6. srpen

Svátek má Oldřiška.

2012 – zemřel Ruggiero Ricci, italsko-americký houslista a skladatel (narodil se 24. července 1918). Byl oslavovaným zázračným dítětem, v jedenácti debutoval v newyorské Carnegie Hall. Byl virtuózem staré školy – kombinoval technické mistrovství s výjimečnými hudebními dovednostmi. Vedle šesti tisíc veřejných vystoupení v 65 zemích během sedmdesátileté sólové kariéry působil také na řadě pedagogických pozic – na Jacobs School of Music Indiana University, na Juilliard School v New Yorku, na University of Michigan a na salcburském Mozarteu. Během druhé světové války sloužil v americkém letectvu jako „specialista na zábavu“ a hrál vojákům. V roce 1947 se stal prvním houslistou, který nahrál všech 24 Paganiniho Capricií. Byl také prvním houslistou, který je provedl na jednom koncertě. Při recitálech často kombinoval Paganiniho díla s Bachovými skladbami pro sólové housle. V repertoáru měl na pět set skladeb, z toho Beethovenův Houslový koncert se 14 různými kadencemi a Brahmsův koncert s 16 kadencemi. Napsal knihu Ricci on Glissando: The Shortcut to Violin Technique, ve které shrnuje, jak dosáhnout toho, aby se nemožné zdálo téměř možné. Hrál na housle Guarneri del Gesù z roku 1734.

2008 – zemřela Alena Husková, klavíristka, dirigentka, dlouholetá korepetitorka baletu Národního divadla v Brně (narodila se 10. června 1935). V orchestru tam hrála na klavír, cembalo, zvonkohru a elektrofonické varhany. Jejím bratrem byl sóloviolista Slovenské filharmonie Zdeněk Husek, manželem kontrabasista Karel Kopřiva (1930 – 2004). V letech 1965 až 1967 a 1971 až 1975 pobývala v Havaně, kde byl manžel členem orchestru a vyučoval tam.

1976 – zemřel Gregor Piatigorsky, ukrajinsko-americký violoncellista (narodil se 17. dubna 1903), považovaný za jednoho z největších hráčů na smyčcové nástroje všech dob. Jeho hra se vyznačovala výraznou zvukovostí s intenzivním vibratem i dokonalou artikulací úderů smyčcem. Skladby pro něj mimo jiné napsali Prokofjev, Stravinskij, Hindemith, Castelnuovo-Tedesco a Walton. Sám zkomponoval v roce 1946 Variace na Paganiniho téma pro violoncello a orchestr (klavír). Když studoval na Moskevské konzervatoři, vydělával peníze hraním v místních kavárnách a nevěstincích a při produkcích němého filmu. Učinkoval také během přestávek v recitálech ruského basisty Fjodora Šaljapin. Po bolševické revoluci zaal hrát v Leninově kvartetu a v 15 letech byl najat jako hlavní violoncellista Velkého divadla v Moskvě. Když mu sovětské úřady nedovolily cestovat do zahraničí, emigroval se skupinou dalších umělců nákladním vlakem do Polska. Když ho později slyšel v kavárně hrát dirigent Wilhelm Furtwängler, najal ho jako sólového violoncellistu Berlínských filharmoniků… V září 1939 emigroval do USA. Spojené státy poprvé navštívil v roce 1929, kdy hrál s Filadelfským orchestrem pod vedením Leopolda Stokowského a s Newyorskou filharmonií dirigovanou Willemem Mengelbergem. Ve 40. letech byl vedoucím katedry na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii a učil i v Tanglewoodu. Pak se přestěhoval a do Kalifornie a učil na Thornton School of Music na University of Southern California. Vlastnil tři Stradivariho violoncella a violoncello Domenica Montagnany z roku 1739 známé jako „Šípková Růženka“.

1962 – zemřel Teodoro Ballo Tena, španělský houslista, dirigent a skladatel (narodil se 25. března 1866). Studoval housle a kytaru na konzervatoři v Zaragoze a pokračoval v Madridu u houslisty a skladatele Jesúse de Monasterio. Hrál první housle v Orchestru madridské koncertní společnosti, který řídil jeho učitel, a v divadle Teatro Real. Po návratu do rodného města v roce 1890 založil městskou konzervatoř, smyčcové kvarteto a symfonický orchestr. Řídil také orchestr v kasinu v San Sebastiánu.

