PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Festivalový epilog, který se uskutečnil 3. července na Hukvaldském dvoře v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, znamenal komorní písňový večer. V prostředí silně spjatém s Janáčkovým životem zazněl výběr písní z odkazu hukvaldského rodáka a dále také Vítězslavy Kaprálové, Bohuslava Martinů a Mikuláše Schneidera-Trnavského. Zvolený repertoár interpretovala sopranistka Alžběta Poláčková ve společnosti klavíristy Martina Levického, přičemž dramaturgie stavěla na intimním formátu písňového recitálu, který umožnil plné soustředění na detail hudebního sdělení, práci s textem a vzájemný dialog obou interpretů.

Leoš Janáček byl neoddělitelně spjat s Brnem. Žil tam v letech 1865 až 1928. Jediná z jeho oper, Výlety páně Broučkovy, měla premiéru jinde. V Praze, kde se odehrává. A jinde než v Brně měla premiéru i nejznámější z jeho orchestrálních skladeb – Sinfonietta. Také v Praze – a na den přesně před sto lety. Přesto, že její jednotlivé věty mají ryze brněnská místopisná motta.

Sobotní program koncertní řady Svatovítský varhanní oktáv tvořila jediná skladba, a to Glagolská mše (Mša glagolskaja), kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany Leoše Janáčka. Účinkoval Sbor a Orchestr Národního divadla, sóla zpívali Barbora Perná, Michaela Zajmi, Aleš Briscein a František Zahradníček. Na varhany hrál Adam Suk, sbor připravil Lukáš Kozubík a dirigoval Constantin Trinks.

Vojtěch Trubač, rodák z Frenštátu pod Radhoštěm a držitel doktorátu z Frost School of Music na University of Miami, vystoupí 21. června na koncertě Smetana & Šostakovič v mladých rukou v rámci festivalu Smetanova Litomyšl. Mladý klavírista se také profesionálně věnuje hře na varhany a v obou oborech dosáhl významných úspěchů – získal například druhou cenu v klavírní soutěži Beethovenův Hradec v roce 2022, ve stejném roce také druhou cenu z Mezinárodní soutěže F. Chopina v Darmstadtu (1. cena nebyla udělena), vyhrál varhanní soutěž Organum regium 2012, soutěž Pro Bohemia 2018 a dostal se do finále Mezinárodní varhanní soutěže v Bialystoku. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus jsme si povídali o české hudbě, zahraničních studiích, spojení hry na klavír s hrou na varhany a dalších souvisejících tématech.

Plzeňská filharmonie zařadila na zakončení své abonentní řady Platina provedení Šostakovičovy První symfonie a Rachmaninovy Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr, program však zahájila předehra k opeře Halka Stanislawa Moniuszka. Jako sólistka byla přizvána pianistka Sofya Melikyan; u dirigentského pultu stál šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.

Orchestrální řada festivalu Pražské jaro každoročně přiváží světovou kvalitu a letošní 81. ročník není výjimkou. V úterý 19. května se ve Dvořákově síni Rudolfina uskutečnil koncert s poutavými a v Čechách méně uváděnými orchestrálními skladbami 20. století. Zazněla energická tvorba pro housle Luboše Fišera a orchestrální suity mistrů Leoše Janáčka a Bély Bartóka. To vše v živelné interpretaci Patricie Kopatchinské ve společnosti České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši.

Na program Národního divadla Brno se v dubnu vrací inscenace Janáčkovy opery Osud, jejíž premiéra se konala v rámci tamního janáčkovského festivalu roku 2020. Inscenaci režíroval proslulý kanadský divadelník Robert Carsen, který hlavní roli skladatele Živného rozdělil mezi dva interprety – ti jej představují v mladém a starém věku. Mladého Živného zpíval tehdy italský tenorista Enrico Casari, který se prvně 25. dubna objeví i v obnovené inscenaci.

Výlety páně Broučkovy, Janáčkovu operu z roku 1920, nastudoval soubor hornolužického Divadla Gerharta Hauptmanna v Görlitz víc než spolehlivě, profesionálně a s naprosto legitimním a hodnotným výsledkem. Že je to o něco méně než obvykle komedie a satira a o něco více vážná a snová „kafkárna“, nemusí nutně vadit. Režie Bernharda F. Logese není naštěstí nijak svévolná a hudební nastudování Ulricha Kerna je až překvapivě empatické.

