PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Druhý svazek budoucího monumentálního projektu má na pět set stran a na nich vedle českého a anglického textu na sto čtyřicet vyobrazení dokumentů a ikonografických materiálů.“

„Je dokladem toho, jak bylo obtížné skloubit jeho vize s přístupem literátů spolupracujících s ním na libretu. Nakonec Janáček dospěl k rozhodnutí, že příště si texty bude připravovat výhradně sám.“ 

„Jiří Zahrádka se proto rozhodl, že Jenůfa bude z celé řady jediná tvořit samostatný svazek. Každou další knihu věnuje vždy dvěma operám.“ 

Velkým stářím se označuje poslední tvůrčí období Leoše Janáčka, které vydalo plody v podobě jeho nejlepších komorních a orchestrálních děl, Glagolské mše a čtyř skvělých oper. V období mezi Její pastorkyní a těmito opusy vznikly Osud a Výlety páně Broučkovy, dvě pozoruhodné opery, divadly doposud trochu opomíjené. Právě jim se věnuje výpravná monografie brněnského muzikologa Jiřího Zahrádky.

„Pražské koncerty u Šimona a Judy byly jakousi generálkou na první vystoupení sboru v Carnegie Hall.“

„Pavel Černoch vyzpíval vysoké tóny s naprostým přehledem, bez forze a operních příkras.“

„Mariánské téma bylo pro třiačtyřicetiletého Martinů zásadní, neboť v roce 1934, kdy dokončil tyto písně, zkomponoval i jedno ze svých nejzásadnějších děl Hry o Marii.“

Pražský filharmonický sbor spolu s festivalem Dny Bohuslava Martinů připravil na dva listopadové večery program s názvem Poklady českého sboru. Dramaturgie koncertu vycházela z více či méně známých děl českých skladatelů povětšinou na liturgická témata. „Chtěli jsme ukázat to nejlepší z české tvorby, zároveň ale představit i skladby, které se provádějí vzácněji,“ uvedl sbormistr Lukáš Vasilek.

Klavírista Jan Dušek zahájil Janáčkovu skladbu V mlhách energicky, s měkkým úhozem a interpretační jistotou.“

„Písňový cyklus Zápisník zmizelého zpíval Jaroslav Březina s působivým výrazem mladíka zasaženého nenadálou a neodbytnou láskou, proti níž se snaží marně bojovat.“

„Cyklus dostal krásné podání ve stylově přesném tenoru Jaroslava Březiny, naléhavém altu Jany Hrochové a precizním doprovodu Jana Duška.“

Český spolek pro komorní hudbu nabídl ve své jubilejní 130. sezóně podvečerní setkání s jedním z nejvýznamnějších skladatelů, k nimž se váže Rok české hudby – s Leošem Janáčkem. V Sukově síni Rudolfina 26. listopadu zazněly dvě z jeho nejvýraznějších komorních skladeb, nejprve klavírní cyklus V mlhách, jehož se chopil Jan Dušek, a poté Zápisník zmizelého s pěvci Janou Hrochovou a Jaroslavem Březinou.

„K myšlence propojit tyto dva příběhy a zasadit inscenaci do prostředí dětského domova, kde si ho dokonce děti a zaměstnanci ústavu i sami zahrají a zazpívají, už byl jen krůček.“

„Scéna se stává surrealistickou, do popředí vystupují části artefaktů, které působí dobře výtvarně, i když s příběhem souvisejí jen okrajově.“

„Představení vévodili manželé Plachetkovi.“

Devátý ročník festivalu pod erbem Leoše Janáčka v Brně skončil, v neděli 24. listopadu ho ukončila inscenace Janáčkovy opery. Do šest let staré inscenace Příhody lišky Bystroušky byli přizváni vzácní hosté, Kateřina Kněžíková do role Bystroušky, Adam Plachetka do role Revírníka a malou Bystroušku ztvárnila Adélka Plachetková. Inscenace ve znamení rodiny Plachetkovy tak dostala novou podobu, kterou si málokterý milovník opery chtěl nechat ujít. A skutečně, pod taktovkou Marko Ivanoviće a v režii Jiřího Heřmana se inscenace odvíjela s novým nábojem.

