PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Novoroční koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava, konaný 14. ledna 2026 pod taktovkou Daniela Raiskina, potvrdil, že tento typ hudebního večera má povahu společenského rituálu. Program s hudbou Petra Iljiče Čajkovského a George Gershwina nabídl slavnostní, interpretačně soustředěný vstup do nového roku a ukázal, že dramaturgicky přístupný repertoár může nést kvalitu, hloubku i schopnost oslovit široké publikum.

Alexei Volodin patří mezi nejzajímavější klavíristy dnešní doby. Po vítězství na mezinárodní soutěži Concours Géza Anda v Curychu pravidelně vystupuje v nejvýznamnějších světových sálech, například v Musikverein ve Vídni, Carnegie Hall, Wigmore Hall, Palau de la Música v Barceloně, Mariinsky Theatre či Pařížské filharmonii. Kromě sólové dráhy se věnuje i komorní hře. Pravidelně spolupracuje například s Igorem Levitem, Claire Huangcim, Janinem Jansenem nebo Sol Gabettou. Často vystupuje i v klavírním duu se svou manželkou Edith Peñou. V polovině ledna se Alexei Volodin vrací po půl roce do Ostravy. Během tří večerů vystoupí po boku Janáčkovy filharmonie Ostrava (JFO) ve spolupráci s jejím designovaným šéfdirigentem Danielem Raiskinem. V jejich podání zazní jazzový koncert Georga Gerschwina Rapsodie v modrém.

Vydavatelství Navona Records nabízí novou nahrávku hudby současné skladatelky Jenni Brandon Songs of Sea & Stone, kterou inspirovala divoká příroda pobřeží Pacifiku od jižní Kalifornie až k výběžku Baja California v Mexiku. Obdiv ke kráse oceánu v symbióze se skalnatým pobřežím a zejména bohatým podmořským životem zobrazila autorka v kompozicích sólových a komorních i v orchestrální skladbě pro klarinet.

„Přínosné však bylo slyšet domácí interpretační sestavu – českého dirigenta i orchestr a slovenského sólistu – v díle francouzského repertoáru.“

„Dirigent Jindra pracoval s dynamikou tělesa promyšleně a fyzicky intenzivně.“

„Ostravský večer připomněl, že francouzská hudba v našem prostoru neznamená nutně jen import stylu, ale i možnost tvořit vlastní, specificky středoevropskou interpretaci.“

Francouzský repertoár v českém prostředí bývá vždy událostí, která nevyhnutelně otevírá otázku kulturního překladu: Nakolik je možné zprostředkovat jemnost a aromatickou barevnost hudby, která se rodila v jiné krajině citlivosti, a to nikoli jen geograficky? Program čtvrtečního prosincového večera Janáčkovy filharmonie Ostrava, složený z Chaussonovy Básně o lásce a moři a Franckovy Symfonie d moll, před nás tuto otázku opět postavil – a možná úmyslně. V interpretaci orchestru pod vedením Roberta Jindry a se sólistou Pavolem Bršlíkem zazněla francouzská hudba, již lze chápat jako zajímavou syntézu: francouzský jazyk zvuku hraný se slovanskou mentalitou a temperamentem.

„V Japonsku jsem byl 70krát, Novosvětskou dirigovat 200krát.“

„Jednu větu jsem se japonsky naučil. ‚Solabu bukioku dai džukoban.‘ Tím ohlašuji po koncertě, že jako přídavek budeme hrát Slovanský tanec č. 15.“

„Praha 5 vyhlásila soutěž Talent Praha 5 pod patronací místní radnice a já jsem byl předsedou poroty.“

Leoš Svárovský sice původně vystudoval hru na flétnu, ale dnes je úspěšným českým dirigentem, kterého znají posluchači klasické hudby téměř po celém světě. Spolupracoval s mnohými českými i zahraničními orchestry i sólisty, v poslední době si ho však oblíbili v Japonsku a v Koreji.

