Český filharmonický sbor Brno zahájil již 21. ročník svého abonentního cyklu. V katedrále sv. Petra a Pavla v neděli 4. října zazněl Koncert pro violu a smyčcový orchestr Pēterise Vaskse a Mše As dur Franze Schuberta. Za doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína, řízené Robertem Kružíkem, hrála Kristina Fialová, zpívali sólisté a brněnský sbor, připravený Petrem Fialou. Koncert přijali posluchači s obdivem k vynikajícím výkonům i k předneseným skladbám.

Český filharmonický sbor Brno koncertem 4. října zahájil svoji 36. sezónu a rovněž cykly abonentních koncertů, kterými plní svůj závazek vůči brněnskému publiku. Základ aktivity sboru je vesměs v zahraničí, kdy ve spolupráci s vynikajícími orchestry vystupují na velkých festivalech a koncertech. Sbormistr Petr Fiala, který je zakladatelem sboru, stále dbá na cizelaci zvuku, i když se vedle něho objevují i mladí sbormistři a dirigenti. Spolupráce s tuzemskými orchestry je samozřejmostí, když se jedná o velké projekty na festivalech či na symfonických koncertech.

Tentokrát byla přizvána ke spolupráci na koncertě Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína, kterou dirigoval její šéfdirigent Robert Kružík. Nejprve nastoupila spolu s dirigentem violistka Kristina Fialová, jejíž nástroj se rozezněl chrámem a okamžitě chytil za srdce temným, kulatým a pevným zvukem. Přednesla skladbu lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946) Koncert pro violu a smyčcový orchestr, který napsal v roce 2015. Meditativní skladba je prokládaná nesmírně obtížnými technikami a virtuózními pasážemi v dialogu violy a smyčcového orchestru. 1. Andante se nejprve ozvala skupina prvních houslí z pianissima, aby se přidávaly postupně další smyčce v pizzicatu, načež se vynořila z hlubin viola táhlým tónem v introvertní melodii na polštáři piana ostatních smyčců. Meditativní ráz postupně narůstal v napětí a v klenuté pomalé kantiléně. 2. Allegro moderato zahájily smyčce v lehkém stylu a viola nastoupila sólově prudce, s akcenty, v synkopovaném rytmu a rychlém tempu. Intervalové skoky byly kořeněné syrovostí zvuku, a nastoupila první kadence s dvojhmaty, exhibice techniky, která vyústila v disonancích. Následná meditativní plocha violy se vzepjala do výšek, v accelerandu vytvořila spolu s orchestrem melodický oblouk, který se rozvinul do šířky a spolu s orchestrem do fortissima. 3. Andante nastoupila viola sama v nízkém tempu. Následovala nostalgická část, která přešla v pizzicatu do rozjímání. Druhá kadence ukázala perfektní sólovou techniku v dravých souzvucích podpořených orchestrem. 4. Andante nastoupilo attacca, viola na jednom hlubokém tónu se vrátila k nostalgii pomalé části, melodie se vzepjala do výšek nad orchestr, ten odpověděl sladkou melodií. Meditace violy nad ztišeným orchestrem usnula v tichu.

Výkon Kristiny Fialové byl obdivuhodný, perfektní technika, niterný výraz, krásný, pevný tón a široká kantiléna, to vše vyvolalo u diváků nadšení. Stejně jako dirigent Robert Kružík, který dokázal dílu dát hloubku výrazu a dokonale vystavět dlouhodechou frázi. Orchestr Filharmonie Bohuslava Martinů podal, stejně jako ve zbytku večera, kvalitní a vyrovnaný výkon; přesto, že podmínky pro orchestr nejsou před oltářem ideální, dali hudebníci do provedení jak technickou zdatnost, tak i muzikantské cítění a výraz.

Ve druhé polovině večera zazněla Mše As dur Franze Schuberta, v podání Českého filharmonického sboru a sólistů. Sopránová sóla zpívala Marta Chila Reichelová, zvonivým sopránem se sladkým témbrem, altové vstupy Marie Vrbové měly sametovou barvu s kulatým volumenem, tenoristou byl Vít Nosek, jehož hlas měl žesťovou špičku a basového partu se barevným a znělým barytonem ujal Tadeáš Hoza.

Duchovní dílo Franz Schubert několikrát přepracoval a podařilo se mu vytvořit chrámovou skladbu, naplněnou nejen zbožností, ale také osobitou melodikou, dramatickým nábojem a sladkou lyrikou. 1. Kyrie zahájily andělské dechy spolu se smyčci, soprány vstoupily v jasném pianissimu a mužský sbor pokračoval hutným, kultivovaným zvukem. Kvarteto sólistů se barevně doplňovalo a spolu se sborem ukončilo část dynamickou vlnou do důstojného ztišení. 2. Gloria vpadl sbor ve fortissimu, se zvonivými soprány, basové sólo znělo pevně se skvělou intonací, sólový alt přinesl tajemno a tenor jas. Sborové „miserere“ se zvedalo z pianissima a dramaticky houstlo spolu s orchestrem. Disonantní akord přinesl napětí a crescendo, nad fortissimem zářily soprány v koloraturách, rytmus běžel v neúprosném ostinátním rytmu a tenoristé spolu s žesti ukončili část pevným Amen. 3. Credo zahájily sólové žestě a sbor střídal dynamiku, aby přešel k široké, vznešené melodii. Radostné fortissimo přecházelo do měkkého piana a zpět do fortissima a sólové kvarteto plnými hlasy ztvárnilo svou linii. 4. věta: Fanfáry v žestích ohlásily Sanctus, sbor se prolínal, a bohužel kvůli chrámové vysoké klenbě i sléval v polyfonní sazbě. Na sólo lesních rohů navázaly další žestě a pokračoval orchestr spolu se sborem, hlásající radostné „hosanna“. 5. Benedictus zahájilo pěvecké trio bez basu v měkkém pianu, podložené violoncellovým pizzicatem, a přešlo do široké, pohodové melodické linky. Následovalo crescendo sboru i orchestru a oslavné „hosanna“ běželo svižným tempem k závěru. 6. Agnus Dei zpívalo nejprve pěvecké kvarteto s dynamickou klenbou, na kterou navázalo sborové „miserere“ v pianu, tenorista s žesťovým témbrem navázal a po něm pokračovalo pěvecké kvarteto. Zaznělo Dona nobis pacem, na které navázal orchestr i sbor, v rychlém tempu a s narůstajícím napětím, soprán se vznesl zářivě do výšek s mírným accelerandem, aby vzápětí v závěru zpomalil a přinesl závěrečné zklidnění.

Krásná hudba spolu s perfektním provedením si zasloužila dlouhotrvající potlesk a uznání. A to přesto, že v druhé polovině chrámu už – jak už zaznělo – polyfonní části ztrácely přehlednost a mísily se – to však mohl dirigent či interpreti těžko ovlivnit. Stálí návštěvníci koncertů akustiku svatopetrského chrámu znají a počítají s ní, tak si nenechávají ujít slavnostní atmosféru koncertu na krásném místě.

foto: Štěpán Plucar

Facebook X E-mail WhatsApp