PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Před dvěma lety debutoval pianista Marek Kozák v Supraphonu pozoruhodným CD, nazvaným Zapomenuté české klavírní koncerty. Spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a s dirigentem Robertem Jindrou nabídl na tomto disku posluchačům klavírní koncerty tří českých skladatelů: Karla Kovařovice, Vítězslavy Kaprálové a Pavla Bořkovce. Nahrávka vzbudila velkou pozornost nejen doma, ale i v zahraničí, a to jak objevnou dramaturgií, tak i svými uměleckými kvalitami. Své druhé supraphonské CD „pokřtil“ Marek Kozák v úterý 31. března na svém recitálu v malostranském kostele sv. Vavřince. I tato Kozákova nahrávka se vyznačuje neotřelou a atraktivní dramaturgií: uslyšíme na ní komplet všech klavírních transkripcí a parafrází Sergeje Rachmaninova.

Robert Jindra vedl v úterní podvečer Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu s dvojicí mezinárodních sólistů v provedení stěžejního operního díla 20. století, Bartókova Modrovousova hradu. O mimořádnosti večera svědčila i přítomnost řady významných osobností kulturního a operního světa v publiku. Reflexe přiblíží dílo, které je u nás neprávem opomíjeno, a zároveň se dotkne i některých slabin jinak výjimečného provedení.

Po dlouhé době obrátilo Národní divadlo pozornost k dílu Richarda Wagnera. Ve čtvrtek 12. února se konala premiéra inscenace opery Zlato Rýna, prvního dílu tetralogie Prsten Nibelungův. Hudebně operu nastudoval Robert Jindra, režijně Sláva Daubnerová.

Těžko bychom u nás či na Slovensku hledali někoho, kdo by nikdy neslyšel o operním pěvci Štefanu Margitovi. Rodák z Košic si na nejprestižnějších operních scénách světa získal uznání kritiků i publika především v operách Leoše Janáčka a Richarda Wagnera. Právě s Wagnerem se nyní loučí: postava Logeho ve Zlatu Rýna, kterou poprvé ztvárnil v roce 2008 v San Francisku, bude jeho rozloučením s operou. Nové nastudování opery v režii Slávy Daubnerové a pod taktovkou Roberta Jindry uvede Národní divadlo 12. února 2026. Se Štefanem Margitou jsme hovořili nejen o této ikonické roli, ale třeba i o tom, jak vydržet zpívat do pozdního věku.

Inscenace opery Rusalka od Antonína Dvořáka se 8. ledna podruhé vrátila v sérii čtyř představení do Vídeňské státní opery, v režii Sven-Erica Berchtolfa a se scénou Rolfa Glittenberga. V roce 2014 hudebně nastudoval operu Jiří Bělohlávek, při návratu v březnu 2024 stál u dirigentského pultu Tomáš Hanus, Princem byl Pavel Černoch a Cizí kněžnou Eliška Weissová. Letos při druhém návratu byl u dirigentského pultu další špičkový český dirigent Robert Jindra a Cizí kněžnou byla opět Eliška Weissová…

Česká republika se může chlubit dirigenty, kteří překračují hranice naší republiky a stále více se prosazují u zahraničních orchestrů i na zahraničních scénách. Překvapivě jde o dirigenty střední generace, kteří jsou silnými osobnostmi. Patří k nim i dirigent Robert Jindra, který přesvědčil o svých kvalitách nejprve v České republice a poté i v Evropě. Nyní prožívá svůj debut ve Státní opeře ve Vídni, kde převzal obnovení inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, která bude představena 8. ledna. I proto jsme se sešli k rozhovoru.

„Z trojice uvádzaných francúzskych diel ani jedno dosiaľ v Redute nezaznelo.“

„Od domácej tenorovej hviezdy Pavla Bršlíka sa nič iné ako suverénny vokálny výkon neočakávalo.“

„Dirigent Robert Jindra patrí medzi vrcholné zjavy súčasnej českej dirigentskej scény.“

Ďalšia decembrová dvojica abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 11. a 12. decembra, posledná pred vianočnými sviatkami, musela v bratislavskej Redute uspokojiť predovšetkým priaznivcov francúzskej hudby. Nádherný koncertný program, zostavený zo symfonických  diel krajiny galského kohúta druhej polovice 19. storočia Édouarda Lala, Ernesta Chaussona a Albérica Magnarda, naštudoval s naším prvým orchestrom dirigent Robert Jindra a ako sólista sa predstavil náš svetoznámy tenorista Pavol Bršlík.  Z dramaturgického hľadiska bol koncert výnimočný – ani jedno z uvedených diel na pódiu Reduty v podaní Slovenskej filharmónie ešte nikdy nezaznelo.  Bola to odvaha dramaturga Juraja Bubnáša, keďže išlo o autorov, ktorých široká poslucháčska verejnosť vôbec nepozná.  Chapeau bas!

