O naší republice se tvrdí, že je líhní vysoce kvalitních smyčcových kvartet; obor má u nás dlouholetou tradici. Vzpomeňme kupříkladu České kvarteto, které excelovalo v evropském prostoru již na začátku minulého století, a následovaly je další generace hráčů. Nepochybně jsme tedy v tomto oboru dobří, a proto jsme ve Dvořákově síni pražského Rudolfina se zájmem 10. června přivítali zahraniční umělce stejného seskupení – Český spolek pro komorní hudbu do své 131. sezony přizval Danish String Quartet z Kodaně. Jedná se o mladé umělce, kteří ovšem již patří ke světové špičce ve svém oboru, o čemž svědčí nejen pochvalné kritiky, ale již i obsáhlá diskografie, zahrnující jak klasický, tak soudobý repertoár. Pražský výkon tělesa rovněž dosáhl skvělé úrovně…

Hned na první pohled publikum zaujali zvláštním rozsazením na pódiu Rudolfina, kdy cellista sedí zcela vpravo a violista je poněkud vyvýšen na jeho místě vzadu, vedle sekundu. Možná je tento způsob uspořádání příznivější pro rovnoměrné šíření zvuku do auditoria. Neobvyklé u nás je rovněž střídání rolí primu a sekundu, uplatněné ve druhé části večera. 

Do Prahy přijel Danish String Quartet se specifickým repertoárem. Na úvod svého vystoupení zařadili skladbu mladého Američana Bryce Dessnera – v této sezoně rezidenčního skladatele České filharmonie –, která nese název Le Bois (Les). Podle údajů v programu toto jednověté dílo našlo svůj tvůrčí podnět v ničivém požáru slavné pařížské katedrály Notre-Dame. Jedná se o hudbu nikoliv průraznou, spíše smutnou. Zpracovává středověké organální téma z pera snad Praetoriova, pochází tedy z tvůrčího okruhu této postižené pařížské katedrály. Citát chorálního typu autor vsadil do soudobého výraziva, častá je práce se sólovými i skupinovými flažolety, dlouze drženými tóny, mixturami. I z hlediska použitého tónového materiálu autor zůstává na diatonickém základě s tonálním centrem. Vedle témbrových prostředků náznakově užívá i soudobých prvků minimalismu. Desetiminutová skladba je svou vnitřní náladou a dobře navozeným napětím v podstatě jakousi tichou meditací. Interpretační projev byl sympaticky věcný, přesný, ve výrazu neokázalý.

Rovněž do Paříže, tentokrát však začátku dvacátého století, nás přivádí Smyčcový kvartet F dur Maurice Ravela. Toto jediné skladatelovo dílo svého druhu má části Allegro moderato. Trés doux, Assez vif. Trés rythmé, Trés lent, Vif et agité. Ač je o celé století starší než první skladba večera, shledáváme v něm některé společné rysy. Mimo jiné jsou to častá dlouhá, až tajuplná tremola a flažolety. Ani ve výrazové rovině se obě skladby v podání dánského souboru diametrálně neodlišují. Všechny čtyři hráče smyčcového kvarteta zde Maurice Ravel, jak po stránce výrazové, tak i herně technické zaměstnává naprosto rovnoměrně. Lze obdivovat skladatelovu perfektní instrumentační práci. Jako bychom zde slyšeli celý, ve své barevnosti rozmanitý symfonický orchestr.

Ve druhé části večera severští umělci přednesli vlastní, tedy autorské úpravy skandinávské lidové hudby. Asi 30minutový blok rozdělili do více částí, v nichž vysoce stylizovaným způsobem zpracovali folklorní prvky své domoviny. Vedle táhlých melodií představili i temperamentní lidové taneční rytmy. Severská lidová hudba u nás není moc známá. Máme-li ji srovnat s tou naší, více by nám připomenula tonálně a metrorytmicky ukázněnou oblast Chodska či západních Čech než modálně ozvláštněnou, rapsodickou jižní Moravu. Ve všech úpravách se interpreti přiblížili světu vysoce kultivovaného koncertního kvartetního repertoáru, obohacenému o decentně zasazené improvizační prvky, které k lidovému muzicírování nepochybně patří.

Ve stejném duchu interpreti volili i závěrečné krátké přídavky, jimiž pražskému publiku vyjádřili svůj dík za jeho vnímavost. Ne zcela zaplněné Rudolfinum přijalo interpretační výkon hostí velmi příznivě, nevím, jaký dojem si však členové kvarteta z Prahy odnášejí, když je v jejich uměleckém soustředění rušily nepatřičné potlesky mezi větami a odměnou se jim na místo adekvátní vlny potlesku či zvolání „bravo“ dostalo jakési animální kňučení a kvílení. S Rudolfinem se pak Danish String Quartet rozloučil rovněž stylizací, tentokrát však již ne folkloru, ale populární písně z repertoáru Elvise Presleyho, americké rockové hvězdy z druhé poloviny 20. století, jeho slavnou tklivou melodií Can‘t Help Falling in Love With You.

Facebook X E-mail WhatsApp