Předposlední z letošních koncertů festivalu Za poklady Broumovska se konal v sobotu 22. srpna v kostele sv. Máří Magdaleny v Božanově. Na programu koncertu bylo Stabat Mater z pera současného skladatele Marca Rosana. Provedení se zhostilo duo Kchun v prověřeném spojení s violoncellistou Eduardem Šístkem a zážitek byl umocněn videoartovou projekcí živých obrazů, které vytvořil Rudolf Živec. Posluchači tak byli pozvání do světa obrazů tvořených jak pomocí světla, tak hudbou samou.

Středověký latinský hymnus Stabat Mater, podle liturgického zařazení také sekvence, je neutuchajícím zdrojem inspirace a jedním z hudebními skladateli nejhojněji pojednávaných témat. Pro zajímavost, na internetu existují stránky s rozsáhlým výčtem skladatelů, kteří kdy toto dílo zhudebnili a referencemi na nahrávky. Autorem Stabat Mater uvedeného v Božanově v rámci letošního festivalu Za poklady Broumovska je současný skladatel Marco Rosano, původem z Turína, žijící od poloviny devadesátých let v Belgii. Jeho tvůrčí záběr je žánrově velice rozmanitý, zahrnující mimo jiné též elektronickou hudbu či pop music, ale i přes tyto přesahy pro něj těžištěm zůstává přece jen hudba klasická. Stabat Mater zkomponoval v roce 2004, a to původně pro kontratenor, smyčce a varhany. V této podobě zazněla nahrávka s taneční choreografií pražského souboru Dekkadancers roku 2021 na festivalu Lípa Musica a vedení festivalu zaujala natolik, že si přímo u skladatele objednali novou verzi skladby, tentokrát určenou pro dva mužské hlasy a violoncello, jmenovitě již přímo pro duo Kchun. V této podobě bylo dílo premiérováno 24. září 2022 v kostele sv. Petra a Pavla v rámci zmíněného festivalu Lípa Musica.

Pěvecké duo Kchun, které v Božanově dílo posluchačům představilo, tvoří v současnosti tenorista Martin Prokeš a basista Jaromír Nosek. Pakliže toto dvoučlenné uskupení ve vlastních anotačních textech vyzdvihuje jedinečné souznění svých hlasů, nezbývá než souhlasit. Zřídkakdy se slyší tenor a bas s tak podobným témbrem, téměř jako by byl jeden pokračováním hlasového rozsahu toho druhého. V projevu obou potom zaujala pečlivost, cit pro detail v artikulaci a důraz na přednes textu, který je zvláště u tohoto díla podstatný. K celkové jistotě a autenticitě jistě přispělo také to, že, jak již bylo zmíněno, Marco Rosano dílo napsal přímo pro duo Kchun, a interpreti tak měli možnost s dílem kráčet od jeho vzniku a též ovlivnit výslednou podobu. Zde je na místě poznamenat, že v době objednávky, premiéry i následných provedení této verze Stabat Mater byl Martinu Prokešovi pěveckým partnerem barytonista Marek Šulc. Bylo nicméně znát, že Jaromír Nosek se s dílem identifikoval zcela přirozeně a zhostil se jej s živým zájmem a jistotou.

Spojení dvou mužských hlasů a violoncella, podle skladatelova záměru, je značně neobvyklé, ale v tomto až novátorském pojetí fungovalo skvěle. Violoncello, jakožto smyčcový nástroj se co do dynamiky a výrazových možností podobá lidskému hlasu, navíc právě mužskému hlasu je blízké také zvukovou barevností a tenorovou polohou. Cellového partu se ujal hráč nadmíru povolaný, a to Eduard Šístek. Jeho jemný cit pro souhru, intonační jistota a bravurní technika hry byly pro pěvecké duo spolehlivou oporou, a přitom v celkovém dojmu byl nástroj hlasům rovnocenným partnerem a výsledek zněl velmi kompaktně.

Jak sliboval titul koncertu, součástí vystoupení byl také light design. Aby byly světelné podmínky odpovídající, byl začátek koncertu oproti jiným událostem festivalu posunut až na jednadvacátou hodinu, tedy na dobu po setmění. Nutno říci, že light design v tomto případě nebyl jen jakýmsi prvkem navíc a nejednalo se o samoúčelné světelné efekty, které mají vystoupení pouze ozvláštnit, případně posluchačům přinést pocit exkluzivity. Umělecké projekce, které vytvořil Rudolf Živec, fungovaly jako svébytná vrstva obohacující a dotvářející zážitek posluchače. Živě vznikající obrazy vystupující ze tmy přímo před očima diváků během hudebního provedení byly vskutku působivé. Díky maximálně úsporné barevné paletě zahrnující v podstatě jen bílou barvu, kterou někdy doplnila červená, což bylo vzhledem k tématu symbolické, však nerozptylovaly, ale jemně ilustrovaly témata jednotlivých částí Stabat Mater a posluchače vedly v souladu s hudbou spíše ke kontemplativnímu vnímání díla. Projekci byla přizpůsobena nejen pozdní večerní hodina začátku koncertu, ale také usazení návštěvníků, poněkud nezvykle, v zadních lavicích, aby mohl být obraz vnímán ve správné perspektivě. Projekce byla totiž promítána z kůru na hlavní oltář a samotný kostel se tak stal pomyslným plátnem. Díky plasticitě dané architekturou chrámu obrazy vytvářené světlem doslova vrůstaly do prostoru kostela přispívaly tak k unikátnímu, neopakovatelnému propojení hudebního díla a tohoto konkrétního místa.

Návštěvníci, kteří toho večera vážili cestu do božanovského kostela v odlehlém místě na Broumovsku, odcházeli obohaceni o výjimečný hudební i vizuální zážitek. Téma i provedení koncertu nabídly možnost dopřát smyslům spočinutí a nechat se provést po cestě vlastním nitrem, po cestě provázené bolestmi, ve kterých každý jistě pozná tu svou, ale také po cestě, která přes bolest vede ke kráse, nabízí sounáležitost a především naději, což je také jedno z podstatných poselství celého festivalu Za poklady Broumovska.

Foto: archiv pořadatele

Facebook X E-mail WhatsApp