PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Večer na Silvestra můžete poslouchat sérii filmových hudeb s FOKem a Liborem Peškem, hudby z filmů Kolja, Nemocnice na kraji města, Měsíc nad řekou, Obchod na korze…“

„Večer 1. ledna bude možné zažít novoroční koncert z díla Johanna Sebastiana Bacha, protože roky zakončené pětkou má své výročí narození.“

„Víkendová návštěva patří Michaele Káčerkové, varhanici s baletní průpravou a ředitelce festivalu J. C. F. Fischera.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 30. prosince do 5. ledna?

„Petr Nekoranec předvedl od prvních až po poslední vteřiny vskutku strhující výkon.“

„Zvláštní ocenění zaslouží brilantní výslovnost islandské pěvkyně Arnheiður Eiríksdóttir, s níž zastínila i mnohé rodilé mluvčí.“

„Dvojici výborných zpěváků doplnil jako pomyslná třešnička na už tak skvostném dortu klavírista Ivo Kahánek.“

U příležitosti vydání nové nahrávky Janáčkova Zápisníku zmizelého, uspořádala agentura Nachtigall Artists 18. prosince na Novoměstské radnici předvánoční koncert s názvem Nejen Janáček. Cyklus písní přednesl s mimořádným citem tenorista Petr Nekoranec s islandskou pěvkyní Arnheiður Eiríksdóttir, klavírního doprovodu se ujal přední český pianista Ivo Kahánek. Doprovodili je studenti Konzervatoře Jana Deyla, kteří program doplnili vánočním repertoárem.

„Prostor dostanou Svatební košile Antonína Dvořáka ve slavné historické nahrávce s Benem Blachutem a Ladislavem Mrázem.“

„Ve středu přichází pocta Mauriziu Pollinimu, fenomenálnímu italskému klavíristovi, který zemřel v letošním roce. Zazní mnohé legendární snímky.“

„Sobotní a nedělní dopolední Návštěva bude bilancí za Rokem české hudby, hostem je ředitel festivalu Smetanova Litomyšl Michal Medek.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 16. do 22. prosince?

„Bárta hrál Sonátu v ověřeném nastudování a výrazově přesvědčivě.“

„Úvodní větu třídílné sonáty Martinů hrálo duo Bárta–Fialová v příznačně rytmickém a tempovém ruchu navozujícím neklid, který zdůrazňovaly izolované akordy v klavírním partu“

„Variace využil Bárta k nejen k demonstraci svého mistrovského vedení smyčce a perfektní levé ruky, ale také k mírnému projevu histriónství.“

V pořadí pátý koncert festivalu Dny Bohuslava Martinů se konal v Sál Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v úterý 3. prosince. Na podiu vystoupili violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová se skladbami Janáčka, Beethovena, Martinů a Paganiniho. Očekávání excelentního hudebního provedení došlo naplnění, leč cosi bylo ve hvězdách, jak pronesl Jiří Bárta. Cosi, o čem se osobně psát zdráhám.

„Konkurence orchestrů v Carnegie Hall je neúprosná, ale Mahlerovou Pátou symfonií se 4. prosince Česká filharmonie zapsala do aktuální top desítky světových orchestrů.“

„Carnegie Hall se proměnila ve festivalové místo, stovky Newyorčanů si koupily lístky na všechny koncerty České filharmonie.“

„V závěrečné Intrádě rozpoutal Byčkov s orchestrem fascinující hudební orgie.“

A opět bylo vyprodáno. I středeční program České filharmonie po dohodě s vedením Carnegie Hall vsadil na americkou hvězdu. Ale pokud si do ní promítnete nedostupnou, téměř nadpozemskou bytost, ke které vás ochranka nepustí ani na metr, v případě houslisty Gila Shahama jste naprosto vedle. A pak ten čtvrteční program, s klavíristou Daniilem Trifonovem a posléze s Janáčkem a Pražským filharmonickým sborem… Davy skandujících návštěvníků.

„Radikální a novátorské je jak použití prozaického jazyka v libretu, tak nalezení svébytného přístupu v hudebním uchopení námětu. Úpravy prosazené kdysi Karlem Kovařovicem jsou naopak konvenční.“

„Svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka jednoznačně Max Brod.“

„O uvedení Jenůfy v Metropolitní opeře se zasloužila Maria Jeritza, vlastním jménem Marie Jedličková. Navzdory její popularitě však první americká inscenace Jenůfy zůstala na repertoáru pouze pro jednu sezónu.“

Před sto lety, 6. prosince 1924, měla Janáčkova Jenůfa historicky první představení v Metropolitní opeře. Od prvního uvedení v Brně uplynula tehdy už dvě desetiletí, od dlouho odkládaného uvedení pražského však dělilo tuto americkou premiéru pouhých osm let. V New Yorku se hrála v německém překladu pražského literáta Maxe Broda. A v titulní roli vystoupila Maria Jeritza, slavná dramatická sopranistka přezdívaná ve světě Moravian Thunderbolt – něco jako Moravské hromobití. Pocházela totiž z Brna.

