2. květen
Svátek mají Zikmund a Atanas.
2017 – zemřel Grigorij Žislin, ruský koncertní houslista a violista (narodil se 14. května 1945). Byl profesorem hry na oba nástroje na Královské hudební akademii v Londýně. Mezi jeho mezinárodně známé studenty patří Ilja Grubert, Dmitrij Sitkovetskij, Nicolas Koeckert, Daniel Hope, Sergej Chatčatrjan a jeho syn Jurij Žislin. V roce 1984 dirigoval v Leningradu 21. dubna skladate Krzysztof Penderecki premiéru svého Koncertu pro violu se sólistou Grigorijem Žislinem.
1976 – v Curychu se konala částečná premiéra skladby zkomponované Pierrem Boulezem a dalšími jedenácti autory (C. Beck, L. Berio, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutosławski) k 70. narozeninám švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906–1999). Iniciátorem byl ruský violoncellista Mstislav Rostropovič, který Bouleze vyzval, aby napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Boulez vytvořil kompozici Messagesquisse. Celý projekt „eSACHERe“ byl však poprvé kompletně koncertně uveden až českým violoncellistou Františkem Brikciem na podzim 2011 v Praze.
1953 – narodil se Valerij Gergijev, ruský dirigent, po rodičích ze Severní Osetie-Alanie, od roku 1988 celoživotně působící jako umělecký ředitel Mariinského divadla v Petrohradě (v době Sovětského svazu leningradského Divadla S. M. Kirova) a tamního festivalu Bílé noci. Byl tam už od roku 1977 – kdy jako třiadvacetiletý vyhrál dirigentskou soutěž Herberta von Karajana v Berlíně – asistentem dirigenta Jurije Těmirkanova. S orchestrem Kirovova (Mariinského) divadla a s tamním operním souborem pořídil během let rozsáhlou diskografii děl ruských skladatelů, operních i symfonických. Za své kariéry byl v letech 1995 až 2008 hudebním ředitelem Rotterdamské filharmonie, letech 1997 až 2008 hlavním hostujícím dirigentem Metropolitní opery v New Yorku a v letech 2007 až 2015 šéfdirigentem London Symphony Orchestra. Od září 2015 do roku 2022 byl šéfdirigentem Mnichovské filharmonie jako nástupce Lorina Maazela, který zemřel v červenci 2014. Gergijev byl vnímán jako významný zastánce režimu Vladimira Putina. Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 byla proto zrušena jeho vystoupení na koncertech v newyorské Carnegie Hall. Protože tehdy nereagoval na ultimátum primátora Mnichova, aby odsoudil brutální útočnou válku, kterou ruský prezident Putin rozpoutal, byl 1. března propuštěn, i když jeho kontrakt měl vypršet až v roce 2025. Gergijevovo vystoupení zrušil v tom roce i festival Dvořákova Praha a další pořadatelé po světě. Spolupráci s ním přerušil Verbierský festival, kde byl hudebním ředitelem, i Metropolitní opera… V prosinci 2023 byl naopak v Rusku jmenován uměleckým ředitelem Velkého divadla v Moskvě; stal se tak prvním umělcem, který současně zastával ředitelské funkce Mariinského divadla a Velkého divadla.
1947 – narodil se Philippe Herreweghe, belgický dirigent a sbormistr, specialista na historicky poučenou interpretaci barokní hudby, ale s repertoárem od renesance po ranou romantickou klasickou hudbu. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím renomovaných souborů Collegium Vocale Gent (1970) a La Chapelle Royale (1977). V letech 1982 až 2002 byl uměleckým ředitelem Académies Musicales de Saintes. Stál i za vznikem Ensemble Vocal Européen, specializujícího se na renesanční polyfonii, a orchestru dobových nástrojů Orchestre des Champs Élysées (1991), interpretujícího hudbu z období od Haydna po Mahlera. Od roku 2009 Herreweghe a Collegium Vocale Gent aktivně pracují na prestižní Accademia Chigiana v Sieně. Od roku 1997 je současně šéfdirigentem Antverpského symfonického orchestru. S více než 60 alby je jedním z nejplodnějších umělců nahrávací společnosti Harmonia Mundi.
1936 – premiéru měla symfonická pohádka Péťa a vlk, op. 67 Sergeje Prokofjeva, mistrovské dílo napsané tak, aby se děti naučily poznávat hudební nástroje. Vypravěč líčí mezi jednotlivými instrumentálními větami pohádkový děj. Každá z postav příběhu má svůj příznačný motiv, vázaný na určitý nástroj. Příběh má i výchovné poslání: starý vlk pozře bezbrannou kačku, ohrozí bezpečnost ostatních zvířátek a ptáčků a vystraší lidi, ale je přelstěn nebojácným chlapcem – pionýrem, který ho svým vtipem a mrštností pomůže chytit živého pro zoologickou zahradu… Zakázku dostal skladatel (který se toho roku vrátil ze Západu do Sovětského svazu) od ředitelky Ústředního dětského divadla v Moskvě, režisérky Natalije Sacové (1903–1993). Verzi s klavírem dokončil 15. dubna, orchestraci 24. dubna. Dílo mělo premiéru na dětském koncertu v hlavním sále Moskevské konzervatoře s orchestrem Moskevské filharmonické společnosti a o pár dní později s mnohem větším úspěchem v divadle Sacové. Ta se sice v roce 1937 stala obětí stalinských represí a byla poslána do gulagu, ale v roce 1953 byla rehabilitována. Vypravěčkou v představeních Péti a vlka byla po zbytek své kariéry. Kompozice se dočkala mezinárodního úspěchu, byla více než čtyřistakrát nahrána a její text přeložen do mnoha jazyků.
