Své první veřejné vystoupení nabídla Česká filharmonie v pražském Rudolfinu dne 4. ledna 1896 pod vedením Antonína Dvořáka, který provedl program sestavený pouze ze svých děl. Letos, v roce 2026, tedy oslavuje tento proslulý český orchestr své 130. narozeniny, přičemž pořad výročního koncertu zůstal až do samotného jeho začátku zahalen tajemstvím. Jediné, co ohledně připravovaných narozenin České filharmonie veřejnost věděla, byla data a místo koncertů (20. a 21. leden od půl osmé v pražském Rudolfinu), a jejich název Zkouška orchestru… narozeninová! Toto, pro publikum napínavé dobrodružství, bylo pouze začátkem jedinečné oslavy, která se nesla v zábavně-edukačním duchu.

Rozhodnutí orchestru oslavit 130. narozeniny právě programem Zkouška orchestru je pochopitelné. Tento divácky oblíbený programový cyklus spadá pod Oddělení edukačních programů České filharmonie a existuje už přes deset let (první uvedení se uskutečnilo kolem roku 2012). Popularitu u diváků si Zkouška orchestru vydobyla nejenom prostřednictvím atraktivních témat z „orchestrálního života“, ale i díky výbornému moderátorovi pořadu, herci Marku Ebenovi. Dovolím si tvrdit, že bez jeho pověstně elegantního projevu a inteligentního humoru by tento program ztratil výraznou část své jedinečnosti. Ale není to jenom Ebenova osobnost, která zaručuje kvalitu. Je to i vzájemná spolupráce celého tvůrčího týmu v čele s režisérkou Alicí Nellis a v neposlední řadě je zde jedinečný přínos dirigenta. Posledních několik let se ustálila spolupráce s Petrem Altrichterem, který v jednotlivých částech Zkoušky orchestru představil publiku díla, jako je Má vlast Bedřicha Smetany nebo Prokletý lovec Césara Francka. Divácká oblíbenost tohoto programu vyplývá i z jeho charakteru – jde o vzájemné, neformální povídání moderátora s dirigentem a muzikanty o tom, co se běžně publikum nedočte v koncertních programech. A tak díky Zkoušce orchestru máme možnost humorným způsobem a v nevázaném duchu blíže poznat vybraná hudební díla, také různé názory a zkušenosti hráčů ohledně interpretace těchto skladeb, oblíbená hudební místa filharmoniků nebo naopak se dozvědět o nepříjemných úskalích hry.  

Večerní Zkouška orchestru… narozeninová! připravila pro publikum několik překvapení. Program začal příchodem Marka Ebena na pódium. Na tom by ovšem nebylo nic netypického, kdyby na něm nechyběla samotná Česká filharmonie. Od této chvíle začal Marek Eben postupně odkrývat jednotlivá programová překvapení, které lze souhrnně pojmenovat volnočasovými aktivitami filharmoniků. Díky tomuto atraktivnímu nápadu jsme v první polovině večera poznali Sdružení hlubokých žesťů, Cimbálovou muziku České filharmonie a Jazzový BigBand České filharmonie. Ve druhé půlce už hrála filharmonie v tradičním obsazení, čemuž odpovídal i klasický repertoár v podobě Vltavy z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany a Italské capriccio, op. 45 Petra Iljiče Čajkovského. 

Dovolím si tvrdit, že díky dramaturgické nápaditosti (zejména v první polovině koncertu) jsme byli svědky jedinečné oslavy narozenin České filharmonie, kterou charakterizovala odlehčená atmosféra, vtipné komentáře Marka Ebena, energická interpretace a především jednotlivé hudební soubory složené převážně z filharmoniků. Díky nim jsme ve Dvořákově síni pražského Rudolfina měli možnost uslyšet různorodé, barevné kombinace nástrojů v pestrém repertoáru.

Právě u prvního Sdružení hlubokých žesťů bylo velmi přínosné poznat jejich repertoár, se kterým se nepotkáváme tak často. V aktuálním obsazení Jan Perný, Lukáš Besuch, Lukáš Moťka, Robert Kozánek, Karel Kučera a Karel Malimánek soubor předvedl skladby Daniela Speera Sonáta C dur, Tomasze Stolarczyka New Road a s použitím dusítek Klobouk ve křoví Jaroslava Ježka a Na motoru Františka Kmocha. Poté následovalo ještě větší překvapení – Cimbálová muzika České filharmonie. Poslech tohoto vynikajícího souboru už opravdu evokoval narozeninovou oslavu „v plném proudu“. Repertoár založený na Směsi moravských nápěvů a Čtyřech cikánských písních nabídl zpěvné, folklorní melodie především v rukou ‚primášky‘ Marie Hasoňové a cimbalistky Markéty Riesové, přičemž velmi autenticky vyzněl i zpěv Jana Kukala. Stylovou pestrost večera pak povzbudil Jazzový BigBand České filharmonie, který upoutal pozornost jak svojí plnou, vyváženou zvukovostí, tak zvoleným repertoárem. Zazněla nejenom jazzová klasika Glenna Millera In the mood, ale (aspoň pro mě) překvapivá, nápaditá a zvukově vyvážená úprava suity z baletu Louskáček Petra Iljiče Čajkovského pod vedením Petra Altrichtera. Ten publiku prozradil, že právě na těchto dvou narozeninových koncertech České filharmonie dirigoval bigbandový soubor poprvé v životě. Opravdu pěkný dárek pro Českou filharmonii. Překvapivě byl obdarován i samotný Altrichter, a to z důvodu jeho blížících se půlkulatin (24. května oslaví pětasedmdesátiny). Byla mu věnována píseň Aby nás Pán Bůh miloval, kterou nadšeně přednesly postupně všechny zmíněné soubory. 

Po přestávce nadešel prostor pro tradiční sestavu České filharmonie. Opět nastalo milé překvapení, a to díky interpretaci Vltavy z Mé vlasti v úpravě Petra Altrichtera (v určitých hudebně známých místech došlo na výměnu nástrojů podle libosti dirigenta, což u publika vyvolalo nadšení i pobavení). Po odlehčeném začátku následovalo seriózní provedení Italského capriccia, op. 45 Petra Iljiče Čajkovského, které publiku připomnělo tradiční interpretační výraz České filharmonie. Tímto počinem se tak naplnila programová vyváženost večera, v průběhu kterého se 130. narozeniny České filharmonie oslavily odlehčeně, s humorem, a přitom kultivovaně.     

Foto: archiv České filharmonie

Facebook X E-mail WhatsApp