Mezinárodní varhanní festival v Olomouci má již dlouhou tradici; ve čtvrtek 3. září byl zahájen již 58. ročník. V chrámu sv. Mořice se rozezněly varhany, na které hrál Karel Martínek, současně dramaturg festivalu, a nejprve zahrál Pašijovou symfonii, op. 23 Marcela Duprého a následně provedl spolu se sborem Žerotín, který vedl sbormistr Pavel Koňárek, Messe pour Notre Dame (2002) Davida Briggse. Závěr patřil opět Karlu Martínkovi a jeho mohutným improvizacím.

Je zcela jasné, že město, které je historicky církevní baštou a pyšní se mnoha krásnými kostely, je přímo předurčené k festivalu, který dá vyniknout zejména mistrovským varhanám. Chrám sv, Mořice, kde se většina koncertů realizuje, se pyšní slavnými Englerovými varhanami, které nedávno prošly velkou rekonstrukcí. Festival je realizován pod hlavičkou Moravské filharmonie Olomouc, která tímto koncertem zahájila i svoji novou, již 81. koncertní sezónu. 

„Letos oslavíme 140. výročí od narození jednoho z nejvýznamnějších varhanních skladatelů Marcela Duprého a toto výročí se ponese napříč celým festivalem,“ prozradil Karel Martínek, dramaturg festivalu, a současně i stěžejní varhanní interpret. Marcel Dupré (1886–1971) byl nejen varhanním virtuosem, ale také významným pedagogem a autorem mnoha skladeb pro varhany. Na zahájení festivalu zazněla jeho Pašijová symfonie, op. 23, kterou přednesl Karel Martínek. Posluchači mohli nejen sluchem vnímat jeho virtuózní hru, ale také prostřednictvím plátna před oltářem sledovat i jeho práci rukou a zejména nohou na pedálech.

1. Le monde dans â´attente du Sauveur (Svět v očekávání příchodu spasitele) zahájily nejprve nesmělé, ale stále určitěji narůstající tóny, které sílily v akordech v nenápadném narůstajícím napětí. Po krátkém odsazení se z pianissima šířily dynamické vlny, ústící do fortissima, v accelerandu se barvy slévaly, ale postupně nabývaly konkrétních harmonických struktur, aby ustaly na uklidňující tónice ve fortissimu. 2. Nativité (Narození) zahájil nejprve jeden stálý tón, který se rozvíjel v půltónové chromatice postupně v klidném a pohodovém rytmu. Motiv přešel do měkkého tématu, který relativizoval vtíravý spodní rejstřík, neklidné hučení, které ale se v závěru zjasnilo. 3. Crucifixion (Ukřižování) zahájilo osamocené hučení v pedálech, na které navázaly volné akordy, rozvíjející se v crescendu v chromatických postupech. Ty se postupně slévaly, jako dav, chtivý kruté senzace, až vyvrcholily v ostré fanfáry akordu, který se postupně zlomil do pianissima a ukončil ho pomalý jednoduchý motiv bolesti. 4. Résurrection (Zmrtvýchvstání) zahájil opět z hloubi v pianissimu pomalý motiv, který narůstal spolu s melodií nad ním. Melodie nabývala na jistotě a mohutněla jako říční tok. Attacca vpadly ostré akordy v pevném rytmu pedálů, akordy hutněly a skladbu ukončilo mohutné fortissimo. Posluchači propukli v nadšený potlesk a odměnili interpreta za fascinující výkon. 

Následovala skladba současného anglického skladatele Davida Briggse (*1962) s názvem Messe pour Notre Dame z roku 2002. Protože vedle svých studií v Cambridgeské univerzitě absolvoval i kurzy v Paříži u titulárního varhaníka v katedrále Notre Dame Jeana Langlaise, měl k tomuto místu vztah, stejně jako k dalším varhaníkům v tomto chrámu. Inspiroval se improvizacemi dalšího zdejšího varhaníka Pierra Cochereaua a vytvořil na objednávku Messe pour Notre Dame. Základem je církevní hymnus Te Deum laudamus, připisovaný sv. Ambrožovi ze 4. století. Mše má pět částí, je bez Creda, ale i tak má gradační ráz. Akademický sbor Žerotín zpíval na kůru, dirigovaný Pavlem Koňárkem, a díky zprostředkování obrazu mohli posluchači vnímat i zpěváky.

1. Kyrie překvapilo na počátku vylehčenými, měkkými soprány v pianu, s jasnými výškami, které zpívaly nejprve a cappella, stejně jako následně i další hlasy. Varhany se z počátku se sborem střídaly, až později sbor citlivě podpořily akordy. Střídaly se i mužské a ženské hlasy, hudba postupovala ozdobnými chromatickými průtahy a v Kyrie soprány zářily. 2. Gloria nastoupili a cappella tenoři, varhany zazářily zvonkohrou a soprány přinesly jasný paprsek melodie. Následovaly ostré akordy a plný sbor s úderným Gloria. 3. Sanctus, Dominus Deus Sabaoth… nejprve lehké akordy a podobná rytmická melodie, soprány z výšek svítily a mužský sbor jim dodával vážnost. 4. Benedictus qui venit in nomine Domini ukončilo mohutné Hosanna a 5. Agnus Dei zahájily varhany v jemném pianissimu a pokračovala klidná melodie, která se rozrostla do širokého Agnus dei, qui tollis peccata mundi, postupně zklidňující do závěru v pianu. Byl to výkon obdivuhodný, od sboru Žerotín, který není profesionální. Přesto odvedl poctivou a profesionální práci, která přinesla posluchačům výjimečný zážitek.

Poslední skladbou byla improvizace KarlaMartínka na Te Deum laudamus, která zahájila tématem v pedálu, a ruce se přidaly s akordy, nad kterými se rozvíjela melodie. Hutná struktura se ztišila do pianissima a pokračovala tématem, pod kterým temně zněly pedály. Narůstalo nezadržitelně napětí, energie se probouzela v harmonických postupech a vzpínala se do výšek, aby ji náhle ukončilo pianissimo introvertní, osamělé melodie, která se vznášela v prostoru. Následovala barevná a efektní hra s rejstříky a pedály, rychle běžící rytmus podložil hutnou harmonickou strukturu, která přerostla v neúprosnou exhibici harmonických sledů.

Nadšený potlesk a nezbytný přídavek. Tentokrát beze jména a bez daného tématu, jen improvizace přinášející jas a radost, tryskající jen tak, z čisté muzikality, aby se koncert ukončil pohodově a s optimismem, který přeroste do dalších koncertů festivalu.

Foto: Facebook Mezinárodní varhanní festival

Facebook X E-mail WhatsApp