PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Večer měl dvě dramaturgické linie, mozartovskou a Popelkovu.“

„Nespornou interpretační hvězdou večera byl drážďanský klarinetista Robert Oberaigner.“

„Arzenál nové hudby zde však skladatel rozprostřel na širší nástrojové obsazení.“

Mladý český dirigent, kontrabasista a skladatel Petr Popelka se stal ústřední postavou koncertu pořádaného Českým spolkem pro komorní hudbu při České filharmonii v pražském Rudolfinu 13. listopadu. Ve spolupráci s Drážďanskými komorními sólisty se Popelka představil jako skladatel a klavírista. S drážďanskými umělci jej váže dlouholetá spolupráce, v Sächsische Staatskapelle Dresden působil téměř deset let ve skupině kontrabasů. Během let se vypracoval do role úspěšného dirigenta s mezinárodním renomé a s oprávněnými skladatelskými ambicemi.

„Výroční koncert ve Dvořákově síni Rudolfina měl slavnostně poklidnou atmosféru.“

„Být na plný úvazek jen ve smyčcovém kvartetu dnes může jenom několik souborů na světě.“

„Duttonova viola zní pořád nádherně a poslední číslo bylo rozhodně vrcholem programu.“

Koncert k 130. výročí založení Českého spolku pro komorní hudbu připomněl, jak důležité místo má komorní hudba v dějinách českého interpretačního umění. A Talichovo kvarteto zahrálo důstojně dvě slavná díla české hudby a jedno méně hrané dílo ruské. V úvodu promluvil předseda rady Spolku Pavel Kysilka i generální ředitel České filharmonie David Mareček.

„Trifonov tentokrát vystoupil v neobvyklém čase v jedenáct hodin dopoledne.“

„Tvorba velikého zvuku jej fyzicky neizoluje a vlastně nikdy nevede k nečisté hře.“

„Nedivil bych se, kdyby se jeho repertoár časem vydal i do ještě exotičtějších končin.“

Daniil Trifonov završil svoje intenzivní pražské působení sólovým recitálem 29. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Jeho hra je i při první veřejné zkušenosti s novými díly profesionální a plna porozumění, ale umělecky už v minulosti předvedl zajímavější výkon.

Lady Bočkové je lyrický soprán, na poslech svítivý, směrem nahoru se atraktivně probarvující.“

„Pokud jde o deklamaci, měla jsem pocit, že vnímám v prvé řadě příjemný kulatý zvuk, teprve kdesi za ním slova, zatímco v ideálním případě by to mělo být vyrovnané.“

„Lada Bočková má rozhodně solidní základ, na němž lze dál pracovat – což o řadě jiných mladých zpěváků a zpěvaček tvrdit nemohu.“

Sopranistka Lada Bočková vstoupila do povědomí roku 2019, kdy byla vybrána mezi čtyřicet účastníků soutěže Plácida Dominga Operalia. Do finále, jež se konalo v pražském Národním divadle, se sice nedostala, ale i semifinále lze pokládat za úspěch. V úterý 16. dubna 2024 nabídla recitál v Sukově síni Rudolfina a doprovázel ji klavírista Ahmad Hedar.

„Hudba chvílemi zněla jako typická jazzová improvizace, ale to byl nejspíš zdařilý klam.“

„Posluchač si mohl uvědomit, jak Musorgského Kartinkám prospívá, když jim nechybí humor.“

„Nápadně v publiku působila drtivá převaha žen.“

Český spolek pro komorní hudbu pořádal 6. dubna matiné, jehož protagonistou byl koncertní mistr violoncell České filharmonie Václav Petr. Spolu s desítkou filharmoniků a klavíristou Martinem Kasíkem provedli koncert, při kterém se publikum i zasmálo, a přitom se vyhnuli podbízivosti.

„Úvod programu patřil nesmrtelné Elegii Josefa Suka.“

„Další skladba programu byla komponována výlučně pro dnešní České trio.“

„Výraz radostného veselí závěrečné věty Dvořákova Tria č. 2 rozpoutal frenetickou odezvu zaplněné Dvořákovy síně a České trio nevystačilo s jedním přídavkem.“

Předběžná a nadějná zpráva o návratu Českého tria na podium Dvořákovy síně Rudolfina se naplnila ve středu 3. dubna večer. Soubor vystoupil na koncertě 129. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu a svůj program naplnil hudbou českých skladatelů – Suka, Frimla, Douši, Martinů a Dvořáka. Prožitek z mistrovského provedení renomovaného souboru, dědice tradic legendární souborů, které pod jménem České trio působily doma i na světových pódiích od roku 1897, završily dva slavné odlehčené přídavky.

