„Stejně jako v ´covidovém´ roce 2021 má Káťu v Glyndebourne zpívat Kateřina Kněžíková.“

„Jednou z mála výjimek, kdy letos figuruje Janáčkovo dílo v plánech v zámoří, je australský soubor Victorian Opera v Melbourne, který plánuje dvě představení Káti Kabanové.“

„Janáčkova ´Broučka´ po představeních v Berlíně provede Simon Rattle navíc koncertně 4. a 6. května s London Symphony Orchestra.“

V polovině února se v Glasgow a později v Edinburku hraje Věc Makropulos, v březnu uvádějí v Berlíně Výlety páně Broučkovy, v Mnichově Káťu Kabanovou a v Linci Příhody lišky Bystroušky, v březnu a dubnu je na programu ve Freiburgu im Breisgau Jenůfa, kterou pak hrají i v Heidelberku a v Coburgu. Káťu bude v létě uvádět také festival v Glyndebourne a na podzim se objeví dokonce v Austrálii. I roce 2025 tedy zažívají Janáčkovy opery úspěšné tažení hudebním světem, zejména evropským. V zámoří se spíše uplatňují jeho symfonické a komorní skladby. 

Operní festival v Glyndebourne na jihu Anglie zařadil do letošního letního programu inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Připraveno je od 3. do 23. srpna osm představení. Stejně jako v „covidovém“ červnu 2021 tam má titulní roli zpívat Kateřina Kněžíková. V hlavní mužské roli jí bude partnerem tenorista Nicky Spence, dirigentem je opět Robin Ticciati a režisérem obnoveného nastudování Damiano Michieletto. Tragickou lásku mezi Káťou a Borisem provází skladatel tou nejkrásnější a nejlyričtější hudbou, jakou kdy napsal. Pro šťastnou lásku mezi Varvarou a Kudrjášem našel naopak melodie blízké lidové hudbě. A nádherné momenty spojil v tomto díle s apoteózou řeky Volhy.

V roce 2025 se opery Leoše Janáčka mimo území České republiky objevují v plánech řady evropských divadel, větších i menších. Jednou z mála výjimek, kdy figuruje jeho dílo v plánech v zámoří, je australský soubor Victorian Opera v Melbourne, který 14. a 16. října v sále Palais Theatre v místní části St Kilda plánuje dvě představení Káti Kabanové. Novou inscenaci připraví mladá britsko-australská režisérka Heather Fairbairn, za hudebním nastudováním má stát mladý britský dirigent Finnegan Downie Dear, v roce 2020 vítěz Mahlerovské soutěže vypsané Bamberskými symfoniky, ve stejném roce nominovaný v kategorii Nováček na International Opera Awards; v posledních letech hostuje po světě na řadě prestižních míst.   

Janáčkovo operní dílo ožívá letos na různých místech podobně, jako tomu bylo v Roce české hudby 2024, kdy se navíc připomínalo 170. výročí skladatelova narození. V sobotu 15. února a pak ještě dvakrát uvádí Theatre Royal v Glasgow operu Věc Makropulos.  Režíruje ji Olivia Fuchs, britsko-německá umělkyně, jejíž práci oceňuje Evropa, Amerika i Austrálie. Nadčasová moudrá myšlenka Karla Čapka, autora dramatické předlohy z roku 1922, je očistně přesvědčivá a vlastně jednoduchá: obsah a smysl lidského života se naplňuje jen díky smrtelnosti; nesmrtelnost by byla úmorná… Emilii Marty zpívá irská sopranistka Orla Boylan, diriguje Martyn Brabbins. Skotská opera pak tuto inscenaci, koprodukci s Velšskou národní operou v Cardiffu, uvádí ještě na přelomu února a března dvakrát ve Festival Theatre v Edinburku. Ve Skotsku se dílo hrálo naposledy roku 1993.

