PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Výlety páně Broučkovy, Janáčkovu operu z roku 1920, nastudoval soubor hornolužického Divadla Gerharta Hauptmanna v Görlitz víc než spolehlivě, profesionálně a s naprosto legitimním a hodnotným výsledkem. Že je to o něco méně než obvykle komedie a satira a o něco více vážná a snová „kafkárna“, nemusí nutně vadit. Režie Bernharda F. Logese není naštěstí nijak svévolná a hudební nastudování Ulricha Kerna je až překvapivě empatické.

Arthur Willner (1881–1959) byl česko-německý skladatel, pianista a pedagog židovského původu pocházející z Teplic. Působil v Berlíně i ve Vídni a po roce 1938 emigroval do Velké Británie, aby unikl nacistickému pronásledování. Zanechal rozsáhlé dílo – symfonie, koncerty pro různé nástroje, či komorní hudbu – ale většina jeho tvorby zůstala po jeho smrti relativně neznámá nebo nezahraná.

Janáčkova opera inscenuje další barokní dílo. Pod taktovkou Václava Lukse společně s jeho orchestrem Collegium 1704 a v režii ředitele divadla Martina Glasera diváci zhlédnou, v Brně poprvé, Händelovu operu Agrippina. Titulní roli ztvártní sopranistka Pavla Vykopalová, se kterou KlasikaPlus.cz přináší rozhovor. Premiéra se uskuteční 11. dubna v Janáčkově divadle.

Opery Leoše Janáčka se stále častěji uvádějí na světových operních scénách. Marně si našinec láme hlavu, proč tomu tak není i u nás! Vždyť Janáčkovy opery mají ideální délku pro diváka 21. století (cca devadesát minut), strhující děj končící oslavnou apoteózou, i hudbu, která by měla být přístupná všem dnešním posluchačům… bohužel za Janáčka na našich operních scénách musíme stále bojovat. Ne tak v Berlíně, kde se mu věnují soustavně. Nově tam byla s přispěním barytonisty Svatopluka Sema a pod taktovkou Simona Rattla uvedena opera Příběhy lišky Bystroušky, kdy režii si vzal na starosti Ted Huffman. Přinášená reflexe se rovněž vrací k berlínské inscenaci Offenbachových Hoffmannových povídek.

Linda Hejlová Keprtová je operní režisérkou a do července 2026 také ředitelkou Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Svou libereckou kapitolu završí kantátou Antonína Dvořáka Svatební košile, jež bude poněkud netradičně uvedena ve scénické formě a jejíž premiéra je chystaná na 13. března. Portál KlasikaPlus.cz s umělkyní a manažerkou v jedné osobě přináší rozhovor.

Ve srovnání s vyhrocenou pražskou režií Calixta Bieita je Janáčkova Její pastorkyňa, jak ji teď v březnu hraje Opera v Göteborgu, tradiční. V divadle netřeba hned šokovat, jsme ve Švédsku, nejsme Němci… Režisérka Nicola Raab sice je z Německa, přesto vypráví příběh normálně, bez ošklivostí, krve a sexu. Bohužel na druhou stranu až tak konvenčně, že se trochu ztrácí syrová dramatičnost, která přece jen k tomuto Janáčkovi patří. Tím spíše, že ji nepodtrhuje ani dirigent Alejo Pérez.

Patrick Kinmonth je britský spisovatel, scénograf a výtvarník, jeho práce zahrnuje široké spektrum tvůrčích rolí v oblasti divadla, výtvarného umění i kurátorství. Studoval anglickou literaturu na Oxfordu a později působil jako umělecký redaktor časopisu Vogue. V operním světě je znám především dlouholetou spoluprací s režiséry; vytváří scénické a kostýmní koncepce pro významné evropské scény. S režisérem Robertem Carsenem vytvořil mimořádnou inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové, která se vrátila na prkna Národního divadla Brno a dnes bude podruhé k vidění jako „preview“ festivalu Janáček Brno.

