„Josef Špaček očekávání publika i tentokrát naplnil s grácií, lehkostí a také vtipem…“

„Zdá-li se někdy, že se každý z hudebníků soustředí výhradně na svůj pultík, pak zde toto zdání jednoznačně klamalo.“

„Umělci se rozhodli vypomoci si úpravou Skočné z Prodané nevěsty.“

Poslední festivalový víkend Smetanovy Litomyšle otevřel koncert, který se pravidelným návštěvníkům coby interpretačně vybroušený skvost jistě zapsal hluboko do povědomí, soudě jak podle vlastního výkonu umělců, tak podle aplausu publika vestoje. Na programu pátečního vystoupení v Zámecké jízdárně byly dvě skladby, a to Klavírní trio č. 1 d moll z pera Roberta Schumanna a dále, dle očekávání a v duchu festivalu, Smetanovo Klavírní trio g moll. O skutečný zážitek se potom postaral Josef Špaček a jeho Trio Zimbalist, jak zněl i výstižný titul koncertu.

Josefa Špačka jistě netřeba představovat. Přestože se řadí ke generaci mladých houslistů, svým umem, neokázalou virtuozitou a entuziasmem si dávno vydobyl pozici zkušeného hudebníka a mezinárodně uznávané osobnosti. Nutno poznamenat, že velká očekávání publika i tentokrát naplnil s grácií, lehkostí a také vtipem zejména při uvádění přídavku, o tom později. Společně s ním vystupují jeho neméně zkušení kolegové, violoncellista řeckého původu Timotheos Gavriilidis-Petrin, který mimo jiné působí také jako první violoncellista Státního orchestru v Aténách, a čínsko-americký klavírista a skladatel (o tomto také dále ve zmínce o přídavku) George Xiaoyuan Fu. Nevšední hudební zážitek na vysoké úrovni slibuje již samotný původ formace na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii, neboť tato malá výběrová škola má pověst nejtěžších přijímacích zkoušek – pro zajímavost, jak uvádí Josef Špaček v rozhovoru na tomto portále, když se na školu hlásil, vybrali ze sta uchazečů šest. S Curtisovým institutem so pojí také název tria: Efrem Zimbalist, po němž je pojmenováno, zde byl ředitelem (1941–1968) a také vyučujícím (od roku 1928) a kromě skladby a dirigování byl sám také proslaveným houslovým virtuosem.

Romantické Klavírní trio č. 1 d moll, op. 63 věnoval Robert Schumann své ženě Claře, jež byla vynikající klavíristkou. Načrtnul jej v první polovině června 1847 a dokončil v dalších měsících. Sestává ze čtyř vět, které jsou namísto běžně užívaného italského tempového označení uvozena německým popisem: I. Mit energie und Leidenschaft (Energicky a vášnivě), II. Lebhaft doch nicht zu rasch (Živě, ale ne příliš rychle), III. Langsam, mit inniger Empfindung (Pomalu, procítěně) a IV. Mit Feuer (Ohnivě), která po předchozí následuje attacca.

Druhé na programu, Klavírní trio g moll op. 15, napsal Bedřich Smetana jako reakci na událost, která jej zasáhla velmi bolestně, a sice úmrtí jeho prvorozené dcery Bedřišky, kterou navíc považoval za hudebně nejnadanější. V premiéře dílo zaznělo 3. prosince 1855 v sále staroměstského Konviktu a klavírního partu se při této příležitosti ujal sám autor. Přes některé kritiky „rapsodické“ stavby díla údajně nevhodné pro komorní hudbu, byla skladba tehdejším publikem přijata vřele.

Přes rozdílné okolnosti vzniku, či snad spíše díky tomu, se obě uvedené skladby dobře doplňovaly a také vzhledem k nevelkému rozpětí období jejich vzniku (Smetanovo dílo je jen o osm let mladší) působilo jejich zařazení na program koncertu kompaktně.

V tomto případě netřeba zdůrazňovat, že Trio Zimbalist jako celek znělo rytmicky i harmonicky čistě a působilo naprosto precizním a sehraným dojmem. Zdá-li se někdy posluchači, že se každý z hudebníků soustředí výhradně na svůj pultík, pak zde toto zdání jednoznačně klamalo. Vzájemné naladění všech členů tria bylo jasně cítit po celou dobu a v klíčových pasážích byl kontakt mezi nimi zřejmý i na pohled. „Vášeň“, která je mottem, či tématem letošního ročníku festivalu, zde byla skutečně hmatatelná a kromě hudebního dění bylo zážitkem sledovat také individualitu a osobitý styl jednotlivých členů souboru. Josef Špaček ovládal svůj nástroj brilantně, v projevu byl spíše uměřený, Timotheos Gavriilidis-Petrin byl více expresivní a hru na violoncello prožíval doslova duší i tělem, zatímco George Xiaoyuan Fu působil po celou dobu soustředěně, avšak uvolněně a vyrovnaně. Celkový projev tria by bylo možné charakterizovat jako energický, suverénní, ale přesto důsledně podřízený požadavkům prováděného díla. Za zmínku stojí také dynamika, pečlivě a s přehledem škálovaná od těch nejjemnějších pasáží až po bouřlivá fortissima, díky které hudba přirozeně dýchala a posluchač tak v podstatě neměl šanci ztratit pozornost.

Není divu, že po doznění posledních tónů odměnilo publikum umělce nadšeným potleskem a „standing ovation“, zde zcela na místě, na sebe nenechalo dlouho čekat. Po návratu na pódium uvedl Josef Špaček přídavek, přičemž publikum znatelně pobavil vysvětlením, kdy prý s kolegy uvažovali, co by na Smetanově Litomyšli mohli uvést tematicky od Bedřicha Smetany a vzhledem k tomu, že jeho jediné trio je to, které právě zaznělo, rozhodli se vypomoci si úpravou Skočné z Prodané nevěsty. O rozepsání partů se s využitím svých znalostí kompozice postaral zmiňovaný George Xiaoyuan Fu v letadle cestou na festival a noty byly vytištěny teprve v den koncertu. Posluchače tak navíc čekala překvapivá premiéra této úpravy. Je na místě ocenit nadšení a invenci jež hudebníci z Tria Zimbalist neváhají vynaložit nad rámec svého obvyklého nasazení. Přejme jim nadále takové nadšení a festivalu Smetanova Litomyšl další výjimečné počiny a zážitky v příštím 68. ročníku.

Foto: František Renza / Smetanova Litomyšl