PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Kurátor letošní 131. sezony Českého spolku pro komorní hudbu, původem íránský umělec, nyní však už také český občan, též propagátor cembala Mahan Esfahani byl opět v centru koncertní pozornosti. Stalo se tak 13. ledna podvečer v Sukově síni pražského Rudolfina. Na pestrém hudebním pořadu přineseném se vší péčí a reprezentativně se podílelo i pět dalších schopných instrumentalistů.

„Upravovatelské umění se nezapře, jenom nesmíme účinek bezprostředně porovnávat s originálem…“

„Závěr je o to působivější, že flétnistka a hobojistka odložily nástroje a končily tichým zpěvem beze slov.“

„Křtu se ujal pozvaný kmotr – zde to slovo nemá hanlivý podtext –, klarinetista Karel Dohnal.“

Alinde Quintet, mladý soubor, který na sebe upozornil vítězstvím v soutěži ARD, vystoupil v rámci sezóny Českého spolku pro komorní hudbu v Rudolfinu 1. prosince. Pokřtil debutové CD a odehrál atraktivní program s hudbou Dmitrije Šostakoviče, Giuseppa Verdiho, Pēterise Vaskse a Edvarda Griega. Přidal z atraktivního Concertina Jana Nováka.

„Památnou se mi stala kreace houslisty Filipa Zaykova.“

„Světová premiéra skladby Jana Ryanta Dřízala se dočkala jednoznačného sukcesu, možná většího než očekávaného.“

„V tom vidím sílu Straussových Metamorfóz – v napjatém očekávání, které dojde svého naplnění až mnohem, mnohem později, než by člověk čekal…“

Pod křídly Českého spolku pro komorní hudbu se 19. listopadu uskutečnil velkorysý hudební banket – Akademie komorní hudby slavící desáté výročí od založení poskytla vydatný hudební pokrm nejvyšší jakosti skladatelské i interpretační. Hlavní tvář a iniciátor projektu Tomáš Jamník se představil v důležité interpretační úloze v provedení vůdčího partu světové premiéry současného skladatele Jana Ryanta Dřízala. Byl to skutečně mimořádný večer.

„I přes některá velmi rychlá tempa, která zvolil, byla hudební struktura vždy zřetelná, jeho hře bylo perfektně rozumět.“

„Podařilo se mu udržet hudbu živou od prvního do posledního momentu, zdálo se, že koncentrace je pro něj něčím naprosto přirozeným.“

„Vystoupení ve mně vyvolávalo mnoho otázek a provokovalo k hlubšímu prozkoumání tohoto obrovského díla.“

Skutečně mimořádný koncert měli možnost slyšet návštěvníci programu 131. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu. V podání světově uznávaného cembalisty Mahana Esfahaniho, kurátora letošních spolkových řad, zazněl 29. října v Dvořákově síni pražského Rudolfina kompletní první díl Bachova Dobře temperovaného klavíru. Tento základní kámen klasické hudby ve své době reflektoval posun ve vývoji ladění a následně byl vzorem a inspirací mnoha dalším skladatelům. Pro Mahana Esfahaniho to byl první koncert této sezóny spolku a přestože byl plný kontrastů a nevšedního interpretačního přístupu, rozhodně nešlo o snadný poslech.

„Lukáš Klánský se klavírního partu Elegického tria chopil s elegancí a respekt budící tónovou kulturou.“

„Jejich Kreisler byl moderním, ušlechtilým, až akademickým pojetím kdysi salónní rázovité hudby se svými charakteristickým výrazovými a tempovými finesami.“

„Houslista Jan Mráček a Ivan Vokáč u violoncella (oba koncertní mistři České filharmonie) se na strhujících proměnách tématu, dynamice a výrazu nejen podíleli, ale také je rozhodně spoluvytvářeli.“

Český spolek pro komorní hudbu přivítal ve své letošní 131. sezóně Lobkowicz Trio, jehož koncert naplnil Dvořákovu síň Rudolfina ve středu 24. září. Soubor hrál skladby Sergeje Rachmaninova, Otomara Kvěcha, Fritze Kreislera a Johannesa Brahmse. Podivuhodná dramaturgie vsadila na vybrané a zjevně populární opusy včetně milé vzpomínky na uznávaného pedagoga Kvěcha. Provedení mělo dokonalý úspěch a ovace publika byly upřímně nadšené.

„Už první věta, nadepsaná prostě Rytmicky, uchvátila pozoruhodným espritem Milhaudovy invence, vzrušenou interpretací a podivuhodnou proměnou dynamiky.“

„Pražákovo kvarteto stvořilo barevně a výrazově vycizelovanou harmonii v souborovém zvuku.“

„Navzdory délce první věty Chaussonova koncertu udržela hudba pozornost nádhernou pulzací, proměnami tempa a účasti jednotlivých nástrojů.“

Na dalším koncertu 130. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu vystoupili Pražákovo kvarteto, houslový virtuos Jiří Vodička a pianista François Dumont. Koncert se konal 16. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina. Francouzský program večera tvořila díla Daria Milhauda, Clauda Debussyho a Ernesta Chausona.

