PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Barytonista Svatopluk Sem patří ke stálicím české operní scény. Absolvent českobudějovické konzervatoře je od roku 2022 sólistou Národního divadla v Praze, kde ztvárnil desítky zásadních rolí od Dona Giovanniho po Germonta či Escamilla, jeho hlas zní ale i daleko za hranicemi, nedávno například na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. V poslední době je pěvce stále častěji slyšet v janáčkovských rolích, ostatně 3. března ho čeká další Revírník, tentokrát v Berlínské státní opeře Pod lipami. Nejen o této roli je rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Kdybych se mohl zúčastnit nějaké ankety o nejlepší knihy, které u nás v posledních letech vyšly, bez váhání bych jmenoval dvě knihy o operách Leoše Janáčka z pera Jiřího Zahrádky, které vydalo Moravské zemské muzeum v roce 2021 (Její pastorkyňa) a v roce 2023, již ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím Host (Osud a Výlety páně Broučkovy), píše autor rozhovoru a pokračuje: Nominaci bych zdůvodnil nejen velice fundovaným textem, ale i obrazovou a grafickou podobou zmíněných knih. Před vydáním třetí publikace o Janáčkových operách, věnované operám Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky, položil doktoru Zahrádkovi několik otázek.

Program prvního koncertu 16. ročníku koncertní řady Kühnova smíšeného sboru tvořily duchovní skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Josefa Bohuslava Foerstera, moteto, píseň a sborová balada Johannesa Brahmse a Otčenáš Leoše Janáčka. Koncert se konal ve čtvrtek 5. února v kostele sv. Šimona a Judy v Praze na Starém Městě. Sólisté byli Přemysl Kšica (varhany), Ondřej Holub (tenor) a Minja Stojanović (harfa). Sbor vedli Marek Vorlíček a Igor Karpilovskij.

Po sérii úspěchů na nejprestižnějších světových pěveckých soutěžích včetně Operalie Plácida Dominga v roce 2024 a Královny Sonji v roce 2025 se americká sopranistka Kathleen O’Mara stále výrazněji prosazuje jako jeden z nejpůsobivějších hlasů své generace. Svůj pražský debut absolvuje 25. ledna 2026 na Novoměstské radnici, kde v jejím podání zazní Čtyři poslední písně Richarda Strausse či písně americké skladatelky Amy Beach. V rozhovoru se vyjadřuje tématům dynamiky kariéry, trémy na soutěžích, úskalí sopránového oboru, ale i k body shamingu a postavení žen v kultuře.

„Strnadová zaujala jak elegantním pódiovým sebevědomím, tak velmi pěknou technickou úrovní hry.“

„Homogenní zvuk hymnického charakteru uvedla sólová viola zvláštního témbru, který nebyl jen výsledkem použitého dusítka podle autorova předpisu con sordino.“

„Sólové violoncello bylo tak více v pozici osamělého poutníka, což Nouzovský náležitě využil.“

Závěrečný koncert 13. ročníku festivalu „Kultura v srdci Prahy“ se konal v pátek 15. prosince 2025 v Koncertním sále Pražské konzervatoře na Dvořákovo nábřeží v Praze. Festival pořádá Jednota pro zvelebení hudby v Čechách. Hráli Zemlinsky Quartet s violoncellistou Petrem Nouzovským a violoncellistka Naďa Strnadová. Program tvořily skladby Bachovy, Sukovy, Janáčkovy, Haydnovy a Čajkovského. Sál Pražské konzervatoře nebyl zcela zaplněn, ale na pódiu se koncertovalo s plným nasazením a se zajímavou a přitažlivou podobou ryze komorního vystoupení.

„Vstupný tichý, no aj rezký, nástup sláčikov prerušil lyrický tón lesného rohu a následne klarinetu, akoby hovorili sláčikom: ‚Ešte počkajte.‘“

„V narastajúcej dynamike často gradovala aj expresivita, v ktorej sa akoby mihali ostré črepy rozbitej melódie.“

„Hrůšovo absolútne odovzdanie sa kompozícii mohlo byť pre diváka náročné sledovať bez toho, aby sa nepotil s ním.“

Jakub Hrůša 6. decembra v Musikvereine veľkolepo započal sériu koncertov s Viedenskými filharmonikmi. S obrovskou energiou predstavil štyri stredoeurópske diela, ktoré sú mu srdcovo blízke a svoje zanietenie dokázal odovzdať hráčom aj publiku. Na koncerte s čisto orchestrálnym programom stáli v kontraste maďarskí a českí skladatelia, ktorí výrazne posúvali hranice hudobného vyjadrenia. Na zaslúžene vďačný a nekončiaci potlesk publika reagoval Jakub Hrůša opakovanou poklonou, hoci hráči orchestra už medzitým odišli.

„Janáček zase jednou ve vídeňské Státní opeře zvítězil.“

„Pavel Černoch prokázal, že mu janáčkovské role jsou velmi blízké.“

„Marlis Petersen v závěru překvapila lyrickou kantilénou s dramatickým témbrem. Uchvátila publikum, které jí ve zcela zaplněném hledišti děkovalo dlouhým potleskem.“

Inscenace opery Leoše Janáčka Věc Makropulos se vrátila po deseti létech na jeviště Vídeňské státní opery. Tehdy ji dirigoval Jakub Hrůša, letos 30. listopadu stál za dirigentským pultem Tomáš Hanus. Na jevišti vedle Marlis Petersen, představitelky Eliny Makropulos, stál i český tenorista Pavel Černoch. Obnovená inscenace režiséra Petera Steina na scéně Ferdinanda Wögerbauera a v kostýmech Annamarie Heinreich byla de facto premiérou, neboť z původního obsazení zůstal je Wolfgang Bankl v roli doktora Kolenatého. Představení sklidilo obří aplaus.

