„Letos se po několika letech všechny koncerty odehrají v chrámu svatého Mořice.“

„Rok české hudby se vine jako červená nit celým letošním ročníkem.“

„Jsem přesvědčen, že varhanní festival, který má v Olomouci tradici více než půl století, bude mít v zájmu zachovat i nově vznikající instituce.“

Už za tři dny v Olomouci začíná 56. ročník Mezinárodního varhanního festivalu. Mezi 2. a 16. zářím rozezní Englerovy varhany svatomořický chrám celkem pětkrát a tradičně tak zahájí novou sezonu Moravské filharmonie Olomouc. Dramaturg festivalu Karel Martínek letošní ročník zároveň hráčsky otevírá. Pro portál KlasikaPlus.cz prozradil, na co se posluchači mohou těšit, jaké dárky od něj dostane Bedřich Smetana k narozeninám nebo jak se festival zabydluje zpátky v domovském prostředí kostela sv. Mořice.

Mezinárodní varhanní festival začíná už v pondělí. Dovedu si představit, že tyto finální přípravy jsou pro dramaturga velmi náročné; vy navíc 2. září festival zahajujete i jako umělec. Jak se na své vystoupení připravujete? 

Připravuji se samozřejmě už dlouho, protože program, který jsem vybral, vyžaduje delší cvičení; na druhou stranu to nebude poprvé, co budu varhanní festival zahajovat. Pravdou je, že technické záležitosti s přípravou festivalu nestojí přímo na mně, protože pořadatelem je samozřejmě Moravská filharmonie. Zajišťuje vše od propagace, přes smlouvy a další věci. Musím říct, že mám štěstí, že se mě týká spíše ta tvůrčí práce, což znamená komunikaci s varhaníky a výběr repertoáru. 

Co bude na letošním ročníku festivalu speciálního?

Letošní ročník bude po delší době specifický tím, že všechny koncerty proběhnou v kostele svatého Mořice. V minulých letech tomu tak nebylo, protože Englerovy varhany v tomto chrámu se dlouhou dobu opravovaly a abychom nemuseli přerušit více než půl století trvající tok festivalu, konaly se koncerty jinde. Některé v katedrále svatého Václava, jiné zase v kostele Panny Marie Sněžné.

Stejně jako celý hudební národ slavíme Rok české hudby, tak i tato skutečnost se do programu festivalu promítá. Už při svém zahajovacím koncertu vzdám hold zejména Bedřichu Smetanovi, zařazuji Improvizovanou symfonii na motivy Mé vlasti, což bude takový můj dárek letošnímu jubilantovi Bedřichu Smetanovi. Celý tento koncert ostatně nese podtitul Varhanní dárky pro Bedřicha Smetanu. I na ostatních koncertech se téma Roku české hudby objeví, na některých zazní například transkripce děl Antonína Dvořáka, na jiném zase improvizace na motivy děl těchto našich dvou hudebních velikánů. Poloviční jubileum má i Petr Eben, tak i jeho hudbu si posluchači budou moci užít. Rok české hudby se tedy vine jako červená nit celým letošním ročníkem. 

Zmínil jste Improvizovanou symfonii na motivy Mé vlasti. Co kromě ní na zahajovacím koncertě zahrajete? 

O mně se ví, že jsem milovník francouzské varhanní hudby, takže právě ta na koncertě zazní. Ať už jsou to Fantazijní kusy Louise Vierna nebo Preludium a fuga g moll Marcela Duprého. Zazní také jedna zajímavá soudobá skladba s názvem Druhá evokace od současného francouzského skladatele Thierryho Escaiche a samozřejmě nebude chybět Bachovo dílo. Myslím si, že je dobré, když na zahajovacím koncertě tento náš guru zazní, provedu tedy jeho velké Preludium a fugu e moll. 

A co další koncerty? Co se pro posluchače chystá?

Další koncerty budou opět průřezem varhanní tvorby, který vždycky souvisí s daným interpretem. Druhý koncert bude patřit francouzskému varhaníku Johannu Vexovi, který je velice žádaný a působí jako titulární varhaník na chórových varhanách v pařížské katedrále Notre-Dame. Představí zejména své krajany. Mimo jiné zazní jedna kompletní symfonie Louise Vierna a Vexo také zvolil jednu z již zmíněných transkripcí. Uslyšíme tedy slavné Dvořákovo Largo z Novosvětské symfonie v transkripci Zsigmonda Szathmáryho.

Následující koncert bude patřit italskému umělci, který na festivalu už v minulosti vystoupil; je to pan Giampaolo Di Rosa, což je výborný improvizátor. Zhostí se improvizace na motivy Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Nabídne rovněž transkripce světových orchestrálních děl. Čtvrtý koncert přivítá německého varhaníka Franze Hauka, který působí v Ingolstadtu, kde mimochodem také pořádá varhanní festival, a jeho koncert bude takovým vybočením, protože představí zejména německou hudbu. Můžeme se těšit například na hudbu Maxe Regera nebo Johanna Sebastiana Bacha. Festival završí česká umělkyně, jedna z předních českých varhanic, paní Linda Sítková, která přinese dialog české a francouzské hudby. Z té české to bude například Fantasie na motivy symfonické básně Vyšehrad od Josefa Kličky anebo části z Nedělní hudby Petra Ebena, což bude v protikladu k Francouzům. Posluchači se dočkají například výběru z Šesté symfonie Charlese-Marii Widora a chybět nebude ani Bach. 

Z pěti účinkujících pouze jedna žena… Čím to je?

