V neděli odpoledne 2. srpna se na nádvoří fürstenberského zámku ve Vitorazi uzavřela téměř měsíc trvající stagiona (3. července až 2. srpna), jejíž inscenační tým tentokrát opět sáhl po klasikovi rakouského divadla první poloviny devatenáctého století Johannu Nepomuku Nestroyovi. Glanzstück vídeňského lidového divadla Lumpacivagabundus byl uveden v úpravě Petera Hofbauera s hudbou neprávem opomíjeného vídeňského skladatele Carla Michaela Ziehrera.

V českých zemích bychom těžko hledali divadelní scénu, ať již profesionální, či amatérskou, aby se po jejích prknech neprohnal zlý duch lenosti, nicnedělání a zahálky zvaný Lumpacivagabundus. Zdá se, že jedna z nejznámějších frašek vídeňského rodáka Johanna Nepomuka Nestroye (1801–1862) z roku 1833, vzniklá v podmínkách metternichovského absolutismu, jak v minulosti, tak v přítomnosti měla a má divákům stále co říci. Tři svobodní mládenci, truhlář, švec a krejčí vedou rozmařilý život, nechtějí se oženit a vést spořádaný rodinný život. Vše se však v dobré obrátí – zasáhne král duchů Stellaris a s pomocí víl Fortuny a Amorosy naši tři hrdinové vplují do manželského přístavu plného štěstí a lásky.

Nestroy si nikdy nedělal příliš starostí s vypracováním dějové linky, neaspiroval ani na originalitu děje, mnohdy ho přebíral ze starších předloh – pohádkových syžetů a schémat lidové vídeňské frašky. O to větší pozornost věnoval jazykové stránce. Jeho bonmoty, většinou části monologů a kupletů zlidověly a dodnes žijí v podobě okřídlených citátů. Rakušané k nim v běžném životě často sahají jako ke vtipným výrokům, nepostrádajícím aktualizaci. Fraška končí mravním poučením: Peníze a bohatství mohou přinést štěstí jen lidem, kteří je dokážou rozumně využít.

Ze všech českých inscenací od jejího prvního uvedení ve Stavovském (1836) a posléze i pražském Národním divadle v roce 1894 bych zde ráda připomněla vinohradskou verzi z roku 1931 neprávem opomíjeného spisovatele Jaroslava Jana Paulíka (1895–1945). Hra byla několikrát natočena i Českým  rozhlasem. V často uváděné verzi z roku 1986 si trojici duchem napadených vídeňských řemeslníků zahráli Viktor Preiss, Vlastimil Hašek a Miroslav Středa. U našich sousedů se hra nevyhnula ani zfilmování (v roce 1936 opět s oblíbeným Heinz Riehmannem, posléze v roce 1956 jako německá „barevná“ komedie, 1962, 1965, 2000).

Krkolomné a dobrodružné eskapády vídeňského herce a dramatika Nestroye jsme čtenářům KlasikyPlus připomněli v loňském roce při příležitosti uvedení jeho frašky Liebesgeschichte und Heitatssachen ZDE , ale tentokrát věnujme pozornost aktuálnímu inscenačnímu ztvárnění. Režisér představení Peter Kratochvil a choreografka Lisa-Marie Rettenbacher opět vsadili na rychlé tempo představení, uplatňované zejména ve vstupní scéně. Entrée jednotlivých postav je nejen plné humoru, ale i přirozené elegance, která i u nás odjakživa patřila k výbavě operetních pěvců. Že jsou tito herci vynikajícími tanečníky, není třeba připomínat. V tomto směru si Rakušané svoji tradici nenechají zhatit. Totéž platí o kostýmech. Žádné nesmyslné fantazijní stylizace, ale poctivá krejčovina, která ve všech detailech (střih, materiál, doplňky, paruky, líčení) zavede do doby metternichovské Vídně.

Ziehrerovy melodie, které se staly základem kupletů, zazněly i tentokrát v komorním provedení, které pro své kolegy – houslistu Wolframa Freysmutha, klarinetistu Alexandera Hartla, kontrabasistu Edoarda Blandamuru a perkusistu Floriana Schneeweise upravil klavírista Florian Schäffer.

Titulní duchařská role byla svěřena jednomu z nejvšestrannějších herců, zpěváků a muzikantů Andy Lee Langovi, jemuž není cizí snad žádný hudební žánr. Viděla jsem ho již ve čtvrté inscenaci, i zde dokázal, že své herecké umění, pěvecká čísla i taneční kreace ovládá s bravurou. V roli Knieriera holdujícího alkoholu jednoznačně zaujal zkušený Martin Muliar, Leima ztvárnil jeho mladší kolega Aris Sas, ludrácký trojlístek doplnil elegantní, svižný Florian Stanek. Starostlivého otce Hobelmanna s přehledem ztvárnil Nik Raspotnik, čtyřrole komických figur Hostinského, sluhy, pana Strudla a Víly se ujal Michael Konicek. V roli Pepičky se představila Birgit Scheibenreif, čtyřroli Aničky, Amálie, paní Strudlové a Laury si s chutí zahrála asistentka režie Laura Luisa Hat. Roli Palpitti ztvárnila Nazide Aylin. Jako Fortuna se představila Tania Golden.

Představení ve Vitorazi opět potvrdilo, že opereta u našich sousedů zdaleka není mrtvým žánrem. Nestroy se objeví na festivalovém programu i v příštím roce. Peter Hofbauer se tentokrát chystá upravit frašku Der Zerrissene (Rozervanec) s hudbou dalšího operetního skladatele Oscara Strause.

Foto: Benjamin Wald

Facebook X E-mail WhatsApp