1947 – premiéru měla skladba Bachianas Brasileiras č. 8, kterou v roce 1944 pro orchestr zkomponoval Heitor Villa-Lobos. Bachianas Brasileiras jsou sérií devíti skladeb z let 1930 až 1945, spojujících brazilský lidový hudební materiál s předklasickými formami. Úmyslem propojit brazilské kulturní prvky s evropskou hudební tradicí z neoklasicistní perspektivy se těmito díly pro různá bsazení skladatel ztotožnil s kulturními cíli rodící se vlády při budování národního vědomí. Využívají kontrapunkt a harmonickou komplexnost typickou pro Bachovu hudbu v kombinaci s lyrickou kvalitou operního zpěvu a brazilské písně. Snoubí se v nich energie brazilského tance s barvami, disonancemi a výrazem brazilského modernismu z počátku 20. století.

1932 – narodila se Dorothy Ashby (Dorothy Jeanne Thompson), afroamerická harfistka (zemřela 13. dubna 1986) a jazzová zpěvačka a skladatelka. Založila také divadelní skupinu, jejímž cílem bylo inscenovat hry relevantní pro afroamerickou komunitu v Detroitu. O své úsppěšné kariéře poznamenala: „Bylo to možná trojí břemeno v tom, že se mnoho žen nestává známými jako jazzové hráčky. Navíc publikum, které jsem se snažila oslovit, se nezajímalo o harfu, ať už klasickou, nebo jinou – a rozhodně se nezajímalo o to, jak na harfu hraje černoška.“

1932 – zemřel Eduard Tregler, varhaník, skladatel a pedagog (narodil se 5. ledna 1868), blízký přítel Antonína Dvořáka. Byl varhaníkem a ředitelem kůru v dominikánském kostele sv. Jiljí v Praze, tři roky dvorním varhaníkem v Drážďanech a pak ředitelem kůru v kostele sv. Václava v Praze na Smíchově. V roce 1906 založil Lounskou filharmonii, amatérský symfonický orchestr. Později vyučoval na Varhanické škole v Brně, kterou řídil Leoš Janáček.

1926 – premiéru měl americký synchronizovaný zvukový romantický dobrodružný film Don Juan, první celovečerní film, který využíval zvukový systém Vitaphone se synchronizovanou hudební partiturou a zvukovými efekty, ačkoli neobsahuje žádné mluvené dialogy. Film je inspirován stejnojmennou epickou básní Lorda Byrona z roku 1821.

1917 – zemřel Franz Xaver Hauschwitz (František Haužvic), kapelník a skladatel (narodil se 19. listopadu 1841). Byl členem orchestru Prozatímního divadla a pak vojenským kapelníkem u pluků v Praze, v Josefově a ve Vídni. Byl také pověřen několikaletou diplomatickou cestou k organizaci vojenských hudebních sborů v Rumunsku. V roce 1880 odešel do Ruska, kde byl vojenským kapelníkem plných 26 let.

1917 – narodil se Miloslav Šnejdar, houslista a skladatel (zemřel 2. září 1994). Studoval hru na housle u Jaroslava Kociana a skladbu u Václava Kálika, Karla Janečka a Jaroslava Křičky. Stal se houslistou Městského divadla v Plzni a učitelem houslí a teoretických předmětů na plzeňské hudební škole. Je autorem klavírní suity Včera a dnes nebo Suity pro zpěv a klavír na slova Vítězslava Nezvala.

1908 – narodil se George Singer, česko-izraelský skladatel, dirigent a klavírista (zemřel 30. září 1980). Debutoval jako operní dirigent v Novém německém divadle v rodné Praze, kde také mimo jiné uvedl první rozhlasové provedení koncertní verze Dvořákovy první opery Alfred. Několik let dirigoval Státní operu v Hamburku. V roce 1939 emigroval do Palestiny. Byl jedním ze zakladatelů Palestinské opery; po založení Izraelské opery v roce 1947 se stal jejím stálým hostujícím dirigentem. Často dirigoval Izraelskou filharmonii, Izraelský rozhlasový orchestr, Izraelský komorní orchestr a Haifský symfonický orchestr. Hostoval rovněž u orchestrů v Evropě, USA a v Rusku. Uvedl v premiérách řadu děl současných izraelských autorů. Mezi jeho skladby patří Sinfonietta pro orchestr, dvě suity pro orchestr, klavírní concertino a vokální a klavírní hudba.

