V odpoledním koncertu v sobotu 12. září se v bayreuthském kostele Panny Marie za doprovodu cembalistky Kateřiny Ochmanové představil český tenorista Petr Nekoranec. Po Monice Jägerové, která zde debutovala v roce 2023, byl dalším českým pěvcem, pozvaným k vystoupení na tomto prestižním festivalu.

Kostel Panny Marie, jediný katolický kostel v převážně evangelickém Bayreuthu, je ke komorním koncertům bohatě využíván po celý kalendářní rok. Od samotného počátku tamějšího Festivalu barokní opery – letos proběhl již jeho sedmý ročník – je vyhledávaným místem pořádání pěveckých recitálů oněch pěvců, kteří nebývají obsazováni do operních produkcí. Jsou to většinou mladí perspektivní umělci stojící na počátku své kariéry, kteří si však svými výkony již dokázali vydobýt jisté renomé. Letos se mezi ně zařadil i český tenorista Petr Nekoranec, a to s bohatým a pestrým programem, v němž částí výběru skladeb rovněž naplnil letošní základní festivalovou linii zaměřenou na prezentaci díla Georga Friedricha Händela. 

Pro informaci uvádím, že zde letos 5. září v odpoledním koncertu nazvaném Chaos a řád sólově vystoupil uruguayský kontratenorista Maximiliano Danta se souborem I Porporini vedeným německým cembalistou a dirigentem Gerdem Amelungem. Markraběcí divadlo se téhož dne večer stalo místem händelovského recitálu renomovaného francouzského kontratenoristy Christopha Dumauxe, kterého doprovázel soubor Les accents hrající pod vedením houslisty Thibaulta Noallyho. O dva dny později příznivci barokní opery bohužel nemohli v divadle uvítat onemocnělou sopranistku Julii Ležněvu, jež bývá na festivalu častým hostem. A byl to opět brazilský kontratenorista Bruno de Sá, který v Bayreuthu již podruhé zachránil průběh festivalu pohotovým záskokem, a to pořadem Delirium lásky ve spolupráci s Vratislavským barokním orchestrem vedeným Pedrem Berisem. Další možnost, kde lze v Bayreuthu sólový recitál uspořádat, přináší od letošního jara nově otevřené Friedrichsforum, vzniklé rekonstrukcí někdejší správní budovy. Ve večerním pořadu nazvaném Caesar se potkává s Rodelindou se zde 9. září představila maďarská sopranistka Emöke Baráth a německý kontratenorista Andreas Scholl. V čistě händelovském večeru byl opět spolehlivým partnerem orchestr z Vratislavi řízený řeckým dirigentem Markellosem Chryssicosem. 

Po následném koncertě tří kontratenoristů 11. září, o němž jsme zde referovali, bylo Nekorancovo sobotní vystoupení (12. září) posledním – uzavřelo tuto bohatě a pestře zastoupenou recitálovou řadu. Český tenorista byl ze všech pěvců jediným, kdo věnoval pozornost francouzským skladatelům období baroka – Michelovi Lambertovi, Jean-Baptistu Lullymu, Marc-Antoinovi Charpentierovi, Jean-Philippu Rameauovi. Všichni pěvci krom rodilých Francouzů (anebo i včetně nich) vědí, že zpěv ve francouzštině znamená posunout si laťku o další stupeň výš. Petr Nekoranec se v této oblasti zřejmě pohybuje rád a s velkým zájmem. Jeho lyrický tenor má příjemný témbr, pěvec volí rozumná tempa, jeho zpěv nemá exhibiční charakter. Provázen pouhým cembalem musel velmi dobře dbát na přesnost. V tomto směru mu byla vynikající a spolehlivou partnerkou Kateřina Ochmanová. Nepřítomnost orchestru naopak navodila v akustice plně obsazeného kostela intimnější atmosféru. Pěvec si evidentně dokázal získat sympatie i svým vlastním neformálním průvodním slovem vedeným v němčině. Lullyho slavné Bois épais z opery Amadis jsem si vyloženě užívala, rovněž tak Charpentierovu árii Ciel! Quel triste combat z opery David et Jonathas či Rameauovu Règne, amour z opery Pygmalion. Händel byl v Nekorancově podání zastoupen árií Waft her, angels, through the sky z oratoria Jephtha, dále áriemi Času Urne voi, che racchiudete a Folle, dunque tu sola presumi z oratoria Il triompfo del tempo e del Disinganno, HWV 46a. 

Názvem recitálu Viaggio in Europa (Cesta po Evropě) měli interpreti připomenout cestování jako jeden z fenoménů 17. a 18. století. Jako prostředek poznání a kratochvíle si ho mohli dovolit pouze urozené vrstvy, bylo však i mnoho méně urozených, které se vypravovali do poutních míst, kam je vedla jejich zbožnost a touha po očištění. Nakonec nesmíme opomenout ty, jejichž hudbu dnes vstřebáváme všemi smysly – skladatele, muzikanty, zpěváky, impresárie, kteří brázdili Evropu nejen z touhy po uplatnění, ale především donuceni životními okolnostmi. 

Touto vsuvkou jsem si dovolila upozornit na další podstatnou část Nekorancova recitálu, který pěvec věnoval Antoniu Vivaldimu. I zde dokázal, že italská hudba je jeho naturelu blízká, a to interpretací árie La fatal sentenza z opery Tito Manlio, árie Gelido in ogni vena ze slavného Farnaceho, árie Anastasia Vedró con mio diletto z opery Giustino či árie Olderica Non sempre folgora z opery La costanza trionfante degl‘amori e degl‘odii. 

Početné publikum odměnilo mladého umělce dlouhotrvajícím bouřlivým potleskem. Koncert v Bayreuthu si mladý pěvec může přidat úspěchům své umělecké dráhy.  

Foto: Clemens Manser

Facebook X E-mail WhatsApp