„Napětí vzrůstalo organicky a vrcholné momenty nepůsobily jako pouhé zesílení orchestru, ale jako skutečné emocionální vyústění hudebního toku.“

„Dynamika byla citlivě vyvážená, orchestr reagoval pohotově a violoncello se přirozeně neslo nad celkovou zvukovou masou.“

„Jeho hra byla něžná, s přirozeným frázováním, které nechalo vyniknout melancholickou atmosféru.“

Koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava nabídl ve čtvrtek 27. listopadu atraktivní dramaturgii a nevšední interpretační situaci – orchestr postupně řídili posluchači oboru dirigování Curyšské hudební akademie pod vedením Christopha-Mathiase Muellera. Večer tak přinesl nejen hudební zážitek, ale také individuální přístup, kterým mladí dirigenti přistupují k repertoáru symfonické i koncertantní literatury. Jako sólista na violoncello se představil student Pražské konzervatoře Jan Petrov. Program sestavený z Mendelssohnovy „Reformační“ symfonie a Dvořákova Violoncellového koncertu patří k dramaturgicky náročnějším úkolům, což poskytlo dirigentům ukázat nejen technickou vyspělost, ale i osobní hudební vizi.

„Nemám rád, když režiséři příliš mění libreto nebo děj opery. Vlastně ani nevím, kdo jim to právo dal.“

„U nás se Báseň o lásce a moři téměř neuvádí. Je to krásná půlhodinová skladba s nádhernými melodiemi.“

„Možnosti dnešní doby jsou obrovské a o to víc mě mrzí, když je studenti nevyužívají.“

Slovenský tenorista Pavol Bršlík (v zahraničí známý jako Breslik) se během několika let vypracoval mezi nejvyhledávanější pěvecké osobnosti své generace. Jeho kariéra ho zavedla na přední světové operní scény od Berlína přes Paříž, Londýn či Mnichov až po New York; nedávno měli diváci možnost jej vidět během kinopřenosů z Metropolitní opery. 4. prosince Bršlík vystoupí s Janáčkovou filharmonií v Ostravě, kde pod taktovkou Roberta Jindry přednese Báseň o lásce a moři Ernesta Chaussona.

„Rád také vzpomínám na Japonsko a jeho krásné koncertní sály.“

„Svou poslední skladbu Jiráček dirigoval v listopadu 1966, bohužel těsně před tím neštěstím.”

„Violoncellista Jiří Hanousek vstal, přečetl prohlášení České filharmonie a řekl, že se k němu orchestr připojuje. Obrovský aplaus, načež se lidé na znamení podpory zvedli a odešli. Hráli jsme před prázdným sálem a naštvanými soudruhy.“

Je nejstarším a nejdéle sloužícím filharmonickým archivářem u nás. V Janáčkově filharmonii působí od roku 1959 a zažil snad všechny významné dirigenty a umělce, kteří v Ostravě působili. I po šestašedesáti odsloužených létech však Vladislav Klíma srší energií a s mladistvým elánem vzpomíná na různé kapitoly ze života orchestru. Je to vyprávění nejen vzrušující a nesmírně zajímavé, ale také poučné, protože ani v uměleckém světě není všechno zalito sluncem.

„Člověk může dál tvořit, hledat, vzpomínat, i když se realita kolem mění rychleji, než stačíme upřemýšlet.“

„Zejména v úvodu se zvuk klavíru sálem nenesl svobodně, ale s patrným tlakem.“

„Výsledkem byly jisté, řemeslně kvalitní pasáže, ale méně toho živelného, organicky a měkce narůstajícího tahu, který je u Rachmaninovovy hudby tolik žádoucí a jedinečný.“

Čtvrteční večer v ostravském Vesmíru nabídl dramaturgicky velmi podnětný program. Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením britského dirigenta Martyna Brabbinse uvedla dvě výrazně odlišná díla: Leonardem Bernsteinem komponovanou Symfonii č. 2 „Věk úzkosti“, inspirovanou stejnojmennou básní W. H. Audena, a Rachmaninovovu Symfonii č. 3 a moll, op. 44, v níž se odráží skladatelova emigrantská zkušenost a bilancování nad vlastním životem. Obě skladby vznikaly v období velkých proměn, obě nesou vnitřní napětí mezi starými a novými hudebními světy.

