PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Absolvoval akademie v Salcburku a Aix-en-Provence a nyní je britsko-srílanský barytonista Armand Rabot členem Operního studia Bavorské státní opery v Mnichově. 13. září vystoupí s klavíristkou Kristýnou Markovou na Novoměstské radnici v Praze, kde zazpívá mimo jiné písně Huga Wolfa a Benjamina Brittena. V neobvykle otevřeném rozhovoru hovoří o tom, čím ho jejich hudba oslovuje, ale i o toxicitě sociálních sítí a alkoholismu ve světě klasické hudby.

Bienále Janáček Brno se rychle blíží a připomenulo se v sobotu 5. září dalším z tak zvaných „preview“ – operou Věc Makropulos, ve které se poprvé představila v roli Emilie Marty sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Inscenace je z roku 2014, ale krom tří představitelů – Aleše Brisceina, Petra Levíčka a Svatopluka Sema – bylo obsazení zcela nové. Představení v režii Davida Radoka dirigoval nově Robert Kružík a na scéně Zuzany Ježkové a Davida Nekvasila se odvíjel příběh v napětí zcela detektivním.

Významný český operní režisér David Radok u nás pravidelně spolupracuje s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Jeho inscenace Janáčkovy opery Věc Makropulos, napsané podle stejnojmenné hry Karla Čapka, měla premiéru 11. listopadu 2014. Nyní se představení obnovuje, protože brněnská opera chystá v rámci desátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno cyklické provedení všech Janáčkových oper, včetně prvotin Počátek románu a Šárka. U této příležitost Radok poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.

Za letošním červencovým úspěchem Výletů páně Broučkových na festivalu Bregenzer Festspiele stojí spolu s dirigentem Robertem Jindrou americký operní režisér Yuval Sharon. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad operním odkazem Leoše Janáčka a nad univerzálností a poselstvím postavy Matěje Broučka konfrontovaného v opileckém snění s jinu kulturou obyvatel Měsíce a s ideály husitských Božích bojovníků. Jak říká, pokud jsme duševně mrtví, pokud se absolutně o nic nezajímáme, je to špatně… Yuval Sharon, letošní padesátník s pověstí avantgardního tvůrce alternativních divadelních projektů, dává nahlédnout do svého vnímání kulturních rozdílů mezi Evropou a Amerikou. Zároveň se nebojí přiznat, že například Její pastorkyňa je na něj příliš realistická. Jeho postojí a poetice jsou mnohem bližší Příhody lišky Bystroušky i Výlety páně Broučkovy. A jednou by hrozně rád režíroval Janáčkovu Věc Makropulos.

Bregenzer Festspiele staví svou pověst na letní open air scéně na Bodamském jezeře. Operní představení méně známých titulů v přilehlém sále Festspielhausu však nejsou ani v programu festivalu, ani umělecky ničím druhořadým. Výlety páně Broučkovy, jak je letos inscenovali režisér Yuval Sharon, scénograf Jon Bausor a dirigent Robert Jindra, musí být pro většinové publikum, vnímající Leoše Janáčka hlavně prostřednictvím Jenůfy, možná až šokujícím příjemným překvapením a určitě i silnou pobídkou. Při čtvrteční premiéře se od více než jednoho a půl tisíce diváků inscenaci právem dostalo bouřlivě nadšeného přijetí.

Dirigenta Roberta Jindru čeká v příštích dnech prestižní debut: na proslulém festivalu v rakouském Bregenz uvede Janáčkovy Výlety páně Broučkovy. Specifická opera, která je i podle Jindry metaforou české mentality, zazní u Bodamského jezera poprvé už 23. července, s několika domácími sólisty a za účasti Pražského filharmonického sboru. Stávající hudební ředitel pražského Národního divadla v rozhovoru prozrazuje, co ho na Janáčkově hudbě baví nejvíce a proč se na Broučka dá dívat jako na film. Také ale mluví o své zálibě v hudebních raritách, které se mu podařilo zařadit i do následující sezony.

Festivalový epilog, který se uskutečnil 3. července na Hukvaldském dvoře v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, znamenal komorní písňový večer. V prostředí silně spjatém s Janáčkovým životem zazněl výběr písní z odkazu hukvaldského rodáka a dále také Vítězslavy Kaprálové, Bohuslava Martinů a Mikuláše Schneidera-Trnavského. Zvolený repertoár interpretovala sopranistka Alžběta Poláčková ve společnosti klavíristy Martina Levického, přičemž dramaturgie stavěla na intimním formátu písňového recitálu, který umožnil plné soustředění na detail hudebního sdělení, práci s textem a vzájemný dialog obou interpretů.