„Když jsem komponoval finále této čtyřvěté symfonie, napadlo mě, že musím použít co nejvíce valčíkového materiálu.“

„Myslím si, že naše představy o Boulezovi je možná potřeba přehodnotit.“

„Neustále poslouchám Couperina, Bacha a další skladatele staré hudby, protože se od nich můžete naučit všechno. Bylo by nezodpovědné to nedělat.“

Thomas Adès je světově proslulý britský skladatel, dirigent a pianista. Mezi jeho díla patří i tři opery, z nichž nejnovější The Exterminating Angel (Anděl zkázy) měla premiéru v roce 2016 na Salcburském festivalu. Její instrumentální verze zazní v České republice poprvé 3. prosince a hned poté v reprízách 4. a 5. prosince. Program věnovaný 100. výročí narození Pierra Bouleze bude zahrnovat také Air – Hommage to Sibelius, další Adèsovu skladbu hranou v české premiéře. Adès se představí nejen jako skladatel, ale také jako dirigent – dirigovat bude Českou filharmonii. A právě o ní, ale také o oblíbených skladatelských osobnostech i o vlastním komponování se vyjadřuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Slabinu našeho vzdělávacího systému vidím především v nedostatku operních studií.“

„Z pěveckého hlediska mi role Jeníčka neuvěřitelně padla a našla jsem se v ní.“

„Zelenkova hudba není jednoduchá, ale líbí se mi na ní to, že je tak trochu ‚funky‘ a obsahuje spoustu hudebních vtípků.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, jejíž devětapadesátý ročník v Karlových Varech právě dozpíval své poslední tóny, zná své vítěze. KlasikaPlus.cz je představuje v sérii rozhovorů. Dnešní díl patří mezzosopranistce Anně Moriové, která získala první místo v kategorii Píseň a druhé místo v oboru Opera. Umělkyně, která svou pěveckou dráhu zahájila na plzeňské konzervatoři a rozvíjí ji na pražské AMU, má za sebou rychlý vzestup: soutěžní úspěchy, prestižní stáže, debut v Národním divadle i výrazné role v Moravském divadle Olomouc, jehož je dnes sólistkou už třetí sezónu.

„Divadelní prostor není ilustrací dramatu; je jeho partnerem a služebníkem.“

„Janáčkova díla nelze interpretovat v překladu do jiných jazyků.“

„Nejlepší využití technologie je to, kterého si divák ani nevšimne.“

Radu Boruzescu je významný rumunský scénograf, jehož tvorba zásadně ovlivnila podobu evropského divadla a opery posledních desetiletí. V polovině sedmdesátých let odešel spolu se svou manželkou, kostýmní výtvarnicí Mirunou Boruzescu do Francie. Právě jejich dlouholetá spolupráce se stala charakteristickým znakem mnoha významných evropských inscenací. Radu Boruzescu během minulé sezóny vytvořil v Národním divadle Brno scénu k Janáčkově opeře Výlety páně Broučkovy; ta minulý týden získala International Opera Award 2025 v kategorii New Production.

„V tichu se otevírá možnost odhalit jemné nuance, které Wagner zapsal do partitury.“

„Divákům radím, aby se neznepokojovali tím, čemu nerozumějí, a soustředili se spíš na to, co je skutečně oslovuje.“

„Toužím si zazpívat Revírníka v Lišce Bystroušce.“

Irsko-americký barytonista Brian Mulligan, majitel bohatě zbarveného hlasu a pěvec precizní dikce, je pravidelně zván na pódia nejprestižnějších operních domů a koncertních síní světa. Na repertoáru má více než šedesát rolí v sedmi jazycích – od Verdiho a Strausse až po hudbu 21. století a v posledních letech se stále výrazněji profiluje také jako wagnerovský pěvec. V Praze debutuje 26. listopadu na koncertu České filharmonie. Pod taktovkou Antonia Pappana zazní v české premiéře koncertní provedení opery Vězeň Luigiho Dallapiccoly.

„Na sklonku života sám předpověděl, že ‚jestli se na mě bude pro něco vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi‘.“

„Jako na neuvěřitelný zážitek vzpomínal na jeden večer v roce 1947, kdy poprvé uslyšel z orchestřiště Národního divadla ‚ty nádherné hluboké mollové akordy‘, první takty opery Káťa Kabanová.“

„Němčina nebyla v Praze po válce moc populární, jak tušil, tak se učil česky.“

Britský dirigent Charles Mackerras byl milovníkem Mozarta a Händela, rád se věnoval Brahmsovi a Wagnerovi i anglickým autorům, ale jeho největší láskou byl nezpochybnitelně Leoš Janáček. Obklopený samozřejmě ještě dalšími tuzemskými skladateli od Dvořáka a Smetany po Martinů. Životní dráhu znalce a proroka české tvorby, ohraničenou daty 17. 11. 1925 a 14. 7. 2010, připomínáme zastávkami v Londýně, v Praze, Brně a Berouně při jeho nedožitých stých narozeninách.