„Jedná se o temně symbolické dílo, které má v současné době velký význam.“

„K hudbě přistupuji vždy stejným způsobem, se střízlivým smyslem pro detail a respektem.“

„V hudbě jde především o rovnováhu.“

Po loňském debutu se americká pianistka Claire Huangci vrací k Janáčkově filharmonii Ostrava. Ve čtvrtek 13. listopadu se vítězka soutěže Gézy Andy v Curychu, která už pevně zakotvila na mezinárodní klavírní scéně, ujme sólového partu v Bernsteinově Druhé symfonii zvané Věk úzkosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o své spřízněnosti s americkou hudbou i o tom, co ji fascinuje na Bernsteinově opusu balancujícím mezi symfonií a klavírním koncertem. Přiznává také, že s českou hudbou zatím zkušenost nemá, ale jejím snem je nastudovat Dvořákův Klavírní koncert. Současně připravuje nový projekt věnovaný ženám-komponistkám.

„Celkový tvar je naprosto profesionální a prezentovatelný, připomíná vyleštěný výsledek práce v nahrávacím studiu.“

„Osobně jsem ale postrádal jakýsi vnitřní neklid nebo určitou míru iracionality.“

„V Schumannovi působila přirozeně, zpěvně a s dotykem lidovosti.“

Recitálová řada Janáčkovy filharmonie Ostrava dlouhodobě ukazuje, že citlivý výběr interpretů a důraz na kvalitu mohou jít ruku v ruce s dramaturgickou odvahou. Vedle známých jmen se v ní obvykle objevují i mladší umělci. Letos mezi ně patřila Alexandra Styčkina, jednadvacetiletá klavíristka, která 6. října v Kině Vesmír zaujala technickou jistotou i soustředěným, svrchovaným projevem.

„Francesco Lecce-Chong dirigoval s vysoko položenou laťkou energie, virtuozity a hlavně dynamiky.“

„Pianista sice sklouzával občas až k příliš neklidnému projevu, ale výsledný dojem byl zaručený: efektní kus zapůsobil jako spouštěč emotivních posluchačských reakcí.“

„Ostravští filharmonici byli ochotní a tvární, ale zcela jistě si sáhli k hranicím obvykle užívaného interpretačního niveau.“

Červenou nití vinoucí se programem Lednicko-valtického hudebního festivalu je letos americká kultura. Hudba George Gershwina a Leonarda Bernsteina posloužila při úvodním koncertu o poslední zářijové sobotě ideálně. Poskytla v zámecké Jízdárně ve Valticích v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava efektní přímočarost na hranicích žánrů – invenci odvážně mísící ve dvacátém století tradici a novost, velký zvuk na pomezí symfonického a bigbandového hraní, k tomu svižné melodie a chytlavé rytmy.

„Obě skladby jsou mimořádně poutavé – Pärtova svým ztišeným klidem, Šostakovičova tušenou tragikou i kontrastující virtuozitou.“

„Dílům chyběl v suché akustice patřičný dozvuk. Přesto šlo o vydařený, publikem navíc vstřícně oceněný koncert.“

„Daniel Raiskin, umělec s životní zkušeností ze sovětského Ruska, je zcela jistě pro takovou hudbu povolaným interpretem. Myšleno především v té rovině, která se nedá exaktně měřit, ani slovy vyjádřit.“

Janáčkova filharmonie Ostrava vstoupila do 72. koncertní sezóny odvážně. Její designovaný šéfdirigent Daniel Raiskin, původem ze Sovětského svazu, řídil dvě díla přímo i nepřímo související se stejnou zemí. Šostakovičovu Šestou a Pärtovu Stabat mater. Ne zcela běžná sázka na hudbu zrcadlící peripetie komunistického režimu, na hudbu dvacátého století, pořadatelům vyšla. Čtvrteční, o den později opakovaný program byl zajímavě vybraný a velmi dobře zahraný.