„Působí na pódiu zkušeně a zrale, absolutně sehraně.“

„Kvartet Kaprálové zazněl jako skvěle zvládnutá a vyspělá kompozice.“

„V případě Novákova kvartetu se souboru podařilo výrazově zpřítomnit nekonečnou hudební krásu.“

Sázkou na jistotu byl koncert Janáčkova kvarteta, zařazený do posledního dne festivalu Janáček Brno 2024. Nedělní odpolední program přilákal do ústředního prostoru secesní vily Löw-Beer početné publikum určitě i díky programu: figuroval v něm Leoš Janáček a záslužně i Vítězslav Novák a Vítězslava Kaprálová.

„Když zapadá slunce, prozáří onyxovou stěnu tak, že na její zadní stěně září červené ornamenty.“

„Violoncellista vládne krásným sametovým tónem, se schopností širokého legata a kontrastní dynamiky.“

„Klavírista se projevil jako dokonalý spoluhráč.“

Festival Janáček Brno naplňuje hudbou i prostředí, kde se běžně muzicírování pro veřejnost neprovozuje. V sobotu 23. listopadu odpoledne se ve vile Tugendhat konal koncert violoncellisty Václava Petra, kdy David Mareček doprovázel na klavír, a zazněly skladby Igora Stravinského, Josefa Suka, Antonína Dvořáka a samozřejmě i Leoše Janáčka. Koncert to exkluzivní, s pohodovou atmosférou, jako za dřívějších časů.

„Na to, aby pojal až sto sedmdesát hudebníků, které sem letos náš první orchestr přivezl, ovšem technický i optický skvost Císařských lázní nemá.“ 

„Svou virtuozitou, lehkostí a radostným požitkem ze hry si publikum již od prvních tónů získal koncertní mistr orchestru Jan Mráček.“

„Plnokrevné, procítěné provedení všech účinkujících nadšené publikum ocenilo vřelým potleskem.“

Vždy koncem listopadu dostane modročervený název proslulého lázeňského města na lávce přes říčku Teplá, jeden z oblíbených fotomotivů turistů u ikonického Vřídla, červenou čepici s bambulí. Je to neklamný znak nejenom toho, že se nezadržitelně blíží advent a předvánoční trhy, ale již čtvrtým rokem také signál, že město čeká atraktivní nabídka filmu a hudby. Variace jsou společným dvoudenním projektem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a České filharmonie, která zavítala se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Navíc sem mohla letos úplně poprvé ve své historii přijet v plném počtu a ještě si s sebou vzít velký sbor a čtyři sólisty, čím se postarala o technický oříšek.

„Inscenace vzniklá z frustrace si s sebou logicky nese stigma.“

„Režisérka publikum zřejmě považuje za méně chápavé, když cítí potřebu vkládat mezi hudbu civilní text dokreslující stav Jenůfy po porodu.“

„Na jeviště vbíhá asi šestiletý chlapeček, objímá Kostelničku, dostává obrovského medvěda, kterého předtím přinesl jako výkupné Števa. Proč?“

Opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa se v zahraničí hraje pod názvem Jenůfa. Zvolily si ho rovněž olomoucké inscenátorky, dramaturgyně Marta Ljubková, režisérka Veronika Kos Loulová a dirigentka Anna Novotná Pešková. Podrobily Janáčkovu operu přetvořením do podoby, která měla lépe vyhovovat feministickému pohledu na věc. Představení se odehrálo 20. listopadu v rámci festivalu Janáček Brno v Mahenově divadle a některé diváky „zvedlo ze sedadel“.

„Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha provedl Mozarta s nadějně vystiženým stylovým cítěním, pečlivostí v rytmu a pěkně cílenou dynamikou.“

„Barbare Tataradze hrála klavírní part Haydnova dvojkoncertu náležitě dominantě a suverénně, s bezpečnou technikou v brilantních pasážích koncertu.“

„Finální větu Svatopavelské suity s titulem Dargason hrál orchestr vitálně a dal vědět, co je to anglická lidová taneční melodie tohoto názvu.“

Po slavnostním zahájení v Rudolfinu pokračoval hudební festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté koncertem v sále Pražské konzervatoře dne 19. listopadu. Druhý koncert festivalu a první z cyklu uváděného pod titulem Můj vzor, s upřesněním setkání studentů s inspirujícími osobnostmi, přivítal toho večera gruzínskou klavíristku Barbaru Tataradze. Vedle ní měl v Haydnově dvojkoncertu pro housle a klavír sólo Václav Hudeček. Program naplnila dále díla Mozarta, Sibelia, Holsta a Janáčka. Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře řídil Jan Talich, dirigent souboru od roku 2023.

„Janáček je mým nejstálejším hudebním souputníkem. Reakce na jeho hudbu se nepodobají mým reakcím na kteréhokoli jiného skladatele.“

„Silnou dělá Janáčkovu hudbu vášeň jeho vize.“

„Že Angličan převezme ocenění z Janáčkova Brna, je velmi emotivní a mimořádně výjimečné.“

Nigel Simeone, britský janáčkovský badatel, autor publikace Janáček Compendium, převzal na začátku listopadového festivalu Janáček Brno 2024 medaili Nadace Leoše Janáčka. Stalo se tak na základě jeho mimořádných zásluh na poli janáčkovské publikační a popularizační činnosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vyznává z lásky ke skladatelově hudbě, popisuje, jak ji vnímá a jak ji přibližuje veřejnosti, vyzdvihuje zásluhy dirigenta Charlese Mackerrase a zamýšlí se nad podobnostmi mezi Janáčkem, Puccinim a Bartókem.

„Jakub Hrůša se záskoku za kolegu bez váhání ujal.“

„Německá preciznost a smysl pro tradici ve spojení s českou muzikalitou a vřelostí, to byl ten správný mix, který dal brněnskému publiku exkluzivní zážitek.“

„A ještě víc publikum nadchl dirigent, když orchestr spustil ve vražedném tempu jako přídavek Lašský tanec č. 3 ‚Dymák‘ Leoše Janáčka.“

Koncert v rámci Festivalu Janáček Brno ohlášený na 17. listopadu v Janáčkově divadle byl vyprodaný mezi prvními. Staatskapelle Berlin a dirigent Christian Thielemann zde ještě nehráli a jejich pověst je závratná. Souhrou událostí, kdy dirigent Thielemann musel náhle na operaci a Jakub Hrůša stále prodléval v Brně, se však změnil rychle dirigent i dramaturgie koncertu. A nikdo nelitoval.

„Režisérka Veronika Kos Loulová se rozhodla svěřit se divákům olomoucké opery prostřednictvím jeviště se svými zážitky a zkušenostmi prvorodičky.“

„S Janáčkovou partiturou nakládá režisérka naprosto svévolně.“

„Je třeba otevřeně říci, že to, co se odehrávalo v pátek 15. listopadu na jevišti Moravského divadla, je ostudné.“

Moravské divadlo Olomouc připravilo novou operní inscenaci, a to poněkud nestandardního ražení. Janáčkovu operu Její pastorkyňa, tentokrát titulovanou Jenůfa režijně ztvárnila Veronika Kos Loulová a zejména její vklad je předmětem glosy čtenáře portálu KlasikaPlus.cz.

„Program zapadal do roku České hudby, byl vstřícný i slavnostní a místy v něm bylo té optimistické energie snad až příliš.“

„Špaček hrál technicky jistě a velmi štíhlým tónem.“

„Své pověsti nejlepšího violisty světa Antoine Tamestit dostál.“

Také letos bylo možné slavit 17. listopad mimo jiné klasickou hudbou. Česká filharmonie hrála 16. a 17. listopadu český program, který začínal Smetanovou předehrou, pokračoval Sukovou Fantazií pro housle, dále Rapsodií pro violu Bohuslava Martinů a vrcholil Janáčkovou Sinfoniettou. Neobyčejně svěží program byl výrazným dirigentským debutem Petra Popelky u České filharmonie.

