9. červenec
Svátek má Drahoslava.
1991 – narodil se houslista Jan Mráček, koncertní mistr České filharmonie. Hrát začal v pěti letech, už ve třinácti vystupoval s houslistou Josefem Sukem a v roce 2011 se stal nejmladším sólistou v historii Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Absolvoval Pražskou konzervatoř, pokračoval zahraničním studiem a zúčastnil se řady mistrovských kurzů. V roce 2010 získal druhou cenu na mezinárodní soutěži Pražské jaro a v září 2014 vyhrál mezinárodní soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Působí jako asistent na Akademii Václava Hudečka a letních hudebních kurzech v Luhačovicích. Členem České filharmonie se stal v září 2016, na post koncertního mistra České filharmonie jej pozval Jiří Bělohlávek. Sólově koncertuje po celém světě a působí i v Lobkowicz Triu. Hraje na housle italského houslaře Carlo Fernando Landolfiho, Milan 1758, které mu zapůjčil Peter Biddulph.
1964 – zemřel Richard Kubla, operní pěvec – tenorista (narodil se 11. února 1890). Už v sedmi vystupoval na veřejnosti. Byl žákem Musik-Bildungs-Anstalt v Moravské Ostravě a jako tenorista se divákům poprvé představil v roce 1910. Původně chtěl studovat práva, ale rozhodl se pro vídeňskou konzervatoř. Po absolutoriu získal místo v Lidové opeře ve Vídni. Počátkem dvacátých let 20. století se vrátil do Čech a působil jako sólista v pražském Německém divadle. Až do roku 1945 také pravidelně hostoval v Národním divadle a často vystupoval na zahraničních scénách. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.
1950 – zemřel Leoš Firkušný, muzikolog (narodil se 16. července 1905). Byl odborníkem na Leoše Janáčka a udělal mnoho pro prosazení jeho hudby v zahraničí. Působil na Masarykově univerzitě v Brně, byl tajemníkem opery tamního Zemského divadla, pracoval v Univerzitní knihovně v Brně a podílel se na organizaci koncertů brněnského rozhlasového orchestru. Jako vedoucí úředník ministerstva školství a národní osvěty se zasloužil o pořádání prvního ročníku mezinárodního festivalu Pražské jaro v roce 1946. Na podzim 1948 odjel na přednáškovou cestu do Jižní Ameriky a do Československa se už nevrátil. Jeho mladším bratrem byl světově proslulý klavírista Rudolf Firkušný.
1949 – v Národním divadle v Praze měl premiéru balet Zbyňka Vostřáka Filosofská historie podle novely Aloise Jiráska.
1939 – narodil se Bedřich Tylšar, hráč na lesní roh a pedagog (zemřel 5. dubna 2026). Studoval na kroměřížské konzervatoři P. J. Vejvanovského a na JAMU v Brně. Hrál v dnešní Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín (dříve Gottwaldovská), se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, stal se členem Mnichovské filharmonie a od roku 1973 až do roku 2001 byl členem České filharmonie. Kromě toho vystupoval jako sólista doma i v zahraničí. Několikrát hrál sólově i na festivalu Pražské jaro. Natočil asi dvě desítky gramofonových desek nebo CD disků, působil jako člen mezinárodních porot na různých hudebních soutěžích a učil na Pražské konzervatoři, kde vedl oddělení žesťových hudebních nástrojů. Mezi jeho nejslavnější žáky patří Kateřina Javůrková, která pak vyhrála soutěž Pražského jara v roce 2013. Jeho bratr Zdeněk Tylšar byl také hornista.
1934 – zemřel Otakar Zich, skladatel a estetik (narodil se 25. března 1879). V Praze se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého prosmetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákova kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se stal profesorem estetiky. Jako skladatel byl z velké části samoukem, pokračovatelem post-smetanovské linie, kam patřili také Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster a Otakar Ostrčil, všichni nějakým způsobem spojeni s Nejedlým. Byl rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, většina jeho díla nebyla publikována. Jako muzikolog se věnoval také studiu Smetanova života a díla, často k tomu publikoval v hudebních časopisech. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
1924 – narodil se Pierre Cochereau, francouzský varhaník, skladatel, improvizátor a pedagog (zemřel 5. března 1984). Byl titulárním varhaníkem katedrály Notre-Dame v Paříži od roku 1955 až do své smrti a stál za kontroverzní rekonstrukcí tamních varhan v 60. letech 20. století. Studoval na pařížské konzervatoři, kde získal první ceny v oborech harmonie (Maurice Duruflé), dějiny hudby a kontrapunkt (Noël Gallon), kompozice (Tony Aubin) a varhany (Marcel Dupré). V roce 1956 vystoupil na prvním ze svých dvaceti pěti koncertních turné v USA. Po jeho smrti byla na jeho počest přejmenována konzervatoř v Nice, kde působil jako ředitel. Vedl pak též konzervatoř v Lyonu.