Janáčkovu operu Z mrtvého domu, zkomponovanou na předlohu Fjodora Michajloviče Dostojevského a uvedenou v Brně poprvé v roce 1930, tedy až po autorově smrti, studuje ve Frankfurtu nad Mohanem dirigent Robert Jindra. Inscenace režírovaná Davidem Hermannem má premiéru 7. března a pak se do konce měsíce hraje v tamní Opeře ještě třikrát. Mozaikovité dílo bez klasické zápletky a bez hlavního hrdiny, odehrávající se v sibiřské věznici, patří v zahraničí mezi šesti vrcholnými operami Leoše Janáčka k méně uváděným. Značnou mezinárodní pozornost nicméně vzbudila dnes už legendární koprodukční inscenace, kterou pro Vídeň, Aix-en-Provance a další scény připravili v roce 2007 režisér Patrice Chéreau a dirigent Pierre Boulez. Strhující operní epilog dvaasedmdesátiletého Janáčka se stal bezprecedentně komplexním, pravdivým a působivým divadlem.  

Radio Filharmonisch Orkest, nizozemští rozhlasoví filharmonikové, mají 22. března v amsterdamském sále Concertgebouw v případě opery Z mrtvého domu na programu její koncertní provedení. Diriguje Karina Canellakis, americká umělkyně s ruskými a řeckými předky. Nejprve byla houslistkou, Simon Rattle ji však povzbudil, aby se věnovala dirigování. Rozhlasovému tělesu v Nizozemsku šéfuje od roku 2019, a to nejméně do roku 2027. V jejím nastudování opery Z mrtvého domu se mezi sólisty objeví čeští pěvci Petr Nekoranec a Jan Martinik. V sobotu 15. února se mimochodem po roce vrací k Newyorské filharmonii, kde měla loni mimořádně úspěšný debut.

Německá státní opera v Berlíně chystá v koprodukci s Národním divadlem Brno a s madridským divadlem Teatro Real Výlety páně Broučkovy, jak je premiérově pro brněnský festival vytvořil na podzim 2024 režisér  Robert Carsen. První představení se koná 16. března, následují pak ještě čtyři. V Opeře „Pod lipami“ se díla ujme Sir Simon Rattle. Titulní roli ztvární Peter Hoare, britský tenorista známý především kreacemi v modernějších operách, včetně děl Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a pochopitelně i Benjamina Brittena. Mezi sólisty figuruje v trojroli Mazala, Blankytného a Petříka český tenorista Aleš Briscein. Janáčkova „Broučka“ s obdobným pěveckým obsazením provede Simon Rattle navíc v Londýně koncertně, 4. a 6. května s London Symphony Orchestra v Centru Barbican. V menších rolích se tam objeví i Lukáš Zeman a Doubravka Novotná. 

Bavorská státní opera ohlásila na letošní březen Káťu Kabanovou. Režii má Krzysztof Warlikowski, který hrdinku vidí jako outsidera: je jí odepřen život v souladu s jejími touhami, a tak nakonec dává přednost smrti před lží. Tématem je režisérovi i destruktivní síla náboženství… Představení 17., 21., 24., 27. a 30. března diriguje Marc Albrecht, uvedení 7. července má dirigovat Petr Popelka. Hlavní roli ztvární v Mnichově americká sopranistka Corinne Winters, v posledních letech výrazně soustředěná na český repertoár, Borise zpívá Pavel Černoch a Kabanichu Violeta Urmana. 

Theater Freiburg ve Freiburgu im Breisgau na jihu Bádenska-Württemberska, nedaleko německo-francouzsko-švýcarského trojmezí, hraje opět 20. března a pak ještě 30. března, 3. května a 6. června Janáčkovu Jenůfu – Její pastorkyňu. Nastudovala ji režisérka Kateryna Sokolova, podle níž z Janáčka vyzařuje tolik empatie a citlivosti, jaká je v opeře málokdy slyšet. Hudební nastudování je prací André de Riddera. Jenůfu v této inscenaci zpívá Inga Schäfer, Kostelničku Eliška Weissová. 

Dirigent Jaroslav Kyzlink se 21. a 23. března v čele Orquestra Sinfónica Portuguesa podílí na návratu Janáčkovy Jenůfy do historické budovy lisabonského Teatro Nacional de São Carlos. Tam jde o inscenaci Roberta Carsena. Jenůfu hraje v květnu také Landestheater Coburg – divadlo ve čtyřicetitisícovém hornofranckém, tedy bavorském městě ležícím západně od českých hranic.