Leoš Janáček byl neoddělitelně spjat s Brnem. Žil tam v letech 1865 až 1928. Jediná z jeho oper, Výlety páně Broučkovy, měla premiéru jinde. V Praze, kde se odehrává. A jinde než v Brně měla premiéru i nejznámější z jeho orchestrálních skladeb – Sinfonietta. Také v Praze – a na den přesně před sto lety. Přesto, že její jednotlivé věty mají ryze brněnská místopisná motta.

Sobotní program koncertní řady Svatovítský varhanní oktáv tvořila jediná skladba, a to Glagolská mše (Mša glagolskaja), kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany Leoše Janáčka. Účinkoval Sbor a Orchestr Národního divadla, sóla zpívali Barbora Perná, Michaela Zajmi, Aleš Briscein a František Zahradníček. Na varhany hrál Adam Suk, sbor připravil Lukáš Kozubík a dirigoval Constantin Trinks.

Vojtěch Trubač, rodák z Frenštátu pod Radhoštěm a držitel doktorátu z Frost School of Music na University of Miami, vystoupí 21. června na koncertě Smetana & Šostakovič v mladých rukou v rámci festivalu Smetanova Litomyšl. Mladý klavírista se také profesionálně věnuje hře na varhany a v obou oborech dosáhl významných úspěchů – získal například druhou cenu v klavírní soutěži Beethovenův Hradec v roce 2022, ve stejném roce také druhou cenu z Mezinárodní soutěže F. Chopina v Darmstadtu (1. cena nebyla udělena), vyhrál varhanní soutěž Organum regium 2012, soutěž Pro Bohemia 2018 a dostal se do finále Mezinárodní varhanní soutěže v Bialystoku. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus jsme si povídali o české hudbě, zahraničních studiích, spojení hry na klavír s hrou na varhany a dalších souvisejících tématech.

Plzeňská filharmonie zařadila na zakončení své abonentní řady Platina provedení Šostakovičovy První symfonie a Rachmaninovy Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr, program však zahájila předehra k opeře Halka Stanislawa Moniuszka. Jako sólistka byla přizvána pianistka Sofya Melikyan; u dirigentského pultu stál šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.

Orchestrální řada festivalu Pražské jaro každoročně přiváží světovou kvalitu a letošní 81. ročník není výjimkou. V úterý 19. května se ve Dvořákově síni Rudolfina uskutečnil koncert s poutavými a v Čechách méně uváděnými orchestrálními skladbami 20. století. Zazněla energická tvorba pro housle Luboše Fišera a orchestrální suity mistrů Leoše Janáčka a Bély Bartóka. To vše v živelné interpretaci Patricie Kopatchinské ve společnosti České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši.

Na program Národního divadla Brno se v dubnu vrací inscenace Janáčkovy opery Osud, jejíž premiéra se konala v rámci tamního janáčkovského festivalu roku 2020. Inscenaci režíroval proslulý kanadský divadelník Robert Carsen, který hlavní roli skladatele Živného rozdělil mezi dva interprety – ti jej představují v mladém a starém věku. Mladého Živného zpíval tehdy italský tenorista Enrico Casari, který se prvně 25. dubna objeví i v obnovené inscenaci.

Výlety páně Broučkovy, Janáčkovu operu z roku 1920, nastudoval soubor hornolužického Divadla Gerharta Hauptmanna v Görlitz víc než spolehlivě, profesionálně a s naprosto legitimním a hodnotným výsledkem. Že je to o něco méně než obvykle komedie a satira a o něco více vážná a snová „kafkárna“, nemusí nutně vadit. Režie Bernharda F. Logese není naštěstí nijak svévolná a hudební nastudování Ulricha Kerna je až překvapivě empatické.

Arthur Willner (1881–1959) byl česko-německý skladatel, pianista a pedagog židovského původu pocházející z Teplic. Působil v Berlíně i ve Vídni a po roce 1938 emigroval do Velké Británie, aby unikl nacistickému pronásledování. Zanechal rozsáhlé dílo – symfonie, koncerty pro různé nástroje, či komorní hudbu – ale většina jeho tvorby zůstala po jeho smrti relativně neznámá nebo nezahraná.