2. listopad
Svátek má Tobiáš.
2005 – premiéru Symfonie č. 8 od Philipa Glasse. Uskutečnila se v Brooklyn Academy of Music v new Yorku, Bruckner Orchester Linz řídil Dennis Russell Davies
1979 – premiéru měla hra Amadeus britského dramatika Petera Shaffera. Hrála se v divadle Royal National Theatre pod režijním vedením Petera Halla. Inscenace sklidila obrovský úspěch, který později zopakovala na newyorské Broadwayi. Stala se přímou předlohou pro osmi Oscary oceněný stejnojmenný film režiséra Miloše Formana z roku 1984.
1960 – premiéru měl Smyčcový kvartet č. 8 c moll, op. 110 Dmitrije Šostakoviče, a to v Leningradě v podání Beethovenova kvarteta. Skladba vznikla b+ěhem tří dnů v červenci toho roku, když byl skladatel v Drážďanech; měl tam pracovat na hudbě k filmu Pět dní, pět nocí, společném projektu sovětských a východoněmeckých filmařů o bombardování Drážďan za druhé světové války. Nedlouho předtím Šostakovič neochotně vstoupil do komunistické strany. Partitura je věnována „obětem fašismu a války “; syn Maxim to interpretuje jako odkaz na oběti veškeré totality, dcera Galina říká, že kvartet otec věnoval sobě. Existují také svědectví, že autor považoval dílo za svůj epitaf, protože v té době uvažoval o sebevraždě…
1950 – zemřel George Bernard Shaw, irsko-anglický dramatik, hudební kritik, často kontroverzní polemik a politický aktivista (narodil se 26. července 1856), nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1925. Napsal více než šedesát her. V polovině 80. let 19. století se na jedno desetiletí stal uznávaným hudebním kritikem. V deníku The Star psal pod pseudonymem Corno di Bassetto, v deníku The World publikoval sloupky pod pseudonymem GBS. V Grove Dictionary of Music and Musicians se s historickým odstupem píše, že Shawovy sebrané spisy o hudbě vynikají svým mistrovským zvládnutím angličtiny a „nutkavou čtivostí“. Placeným hudebním kritikem přestal být v srpnu 1894, ale příležitostné články na hudební témata psal po celý život průběžně dál.
1946 – narodil se Giuseppe Sinopoli, italský dirigent a skladatel (zemřel 20. dubna 2001). Mezi roky 1984 a 1994 vedl londýnský Philharmonia Orchestra, v roce 1990 měl převzít pozici šéfdirigenta Deutsche Oper Berlin, ale od smlouvy odstoupil. V roce 1992 se stal šéfdirigentem Staatskapelle Dresden. Dirigoval také na Bayreuthském festivalu. Jeho dirigování bylo předmětem kontroverzních názorů: někteří kritizovali jeho excentričnost, jiní chválili jeho intelektuální přístup. Soustřeďoval se na hudbu konce devatenáctého a začátku dvacátého století, od Wagnera a Verdiho po Strausse, Mahlera a Druhou vídeňskou školu…V 70. letech 20. století založil soubor Bruno Maderna Ensemble. Jeho nejznámější skladbou je opera Lou Salomé, uvedená v Mnichově v roce 1981 s Karan Armstrong v titulní roli. Studoval na konzervatoři Benedetta Marcella v Benátkách, na Vídeňské hudební akademii u Hanse Swarowského studoval dirigování, v Darmstadtu kompozici u Karlheinze Stockhausena, na univerzitě v Padově získal doktorát z medicíny se zaměřením na psychiatrii a dokončil disertační práci z kriminální antropologie. Posmrtně získal titul z archeologie – obhajobu měl mít v den, který se nakonec stal dnem jeho pohřbu.
1944 – narodil se Patrice Chereau, francouzský operní a divadelní režisér a filmový tvůrce (zemřel 7. října 2013). V hudebním světě proslul inscenací Prstenu Nibelungova v Bayreuthu v roce 1976 při stém výročí této operní tetralogie a současně i tamního festivalu; dirigentem byl Pierre Boulez. Stál za prvním provedením tříaktové verze Bergovy Lulu dokončené Friedrichem Cerhou v Paříži v roce 1979; režíroval Bergova Vojcka ve Státní opeře v Berlíně v roce 1994, Wagnerova Tristana a Isoldu v La Scale v roce 2007, Janáčkovu operu Z mrtvého domu uvedenou na několika festivalech a v Metropolitní opeře… Jeho poslední inscenací byla Straussova Elektra uvedená pod taktovkou Esy-Pekky Salonena na festivalu v Aix-en-Provence v červenci 2013. Byl také držitelem dvou desítek filmových cen.
1935 – zemřel Vilém Doubrava, český skladatel, pedagog a překladatel (narodil se 29. února 1864). Soukromě vystudoval zpěv a klavír, byl majitelem hudební školy v Praze na Žižkově. Se svými žáky pořádal výchovné koncerty. Napsal učebnici Nástin hudební nauky. Komponoval klavírní skladby a písně. Vedle toho byl zaměstnán jako úředník pražské plynárny. Překládal také beletrii a byl redaktorem dvou literárních edic.
