PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Slavnostní večer vzdávající hold Emě Destinnové se uskutečnil 17. února v Rudolfinu. Za dva roky si připomeneme 150. výročí jejího narození, k němuž je plánována nová, třídílná publikace o této legendární pěvkyni. Její autorkou je slovenská scenáristka, režisérka a herečka Lucia Klein Svoboda, která se svým týmem zároveň připravila i celý koncertní večer – a při této příležitosti pokřtila první díl mapující Destinnové cestu od dětství až po angažmá v Berlíně. Za doprovodu Prague Philharmonia pod taktovkou Františka Macka vystoupily sopranistky Zuzana Marková, Eliška Weissová a Vanda Šípová spolu s kontratenoristou Vojtěchem Pelkou. Večer měl nepochybně vysoké aspirace i řadu přesvědčivých okamžiků, přesto však nezůstal zcela bez otazníků.

Česká republika se může chlubit dirigenty, kteří překračují hranice naší republiky a stále více se prosazují u zahraničních orchestrů i na zahraničních scénách. Překvapivě jde o dirigenty střední generace, kteří jsou silnými osobnostmi. Patří k nim i dirigent Robert Jindra, který přesvědčil o svých kvalitách nejprve v České republice a poté i v Evropě. Nyní prožívá svůj debut ve Státní opeře ve Vídni, kde převzal obnovení inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, která bude představena 8. ledna. I proto jsme se sešli k rozhovoru.

„Režisérka inscenace Lisaboa Houbrechts uplatnila vlastní představu a děj v některých případech nekorespondoval s tím, jak ho zamýšleli Strauss s Hofmannsthalem.“

„Hudební nastudování dirigenta Modesta Pitrenase si zaslouží obrovské uznání a obdiv, stejně tak jako virtuózní výkon orchestru.“

„Ačkoliv Eliška Weissová v této roli v St. Gallenu teprve v květnu debutovala, už teď lze s jistotou prohlásit, že nemá v této roli sobě rovných.“

Česká dramatická sopranistka Eliška Weissová ztvárnila náročnou titulní roli v opeře Elektra Richarda Strausse. Stalo se tak ve švýcarském St. Gallen v režijním pojetí Lisaboy Houbrechts a hudebním nastudování Modesta Pitrenase. Inscenaci, na jejímž úspěchu má lví podíl právě tuzemská pěvkyně, pro portál KlasikaPlus.cz zachytil jeho čtenář Theodor Šimáček.

„Stejně jako v ´covidovém´ roce 2021 má Káťu v Glyndebourne zpívat Kateřina Kněžíková.“

„Jednou z mála výjimek, kdy letos figuruje Janáčkovo dílo v plánech v zámoří, je australský soubor Victorian Opera v Melbourne, který plánuje dvě představení Káti Kabanové.“

„Janáčkova ´Broučka´ po představeních v Berlíně provede Simon Rattle navíc koncertně 4. a 6. května s London Symphony Orchestra.“

V polovině února se v Glasgow a později v Edinburku hraje Věc Makropulos, v březnu uvádějí v Berlíně Výlety páně Broučkovy, v Mnichově Káťu Kabanovou a v Linci Příhody lišky Bystroušky, v březnu a dubnu je na programu ve Freiburgu im Breisgau Jenůfa, kterou pak hrají i v Heidelberku a v Coburgu. Káťu bude v létě uvádět také festival v Glyndebourne a na podzim se objeví dokonce v Austrálii. I roce 2025 tedy zažívají Janáčkovy opery úspěšné tažení hudebním světem, zejména evropským. V zámoří se spíše uplatňují jeho symfonické a komorní skladby.

„Program byl věnován především Gustavu Mahlerovi a také Richardu Wagnerovi, autorovi, jehož skladby Gustav Mahler uváděl nejraději.“

„Mistrovství světa v hokeji mělo v ten večer na programu zápas Česka s Velkou Británií. Gustav Mahler tomuto lákadlu nemohl konkurovat.“

„Eliška Weissová je uhrančivou majitelkou velkého, hutného a tmavě zabarveného sopránu, kterému Wagnerova hudba svědčí.“

Jihlava má slavnou hudební osobnost, kterou zná celý svět. Prožil tam prvních patnáct let Gustav Mahler, rodák z Kališť u Humpolce. Působil jako šéf operních divadel v Budapešti, Hamburku a Vídni, dokonce i v Metropolitní opeře v New Yorku. Do Jihlavy se nyní vrací prostřednictvím Mezinárodního hudebního festivalu Hudba tisíců. Už třiadvacátým rokem.

„Německý režisér Sven-Eric Bechtolf uvedl na scénu hororovou karikaturu z 19. století, ze které se úpěnlivě snaží vymanit Rusalčina touha po lásce.“

„Režie je prošpikována množstvím gagů, které jsou někdy funkční, mnohdy nepatřičně lascivní.“

„Dirigent Tomáš Hanus bral na pěvce ohled a nechal dokonale vyznít orchestrální mezihry.“

Inscenace Dvořákovy Rusalky se vrátila na jeviště Vídeňské státní opery po deseti letech jako obnovená premiéra o Velikonocích 31. března 2024. Původní premiéra se uskutečnila 26. ledna 2014 pod vedením Jiřího Bělohlávka. Tentokrát se za dirigentský pult postavil jeho žák, český dirigent Tomáš Hanus, a na jevišti opery stanuli debutující čeští pěvci – Eliška Weissová jako Cizí kněžna a Pavel Černoch jako Princ.