„Komornímu tělesu se podařilo sestrojit dobře fungující organismus, jejž bychom snad mohli počastovat antickým ideálním vzorem unita multiplex, tedy jednotou v rozmanitosti.“

„Rozporuplnou, i když efektně zinscenovanou kompozici Benjamina Josupova, jíž nechyběla profesionální práce s hudebním materiálem, provedlo Trio Bohémo na vysoké úrovni.“

„Přejme si, aby trio neztratilo nic ze svého muzikantského entuziazmu a elánu.“

Akustika Dvořákovy síně byla 19. března doslova pohlcena výtečnou hrou mladého a světově uznávaného Tria Bohémo. Těleso nabídlo natěšenému rudolfinskému publiku ozkoušené kusy z dílen dvou gigantů německé hudby Beethovena a Brahmse, avšak nezapomnělo ani na nadšence hudební moderny. Pro fajnšmekry experimentálních výletů do tajů extravagantních zvukových spojů a neobvyklých hráčských technik si klavírní trio připravilo skladbu od Benjamina Jusupova, jehož snahy o stavění mostů mezi tradicí a modernou zajistilo koncertu pevnou dramaturgickou stavbu. Díky hráčskému entuziazmu, temperamentu a technické virtuozitě všech tří muzikantů se koncertní večer proměnil v zábavný, přitom ale umělecky podnětný zážitek.

„Když už tedy Michael Volle nemohl pracovat s konkrétními českými slovy, tak rozhodně tvořil se zvukem.“

„Čtyři písně na básně Václava Havla byly jakýmsi mostem mezi klidným, vroucím Dvořákem a vzrušeným, experimentujícím Lisztem.“

„Při vší energii si pěvcův hlas zachovával vláčnost. Volle vždy zůstává u přirozeného zpěvu, nikdy nekřičí.“

Mám dost důvodů myslet si, že klasický zpěv se stává zapomenutým uměním a že se za něj v současnosti vydává něco jiného. Událostí, která mne přesvědčila, že stále ještě existují „ostrůvky pozitivní deviace“, byl večer německého barytonisty Michaela Volleho v pražském Rudolfinu. Ten navíc ozvláštnila světová premiéra Čtyř písní na básně Václava Havla z pera skladatele a současně klavíristy Reinharda Seehafera.

„Už roku 1989 mě fascinovalo, že symbolickou figurou se stal umělec, který se po letech izolace v komunistických vězeních stal prezidentem Československa.“

„Havlův život, jeho odvaha, síla a dílo jsou také důležitým vzorem pro mladou generaci.“

„Divadlo je mnohdy ta nejlepší psychiatrická klinika na světě.“

Reinhard Seehafer (*1958) se stal patrně prvním skladatelem, který zhudebnil něco z literárního díla Václava Havla. Rodák z Magdeburku je též dirigentem a pianistou, působil v různých operních domech a v Německu založil a dodnes vede festival Altmark. V Česku se v minulosti už párkrát objevil, tentokrát přijede spolu s barytonistou Michaelem Vollem, s nímž 10. března v pražském Rudolfinu provede v rámci sezony Českého spolku pro komorní hudbu mimo jiné světovou premiéru svého díla nazvaného Čtyři písně na básně Václava Havla.

„Zhudebnit Havlovy texty byl Reinhardův nápad. Skladbu mi navrhl pro náš společný recitál v Praze a já s tím rád souhlasil.“

„Jsem zvědavý, jak písně na Havlovy texty zapůsobí na publikum.“

„Opery jsou přenositelné do jiného období, než do kterého byly autory zasazeny. Není to ovšem nic snadného, naopak, je to velmi náročné.“

Do sezony České filharmonie zavítá renomovaný německý barytonista Michael Volle. Na březnovém večeru konaném pod hlavičkou Českého spolku pro komorní hudbu zazpívá za klavírního doprovodu Reinharda Seehafera mimo jiné i světovou premiéru Čtyř písní na básně Václava Havla, které zkomponoval právě tento pianista, skladatel a dirigent. Letos 65letý Volle má za sebou bohatou divadelní kariéru, v Česku ovšem není moc známý. Diváci kinopřenosů z Metropolitní opery si ho nicméně mohou pamatovat z projekce Wagnerových Mistrů pěvců norimberských roku 2014, v níž ztvárnil Hanse Sachse, a z titulní role Verdiho Falstaffa, kterého Metropolitní odvysílala roku 2023.

