V historické budově Národního divadla a v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro ve středu 27. května skoro přesně po třiceti letech zazní velkolepé vokálně-instrumentální oratorium Julese Masseneta Máří Magdaléna. V hlavních rolích Máří a Ježíše se představí hvězdy newyorské Metropolitní opery či londýnské Covent Garden – polská sopranistka Aleksandra Kurzak a čínsko-australský tenorista Kang Wang. Role Marty a Jidáše ztvární domácí sólisté Opery Národního divadla a Státní opery Arnheiður Eiríksdóttir a František Zahradníček. Sbor a Orchestr Opery Národního divadla a Kühnův dětský sbor povede dirigent Robert Jindra. Projekt vznikl v koprodukci Pražského jara a Národního divadla.

„Drama sacré“ nebo duchovní drama, jak Jules Massenet dílo na libreto Louise Galleta nazval, popisuje poslední dny Ježíšova života pohledem Máří Magdalény. Premiéra se uskutečnila v pařížském divadle Odeon na Velký pátek 11. dubna 1873 a vyvolala drobnou kontroverzi, když někteří kritici poukazovali na Massenetovu tendenci vykládat vztah hlavní hrdinky a k Božímu synovi jinak jež jako čistě duchovní. V díle na pomezí oratoria a opery se zrcadlí Massenetův cit pro dramatickou situaci. To dokládá i partitura, do které vepsal četné režijní poznámky; například to, že ve scéně ukřižování nemá být Ježíš vidět. Máří Magdaléna tedy skutečně někdy bývá prováděna scénicky a i v Praze se diváci mohou těšit na určité „prostorové řešení“, jak anotují pořadatelé.

Vedoucí PR Pražského jara Iva Nevoralová na druhé tiskové konferenci v průběhu 81. ročníku festivalu Pražské jaro 25. května v historické budově Národního divadla v souvislosti s popisovanou produkcí nejprve omluvila neočekávaně nepřítomné, sopranistku a hvězdu připravovaného provedení Aleksandru Kurzak, též indisponovaného uměleckého ředitele Josefa Třeštíka a předala slovo uměleckému řediteli Opery Národního divadla a Státní opery Peru Boye Hansenovi, který podotkl, že spolupráce Národního divadla a Pražského jara má dlouhou historii vedoucí k samotným počátkům festivalu. „Je to plodná spolupráce,“ konstatoval s tím, že některé projekty by divadlo samostatně nedokázalo, stejně tak prý festival. „Vášeň pro francouzskou hudbu“ pak přiřkl dirigentovi Robertu Jindrovi. „On titul navrhl, bez jeho nadšení bychom tady dnes nebyli,“ dodal Hansen.

„V čem je dílo novátorské?“ směřovala následně otázka na dirigenta Jindru. „Dílo má mnoho vrstev a konotací,“ začal. „Rozbořily se v něm dvě konvence – jedna z nich je naznačený bližší vztah mezi Máří a Ježíše,“ pokračoval a řekl, že Massenet „byl primárně operní skladatel“, kdy Máří Magdalenu dokonce měl upravit pro snazší inscenování, přesto je dnes dílo primárně považováno za sakrální oratorium. V rozsáhlém a především obsažném Jindrově slově dále zaznělo na adresu oratoria: „Byla to moje studentská láska.“ Partitura prý z jedné strany působí jednoduše, zejména pak má jít o velmi melodické dílo. Z úst hudebního ředitele Opery Národního divadla, milovníka francouzské hudby dále plynulo: „Massenet je u nás velmi nedoceněn.“ Prý se někdy objevují názory, že francouzská hudba přelomu století je považována za „kýčovitou“, jichž je Jindra odpůrcem, a připomněl, že Massenet je autorem s dramatickým citem, který napsal více než čtyřicet oper, z nichž se provádí jen zlomek, což je podle dirigenta škoda.