1883 – narodil se Frico Kafenda, slovenský skladatel a pedagog (zemřel 3. září 1963). Mezi jeho žáky na klavír patřil i slovenský hudební skladatel Eugen Suchoň. Působil v Německu jako dirigent, pokusil se napsat slovenskou národní operu, ale vypukla první světová válka a nedokončil ji. Po válce se vrátil na Slovensko a stal sa jednou z vedoucích osobností tamního hudebního života. Byl ředitelem Hudební školy a lektorem na Filozofické fakultě Univerzity Komenského.
1873 – premiéru měly Variace na Haydnovo téma B dur, dílo Johannesa Brahmse. Ve Vídni zaznamenaly tak výrazný úspěch, jakého se už nedočkal při většině svých pozdějších, klíčových orchestrálních děl. Haydnovo autorství není jisté, původní skladba se dnes připisuje spíše jeho žákovi Ignáci Pleyelovi.
1842 – narodil se Otto Reubke, německý varhaník, dirigent a skladatel (zemřel 18. května 1913). Přednášel v Halle na teologické fakultě, byl tam univerzitním hudebním ředitelem a působil jako kantor a varhaník při akademických bohoslužbách. V roce 1876 založil Reubkeho pěvecký spolek a v roce 1881 převzal vedení dlouho existující Akademie zpěvu Roberta Franze, v jejímž čele stál pak jako dirigent až do roku 1911… Studoval na berlínské konzervatoři u Hanse von Bülow a u A. B. Marxe, klavír studoval i u Franze Liszta a v Lipsku si prohluboval skladatelské vzdělání u M. Hauptmanna. Jeho starší bratr Julius, který zemřel ve 24 letech, byl rovněž varhaník a skladatel, Lisztův žák.
1739 – narodil se Karl Ditters von Dittersdorf, rakouský skladatel (zemřel 24. října 1799). Byl houslistou v orchestru benediktinského kostela na Freyungu, houslistou v dvorním orchestru vévody Josefa Sasko-Hildburghausenského, hrál a dirigoval v orchestru císařovny Marie Terezie… V roce 1761 byl angažován jako houslista v orchestru Císařského divadla a v roce 1762 jako jeho dirigent. Roku 1765 byl představen Philippu Gotthardovi von Schaffgotschovi, knížeti-biskupovi z Vratislavi, který právě budoval kolem svého dvora kulturní centrum se sídlem na zámku Jánský vrch (Johannesberg) v Javorníku na Jesenicku. Ditters tam působil 24 let. Mezi jeho nejznámější díla patří německý singspiel Doktor und Apotheker a řada programních symfonií založených na Ovidiových Metamorfózách. Byl přítelem Haydna a Mozarta. Spolu s nimi a se svým žákem Janem Křtitelem Vaňhalem hrával ve Vídni ve smyčcovém kvartetu.
1735 – zemřel Šimon Brixi, skladatel, varhaník a kantor (narodil se 28. října 1693). Jeho hudba stylově vychází z vrcholně barokní benátské školy, jsou v ní však slyšitelné i podněty z odlehčeného, pozdnějšího barokního stylu neapolské školy. Ve svých dílech ale užívá i prvky lidové české hudby, včetně českých textů… Studoval v Nymburku. Se synerm tamního regenschoriho Samuela Černohorskéh, s pozdějším známým barokním skladatelem Bohuslavem Matějem Černohorským, ho pojilo celoživotní přátelství. Studia na právnické fakultě nedokončil a začal se živit hudbou. Působil v univerzitním kostele Panny Marie před Týnem, později pak jako varhaník a od roku 1727 jako regenschori v kostele svatého Martina ve zdi na Starém Městě Pražském. Od roku 1725 působil jako kantor v tamní farní škole. Z proslulého hudebnického rodu se nejvíc proslavil jeho syn František Xaver Brixi.
1717 – zemřel Johann Jakob Walther, německý skladatel (narodil se roku 1650), jeden z nejvýznamnějších německých houslistů své doby. V letech 1670 až 1674 působil v orchestru Cosima III. Medicejského ve Florencii, pak byl koncertním mistrem na dvoře v Drážďanech a v roce 1680 se stal italským tajemníkem na kurfiřtském dvoře v Mohuči, kde byl vysvěcen na kanovníka. Ve dvou vydaných sbírkách se dochovalo na 40 skladeb.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2000 – Mezinárodní vesmírná stanice ISS, společný projekt pěti kosmických agentur, od roku 1998 umístěná na oběžné dráze asi 400 kilometrů nad povrchem Země, přijala první stálou posádku. Má jako stále obydlená fungovat do roku 2031.
998 – opat z Cluny, pozdější svatý Odilo, zavedl Památku věrných zemřelých („Dušičky“) – modlení za duše zemřelých, které jsou podle katolické tradice v očistci.