Rozhodně to není tím, že bychom dávali přednost mužům. V některých z předchozích ročníků účinkovalo více varhanic, jedná se však o výsledek více faktorů, například nabídek, které nám chodí; letos se to sešlo právě takto. Mezi ženami je spousta úžasných varhanic a já se těším, že budou na festivalu přibývat. 

V loňském roce se festival vrátil do svatomořického chrámu, kde se letos odehrají, jak už jste zmiňoval, všechny koncerty. Nebude vám jako regenschorimu při dómu svatého Václava chybět váš domovský nástroj? 

Protože jsem v kostele svatého Mořice působil deset let, mám velice úzký vztah i k tomuto kostelu. Varhany v katedrále svatého Václava, kde aktuálně působím, jsou také úžasný nástroj a jsem velmi rád, že festivalu poskytly pomyslný azyl v době, kdy probíhala rekonstrukce varhan u svatého Mořice. Je nicméně pravda, že varhany v katedrále jsou už v trošku horším technickém stavu a považoval bych za téměř nebezpečné pořádat festivalové koncerty tam, protože varhany už si opravdu žádají rekonstrukci. Mimochodem to vypadá, že by se rekonstrukce mohla v nějaké blízké budoucnosti zrealizovat; byl bych moc rád, kdyby se potom některé z festivalových koncertů mohly odehrávat v katedrále. Tamní nástroj má řadu superlativů, při porovnání s varhanami u svatého Mořice se o nich ale příliš nemluví.

S varhanami souvisí více vašich rolí. Kromě toho, že jste aktivním hráčem, vedete mladé varhaníky na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci. Jak se dá skloubit dramaturgie Mezinárodního varhanního festivalu se začátkem školního roku?

Tohle období je opravdu docela náročné z mnoha ohledů. Začátek školního roku na konzervatoři se všemi přípravami rozvrhů a jiných důležitých záležitostí mám okořeněný také tím, že jsem otec dvou dětí. Každopádně nedá se nic dělat a všechno se prostě nějak skloubit musí.

Jak se na festival připravují Englerovy varhany? Předpokládám, že jsou náchylné na teplotu a v aktuální době velkých veder nemusí být úplně snadné udržet je v dobré kondici. 

To je velká pravda, varhany jsou obecně na teplo a zejména na sucho velice náchylné a v posledních letech jsou sucha čím dál větší. Před několika lety se dokonce právě vlivem sucha na jednom z koncertů festivalu zasekla takzvaná „zásuvka“ a znamenalo to, že jeden z rejstříků byl neovladatelný. Sucho je pro varhany opravdu nebezpečné. Příprava Englerových varhan teď jede na plné obrátky, protože jelikož byly, jak jsem zmiňoval, generálně opraveny, mohou se po takové rekonstrukci ještě docela často objevovat drobné závady a nesrovnalosti. Týden před zahájením festivalu přijela varhanářská firma ze Slovinska, která celou rekonstrukci prováděla, a varhany nyní pečlivě kontroluje a dolaďuje. Těším se, že budou v naprosto exkluzivním stavu. 

V úvodním slovu programové brožury říkáte: „Prožíváme dobu, která je plná nejistot a očekávání a čím dál častěji se musíme vyrovnávat s nepředvídatelnými změnami, které boří zavedené jistoty.“ Co tím máte na mysli? 

Mám tím na mysli aktuální celospolečenské dění. Stále si velmi dobře vzpomínám, jak například koronavirová pandemie zasáhla nejen do varhanního festivalu, ale vůbec do umění. Řada umělců zůstala bez práce a musela si hledat nová zaměstnání, aby se uživila. Nyní jsou to zase různé válečné konflikty, které se odehrávají dost blízko našich hranic. Myslím si, že většina z nás cítí, že je doba, kdy těch nejistot je tak nějak víc. Já vždycky utíkám do světa hudby, protože to je jedinečná příležitost, kdy se člověk může uklidnit a kde může nasát pozitivní energii. Varhanní festival k tomu velikou měrou přispívá. 

Když jsme u té nejistoty, myslíte si, že by festival v budoucnu mohlo nějak ovlivnit plánované sloučení Moravské filharmonie Olomouc a Moravského divadla Olomouc?

Přiznám se, že na tuhle otázku nedokážu zcela relevantně odpovědět. Osobně věřím, že ne. Jsem přesvědčen, že varhanní festival, který má v Olomouci tradici více než půl století, bude mít v zájmu zachovat i nově vznikající instituce. To, že festival pořádá Moravská filharmonie, znamená, že jej má za vlastní i město Olomouc a Olomoucký kraj, a v tomto ohledu se nebojím nějakých razantních změn. Nutno ale říct, že se pohybujeme v rovině mých osobních názorů, a přestože mám na celé sloučení těchto dvou institucí řadu pohledů, je spousta věcí, do nichž tak hluboce nevidím. Neodvažuji se předvídat co všechno ono sloučení přinese. Domnívám se, že šetřit na kultuře je dneska tak trochu „in“, a obávám se, že to není dobře.

Co vás v nadcházející sezóně čeká mimo varhanní festival?

Určitě se těším na své inspirativní studenty na konzervatoři, na práci s nimi. Čeká mě také několik koncertů, například začátkem ledna v Obecním domě v Praze. A mimo jiné možná dojde i k natáčení. Nemohu opomenout olomouckou katedrálu, kde působím jako regenschori, takže i tam mě čeká celá řada povinností a aktivit, v nejbližší době to bude slavnost svatého Václava, což je jedna z těch největších tamních slavností. Akcí, na které se těším, je tedy opravdu dost.

Foto: z archivu Karla Martínka, Panda foto, Šimon Kadula