Darja Kukal Moiseeva je mladou autorkou, která má za sebou už řadu úspěchů. Se skladbou Calmness II loni zvítězila v prestižní soutěži International Rostrum of Composers a uspěla také v otevřené výzvě Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Právě v jejím dočasném působišti v kině Vesmír 26. února zazní orchestrální skladba Prostor barvám. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se lze dočíst nejen o této kompozici, ale i o dalších hudebních aktivitách skladatelky.

Barytonista Svatopluk Sem patří ke stálicím české operní scény. Absolvent českobudějovické konzervatoře je od roku 2022 sólistou Národního divadla v Praze, kde ztvárnil desítky zásadních rolí od Dona Giovanniho po Germonta či Escamilla, jeho hlas zní ale i daleko za hranicemi, nedávno například na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. V poslední době je pěvce stále častěji slyšet v janáčkovských rolích, ostatně 3. března ho čeká další Revírník, tentokrát v Berlínské státní opeře Pod lipami. Nejen o této roli je rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Kdybych se mohl zúčastnit nějaké ankety o nejlepší knihy, které u nás v posledních letech vyšly, bez váhání bych jmenoval dvě knihy o operách Leoše Janáčka z pera Jiřího Zahrádky, které vydalo Moravské zemské muzeum v roce 2021 (Její pastorkyňa) a v roce 2023, již ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím Host (Osud a Výlety páně Broučkovy), píše autor rozhovoru a pokračuje: Nominaci bych zdůvodnil nejen velice fundovaným textem, ale i obrazovou a grafickou podobou zmíněných knih. Před vydáním třetí publikace o Janáčkových operách, věnované operám Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky, položil doktoru Zahrádkovi několik otázek.

Program prvního koncertu 16. ročníku koncertní řady Kühnova smíšeného sboru tvořily duchovní skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Josefa Bohuslava Foerstera, moteto, píseň a sborová balada Johannesa Brahmse a Otčenáš Leoše Janáčka. Koncert se konal ve čtvrtek 5. února v kostele sv. Šimona a Judy v Praze na Starém Městě. Sólisté byli Přemysl Kšica (varhany), Ondřej Holub (tenor) a Minja Stojanović (harfa). Sbor vedli Marek Vorlíček a Igor Karpilovskij.

Po sérii úspěchů na nejprestižnějších světových pěveckých soutěžích včetně Operalie Plácida Dominga v roce 2024 a Královny Sonji v roce 2025 se americká sopranistka Kathleen O’Mara stále výrazněji prosazuje jako jeden z nejpůsobivějších hlasů své generace. Svůj pražský debut absolvuje 25. ledna 2026 na Novoměstské radnici, kde v jejím podání zazní Čtyři poslední písně Richarda Strausse či písně americké skladatelky Amy Beach. V rozhovoru se vyjadřuje tématům dynamiky kariéry, trémy na soutěžích, úskalí sopránového oboru, ale i k body shamingu a postavení žen v kultuře.

„Strnadová zaujala jak elegantním pódiovým sebevědomím, tak velmi pěknou technickou úrovní hry.“

„Homogenní zvuk hymnického charakteru uvedla sólová viola zvláštního témbru, který nebyl jen výsledkem použitého dusítka podle autorova předpisu con sordino.“

„Sólové violoncello bylo tak více v pozici osamělého poutníka, což Nouzovský náležitě využil.“

Závěrečný koncert 13. ročníku festivalu „Kultura v srdci Prahy“ se konal v pátek 15. prosince 2025 v Koncertním sále Pražské konzervatoře na Dvořákovo nábřeží v Praze. Festival pořádá Jednota pro zvelebení hudby v Čechách. Hráli Zemlinsky Quartet s violoncellistou Petrem Nouzovským a violoncellistka Naďa Strnadová. Program tvořily skladby Bachovy, Sukovy, Janáčkovy, Haydnovy a Čajkovského. Sál Pražské konzervatoře nebyl zcela zaplněn, ale na pódiu se koncertovalo s plným nasazením a se zajímavou a přitažlivou podobou ryze komorního vystoupení.