„Druhý svazek budoucího monumentálního projektu má na pět set stran a na nich vedle českého a anglického textu na sto čtyřicet vyobrazení dokumentů a ikonografických materiálů.“

„Je dokladem toho, jak bylo obtížné skloubit jeho vize s přístupem literátů spolupracujících s ním na libretu. Nakonec Janáček dospěl k rozhodnutí, že příště si texty bude připravovat výhradně sám.“ 

„Jiří Zahrádka se proto rozhodl, že Jenůfa bude z celé řady jediná tvořit samostatný svazek. Každou další knihu věnuje vždy dvěma operám.“ 

Velkým stářím se označuje poslední tvůrčí období Leoše Janáčka, které vydalo plody v podobě jeho nejlepších komorních a orchestrálních děl, Glagolské mše a čtyř skvělých oper. V období mezi Její pastorkyní a těmito opusy vznikly Osud a Výlety páně Broučkovy, dvě pozoruhodné opery, divadly doposud trochu opomíjené. Právě jim se věnuje výpravná monografie brněnského muzikologa Jiřího Zahrádky.

„Pražské koncerty u Šimona a Judy byly jakousi generálkou na první vystoupení sboru v Carnegie Hall.“

„Pavel Černoch vyzpíval vysoké tóny s naprostým přehledem, bez forze a operních příkras.“

„Mariánské téma bylo pro třiačtyřicetiletého Martinů zásadní, neboť v roce 1934, kdy dokončil tyto písně, zkomponoval i jedno ze svých nejzásadnějších děl Hry o Marii.“

Pražský filharmonický sbor spolu s festivalem Dny Bohuslava Martinů připravil na dva listopadové večery program s názvem Poklady českého sboru. Dramaturgie koncertu vycházela z více či méně známých děl českých skladatelů povětšinou na liturgická témata. „Chtěli jsme ukázat to nejlepší z české tvorby, zároveň ale představit i skladby, které se provádějí vzácněji,“ uvedl sbormistr Lukáš Vasilek.

Klavírista Jan Dušek zahájil Janáčkovu skladbu V mlhách energicky, s měkkým úhozem a interpretační jistotou.“

„Písňový cyklus Zápisník zmizelého zpíval Jaroslav Březina s působivým výrazem mladíka zasaženého nenadálou a neodbytnou láskou, proti níž se snaží marně bojovat.“

„Cyklus dostal krásné podání ve stylově přesném tenoru Jaroslava Březiny, naléhavém altu Jany Hrochové a precizním doprovodu Jana Duška.“

Český spolek pro komorní hudbu nabídl ve své jubilejní 130. sezóně podvečerní setkání s jedním z nejvýznamnějších skladatelů, k nimž se váže Rok české hudby – s Leošem Janáčkem. V Sukově síni Rudolfina 26. listopadu zazněly dvě z jeho nejvýraznějších komorních skladeb, nejprve klavírní cyklus V mlhách, jehož se chopil Jan Dušek, a poté Zápisník zmizelého s pěvci Janou Hrochovou a Jaroslavem Březinou.

„K myšlence propojit tyto dva příběhy a zasadit inscenaci do prostředí dětského domova, kde si ho dokonce děti a zaměstnanci ústavu i sami zahrají a zazpívají, už byl jen krůček.“

„Scéna se stává surrealistickou, do popředí vystupují části artefaktů, které působí dobře výtvarně, i když s příběhem souvisejí jen okrajově.“

„Představení vévodili manželé Plachetkovi.“

Devátý ročník festivalu pod erbem Leoše Janáčka v Brně skončil, v neděli 24. listopadu ho ukončila inscenace Janáčkovy opery. Do šest let staré inscenace Příhody lišky Bystroušky byli přizváni vzácní hosté, Kateřina Kněžíková do role Bystroušky, Adam Plachetka do role Revírníka a malou Bystroušku ztvárnila Adélka Plachetková. Inscenace ve znamení rodiny Plachetkovy tak dostala novou podobu, kterou si málokterý milovník opery chtěl nechat ujít. A skutečně, pod taktovkou Marko Ivanoviće a v režii Jiřího Heřmana se inscenace odvíjela s novým nábojem.