1925 – narodil se Svatopluk Havelka, skladatel a pedagog (zemřel 24. února 2009). Skladbu studoval u K. B. Jiráka, současně se věnoval i hudební vědě a hudební výchově. Krátce byl zaměstnán v Československém rozhlase Ostrava, od roku 1954 působil jako skladatel z povolání. V únoru 1990 byl jmenován profesorem skladby na hudební fakultě AMU… Po válce patřil k těm, kdo podlehli nadšení pro socialismus, ale osobní zážitek prozření ho v roce 1977 přivedl k pochopení a přijetí autority Bible a k proměně života. Stal se z něj upřímně věřící křesťan, který své nové duchovní identitě podřídil veškerou další tvorbu a od 80. let se zaměřil na duchovní hudbu reflektující základní křesťanské hodnoty. Věřil zvěsti, zapsané v evangeliích, a bez obalu to dával najevo v obsahově hlubokých skladbách, které nesou názvy jako Proféteia, Parénéze, Pocta Fra Angelicovi, Tichá radost, Skrytá mana a bílý kamének, Rozhovory duše s Bohem, ale i Taneční symfonietta či Znamení časů. Po kompoziční stránce se snažil redukovat výrazové prostředky a stále zřetelněji se vracel k tonálnímu vyjadřování. Hodnotu mají však i partitury z předchozího tvůrčího období: Apokalyptická symfonická fantazie Pocta Hieronymu Boschovi, Percussionata pro bohatě obsazený soubor bicích nástrojů či monumentální oratorium o upálení Husova následníka Jeronýma Pražského s názvem „List Poggia Braccioliniho Leonardu Brunimu z Arezza o odsouzení Mistra Jeronýma z Prahy“ patří k tomu nejlepšímu, co v českém prostředí ve druhé polovině století v moderní vážné hudbě vzniklo. Vedle toho je ovšem také autorem partitur k sedmdesáti celovečerním a 150 krátkým filmům, mimo jiné k titulům Všichni dobří rodáci, Pane, vy jste vdova, Ucho, Až přijde kocour, Marečku, podejte mi pero, Princ a večernice či Božská Emma.
1904 – narodil se Václav Holzknecht, klavírista, pedagog a hudební spisovatel (zemřel 13. srpna 1988), mimo jiné dlouholetý ředitel Pražské konzervatoře.
1864 – zemřel Giacomo Meyerbeer, operní skladatel (narodil se 5. září 1791).
1810 – narodil se Hans Christian Lumbye, dánský skladatel valčíků, polek, pochodů a dalších populárních skladeb (zemřel 20. března 1874), v letech 1843 až 1872 hudební ředitel a skladatel v Tivoli v Kodani, v dlouhodobě jednom z celosvětově nejnavštěvovanějších zábavních parků. Zahájil koncerty ve Straussově stylu poté, co vyslechl vídeňské kapely Lannera a Johanna Strausse staršího. Vedl svůj orchestr od houslí. Vysloužil si přezdívku „Strauss Severu“. Jeho popularita byla v dánské metropoli taková, že mnoho Dánů dokonce považovalo vídeňského Johanna Strausse II. za „Lumbyeho Jihu“.
1692 – premiéru měla vokálně-instrumentální kompozice operního typu The Fairy Queen (Královna víl) Henryho Purcella (1659–1695). Odehrála se v divadle Queen’s Theatre v Dorset Garden v Londýně v podání souboru United Company. Libreto je anonymní adaptací Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské, pravděpodobným spoluautorem byl herec a impresário Thomas Betterto. Po skladatelově smrti byla partitura ztracena a znovuobjevena až počátkem dvacátého století.
1660 – narodil se Alessandro Scarlatti, italský skladatel (zemřel 24. října 1725), zakladatel neapolské operní školy a otec dvou neméně slavných skladatelů: Domenica a Pietra Filipa. Byl dvorním kapelníkem královny Kristiny Švédské, která žila v Římě, a kapelníkem místokrále v Neapoli. Tam zkomponoval řadu děl ve stylu opera seria, která dosáhla mimořádné obliby. Skládal pro soukromé divadlo Ferdinanda III. Medicejského ve Florencii, kromě toho se stal kapelníkem kardinála Ottoboniho v Římě a na jeho přímluvu i kapelníkem jednoho z nejdůležitějších římských chrámů: baziliky Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore). Své nejslavnější opery – Telemaco, Marco Attilio Regolò a La Griselda – a mnoho nádherné chrámové hudby složil právě v Římě. Komponoval vedle oper i oratoria a hudbu ke státním příležitostem. Byl zřejmě žákem Giacoma Carissimiho, ale ovlivnili ho také Alessandro Stradella a Giovanni Legrenzi. Scarlattiho dílo je důležitým přechodem mezi barokním vokálním stylem 17. století a klasickou hudbou 18. století, kterou pak završil Mozart.
1627 – zemřel Lodovico Grossi da Viadana, italský skladatel, učitel a františkánský mnich řádu nižších observantů (narodil se roku 1560). Byl jedním z prvních, kdo využíval nově vyvinutou techniku basso continuo a její notační metodu známou jako figurální bas, tedy jeden z hudebních prostředků definujících začátek barokní éry v hudbě. Jako první ji použil v široce rozšířené sbírce duchovní hudby Cento concerti con il basso continuo, kterou vydal v Benátkách v roce 1602. Byl sbormistrem v katedrále v Mantově a v různých dalších chrámech po celé Itálii, pracoval také v klášteře Santa Andrea v Gualtieri nedaleko Parmy.