„V manuálním ohledu její hra vypadá samozřejmě; věřím, že v repertoáru může dosáhnout na libovolnou skladbu.“

„Oproti tomu například ve zmíněném Macbethovi jsem postrádal větší sílu názoru a jistotu přesvědčení.“

„Den po koncertě mi zůstávají v paměti především dojmy týkající se vysoké zodpovědnosti a obdivuhodné hráčské výbavy.“

Klavírista Jitka Čechová v úterý 12. března přispěla k oslavám smetanovského výročí klavírním recitálem, který se uskutečnil v Sukově síni pražského Rudolfina. Ve své interpretaci vynikla znalostí skladatelova hudebního idiomu, přátelským zacházením s nástrojem a profesionální přípravou. Přestože nechyběla ani pestrá charakterizace, v ohledu vyšší inspirace nebo kreativity ještě zůstal prostor k naplnění.

„Dovedu si představit, že to všechno okolo jeho osobnosti nemusí sednout každému.“

„Připadalo mi, jako by v určitém ohledu interpretoval skladbu společně s námi.“

„Z koncertu jsem odcházel naplněný po všech směrech.“

Dvořákova síň Rudolfina v neděli 10. března zažila fantastický recitál islandského klavíristy Víkingura Ólafssona, který tam v rámci svého celosvětového turné přednesl Goldbergovy variace Johanna Sebastiana Bacha. Kromě mnoha jiných uměleckých kvalit se jeho hra vyznačovala jakousi zvláštní sounáležitostí s posluchači, jako kdyby aktivně vytvořil dílo jen pro tento konkrétní večer, publikum a sál. Asi má lidi rád a oni určitě mají rádi jeho.

„Nejpůsobivějším prvkem pro mě byla přirozeně plynoucí hybnost v obou variačních větách, obzvlášť v tak obtížné Ariettě poslední sonáty.“

„Klavír samotný byl v prostřední poloze po celou dobu koncertu ohromně neznělý, rozhodně spíš svazující než osvobozující.“

„A tak jsem včera také tleskal vestoje a svoje názory na koncert si nejspíš budu ještě nějakou dobu přehodnocovat.“

Není divu, že se uvádění posledních třech klavírních sonát Ludwiga van Beethovena stalo tradicí – jednotlivé skladby k sobě hudebně navzájem patří, dramaturgie má myšlenku a dá se snadno nabízet posluchačům, délkou vychází na jeden nevelký recitál. V neděli 21. ledna je v pražském Rudolfinu provedla Mitsuko Uchida v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Její vystoupení se vyznačovalo vysokým porozuměním a kulturou, Dvořákovu síň právem téměř vyprodala. Ve zvukovém ohledu se jí ale ne vše podařilo.

„Programová dramaturgie volila skladby výhradně českých autorů, stylově navíc značně různorodé až kontrastní.“

„Jestliže termín ‚antiklimax‘ postihuje postupné vyhasínání intenzity, pak Štochlova skladba na této tendenci akusticky a výrazově staví a hudebními prostředky ji povyšuje do roviny duchovní.“

„Publiku podmanivý drajv provedení prvního Smyčcového kvartetu Vítězslava Nováka konvenoval natolik, že výkon po zásluze vřele aplaudovalo.“

Komorní hudba má zvláštní kouzlo i moc – všude se takzvaně „vejde“, dokáže potěšit v jakémkoli prostředí a v jakýkoliv roční čas. Míří hlouběji do niterných pocitů lidí a má nepochybnou integrující sílu. Realizuje se všemi existujícími stylovými proudy a málokdo jí odolá. Tyto a spřízněné myšlenky mohly napadnout návštěvníky koncertu Doležalova kvarteta pořádaného v rámci právě probíhající sezony Českého spolku pro komorní hudbu 16. ledna v Sukově síni Rudolfina.

