„Martin Šulc obě díla přednesl naprosto skvělým způsobem. Jejich interpretační tradici vkusně obohatil o práci s dynamikou a agogikou.“

„Z hlediska nástrojového, instrumentačního uchopení však je Trojanova skladba mistrovský kus, dalo by se říci vzorový model kompoziční práce s akordeonem.“

„Indi Stivín je nesporným mistrem svého nástroje. Hraje sebejistě, s obdivuhodnou intonační čistotou a muzikantským zápalem.“

Koncert vítězů soutěží je název akce Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii. Spolek nyní organizuje již svoji 129. sezonu a zmíněný koncert se uskutečnil v Sukově síni pražského Rudolfina 12. prosince. Je sympatické, že se tak významná instituce s bohatou tradicí obrací k mladé, začínající interpretační generaci.

V první polovině podvečera se představil akordeonista Martin Šulc. Je to absolvent Pražské konzervatoře, kde studoval ve třídě Ladislava Horáka. Absolvoval v roce 2023 provedením Koncertu pro akordeon a orchestr Petra Fialy a na svém kontě má již četná přední umístění v mezinárodních soutěžích. Na tomto místě je však třeba připomenout i to, že počátky jeho úspěšné dráhy jsou spojeny se základním uměleckým školstvím. Na ZUŠ v Třeboni byl žákem Lenky Slaninové.

Přednesl neobyčejně náročný program, sestavený ze tří stěžejních odvětví akordeonové literatury. Začal Bachem a Scarlattim, tedy adaptacemi, následovala původní současná akordeonová tvorba (Gubajdulina, Olsen), na závěr zaznělo dílo předního českého skladatele druhé poloviny dvacátého století a nestora naší akordeonové literatury Václava Trojana.

Baroko akordeon neznalo. Vzdor tomu jsou barokní instrumentální díla, původně určená pro klávesové nástroje, hrána akordeonisty s oblibou a velmi často. Preludium a fuga č. 17 As dur, BWV 862 Johanna Sebastiana Bacha se svojí polyfonní fakturou působí v akordeonové adaptaci naprosto přirozeně, stylovou čistotu vykazuje i akordeonová adaptace jednověté Sonáty D dur, K 140 Domenica Scarlattiho. Martin Šulc obě tato díla přednesl naprosto skvělým způsobem. Jejich interpretační tradici vkusně obohatil o práci s dynamikou a agogikou.

Dobře si poradil i se soudobou tvorbou, jejíž vyjadřovací prostředky jsou s barokní tradicí až v příkrém protikladu. Clustery, glissanda, tremola a intonační výkyvy tatarská skladatelka Sofia Gubajdulina uplatnila ve své skladbě De profundis pro akordeon. Volba právě těchto specifických vyjadřovacích prostředků zde není věcí náhody či jen rutinní záležitostí. Autorka se k nim dopracovala s rozvahou a po důkladném studiu jedinečných možností nástroje. S témbrovou hudbou Sofie Gubajduliny se mladý interpret vyrovnal s obdivuhodným nadhledem a jistotou. Zejména promyšlenou prací s pauzami docílil silně dramatického účinku. Se stejným zaujetím přednesl i poněkud útržkovitě působící skladbu s názvem Without a Title od dánského skladatele Poula Rovsinga Olsena. Dokonale zvládnul všechny její rychlé pasáže rovnoměrně rozvržené na obě klaviatury, plně využil rozsahové a dynamické možnosti nástroje.

Nesporným vrcholem Šulcova vystoupení bylo uvedení Tarantely Václava Trojana. Nejedná se o hudbu tak hluboké obsahové závažnosti, jakou vykazuje De profundis Sofie Gubajduliny. Byla napsána na začátku šedesátých let a lze ji označit za efektní žánrový obrázek, který svým jazykem nejednou připomíná dobové angažované intonace. Z hlediska nástrojového, instrumentačního uchopení však jde o mistrovský kus, dalo by se říci vzorový model kompoziční práce s akordeonem.

Druhá část koncertu patřila kontrabasu. Je to sice nástroj s bohatou tradicí, až teprve v současné době však proniká na komorní pódia jako svébytný virtuosní element. Indi Stivín je nesporným mistrem svého nástroje, není proto náhodou, že je laureátem nejedné mezinárodní interpretační soutěže. Hraje sebejistě, s obdivuhodnou intonační čistotou a muzikantským zápalem.

Do svého vystoupení zařadil dvě skladby. Nejprve zaznělo Preludium a fuga č.1 a moll pro kontrabas od Miloslava Gajdoše, kontrabasisty a komponisty, odchovance moravského hudebního školství, umělce a pedagoga s mezinárodní zkušeností. Jeho skladba pro sólový kontrabas byla inspirována anglickou historickou architekturou, což, jak sám autor v průvodním textu přiznává, se promítlo i do volby tvůrčích vyjadřovacích prostředků. Jsou blízké baroknímu slohu. Uvedení právě této skladby a na tomto koncertě je zvláště zajímavé zejména proto, že jsme mohli porovnat uplatnění formálního útvaru preludia a fugy v době baroka (Šulcův akordeonový Bach) se současným pojetím (Stivínův kontrabasový Gajdoš).

Na závěr koncertu zazněla Stivínova Suita Bohemia pro kontrabas a klavír. Jedná se o programem podložený cyklus s částmi Keltové, Česká země, Tarantella Praga, 1938, Slované. Mladý virtuos Indi Stivín si nejen tímto vlastním kompozičním dílem, ale i skladbou Gajdošovou zvolil takový repertoár, který až na vzácné výjimky využívá pouze nejvyšší strunu nástroje. Že se tedy vyhnul těm nejhlubším polohám, je podle mého názoru velká škoda, neboť právě tam se nachází to jedinečné pro kontrabas, co mohl svým posluchačům předvést a čím je mohl upoutat. Klavírní spolupráce s interpretem a současně i autorem díla se ujala Alice Springs, všestranná umělkyně, která proniká do více hudebních oborů v žánrově nezvykle rozmanitých kategoriích. Doprovod k Stivínově skladbě hrála zpaměti. Její part měl charakter improvizace na pomezí sentimentálního lyrismu a zábavné populární hudby. Volbou těchto, mnohdy až příliš jednoduchých vyjadřovacích prostředků, pocházejících z běžné komerční produkce, se umělci dostali až na hranici citově povrchního muzicírování.

Foto: Facebookové stránky umělců