„Přínosné však bylo slyšet domácí interpretační sestavu – českého dirigenta i orchestr a slovenského sólistu – v díle francouzského repertoáru.“

„Dirigent Jindra pracoval s dynamikou tělesa promyšleně a fyzicky intenzivně.“

„Ostravský večer připomněl, že francouzská hudba v našem prostoru neznamená nutně jen import stylu, ale i možnost tvořit vlastní, specificky středoevropskou interpretaci.“

Francouzský repertoár v českém prostředí bývá vždy událostí, která nevyhnutelně otevírá otázku kulturního překladu: Nakolik je možné zprostředkovat jemnost a aromatickou barevnost hudby, která se rodila v jiné krajině citlivosti, a to nikoli jen geograficky? Program čtvrtečního prosincového večera Janáčkovy filharmonie Ostrava, složený z Chaussonovy Básně o lásce a moři a Franckovy Symfonie d moll, před nás tuto otázku opět postavil – a možná úmyslně. V interpretaci orchestru pod vedením Roberta Jindry a se sólistou Pavolem Bršlíkem zazněla francouzská hudba, již lze chápat jako zajímavou syntézu: francouzský jazyk zvuku hraný se slovanskou mentalitou a temperamentem.

„Nemám rád, když režiséři příliš mění libreto nebo děj opery. Vlastně ani nevím, kdo jim to právo dal.“

„U nás se Báseň o lásce a moři téměř neuvádí. Je to krásná půlhodinová skladba s nádhernými melodiemi.“

„Možnosti dnešní doby jsou obrovské a o to víc mě mrzí, když je studenti nevyužívají.“

Slovenský tenorista Pavol Bršlík (v zahraničí známý jako Breslik) se během několika let vypracoval mezi nejvyhledávanější pěvecké osobnosti své generace. Jeho kariéra ho zavedla na přední světové operní scény od Berlína přes Paříž, Londýn či Mnichov až po New York; nedávno měli diváci možnost jej vidět během kinopřenosů z Metropolitní opery. 4. prosince Bršlík vystoupí s Janáčkovou filharmonií v Ostravě, kde pod taktovkou Roberta Jindry přednese Báseň o lásce a moři Ernesta Chaussona.

„Christian Schmitt má obdivuhodnou techniku i jedinečný cit pro barvy.“

„Marek Kozák rád hraje opomíjené či zapomenuté klavírní skladby.“

„Saint-Säensova ‚Varhanní‘ symfonie se před posluchači odvíjela jako film plný barvitých peripetií.“

Na zahajovacím koncertu cyklu „O“ ve Smetanově síni Obecního domu v pondělí 3. listopadu nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu se svým hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou posluchačům zajímavý (a nutno říci, že i značně odvážný) program. Zazněla v něm díla amerického skladatele Samuela Barbera a dvou autorů francouzských – Julese Masseneta a Camilla Saint-Säense. K atraktivitě koncertu přispěli velkou měrou sólisté: klavírista Marek Kozák a varhaník Christian Schmitt.

„Problém Ostrčilovy opery začíná již u volby libreta.“

„Je nepochybné, že Robert Jindra je v Národním divadle člověk na svém místě a jeho hudební nastudování mělo vysokou úroveň.“

„Režie Jiřího Heřmana nesla typické znaky rukopisu tohoto tvůrce, včetně postupů, které se v jeho inscenacích často opakují – pomalu se z nich stává klišé.“

Národní divadlo uvedlo po 102 letech od premiéry operu Otakara Ostrčila Legenda z Erinu. Hudebního nastudování se chopil Robert Jindra, režie Jiří Heřman. Uvedení vyvolalo řadu polemických otázek.

„Kateřinu Kněžíkovou mi charakterizuje ze všech nejlépe slovo profesionalita.“

„Z dirigenta Roberta Jindry vyzařuje jistota.“

„Projevy SOČRu nesly znaky rutiny, hluboce podceněný byl kontakt s publikem.“

Dvořákova Praha v pondělí 8. září načala programovou řadu nejstarostlivěji pečující o odkaz titulního skladatele. Její kurátorka, sopranistka Kateřina Kněžíková byla u toho, a to i interpretačně. Spolu s ní se v Rudolfinu představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu vedený hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou a byť koncertní večer ke svému závěru gradoval, hlubokou stopu v paměti festivalu nezanechá.

„Sopranistka Kateřina Kněžíková se svým šarmem a energií jako by se pro operetu narodila. Její manžel Adam Plachetka party zvládl s grácií a se smyslem pro humor sobě vlastním.“

„Předehra ke kultovní operetě Netopýr od Johanna Strausse ml. vpadla do sálu s energií, kterou se snažil dirigent Robert Jindra z orchestru vybičovat.“

„Na závěr zpívali oba manželé dojemný duet ‚Das eine kann ich nicht verzei´n‘ z operety Johanna Strausse ml. Vídeňská krev, ve kterém se vzdává hold krásné Vídni.“

Mezi moravskoslezskými městy, v nichž se odehrává Mezinárodní festival Leoše Janáčka, nemohl chybět Frýdek-Místek. V Národním domě se v sobotu 21. června sešli posluchači, kteří chtěli vidět a slyšet hvězdné manželské duo Kateřinu Kněžíkovou a Adama Plachetk, a také fanoušci operetního žánru. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Roberta Jindry provedli sérii operetních melodií, které prozářily sál.