Ve věku nedožitých sedmadevadesáti let se uzavřel život renesanční osobnosti, kterou byl Karel Pexidr. Právník, filozof, spisovatel, a především hudební skladatel patřil k výrazným osobnostem českého kulturního života. Ve své tvorbě dokázal propojit hudbu, filozofii i literaturu, a přestože profesní život spojil především s právem, postupně vytvořil rozsáhlé hudební dílo, které jej zařadilo mezi respektované autory soudobé české klasické hudby.

Karel Pexidr zasvětil svůj život nejen právu a filozofii, ale také vážné hudbě, která představovala jednu z jeho celoživotních tvůrčích priorit. Přestože profesně působil jako právník, hudbě se věnoval od mládí a soukromě studoval klavír i kompozici u významných českých pedagogů. Postupně vytvořil rozsáhlé skladatelské dílo čítající více než sto dvacet skladeb, zahrnující komorní, klavírní, vokální i orchestrální tvorbu.

Vystudoval klasické gymnázium v Plzni a v roce 1948 nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho studium přerušilo nucené zařazení k Pomocným technickým praporům, po jehož skončení dokončil právnické vzdělání v roce 1955. Následně působil jako podnikový právník, mimo jiné v oblasti zemědělství a pojišťovnictví. Vedle své profese se však nepřestal věnovat dvěma celoživotním zájmům, hudbě a filozofii.

Hudbou se zabýval od dětství. Ve hře na klavír byl žákem Františka Raucha a Antonína Brejchy, kompozici soukromě studoval u Miloslava Šnejdara, Jindřicha Felda a dalších pedagogů. Jeho kompoziční styl vycházel z evropské klasické tradice a spojoval formální disciplinovanost s melodickou invencí, polyfonií a citlivou harmonickou prací. Hudbu chápal jako prostředek hlubšího poznání i vyjádření lidských emocí a myšlenek, což se odráželo v osobitém autorském rukopisu. Významnou část jeho tvorby tvořila klavírní hudba, která reflektovala jeho zkušenosti skladatele i interpreta.

Pexidrovy skladby zaznívaly především v Plzni, Praze i dalších českých městech. Spolupracoval s profesionálními i amatérskými interprety a aktivně podporoval soudobou českou hudbu. Byl členem řady odborných organizací včetně Společnosti českých skladatelů, Obce spisovatelů a Západočeského hudebního centra, kde se podílel mimo jiné na vzniku festivalu Tribuna komorní písně. Významnou stopu zanechal také jako mecenáš – prostřednictvím Hudební nadace Karla Pexidra podporoval mladé skladatele, interprety i další kulturní projekty. V roce 2024 rozšířil pole své působnosti také založením Nadačního fondu JUDr. Karla Pexidra, který se zaměřuje na propagaci jeho filozofických myšlenek, dále na oblast literární, výchovnou a vzdělávací.

Vedle hudební tvorby se intenzivně věnoval filozofii, kterou během komunistického režimu rozvíjel jako autodidakt mimo oficiální akademické struktury. Po roce 1989 začal externě přednášet na Západočeské univerzitě v Plzni a publikoval řadu odborných prací zaměřených na etiku, teorii poznání či vlastní relativistickou filozofii. Současně byl autorem beletrie, poezie, aforismů, cestopisů i filozofických příběhů. Za soubor filozofických povídek Přeludy obdržel Cenu Bohumila Polana za rok 2007.

K Pexidrovým zájmům patřila také ochrana přírody a myslivost. Byl zapáleným chovatelem bažantů a zasloužil se o výsadbu tisíců stromů, které považoval za součást svého odkazu stejně jako hudební, literární a filozofickou tvorbu.

„…a přece tolikrát semafory stromů
rozvětvené až k nepříčetnosti
ukázaly cestu generacím příštím,
na jejichž úpatí sedím
a váhám,
mám-li pro stromy nevidět les,
či pro les nevidět stromy.“

(ukázka nedokončené básně Karla Pexidra)

Karel Pexidr se narodil 4. listopadu 1929 v Praze a zemřel 29. června 2026 v Praze.

***
Videorozhovor s Karlem Pexidrem, který pro portál KlasikaPlus.cz natočil Lukáš Hurník, najdete ZDE. 

Foto: archiv Paměť národa, Wikipedie, KarelPexidr.cz

Facebook X E-mail WhatsApp