Hlasový balzám pro Vaše uši – zní to jako hudební reklamní slogan. Jeho doslovné naplnění však mohli zažít posluchači závěrečného koncertu Chýnovského hudebního festivalu v neděli 13. září. Ženský pěvecký sbor Vox Novus se sbormistryní Petrou Novou rozjasnil deštivý podvečer precizním, kultivovaným a zároveň vřelým zpěvem v dramaturgicky zajímavě vystavěném programu, v němž ani o překvapení nebyla nouze.

Letošní ročník Chýnovského hudebního festivalu vrcholil tuto neděli 13. září sborovým koncertem. Českobudějovický ženský pěvecký sbor Vox Novus, který příští rok slaví patnáct let existence, založila a vede sbormistryně Petra Nová. Jde o těleso, které v současnosti sdružuje přibližně čtyřicet zpěvaček různých profesí a věkových kategorií, jež spojuje láska ke sborovému zpěvu. Ovšem z technického označení „amatérský sbor“ se Vox Novus zásadně vymyká nejen školeným hlasovým fondem mnoha svých členek, ale i celkově maximálně poctivým přístupem k hlasové kultuře a technice. 

Dramaturgie večera na první pohled překvapovala mnohými skladbami současných autorů. Dvě z celkově tří klasických sborových děl jsme vyslechli hned na začátku. Efektním úvodem bylo známé Laudate pueri Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, které doprovodil mladý varhaník Marek Nováček. Kostelem Nejsvětější Trojice se doslova přeléval hudební proud varhanního a sborového zvuku, jelikož sbor stál před oltářem a tvořil dynamickou protiváhu varhanám na kruchtě. Zároveň s úmyslem lepšího kontaktu s varhaníkem dirigovala Petra Nová sbor z kruchty, což bylo vtipné řešení klasického problému, který vzniká při provozování hudby před oltářem v kombinaci s varhanním doprovodem.

V duchovním motetu Virgines prudentes renesančního autora Jacoba Handla Galla, mistra renesanční vokální polyfonie, který působil také v Praze, se projevila hlasová čistota a poučená interpretace ve frázování, se kterou sboristky pracovaly velmi jemně. Osmihlasá sazba a cappella, rozdělená do čtyřhlasého sboru a kvartetu sólistek stojících za sborem, tak mohla vyniknout kontrapunktickým předivem hlasů, kterému jako echo odpovídalo výborně sezpívané kvarteto. 

Ve volbě moderních či současných autorů sáhla paní sbormistryně k nestoru české sborové tvorby Petru Ebenovi a dále pak ke skladbám některých zajímavých evropských sbormistrů/skladatelů, kterými jsou lotyšský skladatel Ēriks Ešenvalds, švýcarský Ivo Antognini nebo z Baskicka pocházející sbormistryně a skladatelka Eva Ugalde. 

Psalmus 8 Petra Ebena, z roku 1993 komponovaný jako povinná skladba jedné z náročných sborových evropských soutěží v belgickém Neerpeltu, je typický zahuštěnou akordickou sazbou, která o sboru odhalí mnohé. Proto mne potěšilo, že Vox Novus složité souzvuky zvládl s nadhledem, dokonce tak, že dynamické ztvárnění textu „Domine, Dominus noster“ znělo velmi přirozeně a lehce. Ještě dále však šly sboristky ve dvou finálních částech Ebenovy barokní suity inspirované sbírkou latinských přísloví a mravních ponaučení Catonis moralia (Katonova mudrosloví). 

Byla to vokální imitace barokního tance Air, ve kterém vyvážený sborový doprovod vytvořil dokonalý podklad pro Andreu Kadlec Benedovou, která s příjemnou hlasovou jistotou přednesla technicky i intonačně náročné sólo rovnou z kazatelny. Podobně jisté a přirozené byly i výrazné změny metra ve stylizaci tance Gigue, kde překvapovala homogenita a vyváženost jednotlivých hlasů, zvláště v souvislosti s předchozí informací, že sbor zpívá ochuzen o dvanáct členek, které jsou nemocné. Obě zmíněné části dostala možnost dirigovat mladičká Magdalena Nová, která si s náročnými skladbami poradila velmi srozumitelnými a přesnými gesty.

