Pardubická Komorní filharmonie učinila z posledního abonentního koncertu stávající sezony výlet do světa opery. Zvolila, až na jednu výjimku, důvěrně známé předehry a árie a vsadila na erudované interprety – mezzosopranistku Štěpánku Pučálkovou a basbarytonistu Gustáva Beláčka, řízení orchestru se s přehledem a elegancí ujal Stanislav Vavřínek. Výsledkem byl příjemný a posluchači příznivě přijatý večer.

Neodpustím si napsat znovu, již po několikáté. Každé, byť jen letmé, nahlédnutí do operní tvorby je pro pardubické publikum malým svátkem. Pro lidi z měst, kde působí stálé hudební soubory a scény, nemusejí být podobná setkání výjimečná, ve východních Čechách (neboť to platí i pro sousední Hradec Králové) však zařazení „operního“ večera vždy vzbudí obrovský zájem. Ne všichni si mohou zajet na představení do Prahy, Brna, Liberce či na Smetanovu Litomyšl a ani frekvence „dovozové“ nabídky není velká. V Pardubicích, nepočítám-li novou inscenaci zdejší konzervatoře, se letos posluchači dočkají toliko jediné živé operní produkce v podobě Dvořákovy Rusalky nastudované Divadlem města Ústí nad Labem. Agentura, jíž je třeba poděkovat za její dlouholetou snahu udržovat ve městě alespoň takto základní povědomí o opeře, žel, především z ekonomických důvodů neuvažuje o rozšíření nabídky, a tak milovníkům ušlechtilého zpěvu nezbývá než spolehnout se na domácí orchestr a jeho dramaturgy. A že v takové situaci kvitují pořady, jakým bylo i Operní gala připravené na třetí červnový týden, s dychtivým očekáváním a následným vděkem, je nabíledni.

Šlo o setkání s velkými operními tvůrci a ukázkami obecně známého repertoáru. Večer ve městě, kde je doma Komorní filharmonie Pardubice, asi nemůže začít jinak než ukázkami z děl Wolfganga Amadea Mozarta, jenž je pokládán za kmenového autora zdejšího tělesa. V Sukově síni Domu hudby zní jeho hudba pravidelně a je opečovávána na tradičně vysoké úrovni. Osm let se o to staral coby šéfdirigent i Stanislav Vavřínek, jehož publikum v pondělí 15. června již při příchodu do sálu vřele přivítalo jako hlavního hostujícího dirigenta. Maestro, viditelně potěšen a v dobré náladě, se s chutí ujal svého úkolu. Předehru k opeře Figarova svatba, K. 492 řídil s pardubickým orchestrem nesčetněkrát, pokaždé se provedení povedlo a tentokrát tomu nebylo jinak. Myslím, že všichni přítomní by ji mohli hrát bez not, jak dobře ji znají. Perfektně vybroušené detaily, úžasné nasazení, skvělá souhra. Stanislav Vavřínek dirigoval s lehkostí a elegancí, pozorně a přesně. 

Také mezzosopranistka Štěpánka Pučálková si okamžitě získala přízeň návštěvníků. Árie Cherubína Voi che sapete z druhého dějství Mozartovy Figarovy svatby v jejím podání nevyzněla jako prosté vyznání touhy, interpretka i na její malé ploše dokázala vložit do svého zpěvu zmatenost citů a jejich protikladných projevů. Sympatii k postavě nenápadně a něžně přenesla do hlediště. To se vzápětí podařilo i slovenskému basbarytonistovi Gustávu Beláčkovi, který rejstříkovou árii Leporella Madamina! Il catalogo è questo z prvního dějství opery Don Giovanni, K. 527 doprovodil ryze divadelními gesty a mimikou, skvěle charakterizujícími vlastní figuru i toho, o němž se zpívá. Bouřlivý potlesk oběma pěvcům již po jejich prvních vstupech naznačil, že o úroveň večera netřeba se bát.

Blok z děl Gioacchina Rossiniho to potvrdil. Nejprve suverénně zahraná předehra k opeře Lazebník sevillský, v níž podali pod Vavřínkovým bedlivým vedením skutečně perlivý výkon členové všech nástrojových skupin orchestru, a pak sólisté. Štěpánka Pučálková využila v árii Rosiny Una voce poco fa z prvního aktu téhož díla všechny přednosti svého příjemně znějícího hlasu, vynikajícího pestrou barvitostí. Její zpěvní rozsah je pozoruhodný, velmi působivě ovládá zejména spodní rejstřík. Pěvkyně si dokáže pohrát s virtuózními pasážemi, mezi nimi a zklidňujícími polohami přechází naprosto přirozeně, nepotřebuje si vypomáhat jakýmkoli forzírováním. Gustáv Beláček pak byl v árii Basilia o pomluvě La calunnia é un venticello ze stejného dějství opery až zemitě přesvědčivý, jeho nosný basbaryton v pravé chvíli překvapí náznaky vroucnosti. Na obou protagonistech pardubického večera byla patrná zkušenost z velkých scén, zpívali naplno s pečlivou dikcí a perfektně se vyrovnali s akustickými nástrahami zdejší koncertní síně. Dokázali si dokonce i trochu zahrát jako na skutečném jevišti, když před přestávkou přišel na pořad jejich společný výstup O, che muso z prvního aktu Rossiniho opery Italka v Alžíru. Skvostný kousek!

Vzornou výslovnost prokázal Gustáv Beláček coby Kecal v árii Každý jen tu svou z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Ještě před ní se zaskvěli pardubičtí dechberoucím provedením Skočné z téhož díla, český prvek programu reprezentoval hned po pauze gejzír plný života a radosti, dirigentem Vavřínkem představený v celé jeho spontánnosti a nespoutanosti.

Rubínový odstín Beláčkova saka vystřídaly oslnivě rudé šaty, v nichž se objevila na „scéně“ coby Carmen Štěpánka Pučálková. Georges Bizet napsal ve své nejslavnější opeře pro titulní postavu hned několik náročných a nezapomenutelných árií a hostující sólistka mimo jiné drážďanské Semperovy opery si je dokázala náležitě užít. Nejprve svůdný cikánský tanec Les tringles des sistres z druhého dějství, poté samozřejmě habanera L‘amour est un oiseau rebelle, lépe asi vybrat nešlo. Pučálková se v Carmen proměnila jen na chvíli, ale se vší expresivitou a podmanivostí. Zajímavě vyšel i dramaturgický tah vložit mezi její výstupy bojovou píseň Marcella Volontiers… Piff, Paff z prvního aktu u nás nyní takřka nehrané opery Hugenoti Giacoma Meyerbeera. Beláček ji provedl s naprostou jistotou a smyslem pro dramatickou působivost. V samém závěru zazněla rytmem pulsující orchestrální Aragonaise a vše jemně ukončil duet Escamilla a Carmen Si tu m‘aimes. Jít domů se v tu chvíli asi nikomu z návštěvníků příliš nechtělo. Potlesk nebral konce, a tak alespoň malý přídavek jako definitivní tečka. Nu, co myslíte, že jím bylo?

Pardubice, Mozart, sympatický dirigent, dva skvělí sólisté… Vychází vám jako vhodné rozloučení s kouzelným večerem a úspěšnou sezonou Là ci darem la mano z Dona Giovanniho? Pak hádáte správně!

Foto: František Renza

Facebook X E-mail WhatsApp