Pokud jde o oratorium Máří Magdaléna, to prý dobově „zpívaly světové hvězdy“, pokračoval Jindra a zajímavou informací dále je, že role Máří je pro velký požadovaný zpěvní rozsah někdy interpretována mezzosopranistkou. Na adresu titulní představitelky pak prohlásil: „Do Aleksandry jsem se zamiloval už před lety. Ona je nejen skvělá zpěvačka, ale i obrovský interpret.“ Jindra pak neopomněl přítomného tenoristu Kanga Wanga, když ujistil, že i „Kang je ideální interpret pro francouzskou hudbu“, který „dokáže s hlasem zázraky“. Podobně příznivě dirigent hovořil i o islandské mezzosopranistce Arnheiður Eiríksdóttir, která je také v obsazení („má obrovskou hudební inteligenci, je to komplexní umělkyně“), a o basistovi Františku Zahradníčkovi („najít Jidáše bylo náročné“ – opět prý z důvodu velkému ambitu partu). „Kvarteto se myslím podařilo,“ těšil se na konec své promluvy dirigent Jindra.

Aleksandra Kurzak i tenorista Kang Wang na Pražském jaru debutují. Tenorista tak dostal otázku, zda před vystoupením cítí určitý tlak, když jde navíc o roli Ježíše. Potvrdil, že k dílu se staví s pokorou a že tlak cítí i z důvodu, že o Pražském jaru slýchal už jako malý kluk vyrůstající v daleké Číně. Zpívat respektuhodný part Ježíše pak určité rozechvění prý umocňuje; už charakter role prý předurčuje zpěv, jemuž je nutné přisoudit atributy „důstojnosti a elegance“, výraz nikdy nesmí jít za určitou mez, se kterou zpěvák, jehož s dirigentem Jindrou pojí společná umělecká historie z angažmá v Německu, vědomě pracuje.

Vděčným tématem v souvislosti s Massenetovým kusem je údajný výše naznačený erotický podtext ve vztahu Máří a Ježíše. „Já osobně vysloveně provokativní, explicitní erotický prvek necítím; já jsem ho tam – to říkám otevřeně – nenašel,“ řekl Jindra s domněnkou, že to může být tak, že „hudba to možná vykazuje, v ní je něco dráždivého“. S tímto popisem Wang souhlasí a podotýká, že pokud se v díle skutečně vyskytuje nějaký bližší mezi Ježíšem a Máří, může to mít pozitivní dopad, protože „it makes Jesus more human in a way“ (činí to Ježíše z určitého pohledu více lidským) a i „hudba je pak přístupnější“.

Pro polskou sopranistku Aleksandru Kurzak je Massenetovo ztvárnění biblického příběhu příběhem lásky. „Jsem katolička, křesťanka. Když si ale odmyslím svou víru a začnu o tom přemýšlet s chladnou hlavou, samozřejmě se sama sebe ptám, proč žena této, řekněme, vratké pověsti stála u Ježíšova kříže společně s jeho matkou? Jaké je v tom poselství? Možná byla pro Ježíše opravdu něčím víc než jen cizím člověkem? Nebo ji možná chtěli jen takto ‚označkovat‘. když se budovala církev? Nevíme. Je to ale krásný příběh, který dává naději, že i když se v životě dostane na samotné dno, můžete se změnit, můžete se stát lepším člověkem a že vždycky může přijít pomoc. A to je krásná zpráva!“ je oficiální vyjádření sopranistky.

Kurzak se už v roce 2004 představila v Metropolitní opeře a vzápětí debutovala v Královské opeře Covent Garden v Londýně. Na opět tyto scény se dodnes vrací. Kang Wang je pak jednou z největších hvězd nastupující pěvecké generace. Už za sebou také má výstupy v Metropolitní opeře, také například ve Vídeňské státní opeře či Bavorské státní opeře. Ježíš pak bude jeho první „massenetovskou“ rolí.

Velký provozovací aparát koprodukce Pražského jara a Národního divadla čítající kolem sto padesáti účinkujících bude řídit řečený Robert Jindra, Sbor Národního divadla připravuje Lukáš Kozubík, též účinkující Kühnův dětský sbor vystoupí pod vedením Petra Louženského. Akce se koná 27. května v Národním divadle. Půjde o druhé provedení této skladby v historii festivalu Pražské jaro. V roce 1996 zaznělo dvakrát v rámci cyklu Evropské katedrální koncerty v provedení Janáčkovy filharmonie Ostrava a Kühnova smíšeného sboru za řízení Petra Vronského. Sólové party tehdy zpívali Eva Dřízgová, Erika Šporerová, Valerij Popov a Vladimír Chmelo.

Foto: archiv Pražského jara, archiv KlasikaPlus.cz, Michal Vencl

Facebook X E-mail WhatsApp