„Působí na pódiu zkušeně a zrale, absolutně sehraně.“

„Kvartet Kaprálové zazněl jako skvěle zvládnutá a vyspělá kompozice.“

„V případě Novákova kvartetu se souboru podařilo výrazově zpřítomnit nekonečnou hudební krásu.“

Sázkou na jistotu byl koncert Janáčkova kvarteta, zařazený do posledního dne festivalu Janáček Brno 2024. Nedělní odpolední program přilákal do ústředního prostoru secesní vily Löw-Beer početné publikum určitě i díky programu: figuroval v něm Leoš Janáček a záslužně i Vítězslav Novák a Vítězslava Kaprálová.

„Když zapadá slunce, prozáří onyxovou stěnu tak, že na její zadní stěně září červené ornamenty.“

„Violoncellista vládne krásným sametovým tónem, se schopností širokého legata a kontrastní dynamiky.“

„Klavírista se projevil jako dokonalý spoluhráč.“

Festival Janáček Brno naplňuje hudbou i prostředí, kde se běžně muzicírování pro veřejnost neprovozuje. V sobotu 23. listopadu odpoledne se ve vile Tugendhat konal koncert violoncellisty Václava Petra, kdy David Mareček doprovázel na klavír, a zazněly skladby Igora Stravinského, Josefa Suka, Antonína Dvořáka a samozřejmě i Leoše Janáčka. Koncert to exkluzivní, s pohodovou atmosférou, jako za dřívějších časů.

„Na to, aby pojal až sto sedmdesát hudebníků, které sem letos náš první orchestr přivezl, ovšem technický i optický skvost Císařských lázní nemá.“ 

„Svou virtuozitou, lehkostí a radostným požitkem ze hry si publikum již od prvních tónů získal koncertní mistr orchestru Jan Mráček.“

„Plnokrevné, procítěné provedení všech účinkujících nadšené publikum ocenilo vřelým potleskem.“

Vždy koncem listopadu dostane modročervený název proslulého lázeňského města na lávce přes říčku Teplá, jeden z oblíbených fotomotivů turistů u ikonického Vřídla, červenou čepici s bambulí. Je to neklamný znak nejenom toho, že se nezadržitelně blíží advent a předvánoční trhy, ale již čtvrtým rokem také signál, že město čeká atraktivní nabídka filmu a hudby. Variace jsou společným dvoudenním projektem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a České filharmonie, která zavítala se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Navíc sem mohla letos úplně poprvé ve své historii přijet v plném počtu a ještě si s sebou vzít velký sbor a čtyři sólisty, čím se postarala o technický oříšek.

„Inscenace vzniklá z frustrace si s sebou logicky nese stigma.“

„Režisérka publikum zřejmě považuje za méně chápavé, když cítí potřebu vkládat mezi hudbu civilní text dokreslující stav Jenůfy po porodu.“

„Na jeviště vbíhá asi šestiletý chlapeček, objímá Kostelničku, dostává obrovského medvěda, kterého předtím přinesl jako výkupné Števa. Proč?“

Opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa se v zahraničí hraje pod názvem Jenůfa. Zvolily si ho rovněž olomoucké inscenátorky, dramaturgyně Marta Ljubková, režisérka Veronika Kos Loulová a dirigentka Anna Novotná Pešková. Podrobily Janáčkovu operu přetvořením do podoby, která měla lépe vyhovovat feministickému pohledu na věc. Představení se odehrálo 20. listopadu v rámci festivalu Janáček Brno v Mahenově divadle a některé diváky „zvedlo ze sedadel“.

„Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha provedl Mozarta s nadějně vystiženým stylovým cítěním, pečlivostí v rytmu a pěkně cílenou dynamikou.“

„Barbare Tataradze hrála klavírní part Haydnova dvojkoncertu náležitě dominantě a suverénně, s bezpečnou technikou v brilantních pasážích koncertu.“

„Finální větu Svatopavelské suity s titulem Dargason hrál orchestr vitálně a dal vědět, co je to anglická lidová taneční melodie tohoto názvu.“

Po slavnostním zahájení v Rudolfinu pokračoval hudební festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté koncertem v sále Pražské konzervatoře dne 19. listopadu. Druhý koncert festivalu a první z cyklu uváděného pod titulem Můj vzor, s upřesněním setkání studentů s inspirujícími osobnostmi, přivítal toho večera gruzínskou klavíristku Barbaru Tataradze. Vedle ní měl v Haydnově dvojkoncertu pro housle a klavír sólo Václav Hudeček. Program naplnila dále díla Mozarta, Sibelia, Holsta a Janáčka. Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře řídil Jan Talich, dirigent souboru od roku 2023.