V pátek večer 1. srpna se v Dráchově u Soběslavi v kostele sv. Václava uskutečnil v pořadí již šestý koncert Jihočeského komorního festivalu. Obyvatelé další jihočeské obce tentokrát uvítali vzácné hosty ze vzdáleného Brna. Pod vedením sbormistra Eduarda Kostelníka zazněly kompozice Bohuslava Matěje Černohorského, Wolfganga Amadea Mozarta, Antona Brucknera a Fibichova Missa brevis F dur, op. 21.

Poslechnout si Český filharmonický sbor Brno je pro pravidelného návštěvníka koncertů vždy velkým svátkem. O to větší vzácnost byla slyšet toto vynikající vokální těleso nikoliv v rozlehlé koncertní síni některého z renomovaných koncertních sálů, ale v prostorách menšího venkovského kostela. Tentokrát brněnští pěvci vystoupili v kostele  sv. Václava, jenž je dominantou jihočeské obce Dráchov, která se rozkládá nedaleko Soběslavi na okraji tzv. soběslavsko-veselských Blat. 

Situování koncertu do této obce jistě nebylo náhodné, kulturní akce se zde pořádají v pravidelných cyklech, mimo jiné i zásluhou tamějšího rodáka, operního pěvce Jiřího Přibyla. Jak se ukázalo, i tentokrát náš přední basista a šéf olomoucké opery nemohl při organizaci této akce chybět. Do posledního místa zaplněný kostel hostil nejen posluchače z Dráchova, ale z celého regionu, tedy obcí rozesetých mezi městy Soběslaví a Veselím nad Lužnicí. Právě tímto koncertem se Jihočeský komorní festival prolnul s jiným festivalem, který organizuje Marcela Rybářová a který pod názvem Veselská ozvěna oživuje sakrální památky v této části jižních Čech.

Na programu zazněla hudba českých a rakouských skladatelů, tentokrát nikoliv pod vedením zakladatele sboru Petra Fialy, ale pod vedením jeho asistenta Eduarda Kostelníka. Vzhledem k prostorovým možnostem vystoupilo vokální těleso ve zredukovaném počtu dvaceti členů, a to v rovnoměrném zastoupení všech čtyř hlasů.

V úvodu se prostorem gotického kostela rozezněl acapellový slavnostní sbor Bohuslava Matěje Černohorského Laudetur Jesus Christus. Náročná polyfonní kompozice „českého Bacha“, minoritského kněze a varhaníka, posluchače zaujala barevností hlasů, které daly vyniknout spletitému polyfonnímu předivu této náročné kompozice.

Následovala pátá část cyklické kompozice Vesperae Solennes de confessore C dur, KV. 339, Wolfganga Amadea Mozarta, v níž čtyřiadvacetiletý skladatel pod názvem Laudate Dominum zpracoval Žalm 117. Skladba, v níž se umně spojuje přísný církevní kontrapunkt s operním stylem, byla posledním Mozartovým dílem psaným pro salcburský dóm. Označení de confessore nepochází od Mozarta, ale bylo přidáno k jeho rukopisu později. Část se sopránovým sólem, které působivě přednesla Tereza Hromádková, je často uváděna jako samostatná skladba.

Dvěma duchovními sbory bylo připomenuto dílo rakouského skladatele Antona Bruknera, od jehož úmrtí (1896) si v říjnu připomeneme sto třicet let. Obě duchovní moteta – Ave Maria WAB 6, (1861) a Locus Iste WaB 23 (1869) komponovaná pro Linec, zaujala detailním vypracováním dynamiky.

Je chvályhodné, že sbor svým vystoupením připomněl Missu brevis F Dur, op. 21, Zdeňka Fibicha, dílo, jež vzniklo ze skladatelova rozčarování nad neúspěchem jeho Nevěsty messinské premiérované v Národním divadle v roce 1883. Mše vyšla brzy po svém vzniku (1884–1885) v Urbánkově nakladatelství a stala se oblíbeným repertoárem českých a moravských chrámových sborů. I když se Fibich po roce 1885 k tvorbě duchovní hudby již nikdy nevrátil, je to právě tato skladba, která se stala jeho nejhranější liturgickou kompozicí. Podobně jako v předchozích skladbách orchestrální a smyčcové party nahradily přenosné varhany, které se rozezněly pod rukama spolehlivého varhaníka Petra Kolaře. Skladba, v níž se odrážejí mnohé prvky dobové figurální hudby, je na jedné straně zajímavá uplatněním technik renesanční vokální polyfonie, na straně druhé použitím bassa continua. Jsou v ní však patrné i postupy typické pro harmonizaci protestantského chorálu. Uvedení této skladby, v níž se profesionalita souboru projevila ve vší dokonalosti, bylo pro přítomné silným uměleckým zážitkem.

Se svými posluchači se sbor rozloučil dvěma spirituály Joshua fit the battle of Jericho a Every time. Vděčnost publika, celková duchovní atmosféra koncertu a spolehlivá organizace poměrně malého týmu odborníků, lidí „na pravém místě“, opět potvrdila opodstatněnost menších festivalů, oživujících sakrální památky i v méně známých lokalitách.

Vzhledem k tomu, že s následujícím programem Jihočeského komorního festivalu byli již čtenáři KlasikyPlus seznámeni ZDE, uvádím zde pro potenciální zájemce následující koncerty Veselské ozvěny obětavě organizované Marcelou Rybářovou. V neděli 9. srpna se v Kostele Nejsvětější Trojice v Hamru představí Trio Bel Canto (sopranistka Jana Vondrů, flétnistka Martina Venc Matušinská a kytarista Libor Janeček). V sobotu 15. srpna zazní v Kostele Povýšení sv. Kříže ve Veselí nad Lužnicí Šalamounovy písně (mezzosopranistka Virginie Walterová, varhaník Přemysl Kšica a saxofonista Roman Fojtíček). V sobotu 22. srpna bude uveden v kostele sv. Štěpána v Horním Bukovsku pořad Hudební dopisy Kláry a Roberta Schumannových (sopranistka Zuzana Zaimlová, tenorista Peter Malý a klavíristka Lilija Červená). Celý cyklus uzavře Českobudějovický dechový soubor s pořadem Žestě dvě stě, a to v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Drahově.

Foto: Michal Žoudlík

Facebook X E-mail WhatsApp