„Trio Wanderer citlivě formovalo náladovou polohu díla s vědomím podnětu ke kompozici Tria g moll, kterým se Smetana vyrovnával z odchodu své nadané dcerušky Bedřišky.“

„Skladba 20. století kosmopolitnější povahy byla pro francouzské trio nepochybně obsahově schůdnější.“

„Vedle osobitého sólistického vkladu jednotlivých členů se soubor prezentoval precizní ansámblovou hrou a neochvějnou souhrou v duetech.“

Pondělí 15. ledna 2024 patřilo Rudolfinum renomovanému francouzskému komornímu ansámblu Trio Wanderer, které do Prahy přicestovalo výhradně s českou hudbou. Soubor vystoupil v rámci 129. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu v roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany. A jak je obvyklé, i tento rok se čtyřkou na konci letopočtu, je Rokem české hudby. Hudba Smetany, Martinů a Dvořáka je součástí repertoáru světově známému souboru a současně s jeho nahrávkami vstoupila také do katalogu gramofonové společnosti Harmonia mundi. Trio Wanderer je vlastně reální ambasador české hudby. Dvořákova síň byla, až na pár míst, zcela zaplněná.

„Martin Šulc obě díla přednesl naprosto skvělým způsobem. Jejich interpretační tradici vkusně obohatil o práci s dynamikou a agogikou.“

„Z hlediska nástrojového, instrumentačního uchopení však je Trojanova skladba mistrovský kus, dalo by se říci vzorový model kompoziční práce s akordeonem.“

„Indi Stivín je nesporným mistrem svého nástroje. Hraje sebejistě, s obdivuhodnou intonační čistotou a muzikantským zápalem.“

Koncert vítězů soutěží je název akce Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii. Spolek nyní organizuje již svoji 129. sezonu a zmíněný koncert se uskutečnil v Sukově síni pražského Rudolfina 12. prosince. Je sympatické, že se tak významná instituce s bohatou tradicí obrací k mladé, začínající interpretační generaci.

„Čtyřvěté dílo bylo komponováno s ohledem na prezentaci jednotlivých nástrojů a soubor toto ‚zadání‘ vrchovatě naplnil.“

„Po přestávce koncertu uvedlo České noneto Taneční preludia Witolda Lutoslawského.“

„České noneto hrálo osmidílnou Foerstrovu skladbu s působivým nastíněním lyrických poloh a přitažlivou, vitální agogikou.“

Ve středu 6. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina oslavilo České noneto sté výročí založení. Sdružení konzervatoristů sice 14. března roku 1923 vystoupilo ještě v desetičlenné sestavě decetu či dixtuoru se skladbou Tři meditace od Bohuslava Taraby, ale o rok později už se konalo první oficiální vystoupení devítičlenného souboru pod názvem České noneto – bylo to 17. ledna 1924 na Žižkově. Na programu středečního večera Českého spolku pro komorní hudbu byly nyní skladby, které těleso v začátcích kariéry podržely, a pietu ozdobilo  jejich excelentní provedení.

„S úvodní částí Mozartovy skladby si smyčcový kvartet pod vedením Julie Fischer poradil na vysoké úrovni, kdy zdůraznil pokrokový ráz díla, aniž by tím opustil snahu o soustavné nalézání srozumitelné formy.“

„Smyčcový kvartet č. 2 ‚Listy důvěrné‘ Leoše Janáčka byl díky drsné a sveřepé hře členů Julia Fischer Quartet temperamentní a expresivní dominantou večera.“

„Hráči zde předvedli, že k takto náročnému a kulturně svéráznému dílu dokáží přistoupit s respektem a obhajitelným interpretačním vhledem.“

Temperamentní, svérázný, a přitom vkusný výkon předvedlo smyčcové těleso Julia Fischer Quartet 20. listopadu v pražském Rudolfinu. Poutavá a neproblematicky fungující souhra ostřílených profesionálních hráčů proměnila chladný podzimní večer v hřejivý prožitek působivého provedení časově rozkročeného, avšak jednotně působícího repertoáru. W. A. Mozart, Leoš Janáček a Bedřich Smetana se v téměř bezchybné interpretaci paradoxně projevili coby tři vzájemně spolu stylově srostlá jména, která sjednocuje pokrokový a moderně nasměrovaný pohled do avantgardou protkaného budoucna.