„Housle Jana Mráčka začaly putování s tmavším témbrem.“

„Pak nastoupila opět masa účinkujících, aby provedla poslední dílo večera, Kytici Bohuslava Martinů.

„Vznikla barevná hudební paleta širokých, legatových ploch a táhlých oblouků.“

Mahenovo divadlo 15. listopadu hostilo další koncert festivalu Janáček Brno. Orchestr brněnského Národního divadla řídil Robert Kružík, sólové housle rozezněl Jan Mráček a zpívali sólisté Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková, Václava Krejčí Housková, Vít Nosek a Tadeáš Hoza spolu s Českým filharmonickým sborem Brno a Dětským sborem Brno. Byl to večer hlubokých duchovních zážitků a vynikajících výkonů.

„Jak zmínil Jan Jiraský, po Luboši Fišerovi i Janáček nám bude klasikou.“

„Přídavkem byla Janáčkova skladba nazvaná 1. X. 1905.“

„‚Hodiny utrpení zapomeň, ale to, co tě naučily, nikdy.‘ Slova mohou v plné míře platit i pro rodinu Stiassni.“

Na 16. listopadu připravil festival Janáček Brno klavírní matiné Jana Jiraského ve vile Stiassni. Jan Jiraský uvedl esenci skladeb českých autorů, Črty Bedřicha Smetany, výběr z Poetických nálad Antonína Dvořáka, Letní dojmy Josefa Suka, Klavírní sonátu Luboše Fišera a cyklus V mlhách Leoše Janáčka.

„Večer ve středu bude příležitost slyšet dva záznamy koncertů z nabídky Evropské vysílací unie. Nejprve koncert pod taktovkou Bertranda de Billyho a pak Daniela Hardinga“

„A v úterý a čtvrtek se znovu vydáme na Hudební fórum Hradec Králové, ve čtvrtek to bude přímý přenos koncertu s názvem Americká krása.“

„V neděli se přiblížíme ke stému výročí úmrtí Giacoma Pucciniho, které připadá na 29. listopadu, a připravena je jedna z jeho tří nejslavnějších oper: Madama Butterfly.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 18. do 24. listopadu?

„Jako student jsem jezdil po operních představeních všude po světě. Tenkrát mě ani nenapadlo, že bych tam sám mohl někdy vystupovat.“ 

„Adam Plachetka do role Pruse dozrál a dělá ji opravdu výborně.“ 

„Publikum může v Brně vidět vysoce kvalitní inscenaci světově renomovaného režiséra. Jde asi o nejlepší inscenaci Věci Makropulos, jakou jsem v životě viděl.“

Dirigent Robert Jindra má za sebou říjnovou premiéru Janáčkovy Věci Makropulos ve Staatsoper Unter den Linden a před sebou v sobotu a v pondělí 16. a 18. listopadu dvě pohostinská představení této inscenace na festivalu Janáček Brno 2024. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje práci v proslulém historickém operním domě na hlavní berlínské třídě, přibližuje režii Clause Gutha, vzpomíná na studentské divácké zážitky a zamýšlí se nad svým vztahem k Janáčkovi.

„Veškerý timing fungoval, žádná dílčí durata pocitově ‚nepřetekla‘, celkových pětašedesát minut bez pauzy se jevilo jako přesně adekvátních.“

„Bacha lze ‚prsknout‘ vlastně kamkoli a neurazí.“

„Ebenovy Dopisy Mileně jsou kompozicí dost možná těžko stravitelnou.“

Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, organizace s archaickým názvem, která před více než dvěma sty let stála u vzniku Pražské konzervatoře, připravila dvanáctý ročník festivalu Kultura v srdci Prahy. Jeho první program uskutečněný 13. listopadu právě na půdě konzervatoře a nazvaný Dopisy Mileně vznikl symbolicky k uplynulému rovnému století od úmrtí spisovatele Franze Kafky. Jedinou osobu hudebně vystupující, klavíristku Terezii Fialovou doplnili studenti hereckého oboru Adéla Pilátová a místo původně avizovaného Erika Srbeného Šimon Fikar, kteří pořad dokreslili četbou z korespondence.