Janáčkova filharmonie Ostrava zahájila svoji 73. sezónu 17. září inauguračním koncertem dirigenta Daniela Raiskina, který se stal zatím na pět let jejím šéfdirigentem. V prostorách sálu Vesmír zazněl Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 77 Johannesa Brahmse, který přednesla houslistka Alena Baeva, a ve druhé polovině večera diváci slyšeli Symfonii č. 15 A dur, op. 141 Dmitrije Šostakoviče. Efektní a umělecky výjimečný večer odměnili posluchači nadšenými ovacemi.

Daniel Raiskin je dnes uznávaným dirigentem světového formátu a s Janáčkovou filharmonií spolupracuje už asi deset let (rozhovor s ním ZDE). Minulou sezónu rovněž dirigoval zahajovací koncert a spolu s orchestrem pracuje na projektu vydání symfonií Dmitrije Šostakoviče. Po těchto blízkých a dobrých zkušenostech se zavázal na pět let být šéfdirigentem, tedy člověkem, který dává orchestru umělecký ráz. Jeho inaugurace na zahajovacím koncertu sezóny byla tedy nejen společenskou záležitostí, ale především důležitým pracovním závazkem. Což dirigent potvrdil vážným projevem, proneseným roztomilou češtinou.

Ještě před zahájením koncertu vystoupil se zdravicí publiku také ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla a po představení dirigenta i sólistky pozval na pódium čtyři hudebníky filharmonie, hornisty Věru Bartošovou a Milana Krajňáka, bicistu Antonína Labaniše a violoncellistku Juditu Šprochovou, aby jim poděkoval za dosavadní práci a popřál úspěchy při přechodu na méně vypjatou pozici či do zaslouženého důchodu. Vše se dělo za velkého potlesku plně nastoupeného orchestru.

Zahajovací koncert odstartoval Koncertem pro housle a orchestr D dur, op. 77 Johannesa Brahmse. Dirigent si přizval jako interpretku Alenu Baevu (rozhovor ZDE), mladou houslistku, která je charakterizována jako nejpodmanivější sólistka dnešní světové scény. Pochází z Kyrgystánu a i ona má, stejně jako dirigent Raiskin, z mládí zkušenost ze života v Sovětském svazu. I ona brzy využila možnosti opustit Rusko a žít a studovat v Evropě, konkrétně v Lucembursku. Její nástroj je „ex -William Kroll“ Guarneri del Gesú z roku 1738 a byl jí zapůjčen anonymním mecenášem. Houslistka hraje se všemi významnými symfonickými orchestry a těší se velkého odborného uznání i za své nahrávky pro label Alpha Classics.

Už její nástup dával tušit, že publikum bude svědkem temperamentního a virtuózního výkonu. První větu Allegro non troppo zahájila měkkou melodií a následný energický vpád orchestru byl dobrým úvodem pro sólové housle, které z hloubek běžely do výšek a zářily sladkou melodií, ozdobenou lehkými trylky. Zářivá lehkost tónu ve vyšších polohách kontrastovala s ostřejším zabarvením spodního rejstříku, a vytvářela tak znepokojující napětí a dramatičnost. Housle se vznášely s nadýchanou kantilénou, kterou střídal orchestr bouřlivými forte. Rychlý, energický nástup přerostl v houslích do kadence, ve které se střídaly dynamické polohy a housle se vzpínaly do závratných výšin v procítěném pianissimu, které se zdálo být doménou interpretky. 2. Adagio zahájily dechové nástroje a hoboj Pauliny Konczal citlivěpřednášel sólo, které se barevně krásně pojilo s ostatními dechy. Sólové housle navázaly vroucným a jasným tónem a vzpínaly se nad orchestrem v lehounkém tónu. 3. Allegro giocoso, ma non troppo vivace. Poco più presto zahájily sólové housle i orchestr „od podlahy“, laškovně a housle přešly do energických běhů. Orchestr pokračoval fanfárami lesních rohů a hudební tok nabýval na dramatičnosti. Orchestr vedl dialog se sólovými houslemi, které radostně uháněly kupředu až do společného závěru.

Publikum vypuklo v nadšený potlesk a děkovalo za vynikající výkon. Alena Baeva si získala srdce publika nejen samozřejmou a vylehčenou technikou, ale především procítěným výrazem, který dokázala komunikativní hrou přenést na publikum a strhnout je svým sugestivním výkonem.

Po přestávce nastoupil orchestr v mohutnějším obsazení a Jakuba Černohorského, který hrál na první židli v první polovině večera, vystřídal v pozici koncertního mistra Pavel Doležal, aby všichni společně zahráli Symfonii č. 15 A dur, op.141 Dmitrije Šostakoviče. Tento autor je srdcovou záležitostí dirigenta Raiskina, který se spolu s Janáčkovou filharmonií Ostrava věnuje již několik let nahrávání jeho symfonií a CD se symfoniemi č. 6 a 9 bylo možné o přestávce zakoupit ve foyeru. 

1. Allegretto je věta rozverná, kterou zahájilo hravé flétnové sólo Šárky Adamíkové spolu s trianglem, aby se později ozval krátký motiv Radeckého marše v trubkách, následovaný ostrým rytmem a zvukem bicích a dechových nástrojů. Energické smyčce zněly až hrozivě a ozvalo se sebevědomé houslové sólo koncertního mistra PavlaDoležala. Pregnantní rytmus a žesťový pochod přerušilo opět flétnové sólo s krkolomnými běhy, opět se ozval Radeckého marš a orchestr ostře větu ukončil. 2. Adagio. Largo. Adagio. Largo – pomalou větu zahájily akordy plechů, které střídalo dlouhé, žalující violoncellové sólo Jiřího Hanouska, zakončené hornami a trombony. Další houslové sólo uvedlo melancholickou část a překvapilo následující sólo trombónu v jistém podání Marleny Skoczylas. 3. Allegretto bicí nástroje zahájily efektně, ostře ve fortissimu, tempo udával xylofon, prosazovaly se kontrabasy a žestě, ostrá pištivá dřeva a celý orchestr se hnal v úsečném rytmus ostře, rychle, špičatě. 4. Adagio. Allegretto. Adagio. Alegretto závěrečnou větu zahájily opět velebnými akordy dechy, v houslích se ozvala něžná melodie, aby přešla opět v ostrá dřeva. Osudový akord v trombónech vystřídalo efektní klarinetové sólo Romana Šimíčka. Orchestr se vzepjal do široké, táhlé melodie, kterou přebíraly sólově flétna a lesní roh Milana Křeháčka; následně vyústila crescendem do fortissima s mohutnými žesti a činely. Barevná instrumentace poskytla prostor pro střídání skupin nástrojů a kontrastovaly spolu a vše dokreslovaly efektní perkuse, kdy nechyběly kastaněty, zvonkohra, xylofon a plně vybavená souprava malých a velkých bubnů. Hudební ohňostroj, tvořený dvěma disonantními akordy, pomalu uhasínal, až ho ukončilo klapání a cinkání směrem k jednomu osamoceného tónu v orchestru.

Symfonie Dmitrije Šostakoviče byla skvělou příležitostí, aby se orchestr Janáčkovy filharmonie Ostrava ukázal svému publiku v tom nejlepším světle. A publikum dokázalo vynikající výkon orchestru ocenit dlouhými ovacemi. Sezóna 2026/27 byla zahájena vynikajícími výkony a jistě v tomto duchu bude i nadále pokračovat.

Foto: Martin Kusyn (archiv Janáčkovy filharmonie Ostrava)

Facebook X E-mail WhatsApp