1907 – narodila se Anna Hostomská, hudební propagátorka a spisovatelka (zemřela 28. března 1995). Byla dlouholetou redaktorkou Československého rozhlasu. Jako publicistka se specializovala zejména na popularizaci opery a překládala operní a operetní libreta. V rozhlase začala v roce 1929 jako sekretářka, zejména v hudebním provozu. Za války už vedla redakci hudebních smíšených pořadů. Později připravovala vlastní pořady. K nejznámějším patřily operní pořady sestavené podle návrhů posluchačů a nazvané Co máte nejraději a pak od roku 1960 Hudba, kterou mám rád, kde svůj vztah k hudbě osvětlovaly různé známé osobnosti, profesí nemuzikanti. Hostomská měla velkou sledovanost, po každém vysílání dostávala tisíce dopisů. Po odhodu do důchodu připravovala pořady pro pražské Divadlo hudby a působila ve výboru Gramofonového klubu. Posledním rozhlasovým pořadem, který jako externí spolupracovnice připravila, byly Modlitby v operách 30. března 1991. Jejím manželem byl Mirko Očadlík, působící v rozhlase v letech 1928–1950; byl také pedagogem na AMU a ředitelem Ústavu pro dějiny hudby při Filozofické fakultě Karlovy univerzity.

1904 – zemřel Eduard Hanslick, rakouský hudební kritik českého původu (narodil se 11. září 1825). Vystudoval práva, ale záhy se začal v Praze věnovat hudební kritice a dějinám hudby. Od roku 1852 působil trvale ve Vídni, kde se roku 1861 stal na tamní univerzitě prvním profesorem v oboru dějin hudby. Hudební kritiky a fejetony publikoval v největších vídeňských listech své doby, ve Wiener Zeitung, Presse a Neue Freie Presse. Na hudbu pohlížel jako na absolutní umění, jehož krása nespočívá v ničem mimo hudbu samotnou; byl tak názorově v přímém protikladu k Richardu Wagnerovi a dalšímn představitelům programní hudby. Měl zásadní význam pro etablování hudební estetiky. V roce 1877 propojil Dvořáka s Brahmsem, který mladšího česklého kolegu, do té doby neznámého, doporučil berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi a otevřel mu tak cestu do světa…

1873 – narodila se Mary Carr Moore, americká skladatelka, dirigentka, zpěvačka a pedagožka spojená především s hudebním životem Západního pobřeží (zemřela 9. ledna 1957). Jejím nejambicióznějším divadelním dílem je čtyřaktová velká opera s názvem Narcissa aneb Cena impéria. Jako skladatelka byla konzervativní, psala hudbu převážně romantického obsazení. Některé z jejích písní obsahují impresionistické prvky.

1820 – zemřel Antonín Vranický, hudební skladatel a houslista (narodil se 13. června 1761), mladší bratr skladatele Pavla Vranického. Byl zakladatelem vídeňské houslové školy a používal vlastní didaktickou práci Základy hry na housle. Jeho žáky byli Ignaz Schuppanzig a Joseph Mayseder. Vranického početné koncerty pro housle stály kompozičně na pomezí klasicismu a romantismu. Roku 1783 se stal sbormistrem v kapli Tereziánsko-Savoyské akademie ve Vídni, kterým byl až do zrušení duchovní hudby v kostele reformami Josefa II. Ve Vídni studoval kompozici u Mozarta, Haydna a Albrechtsbergera. Proslavil se jako učitel hry na housle a virtuózní hráč. Od třiceti let sloužil jako maestro kapely, skladatel a učitel hudby u knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic. Dirigoval první uvedení Symfonie č. 3 zvané Eroica Ludwiga van Beethovena v roce 1804, bylo soukromé a konalo se v roce 1804 v Lobkovickém paláci ve Vídni. Symfonie pak zazněla ještě na rodových zámcích Jezeří a Roudnice v létě 1804. Po přesídlení do Vídně se stal dirigentem vídeňského Dvorního divadla, orchestru Divadla na Vídeňce (Theater an der Wien) a pak vedl Dvorní hudební nakladatelství. Po smrti knížete Lobkovice zůstal Vranický ve službách jeho rodového nástupce.