Arthur Willner (1881–1959) byl česko-německý skladatel, pianista a pedagog židovského původu pocházející z Teplic. Působil v Berlíně i ve Vídni a po roce 1938 emigroval do Velké Británie, aby unikl nacistickému pronásledování. Zanechal rozsáhlé dílo – symfonie, koncerty pro různé nástroje, či komorní hudbu – ale většina jeho tvorby zůstala po jeho smrti relativně neznámá nebo nezahraná.

Janáčkova opera inscenuje další barokní dílo. Pod taktovkou Václava Lukse společně s jeho orchestrem Collegium 1704 a v režii ředitele divadla Martina Glasera diváci zhlédnou, v Brně poprvé, Händelovu operu Agrippina. Titulní roli ztvártní sopranistka Pavla Vykopalová, se kterou KlasikaPlus.cz přináší rozhovor. Premiéra se uskuteční 11. dubna v Janáčkově divadle.

Opery Leoše Janáčka se stále častěji uvádějí na světových operních scénách. Marně si našinec láme hlavu, proč tomu tak není i u nás! Vždyť Janáčkovy opery mají ideální délku pro diváka 21. století (cca devadesát minut), strhující děj končící oslavnou apoteózou, i hudbu, která by měla být přístupná všem dnešním posluchačům… bohužel za Janáčka na našich operních scénách musíme stále bojovat. Ne tak v Berlíně, kde se mu věnují soustavně. Nově tam byla s přispěním barytonisty Svatopluka Sema a pod taktovkou Simona Rattla uvedena opera Příběhy lišky Bystroušky, kdy režii si vzal na starosti Ted Huffman. Přinášená reflexe se rovněž vrací k berlínské inscenaci Offenbachových Hoffmannových povídek.

Linda Hejlová Keprtová je operní režisérkou a do července 2026 také ředitelkou Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Svou libereckou kapitolu završí kantátou Antonína Dvořáka Svatební košile, jež bude poněkud netradičně uvedena ve scénické formě a jejíž premiéra je chystaná na 13. března. Portál KlasikaPlus.cz s umělkyní a manažerkou v jedné osobě přináší rozhovor.

Ve srovnání s vyhrocenou pražskou režií Calixta Bieita je Janáčkova Její pastorkyňa, jak ji teď v březnu hraje Opera v Göteborgu, tradiční. V divadle netřeba hned šokovat, jsme ve Švédsku, nejsme Němci… Režisérka Nicola Raab sice je z Německa, přesto vypráví příběh normálně, bez ošklivostí, krve a sexu. Bohužel na druhou stranu až tak konvenčně, že se trochu ztrácí syrová dramatičnost, která přece jen k tomuto Janáčkovi patří. Tím spíše, že ji nepodtrhuje ani dirigent Alejo Pérez.

Patrick Kinmonth je britský spisovatel, scénograf a výtvarník, jeho práce zahrnuje široké spektrum tvůrčích rolí v oblasti divadla, výtvarného umění i kurátorství. Studoval anglickou literaturu na Oxfordu a později působil jako umělecký redaktor časopisu Vogue. V operním světě je znám především dlouholetou spoluprací s režiséry; vytváří scénické a kostýmní koncepce pro významné evropské scény. S režisérem Robertem Carsenem vytvořil mimořádnou inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové, která se vrátila na prkna Národního divadla Brno a dnes bude podruhé k vidění jako „preview“ festivalu Janáček Brno.

Darja Kukal Moiseeva je mladou autorkou, která má za sebou už řadu úspěchů. Se skladbou Calmness II loni zvítězila v prestižní soutěži International Rostrum of Composers a uspěla také v otevřené výzvě Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Právě v jejím dočasném působišti v kině Vesmír 26. února zazní orchestrální skladba Prostor barvám. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se lze dočíst nejen o této kompozici, ale i o dalších hudebních aktivitách skladatelky.