Sir András Schiff se po loňské rezidenci vrací do Rudolfina, a to ke Komornímu orchestru České filharmonie. Jeho hru budou mít posluchači možnost obdivovat v Mozartově Devátém klavírním koncertu – Wolfgang Amadeus skladbu napsal jako jednadvacetiletý. A pozdní ozvěnu Roku české hudby nabídnou svým koncertem violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová. Diváci se dostanou i do méně vzdálené minulosti prostřednictvím skladby jednoho z nevýraznějších českých autorů avantgardních 60. let Marka Kopelenta. Koncerty pod hlavičkou Českého spolku pro komorní hudbu se konají 17. a 18. února.

„Je to splnění našeho společného snu s Jiřím Bělohlávkem: po dvou letech příprav uvádíme v život pravidelné koncerty Komorního orchestru České filharmonie. Pod tímto názvem se neskrývá jedno určité těleso, ale projekt, v němž filharmonici zahrají v různých komorních seskupeních,“ objasnil novinku na jaře 2018 generální ředitel České filharmonie David Mareček. Hru filharmoniků v komornějším počtu Jiří Bělohlávek vnímal jako důležitou součást „hygieny“ orchestrálních hráčů. V menším orchestru, s repertoárem od baroka po současnost si prý hráči tříbí intonaci, frázování i spolupráci individualit v rámci celku. Komorní orchestr České filharmonie s proměnlivým složením, ovšem vždy výhradně z hráčů České filharmonie, se oficiálně zrodil pro 123. sezonu České filharmonie. Aktuálním koncertem pak pokračuje jeho spolupráce s Andrásem Schiffem. (O minulém koncertu KlasikaPlus.cz informovala ZDE.) Na programu koncertu bude kromě Mozartova koncertantního kusu také Beethovenova předehra Coriolanus, op. 62 a Schubertova Symfonie č. 6 C dur, D 589. Poslední číslo Devátého klavírního koncertu Schiff řídí od klavíru.

Dvojice Bárta+Fialová vystoupí na rozdíl od maďarského dirigenta a klavíristy v Sukově síni. Zajímavým příspěvkem se stane Karrak pro violoncello a klavír Marka Kopelenta. Kopelent, narozený v Praze, náleží ke skladatelům, kteří podstatně přispěli k navázání kontaktů české hudby, izolované po únoru 1948 fakticky i v přeneseném smyslu slova „železnou oponou“, s novými světovými proudy. Kopelent vystudoval skladbu na pražské AMU u Jaroslava Řídkého a do hudebního života vstoupil na počátku šedesátých let minulého století poté, co rázně svou předchozí tvorbu zavrhl. Inspirován vlastním studiem druhé vídeňské školy, zvláště díla Antona Weberna, a knihou Novodobé skladebné teorie západoevropské hudby Ctirada Kohoutka, jež vyšla v roce 1962, našel Kopelent svůj vlastní styl, který reflektoval aktuální tendence evropské Nové hudby. V roce 1965 založil Pražskou skupinu Nové hudby a v letech 1965–1973 umělecky vedl soubor Musica viva pragensis, s nímž úspěšně vystupoval i na zahraničních festivalech (Varšava, Witten, Donaueschingen, Royan). Kopelentovy skladby vždy zaznívaly více za hranicemi než doma, objednávány významnými institucemi jako Varšavský podzim, Musikprotokol Graz, Westdeutsche Rundfunk či Bienale Zagreb. Ve svých nejvýznamnějších skladbách realizoval Kopelent představu hudebního časoprostoru, permanentně existujícího a vždy znovu a znovu hudbou naplňovaného. Karrak, skladba pro violoncello a klavír, vznikla v roce 1991 pro violoncellistu Heinricha Schiffa, který ji spolu s klavíristou Tzimonem Barto premiéroval 26. června 1991 na Salcburském festivalu. Českou premiéru v prosinci 1994 a následnou nahrávku realizoval právě violoncellista Jiří Bárta s klavíristou Janem Čechem. V této desetiminutové, technicky náročné kompozici je využito řady soudobých herních prvků: čtvrttónů, třičtvrtětónů, bezzvučných stisků kláves, nekonkretizovaných rychlých skupin tónů atd. Koncert však nabídne také další skladby: Janáčkovu Sonátu pro housle, v úpravě pro violoncello a klavír od Jiřího Bárty, Piazzollovo Le Grand Tango pro violoncello a klavír a po přestávce Beethovenovu Sonátu A dur pro violoncello a klavír č. 3, op. 69.

Foto / zdroj: archiv KlasikyPlus.cz