brodský (rozvedli se v roce 1959). Jejich syn Marek (* 1959) je výtvarník, hudebník a občasný herec.
2012 – zemřela Brigitte Engerer, francouzská klavíristka (narodila se 27. října 1952). Proslula zejména jako interpretka děl Čajkovského, Schumanna, Saint-Saënse, ale i Chopina, Beethovena, Rachmaninova a dalších. začala v pěti letech. Studovala na pařížské a moskevské konzervatoři. V roce 1980 přišel zlom v její kariéře, když ji Herbert von Karajan pozval, aby hrála s Berlínskou filharmonií. Vystupovala pak také s Bostonským symfonickým orchestrem, Newyorskou filharmonií nebo Pařížským orchestrem. Z dirigentů si ji oblíbili Mstislav Rostropovič nebo Zubin Mehta. Vedle recitálů a koncertů působila jako pedagožka na pařížské konzervatoři.
2012 – zemřel Franz Crass, německý operní pěvec – bas (narodil se 9. února 1928). Debutoval v roce 1954 v Krefeldu. V letech 1954–1973 byl několikrát na festivalu v Bayreuthu a vybudoval si už na začátku své kariéry pověst wagnerovského pěvce. Kromě toho se ale proslavil i v dílech Wolfganga Amadea Mozarta. Hostoval po celém Německu, pravidelně vystupoval v kolínské opeře a v Landestheater Hannover. Věnoval se také koncertní činnosti a oratornímu repertoáru. Je nositelem Bavorského řádu za zásluhy.
1998 – zemřel Jan Seidel, skladatel, m.j. autor pochodové písně „Kupředu levá, zpátky ni krok“, která se stala znělkou zpráv Československého rozhlasu (narodil se 25. prosince 1908). Studoval skladbu u Aloise Háby na Pražské konzervatoři a soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra. Jako skladatel scénické hudby a dirigent působil v Pražském dětském divadle Míly Mellanové, spolupracoval s Novým divadlem, divadlem D 34 a s Československým rozhlasem. Spolu s architektem Zdeňkem Pešánkem pracoval na Multimediálních kinetických kreacích. V letech 1938–1945 byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta. Po vzniku Gramofonových závodů Supraphon v roce 1945 se stal jejich uměleckým ředitelem. V roce 1958 byl jmenován šéfem opery Národního divadla a v letech 1967–1975 byl hlavním dramaturgem opery. V závěru své profesní kariéry působil v Československém rozhlase Praha. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Od mládí byl levicově orientovaný, což se projevovalo nejen v množství funkcí v různých svazech, ale i v jeho tvorbě. Byl autorem mnoha politicky angažovaných skladeb a masových písní. V únoru 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok! a v roce 1977 Antichartu.
1961 – zemřela Ludmila Bertlová, houslistka, první manželka dirigenta a skladatele Rafaela Kubelíka (narodila se 1. února 1914). Hru na housle studovala u profesorky Irene Spitznerové. V roce 1943 se provdala, v roce 1946 se jim narodil syn Martin, později architekt a historik architektury. V roce 1948 spolu se svým manželem emigrovala. Zahynula při automobilové nehodě.
1956 – zemřel Reingold Glier (Reinhold Glière), ukrajinsko-sovětský skladatel a pedagog německo-polského původu (narodil se 11. ledna 1875). V Kyjevě ho na housle učil Otakar Ševčík, v Moskvě Jan Hřímalý. Mezi jeho moskevské žáky naopak později patřil například Sergej Prokofjev nebo Aram Chačaturjan. Stal se ředitelem Kyjevské konzervatoře. V letech 1938-1948 byl předsedou sovětského Svazu skladatelů. K jeho nejznámějším dílům patří balet Rudý mák, třetí symfonie Ilja Muromec a Koncert pro koloraturní soprán a orchestr.
