Jihočeský komorní festival je v plném proudu. 25. července v nádherném prostředí Kostela sv. Jakuba v Týně nad Vltavou představil Václav Hudeček laureáty Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích. Přizváni byli laureát loňského ročníku Vilém Jirsa, Jan Novák – vítěz ročníku 2023 a Klára Klánská, laureátka z roku 2022. Před oltářem původně gotického kostela ze 13. století se houslisté střídali v různých seskupeních, ale každý zahrál i sólově. Na závěr ve společné interpretaci zazněl jeden z Telemannových koncertů pro čtvery housle. Návštěvnost koncertu zcela zaplnila prostor kostela.

V úvodní řeči ředitelky Jihočeského komorního festivalu Kristiny Nouzovské Fialové zaznělo, že koncert Václava Hudečka a jeho laureátů je dárkem Akademii Václava Hudečka k jejímu jubileu. Akademie, kterou založil před třiceti lety se svojí ženou Evou Hudečkovou a která byla na koncertě také přítomna, pomáhá těm nejlepším v cestě dál. Václav Hudeček ve svém slovním úvodu pak zmínil, že když jej přizval jeho učitel z dětství Bohumil Kotmel jako lektora původně houslových kurzů, které se konaly v Kroměříži, nevěřil, „že to vydrží dalších třicet let“. Velmi hezky svými slovy představil také všechny tři přizvané houslisty.

Klára Klánská, která byla autorkou úpravy prvních skladeb Antonína Dvořáka, které na koncertě zazněly, je dcerou nestora klavírní pedagogiky a umění hry na klavír u nás, Ivana Klánského. Je zatím studentkou bakalářského programu Strunné nástroje – housle Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze ve třídě Pavla Kudeláska. Úvodem zazněla její úprava prvních třech Romantických kusů pro housle a klavír, op. 75 Antonína Dvořáka pro troje housle. Klára se ujala vůdčí úlohy hry melodické linky v prvním kuse, kde neokázale, ale přesně a s úsměvem „šéfovala“ zejména v agogických změnách svým dvěma mladým spoluhráčům, Václavu Jirsovi a Janu Novákovi.

Ve druhém kuse převzal vůdčí roli Vilém Jirsa, který nyní bude jako stipendista studovat na prestižní Juilliard School of Music v New Yorku. Posluchači, kteří Dvořákovy kusy dobře znali, odměňovali interpretaci každého z nich potleskem. Ve třetím kuse vedl soubor houslistů svou melodickou linkou, v kulminaci zdvojenou v oktávách Jan Novák, student Pražské konzervatoře ve třídě Jiřího Fišera. Tento mladý muž má na svém kontě například titul Laureáta Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, kde získal v roce 2023 2. cenu a stal se nositelem celé řady dalších ocenění. Po závěrečných dvou arpeggiích B dur akordu hraných pizzicato se na sebe mladí umělci podívali a usmáli a na pódiu pokračovala coby jediná účinkující dáma Klára Klánská. Spolu s Václavem Hudečkem interpretovali třívětou Sonátu č. 5 e moll, jejímž autorem byl Jean-Marie Leclair. Myslím si, že samotná hra s mistrem, jakým je Václav Hudeček musí mladé inspirovat k jejich uměleckému růstu, natož pak mistrovský kurz s ním. Hudečkova hra je plná nadhledu, zřetelnosti a jemných fines. Jeho vylehčená hra drobných notových hodnot je příkladná. Spolu s Klánskou sonátu zahráli s dynamickými kontrasty, v naprosté souhře a ve třetí části brilantně technicky.