„Na úvod večera zařadil a stručným průvodním slovem uvedl svoje vlastní kvartetní dílo.“

„Druhou skladbou večera je dílo Popelkova souputníka, tedy rovněž dirigenta a současně skladatele, jímž je finský umělec Esa-Pekka Salonen.“

„Závěr patřil Antonínu Dvořákovi.“

Český kontrabasista, dirigent a skladatel Petr Popelka se stal letošním kurátorem koncertního cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina jsme měli možnost se s ním v této roli setkat již na podzim minulého roku, když tam 13. listopadu vystoupil jako skladatel a klavírista spolu se svými bývalými kolegy, členy Staatskapelle Dresden. Pokračováním jeho rudolfinského kurátorství se stal koncert 26. února letošního roku, v jehož průběhu se před pražským publikem představil opět spolu se svými přáteli z města na Labi. Tentokrát to ale již nebyly Drážďany, nacházejíc se jen nedaleko od českých hranic, ale Hamburk, město až při samém ústí Labe do Severního moře.

„Ze Schubertovy hudby doslova prýštila radost a dobrá pohoda.“

„Menuet vyzněl pod Schiffovými prsty přímo pohádkově.“

„Publikum nechtělo charismatického umělce pustit z pódia.“

Sir András Schiff, jeden z nejvýznamnějších současných pianistů, se u nás těší mimořádné oblibě. V Praze ho máme možnost slyšet poměrně často, Česká filharmonie si jej v minulé koncertní sezóně dokonce vybrala za rezidenčního umělce. Na koncertě, který uspořádal Český spolek pro komorní hudbu v Rudolfinu v pondělí 17. února, vystoupil Schiff s Komorním orchestrem České filharmonie nejen jako sólista, ale také jako dirigent. Na programu koncertu byla díla vídeňských skladatelů, kteří jsou Schiffovi obzvláště blízcí: Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. O tom, že se jednalo o prvořadou uměleckou událost, svědčila skutečnost, že vstupenky byly beznadějně vyprodané dlouho dopředu.

„Úpravu Janáčkova zápisu lze ocenit jako projev Colliho otevřené mysli.“

„Colli dokázal, že technicky je schopen zahrát cokoliv.“

„Za takovou zvukovou mohutnost by se nemuseli stydět ani chlapi typu Yefima Bronfmana nebo Jana Bartoše.“

Sólový klavírní recitál Federica Colliho, který se konal v neděli 26. ledna v pražském Rudolfinu, byl už pianistovým druhým vystoupením v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Program nabídl mimo jiné zapomenuté transkripce proslulých děl a Colli ve své hře předvedl nejen mistrovskou kontrolu nad nástrojem, ale také originální přístup, neboť notový zápis mnohdy nevykládal doslovně.

„Druhá a třetí věta Janáčkovy skladby exponovala v Praženicově provedení jak básnivě zasmušilé, tak bouřlivě úderné pasáže.“

„Horlivý temperament Jan Novák podtrhl nervózním vibratem, aniž by tím jakkoli potlačil motivickou stavbu skladby.“

„Z Novákova svérázného přístupu bylo zřejmé, že je v Janáčkově prudkosti a nepředvídatelnosti jako doma.“

Laureáti prestižních světových soutěží Pavol Praženica, Jan Novák a Silvie Ježková během úterního rudolfinského večera vlili svěží krev do žil pražskému koncertnímu provozu. Navzdory roztříštěné dramaturgii, kterou však bylo nutné omluvit s ohledem na specifickou povahu události, se instrumentalisté vztáhli k prováděným číslům s perfektním porozuměním hudební látce a s uspokojivou dávkou citlivosti a vnímavosti. A i když se někdy zdálo, že stylová nakynutost repertoáru čítající jména jako Leoš Janáček, Franz Liszt či Johannes Brahms vyzrála nad schopnostmi instrumentalistů, byl koncert 21. ledna mimořádným oživením tuzemské tradice komorní interpretace.

„Klasicistní třívěté dílo potěšilo průzračností hlasů a jejich kontrastních proměn, jakož i zjevnou muzikálností souboru.“

„Souzvuk plně znějících nástrojů vyzrálé tónové kultury procházel sebejistou dynamickou paletou.“

„Strukturální a výrazové proměny obou skladeb českých autorů nastudoval a provedl dámský Kalabis Quintet výstižně a v duchu jejich kompozičních charakteristik.“

Koncert dámského dechového souboru Kalabis Quintet naplnil auditorium Sálu Martinů Lichtenštejnského paláce v sobotu 18. ledna dopoledne. Na programu koncertu Českého spolku pro komorní hudbu byla díla Johanna Christiana Bacha, Jeana Françaixe, Jana Hanuše a Viktora Kalabise a šlo o hodnotný hudební zážitek.