1951 – zemřel Saša Machov, vlastním jménem František Alexander Maťha, český tanečník, choreograf a režisér (narodil se 16. července 1903). Pod pseudonymem Saša Machov vstoupil do dějin českého baletu a divadla. Jeho avantgardní přístupy ho sblížily s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha, kde působil zprvu jako herec a tanečník, pak jako choreograf; připravil tam choreografii známých titulů, např. Balada z hadrů, Nebe na zemi, Těžká Barbora nebo Pěst na oko. V letech 1929 až 1934 byl šéfem baletu Státního divadla v Ostravě, pak byl angažován v divadle E. F. Buriana. Před nacisty emigroval do Řecka a působil tam jako choreograf řeckého královského baletu v Athénách a současně tam založil taneční školu. Před rokem 1945 působil v Londýně. Po návratu byl napřed rok v brněnském a pak přesídlil do pražského Národního divadla. byl jmenován choreografem Národního divadla v Praze, v roce 1948 pak šéfem baletu Národního divadla. Za pět sezón svého působení pozvedl tamní soubor na světovou úroveň, v dramaturgii i v režii se snažil vytvořit osobitý český balet. Na scénu uvedl díla Stamice, Janáčka, Dvořáka, Musorgského, Čajkovského i Prokofjeva. Celý život byl jednoznačně levicově orientovaný. V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok! Po převratu vstoupil do komunistické strany, ale v roce 1950 neprošel stranickými prověrkami a z KSČ byl vyloučen. Práci v Národním divadle neztratil, jeho novátorské nastudování Labutího jezera ale bylo zhodnoceno jako protisovětská provokace. V důsledku politické perzekuce, která ho postihla i jako účastníka západního odboje, dobrovolně ukončil svůj život. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.
1949 – narodil se Jan Kyselák, operní pěvec, hudební režisér a pedagog. Na Konzervatoři Brno vystudoval sólový zpěvu Františka Hrabala, pak zpěv a operní režii u René Tučka na HAMU v Praze. Sám pak začal učit hlasovou výchovu a sólový zpěv v Hradci Králové na Hudební katedře PdF UHK. Od roku 1990 se také plně věnoval hudební režii. Ve spolupráci se zvukovým režisérem Václavem Vlachým natočil více než dvě stovky CD, mezi nejvýznamnější patří nahrávky pro KHDS Jitro, Chlapecký sbor Boni pueri, Dětský pěvecký sbor Severáček, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Janáčkovo kvarteto, nebo sólisty jako např. zpěvák Luděk Vele, Jiří Stivín nebo varhaníci Václav Uhlíř a František Vaníček. Na několika místech též působil jako varhaník a ředitel kůru. Přispíval do časopisů Hudební rozhledy a Sborové umění.
1944 – narodila se Maria João Pires, portugalská klavíristka. Hrát začala ve třech letech, od pěti veřejně vystupuje, klavír studovala ve Francii a na Lisabonské konzervatoři, kterou absolvovala v šestnácti letech. Poté studovala v Německu u Rösl Schmidtové v Mnichově a Karla Engela v Hannoveru. V roce 1970 vyhrála interpretační soutěž pořádanou k dvoustému výročí narození Ludwiga van Beethovena. Patří mezi celosvětové uznávané špičkové interprety díla Wolfganga Amadea Mozarta. Za nahrávku kompletních Mozartových klavírních sonát obdržela v roce 1990 cenu Grand Prix du Disque.
1930 – narodil se Karel Kopřiva, český kontrabasista a profesor hry na kontrabas (zemřel 11. února 2004). Vystudoval JAMU v Brně u Františka Hertla. Po absolutoriu nastoupil do orchestru Janáčkovy opery v Brně, kde působil mnoho let jako zástupce vedoucího skupiny. Současně byl externím profesorem na brněnské konzervatoři. Z jeho žáků vynikl Josef Hanák. Přechodně působil jako sólový kontrabasista v Národním symfonickém orchestru v Havaně, v 70. letech rovněž vedl kontrabasovou třídu na Národní umělecké škole Instituto Superior de Arte v Cubanacánu. K jeho žákům patřili kubánští kontrabasisté Antonio Gómez Sotolongo, Andrés Escalona Graña, Orlando Cachaíto López (Buena Vista Social Club) a další. Po návratu do Brna opět vyučoval na brněnské konzervatoři. Zde k jeho žákům patřili Mito Teocharis, Rostislav Tománek, Vít Šujan, Pavel Juřík a Jakub Šimáně.