„Brzy po začátku rozvíjejícího se příběhu Kvartetu e moll asi nejvíce upoutala křehká struktura zvukového obrazu, a to jak ve smyslu vertikálního celku, tak v krátkých promluvách jednotlivých nástrojů.“

„V pojednávané interpretaci Hagenova kvarteta se však právě obsah jednotlivých vět stal východiskem nesmírně kreativního dotváření ad hoc.“

„Beethovena lze jistě hrát různými způsoby, Hagenovo kvarteto ovšem ukázalo, že jinak zároveň může znamenat dost radikální překvapení.“

Ne každý koncert má tak vysoko nastavenou pomyslnou „laťku“ – s faktorem značného očekávání bylo bezpochyby konfrontováno vystoupení smyčcového kvarteta Hagen Quartett 25. října ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu. Očekávání bylo o to napjatější, že na programu byla dvě díla téhož autora, Ludwiga van Beethovena. Obě mají punc jedinečných počinů v rámci kvartetní tvorby svého autora i daného žánru vůbec.

„Podmínky pro průběh koncertu byly v mnohém kladné.“

„Úvodní píseň Dobrou noc spustil Bostridge rovnou se suverénní intonací, navazoval oční kontakt s jednotlivými posluchači, Cholodenko se zabýval hlubšími protihlasy.“

„Hrál totiž charistmaticky, testosteronově, s nesmírnou hráčskou výbavou, v záklonu, jako doma…“

Recitálovou řadu Českého spolku pro komorní hudbu tento rok uzavřel britský tenorista a autor knih Ian Bostridge, který bývá pokládán za specialistu na písňové cykly Franze Schuberta. Pro nedělní pražský recitál se k němu na provedení Zimní cesty připojil vítěz soutěže Vana Cliburna z roku 2013, Vadym Cholodenko. Přestože koncert vypadal na papíře velmi atraktivně, samotný poslech byl o něco prozaičtější.

„Vedle skvělé interpretace byla další ozdobou večera nápaditá dramaturgie, zahrnující díla od klasicismu po současnost, zvolená tak promyšleně, že tvořila jeden gradující celek.“

„Byl to Janáček oscilující mezi rozverností, melancholií, romantickou lyrikou, výrazně, oddaně a srozumitelně interpretovaný.“

„Barvy jednotlivých nástrojů se do sebe tak vpíjely, až tvořily zvukově dokonalou koláž.“

Jedním z největších klenotů české komorní hry je dechový soubor Afflatus Quintet, založený v roce 1995. Již dva roky nato zvítězil v prestižní Mezinárodní soutěži ARD, následovala řada úspěšných koncertů u nás i v zahraničí, dvakrát mu byla Českým spolkem pro komorní hudbu udělena Cena roku za mimořádné interpretační mistrovství. V rámci sezony spolku zahrál soubor na pondělním koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina, který byl připomínkou pětadvacátého výročí jejich prvního vystoupení v tomto sále.

„Vnitřní napětí úvodní věty, perfektní zvuková transparentnost disonancí, podávaných s maximální samozřejmostí.“

„Všechny čtyři věty představují jakési žánrové obrázky s názvy Krajina, Kočár, Kočí a kůň, Měsíc a já, Divá noc.“

„Záleží na hudebnících, jak dokáží přesvědčit obecenstvo a přitáhnout ho na svou stranu. Pavel Haas Quartetu se to daří na více, jak sto procent!“

Pavel Haas Quartet, který v loňském roce oslavil dvacáté výročí vzniku, vystoupil na pódiu Dvořákovy síně v cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Jako by předem očekávala mimořádný zážitek, provázela koncert výtečná návštěvnost. A je třeba říci, že očekávání publika se beze zbytku naplnilo. Ansámbl je v současné době na samém vrcholu tvůrčích schopností a je právem a bez přehánění oceňován doslova po celém světě. Stačí zmínit, že za osm dosud vydaných alb s českým i světovým repertoárem pro vydavatelství Supraphon získal šestkrát Gramophone Award, dvakrát BBC Music Magazine Award a jedenkrát Diapason dˇOr de lˇAnnée.