Festival Silberbauerovo hudební Podyjí vstoupil do sedmého ročníku své existence v sobotu 22. srpna velkolepě. První koncert se konal v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí a rakouského varhaníka Johannesa Zeinlera přivítal zcela vyprodaný kostel. Naopak na rakouské straně festival zahájil v neděli 23. srpna koncert českého souboru Hof-Musici. V bazilice v premonstrátském opatství Geras (Jeruš), jen pár kilometrů od hranic s Českou republikou, se potkali jak posluchači z Rakouska, tak z České republiky, aby společně vyslechli hudbu italského baroka. Byl to večer plný pohody a porozumění.

Bazilika minor je kouzelná, původně románská, založená v roce 1153 jako dceřiný klášter opatství Želiv a jedním z jeho prvních donátorů byl Přemysl Otakar II. Byla přestavěná do barokní podoby v 18. století. Vždy byla navázaná na moravské prostředí, fary za dolnorakouskou hranicí ve Vratěníně a v Rancířově osazoval klášter až do konce druhé světové války. Dnes se tu konají koncerty klasické hudby, které se do zdejšího prostředí skvěle hodí. 

Český soubor Hof-Musici, který se zabývá interpretací hudby italských skladatelů 17. a 18. století, zde vystoupil s pásmem Musikalische Pilgerreise durch die Zentren des italinischen Barock (Hudební pouť centry italského baroka). Komorní soubor má dvě sopranistky Evu Benett a Kamilu Zbořilovou a instrumentální složku obstarali Dalibor Pimek na barokní violoncello, Marek Kubát na theorbu a barokní kytaru a na cembalo a varhanní pozitiv hrál Ondřej Macek. 

První, co posluchače při příchodu zaujalo, byl varhanní pozitiv v renesanční skříni, vkusně zdobené, prokládané intarziemi. Nejvíc pozornost upoustaly měchy nahoře na skříni, které se ručně zvedaly a zase spouštěly. Posluchači se po koncertě dověděli, že je to dílo současné, replika nástroje, který se nachází v zámku v Dánsku, kterou vytvořil ve své dílně varhanář Michal Novák. Ten reagoval s úsměvem na otázku, zda není potomkem varhanáře Silberbauera. Prý není, ale Silberbauerovy varhany jsou na kůru a je možné si je prohlédnout. Odpovídal na zvědavé dotazy ohledně svého nástroje, například že intarzie nejsou ze slonoviny a že vše, co na výrobu varhan použil, je hovězí. A že takový nástroj vyrobit trvá celý rok. A prozradil také, že je na tomto koncertu vlastně kalkantem, tedy člověkem, který šlape měchy, protože nástroj není napojen na elektřinu.

Ondřej Macek, který na pozitiv hrál, je současně i duší souboru a ujal se proto průvodního slova, a to jak v češtině, tak i v plynné němčině. „Skladby, které zahrajeme, jsou sice duchovního rázu, ale nejsou určené pro mše. Jsou to skladby z neapolského hudebního archivu,“ vysvětloval na úvod. Díla pro nás dnes neznámých autorů byla tehdy oblíbená, přestože šlo o skladatele z menších měst, z Ferrary, Boloně či Neapole. 

Nejprve zazněla skladba Giovanniho Battisty Mazzaferraty (1638–1681), který tvořil ve Ferraře. Zazněla Cantata morale à 2 voci: Bellezza Fugace. Posluchači měli k dispozici italský a německý text, který obě zpěvačky zpívaly velmi srozumitelně. První soprán Evy Benett zněl jasně a pevně, posléze se přidala druhým sopránem Kamila Zbořilová. Její soprán je poněkud měkčí a kulatější, ale přesto nosný. Oba hlasy se vzájemně podporovaly a proplétaly a barevně spolu příjemně souzněly. Bylo znát, že si zpěvačky rozumí a že jejich přístup ke zpěvu je naplněn pohodou a souzněním. 

Jako další byl představen skladatel Cristofaro Caresana z Neapole (1640–1709): Cantata morale: Brevità dell´Inquieta Vita. Zahájil druhý soprán, kulatě a zvonivě přednášel zdobné hlasové postupy, pak se přidal soprán první s krásnou kantilénou a skladbu ukončily radostné koloratury v obou hlasech. 

Ve skladbě Giovanniho Girolama Kapsbergera (1580–1651) dostala příležitost sólová theorba, což byl i vizuální zážitek. Monumentální nástroj, směřující k nebi, překvapil měkkostí, ideálním zvukem pro relaxaci díky introvertní i virtuózní interpretaci Marka Kubáta.

Koncert pokračoval opět zpěvem, skladbou Gaetana Veneziana (cca 1656–1716). Zazněla Canzona Spirituale à 2: Gioco all´Ombre. Nejprve varhanní předehra a pak pokračovaly oba soprány, které se předháněly v rychlých bězích. Sólo prvního sopránu bylo pevné a znělé, a to i v hloubkách. Po malém zpomalení nastoupil sólový druhý soprán, ve svěžím rytmu a s pěkným témbrem. Závěr patřil oběma hlasům, které si vzájemně odpovídaly, až postupně utichly. 

Dalším vstupem bylo sólové barokní violoncello, na které předvedl své umění Dalibor Pimek. Hrál měkce i s ponorem do hloubek, po kterých následovaly rychlé běhy a ukázky technických fines a krásného legata. Skladba Domenica Gabrielliho (1659–1690) Ricercare in d byla pro takovou ukázku ideálním číslem. 

Na závěr zazněl kus Dialogo à 2 s názvem Angelo e Vergine od Gaetana Veneziana. Vergine zpívala prvním sopránem Eva Benett zářivým témbrem v lehce tanečním rytmu, druhý soprán Kamily Zbořilové jí odpovídal v roli Angela, nejprve recitativně, poté kantabilně. O zpěvnou část se oba soprány podělily, prolínaly se a vedly dialog, který ukončila část s jásavými koloraturami, ve kterých se obě zpěvačky doplňovaly. 

Byl to večer plný pohody a duchovního zklidnění, který se skvěle hodil do barokního interiéru kostela, prozářeného zapadajícím sluncem; koncert, který propojil německou i českou stranu do duchovní harmonie, souznící s líbeznou krajinou kolem. Takové koncerty jsou výjimečné svým duchovním nábojem a skvěle přispívají k přátelským vazbám mezi národy, které ještě nedávno dělila ostře hlídaná hranice a nevraživost. Přínos takovýchto koncertů se dá jen těžko vyčíslit…

Foto: archiv pořadatele

Facebook X E-mail WhatsApp