1913 – zemřel Tomás López Torregrosa, španělský skladatel (narodil se 24. září 1868). Studoval na konzervatoři v Madridu, kde byl jeho učitelem Ruperto Chapí. Krátce nato byl jmenován ředitelem orchestru v Teatro Apollo, kde také začala jeho kariéra jako skladatele zarzuel a operet, někdy i ve spolupráci s dalšími skladateli, zejména s Quinito Valverdem. První velký úspěch zaznamenal v roce 1896 zarzuelou La Banda de Trompetas. Za jeho nejlepší díla jsou považována El santo de la Isidra a La fiesta de San Antón.
1892 – narodil se Mieczysław Horszowski, polský klavírista (zemřel 22. května 1993). V devíti veřejně debutoval ve Varšavě, hrál Beethovenův Klavírní koncert C-dur. Ještě jako dítě absolvoval turné po Evropě a Spojených státech. Společně s cellistou Pablem Casalsem, jehož společníkem byl od roku 1906, nahrál v padesátých letech několik Beethovenových skladeb. Po první světové válce se přestěhoval do Itálie, kde žil a učil až do roku 1941. Poté emigroval do Spojených států, kde učil v Curtis Institute of Music ve Filadelfii. U příležitosti svých 100. narozen vystoupil v USA i v Evropě.
1837 – narodil se Ernest Guiraud, francouzský skladatel a pedagog amerického původu (zemřel 6. května 1892). Už v roce 1853 měla v Théâtre d’Orléans v New Orleans obrovský úspěch jeho opera David. Studoval potom v Paříži na konzervatoři. Je autorem aranžmá Suity č. 2 z Bizetovy L’Arlésienne a dvanácti čísel z Bizetovy opery Carmen tvořících dvě Suity Carmen. Ve známost vešel složením tradičních orchestrálních recitativů používaných po celé století v Bizetově opeře Carmen. Stejně tak dokončil a recitativy opatřil Offenbachovu operu Hoffmannovy povídky. Byl zakládajícím členem Société Nationale de Musique a autorem pojednání o instrumentaci, od roku 1876 učil na pařížské konzervatoři. Ovlivnil Debussyho, Mezi jeho studenty patřili také André Bloch, Mélanie Bonis, Paul Dukas, Achille Fortier, André Gedalge a Erik Satie.
1810 – narodila se Franziska Elsslerová, neboli Fanny Elsslerová, rakouská tanečnice, jedna z významných představitelek romantického baletu (zemřela 27. listopadu 1884). Proslavila se také lidovými tanci. V letech 1834–1840 působila v Pařížské opeře. Proslulá byla její rivalita se zdejší hvězdou Marií Taglioniovou. V letech 1840–1842 podnikla turné po Americe jako první evropská taneční hvězda. V letech 1843–1851 hostovala v různých evropských divadlech. Kariéru ukončila ve 41 letech.
1771 – zemřel Jean-Claude Trial, francouzský houslista a skladatel (narodil se 13. prosince 1732). Ve dvanácti letech se stal maître de musique v Katedrále Panny Marie z Nazareta ve Vaison-la-Romaine. V Montpellier pokračoval ve studiu hry na housle a skladby u učitele Garniera. V této době zkomponoval četná moteta a skladby pro housle. Později přidal devět oepr. V roce 1740 odcestoval do Paříže, kde chtěl pokračovat ve studiu u Jeana-Philippa Rameaua. Stal se prvním houslistou v orchestru Opéra-Comique a druhým houslistou v orchestru Louise François I., prince z Conti. Od roku 1767 až do své smrti se spolu s Pierrem-Montanem Bertonem podíleli na řízení pařížské opery. Jeho mladší bratr, Antoine Trial (1737–1795), byl proslulým zpěvákem v Comédie Italienne. V roce 1789 se však stal revolučním politikem a vypadl z povědomí veřejnosti.
1595 – zemřel Thoinot Arbeau, francouzský skladatel (narodil se 17. března 1519). Je známý pro své dílo Orchésographie, studii francouzských renesančních tanců z konce 16. století. Z ní pochází i známá píseň Belle qui tiens ma vie, kterou Spirituál kvintet nazpíval pod vlastním názvem Pavana za deset švestkových knedlíků.