Následoval Francis Poulenc, významný představitel francouzské meziválečné generace, a jeho klasické dílo Ave verum corpus – vizitka každého ženského sboru. Křehké a příjemně intonující sopránové hlasy, jisté a podporující altové hlasy, dobrá hlasová a dechová technika, srozumitelnost frází, kulaté forte ve vrcholech skladby spolu s jistotou dirigující Magdalenou Novou, zatímco sbormistryně Petra Nová pohotově svým hlasem podpořila stejně jako u Ebenových tanců jednotlivé sekce ve sboru. Milé, velmi podporující, tmelící gesto… 

Z důvodu nemoci takřka třetiny sboru pochopitelně nezazněly některé skladby avizované v programu a byly nahrazené jinými. Milým překvapením byla samostatná varhanní produkce, kdy mladý varhaník Marek Nováček, studující AMU ve třídě Jaroslava Tůmy, vtipně uvedl a s gustem zahrál výběr z Preludií a fug Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. 

Samostatnou dramaturgickou linii koncertu však tvořily skladby již zmíněných současných skladatelů, kteří zároveň působí jako sbormistři. Jakýsi evropský kaleidoskop představil dvě duchovní skladby lotyšského skladatele Ērikse Ešenvaldse, který tento rok navštívil Čechy, kde vedl sborové workshopy. Jeho hudba příjemná pro uši i pro duši, kterou si lze představit i jako podklad artového filmu, nabízející práci s jemně odstíněnými plochami a barvami, byla náležitě oceněna i publikem. Zvláště pak ve skladbě O Salutaris, kdy se nad jemným sborovým hlasovým polštářem z kazatelny nesly dva andělské sólové hlasy Pavlíny Hrdinové a Andrey Kadlec Benedové. Kaleidoskop pokračoval dalším autorem ve Švýcarsku žijícím Ivem Antogninim, v jehož osobité jazzové verzi žalmu Zpívejte Hospodinu píseň novou (Canticum Novum) se sbor blýskl smyslem pro rytmické linie a jazzové frázování. 

Do finále koncertu posluchače dovedly dvě ženy-skladatelky. V baskickém San Sebastian narozená a tvořící Eva Ugalde, jejíž skladby jsou na tonální bázi ovlivněné jazzovými harmoniemi a New Age rytmikou, umí dokonale skloubit krásu skladby se specifickými technickými sborovými finesami. Členky sboru Vox Novus tu projevily cit pro klenuté fráze a vzájemnou empatii v propojenosti jednotlivých hlasových linií. Další devíza sboru, a sice výborná dikce, umocnila závěrečnou skladbu koncertu Zrání lásky od české autorky Terezy Surovíkové. Oceňovaná skladatelka a dirigentka vede např. sbory Cantica Laetitia Zlín či Moraviachor. Velmi dynamická skladba Zrání lásky na stejnojmenný biblický text (Píseň písní) z roku 2018 zazněla kostelem jako závěrečná apoteóza podob lásky a vyzněla o to více, když bylo sboru Vox Novus rozumět každé slovo. 

Celý večer provázela slovem sbormistryně Petra Nová, která si zaslouží samostatnou reflexi. Vystudovala zpěv, germanistiku a hudební výchovu, působila jako dlouholetá členka operního souboru Jihočeského divadla, původně byla sbormistryní dětského pěveckého sboru Canzonetta, na jehož zájezdu neplánovaně a spontánně vznikl v roce 2012 Vox Novus. Za takřka patnáct let dokázala Petra Nová vytvořit těleso, které disponuje nespornými uměleckými kvalitami postavenými na poctivých klasických technikách sborového zpívání. Oceňuji především práci na detailním frázování jednotlivých hlasů, které pak dohromady působí homogenně a vytvářejí pružný dojem lehkého, „netlačeného“ zpívání. Dynamicky pracuje sbor s širokou škálou od jemných pianissim po znělá kulatá forte, která vždy vycházejí z logiky hudebního proudu, nejde nikdy o okázalá gesta. Petra Nová diriguje logicky, energicky s přesným naznačením a emocionálním prožitím frází, její gesta působí nenuceně a neokázale, zároveň se na ně mohou zpěvačky maximálně spolehnout. Společné precizní konce frází, výborná dikce, intonační spolehlivost i při náročnějších skladbách a cappella, vyváženost jednotlivých hlasů, a především již zmíněná spontaneita společného zpívání činí ze sboru Vox Novus s dirigentkou Petrou Novou umělecky hodnotný ansámbl s potenciálem do budoucna, a to zdaleka nejen na jihočeské scéně.

Závěrečný koncert Chýnovského hudebního festivalu byl tedy nejen onou důstojnou tečkou, ale především srdečním zážitkem. Za to třeba poděkovat ředitelce festivalu paní Aleně Strašrybkové, která již několikátým rokem dokazuje, že menší regionální festivaly na místech s geniem loci, jakým bezesporu Chýnov je, mají nezastupitelné místo nejen v místním kulturním životě, ale především v srdcích svých posluchačů.

Foto: Petr Mareš

Facebook X E-mail WhatsApp