Moderní operní divadlo v norské metropoli Oslo, kde působí soubor Den Norske Opera og Ballett, připravuje na dny od 22. března do 9. dubna celkem šest představení Příhod lišky Bystroušky. Dirigentem této inscenace je Edward Gardner, od roku 2024 tamní hudební ředitel, Brit, který má za sebou mimo jiné šéfovská působení v English National Opera a u London Philharmonic Orchestra a dlouholeté vazby – jako hlavní hostující dirigent – u City of Birmingham Symphony Orchestra a Filharmonie v norském Bergenu. Režisérem je Stefan Herheim, Nor působící převážně v Německu. 

Stejné dílo pod názvem Die gerissene Füchsin premiéruje 29. března ve Velkém sále lineckého Musiktheater tamní Landestheater Linz. Dirigentem je tamní šéf Markus Poschner, režii bude mít Peter Konwitschny. 

Janáčkova hudba figuruje po Evropě také v koncertních programech. Například pod taktovkou Jakuba Hrůši, který 13., 14. a 15. března diriguje Berlínské filharmoniky, zazní v sále Filharmonie vedle Beethovenov y a Bartókovy hudby Suita z opery Osud. Hrůša u orchestru považovaného za nejlepší na světě debutoval v roce 2018 s kompletně českým programem – s Janáčkovým Tarasem Bulbou, Dvořákovým Zlatým kolovratem a První symfonií Bohuslava Martinů. 

V bavorském Bamberku, kde je Hrůša šéfdirigentem, zazní předtím na podvečerním koncertě v neděli 23. února v podání hráčů Bamberských symfoniků mimo jiné Janáčkův smyčcový kvartet Listy důvěrné. Stejnou skladbu měl 9. února na programu v Malém sále hamburské Elbphilharmonie komorní soubor, který tvořili sedmadvacetiletý americko-korejský koncertní mistr Hamburské státní filharmonie Daniel Cho a jeho mladí kolegové ze stejného tělesa – Yuri Katsumata-Monegatto, Sangyoon Lee a Christine Hu. 

Glagolská mše, společně s oslavnou duchovní kantátou Te Deum Antona Brucknera, figuruje 12. dubna na koncertním programu Orquestra Sinfónica do Porto Casa da Música v portugalském Portu. Jde o program k 20. výročí moderního koncertního sálu. Těleso působící pod svým názvem od roku 2000, ale mající kořeny v roce 1947, řídí při té příležitosti Švýcar Stefan Blunier; spoluúčinkují sbory Ensemble Vocal Pro Musica a Coro Casa da Música. Sólisty jsou Susanne Bernhard, Natalya Boeva, Edgaras Montvidas a Milan Siljanov. 

Janáčkova Sinfonietta je ohlášena na 16. dubna do Roy Thomson Hall  v kanadském Torontu. Tamní symfoniky, kterým v 70. letech šéfoval Karel Ančerl, bude dirigovat Gustavo Gimeno. Dílo zazní v sousedství Čajkovského Klavírního koncertu b moll a novinky od Andrew Balfoura. 

Počátkem letošního roku vzbudila pozornost inscenace Příhod lišky Bystroušky v Pařížské národní opeře. Na šesti představeních v moderním operním domě Bastille spoluúčinkoval  Kühnův dětský sbor. Událostí byla také Janáčkova Jenůfa v Londýně v Covent Garden, dirigovaná Jakubem Hrůšou, tamním budoucím hudebním ředitelem. A jiný český dirigent, šéf pražských rozhlasových symfoniků a současně i Vídeňských symfoniků Petr Popelka, dirigoval 8. února v Tokiu v čele tamního Symfonického orchestru NHK vedle Zemlinského Sinfonietty, Straussova Koncertu pro lesní roh a orchestr č. 1 Dvořákova holoubka také Janáčkovu Sinfoniettu.

Foto/ zdroj: archiv KlasikyPlus.cz, Patrick Messina, Orquestra Sinfónica do Porto Casa da Música, Vincent Pontet / Opéra national de Paris