1784 – zemřel Karl Kohaut, rakouský diplomat, loutnista a skladatel českého původu (pokřtěn byl 26. srpna 1726). Spolu s Bernhardem Joachimem Hagenem je považován za jednoho z posledních významných skladatelů hudby pro barokní loutnu. Jediným jeho publikovaným dílem je Divertimento pro loutnu, dvoje housle a basso continuo vydané v Lipsku v roce 1761. Působil ve statních službácgh ve Vídni. Hrál na housle na nedělních koncertech Gottfrieda van Swieten, prefekta Císařské dvorské knihovny, na kterých zazněla mj. Haydnova a Mozartova díla; Swieten napsal text k Haydnovu oratoriu Roční období, ovlivnil Mozartovu tvorbu a byl dedikantem Beethovenovy První symfonie.

1665 – narodil se Jean-Baptiste Lully fils, francouzský skladatel (zemřel 29. března 1743), syn Jean-Baptisty Lullyho (1632–1687), faktického tvůrce francouzské národní opery, nejvlivnějšího a nejúspěšnějšího skladatele za vlády krále Ludvíka XIV. Lully syn byl spolu s Michelem-Richardem de Lalande až do roku 1719 dozorcem královské hudby. Se svým bratrem Louisem složil roku 1690 lyrickou tragédii Orfeus.

1619 – pokřtěna Barbara Strozzi, benátská zpěvačka, hráčka na theorbu a skladatelka (zemřela 11. listopadu 1677). Byla jednou z mála žen, které se v Itálii 17. století věnovaly hudební kariéře, jednou z prvních žen-skladatelek, která publikovala hudbu pod svým vlastním jménem. Během života vydala samostatně osm svazků vlastní hudby, až na malou výjimku světské vokální skladby – madrigaly, moteta, árie, písne a sólové kantáty s velkou dramatickou intenzitou, celkem asi stovku děl. Jedním z nejznámějších je kantáta L‘ Eraclito amoroso (Zamilovaný Hérakleitos), dokazující její schopnost sdělovat hudbou srdceryvné emoce. Kantáta Lagrime mie (Moje slzy) je příkladem mistrného ilustrování slov textu hudbou. Stejně jako mnoho jejích současníků, používala i ona texty básníka Giambattisty Marina. Předpokládá se, že jejím otcem byl Giulio Strozzi, básník a libretista, ve své době v Benátkách velmi vlivná osobnost. Zhudebňovala i jeho texty a mnoho písní zkomponovala i na texty vlastní. Je možně, že byla kurtizánou. Svědčí pro to například její portrét, kdy ji strýc Bernardo Strozzi portrétoval s poodhaleným ňadrem. Protože v 17. století slušná dívka neskládala hudbu (bylo to vnímáno jako nemorální), tak mohly být zmínky o kurtizáně také pouhým osočením. V každém případě žila na svou dobu kontroverzně, včetně toho, že byla hostitelkou intelektuálních debat, které se konaly v kroužku Unisoni.

1548 – zemřel Georg Rhau, německý vydavatel a skladatel (narodil se v roce 1488), jeden z nejvýznamnějších tiskařů not v Německu v první polovině 16. století, v raném období Lutherovy reformace. Vydal významné hudební tisky soudobých skladatelů, jako byli Heinrich Finck, Thomas Stoltzer, Arnold von Bruck a Ludwig Senfl, ale také metodické knihy. Jeho produkce byla důležitá pro rozvoj luteránské církevní hudby. Působil převážně v saském Wittenbergu, ale také jako kantor v lipském Tomášském kostele, kde o dvě století později pracoval J. S. Bach.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1989 – anglický programátor Tim Berners-Lee zveřejnil svou myšlenku World Wide Webu; ve 22 hodin a 37 minut poslal první mail po internetu

1932 – v Benátkách se konal první ročník dvoutýdenního filmového festivalu, nejstaršího na světě

1806 – abdikací posledního císaře Františka II. skončila Svatá říše římská, který už v roce 1804 přijal titul císaře rakouského jako František I.