Pražané jsou již zvyklí, že umělecká agentura Nachtigall Artists přiváží do Prahy pouze kvalitní pěvce. Tak každý koncert, pořádaný touto agenturou, je již sázkou na jistotu. Samozřejmě v umění není nic černobílé, ale vždy se jedná o výkon na úrovni alespoň evropského standardu. Přímo světový však byl při doprovodu klavíristy Nelsona Calziho recitál italského barytonisty Luky Salsiho, který v Praze vystoupil vůbec poprvé. Dal by se parafrázovat známý Caesarův výrok „Přišel – zazpíval – zvítězil“… Publikum ve zcela zaplněné Dvořákově síni pražského Rudolfina si pěvec 11. června získal. Po jednotlivých skladbách i v samotném závěru se dočkal opravdu vřelých ovací a nadšení diváci si u Salsiho vynutili ještě tři přídavky. Ale popořadě…

Koncert byl zahájen čtyřmi písněmi Francesca Paola Tostiho, které jsou nejen v Itálii velice oblíbené. Před přestávkou Luca Salsi ještě zazpíval Tři sonety na Petrarcu od Ference Liszta, které výborně seděly jeho výborně posazenému barytonu a které s přehledem interpretoval, jistě i proto, že byly napsány na italský text. Mezi Tostiho a Lisztovými písněmi zahrál Salsiho doprovazeč Nelson Calzi Notturno pro klavír Giuseppe Martucciho. Hrál nesmírně citlivě, s velkou kulturou a smyslem pro tón a skladbu samotnou. Calzi není jen doprovazeč, ale i vynikající sólový klavírista. V druhé polovině koncertu vystoupil ještě jednou samostatně, když brilantně zahrál koncertní parafrázi Franze Liszta na operu Giuseppa Verdiho Rigoletto, virtuózně zpracovávající tři hlavní témata z této opery (Liszt napsal pro klavír víc operních parafrází). 

Druhá část koncertního recitálu Luky Salsiho byla oproti tištěnému programu změněna. Nevím, co Salsiho ke změně programu vedlo, protože zpíval celý večer ve vynikající formě a svým sympatickým vystupováním si získal pražské publikum. Původní program, který jsme četli v tištěném programu, měl svou logiku. V druhé polovině koncertu měly nejprve zaznít tři árie z raných Verdiho oper (Macbeth, Dva Foscariové a Attila), po klavírní skladbě Widmung od F. Liszta a R. Schumanna zase tři operní árie Giuseppa Verdiho z jeho zralého období (Don Carlos, Otello, Falstaff). Verdiho operní repertoár zůstal zachován. Místo ohlášeného programu zazněly nejprve dvě árie Rodriga z Verdiho Dona Carlose a po již zmíněné parafrázi na témata z Verdiho opery Rigoletto to byl monolog Jaga z Otella a monolog Falstaffa z Verdiho poslední opery.

Publikum si pak vynutilo tři přídavky – nejprve to byla árie Rigoletta ze stejnojmenné Verdiho opery, následovala italská neapolská populární píseň Core ‘ngratto, známá též pod názvem Catari, Catari, kterou v roce 1911 napsal v New Yorku Salvatore Cardillo na text Alessandra Sisky pro slavného italského tenoristu Enrica Carusa. Posledním přídavkem pak byla árie Gerarda z opery Umberta Giordana Andrea Chénier. 

Celý večer byl opravdovým svátkem italského pěveckého umění. Salsi je vyhledávaným sólistou významných operních scén na celém světě, včetně Metropolitní opery v New Yorku, kde debutoval v roce 2007 a kam se pravidelně vrací. Jeho pěvecké umění by se dalo charakterizovat stejně, jako umění všech velkých světových pěvců, které díky agentuře Nachtigall Artists můžeme v Praze slyšet. Jeho hlas je, jak už bylo řečeno, výborně posazený, dokáže zpívat i v obou krajních dynamikách – ve forte i v pianu, přesně ví, co zpívá, jeho neselhávající pěvecká technika mu umožňuje v interpretaci uplatnit všechny interpretační nuance. Navíc na pódiu působil velice uvolněně, bez hvězdných manýr, otevřeně mluvil s publikem (i o svých brýlích). 

Luca Salsi uzavřel letošní sezónu operních hvězd, které do Prahy vozí Alena Kunertová se svou agenturou Nachtigall Artists. Nezbývá než se po letní přestávce těšit na další světové pěvce, kteří jsou již ohlášeni, např. na Armanda Rabota, Christiana Van Horna či tenoristy Xabiera Anduaga a opět Jonathana Tetelmana. 

Foto: Petr Dyrc / Nachtigall Artists

Facebook X E-mail WhatsApp