Gentleman Václav Hudeček pak nechal se na pódiu představit v části Loure a Gavotte en rondeau Partity pro sólové housle E dur BWV 1006 Johanna Sebastiana Bacha samotnou houslistku. Intonačně jistá hra s logickým frázováním byla podpořena skvěle vymyšleným dynamickým plánem, odlišným od vydání Peters, které jsem náhodou otevřel. Ostatně Bach sám v rukopisu dynamiku nemá a je tedy na každém, zda přijde s vlastním nápadem, nebo se přikloní k návrhu některého vydavatele. Poté se sólově představil Václav Hudeček ve svrchovaně podaném Capricciu č. 13 Niccolò Paganiniho. Interpret, který před čtyřmi lety oslavil své sedmdesátiny třeba skvělou interpretací Dvořákova houslového koncertu s Plzeňskou filharmonií, ukázal, že je stále „ve formě“. Jeho úsměvy a pohledy do publika při závěrečném zaznění hlavního tématu v závěru díla vyvolaly v průběhu koncertu dosud největší ohlas obecenstva.

Následovalo Duo D dur Ignaze Josepha Pleyela. Partu prvních houslí se ujal Vilém Jirsa, sekundoval mu Jan Novák. Pánové zajímavě zrychlili na konci první části. Nepodařilo se mi dohledat notový text, a tudíž nevím, zda se jednalo o záměr autora. Na začátku druhé části jsem zaznamenal snad jedinou malou nesouhru v celém pořadu. Nicméně ve třetí části již „zařezávali“ houslisté naprosto spolu a po zaznění posledních tónů se chytli kolem ramen po dobře vykonané práci. Jan Novák se pak představil jako sólový hráč ve skladbě Recitativ a Scherzo caprice, op. 6 Fritze Kreislera, věnované Eugène Ysaÿemu. Novákovi skvěle držel Recitativ pohromadě, velmi logicky si dokomponoval dynamiku a v interpretaci Scherza si všiml každé melodické linky. Po doznění skladby publikum poprvé volalo „bravo“.

Poté zazněla Kánonická sonáta č. 1 Georga Philippa Telemanna v podání Václava Hudečka a Viléma Jirsy. Zde již vyšel Hudečkův plán atacca navazování jednotlivých vět bez rušivých mezi-potlesků publika a v závěrečné větě díla byli posluchači svědky až neuvěřitelně znějícího efektu, kdy se v celou hodinu rozezněly dva nové kostelní zvony Vltavotýn a Svatý Václav. Jsou totiž laděné na E a G a docela zapadly do skladby, napsané v G dur. Tento zážitek mi připomněl jiný, plánovaný stejný efekt, kdy o pouhý den dříve na festivalu Večery vážné hudby v Proluce v Plzni interpretka Věra Müllerová hrála Sonátu pro klavír Václava Benjamína Špírala, kde v závěru díla zní z nahrávky k akordům C dur v sólovém partu stejný akord v interpretaci varhan a současně také zvuk zvonů. Na pódiu pak zůstal poslední interpret, který se ještě nepředstavil sólově, Vilém Jirsa. Bohužel, místo aby minutku, dvě, počkal na doznění zvonů, začal hrát Capriccio č. 17, Es dur Niccolò Paganiniho, kde ani druhý díl díla napsaný v c moll se do znění zvonů tóninově příliš netrefil. Nicméně pokud ještě ten večer mladý interpret někam odlétal (přiletěl v den koncertu ráno), jeho rozhodnutí neplýtvat časem naprosto chápu. Jeho ctí je, že je schopen maximálního soustředění a podal vynikající výkon. Zvuk zvonů jej, na rozdíl od publika, vůbec nerušil.

Jako vrchol podvečera zazněl jeden z Koncertů pro čtyři housle Georga Philippa Telemanna. Pro posluchače bylo zážitkem, jak spolu houslisté hudebně komunikují. Jako přídavek zazněla opakovaně druhá část z díla. Václav Hudeček poděkoval publiku za jeho přízeň. Jihočeský komorní festival pokračuje až do 22. srpna a rozezní další inspirativní prostory tohoto kraje.

foto: Michal Žoudlík

Facebook X E-mail WhatsApp