1915 – narodil se David Diamond, americký skladatel (zemřel 13. června 2005). Získal řadu cen v mezinárodních soutěžích včetně Guggenheimova stipendia a záhy byl uznáván jako jeden z nejvýznamnějších představitelů americké hudby své generace. Jeho nejznámějším dílem jsou Kruhy pro smyčcový orchestr z roku 1944. Jinak složil jedenáct symfonií, instrumentální koncerty, jedenáct smyčcových kvartetů, skladby pro dechové nástroje, pro klavír i vokální skladby a také hudbu k rozhlasovému seriálu stanice CBS Radio Network Hear It Now a k jeho televizní verzi See It Now. Byl jmenován čestným skladatelem Seattle Symphony, řadu let vyučoval na Juilliardově akademii v New Yorku. Patrně poskytoval i cenné rady kanadskému klavíristovi Glennu Gouldovi v jeho kompoziční činnosti. V roce 1995 byl vyznamenán National Medal of Arts.
1902 – narodil se Vladimir Nikolajevič Krjukov, sovětský skladatel (zemřel 14. června 1960). V letech 1930 až 1931 a 1950 až 1951 byl redaktorem Všesvazového rozhlasu a v letech 1933 až 1935 měl na starosti hudební oddělení Divadla revoluce. V letech 1949 až 1950 byl ředitelem Moskevské filharmonie, v letech 1957 až 1959 vedoucím katedry kompozice v Institutu Gněsinových. Na Moskevské konzervatoři byl žákem Nikolaje Mjaskovského. Napsal Říjnovou kantátu a další symfonická díla i opery Přednosta stanice a Dmitrij Donskoj. Jeho bratrem byl skladatel Nikolaj Nikolajevič Krjukov (1908–1961), prominentní osobnost sovětského filmového průmyslu, autor hudby k Ejzenštejnovu filmu Křižník Potemkin a ke čtyřiceti dalším filmům z let 1949 až 1962.
1886 – dokončena druhá řada Slovanských tanců, kterou začal Antonín Dvořák psát na nátlak nakladatele Fritze Simrocka – pro velký úspěch orchestrální i klavírní verze – osm let po vydání první řady. Práci začal v květnu 1886 po dopsání oratoria Svatá Ludmila.
1879 – narodil se Ottorino Respighi, italský skladatel (zemřel 18. dubna 1936). Komponoval opery, balety, orchestrální suity, sborové písně, komorní hudbu a transkripce italských skladeb 16.–18. století, ale mezinárodní slávu mu přinesly tři symfonické básně: Římské fontány (1916), Římské pinie (1924) a Římské slavnosti (1928). V mládí byl houslistou v carském Mariinském divadle v Petrohradu, krátce tam studoval u Nikolaje Rimského-Korsakova. Ovlivnily ho i pobyty v Německu. V Bologni hrál v Teatro Comunale a jako první houslista také v zájezdovém komorním kvintetu skladatele Bruna Mugelliniho, ale také učil na Liceo Musicale. V Římě pak byl od roku 1913 profesorem kompozice na Liceo Musicale di Santa Cecilia. Od roku 1925 až do smrti často vystupoval jako dirigent, a to i ve Spojených státech a v Jižní Americe.
1842 – narodila se Clara Louise Kellog, americká sopranistka a divadelní ředitelka (zemřela 13. května 1916). Byla dcerou významného vynálezce George Kellogga. Hudebně se vzdělávala v New Yorku. Poprvé zpívala na veřejnosti jako Gilda ve Verdiho opeře Rigoletto roku 1861 v Hudební akademii v New Yorku. Se zpěvačkou Pauline Lucca založila roku 1872 operní společnost Lucca-Kellog Company. Po svatbě skončila svou operní kariéru.
1747 – zemřel Giovanni Bononcini, italský hudební skladatel, violoncellista, zpěvák a pedagog (narodil se 18. července 1670). Stal se známým a vyhledávaným skladatelem v celé Evropě. Jeho dílo zahrnuje desítky oper, serenády, oratoria a řadu dalších skladeb. Už v patnácti letech publikoval tři instrumentální sbírky a v roce 1686 byl přijat za člena prestižní Boloňské filharmonické akademie, stal se členem orchestru a zpěvákem v basilice San Petronio, kapelníkem v kostele San Giovanni in Monte v Bologni, hrál v orchestru kardinála Benedetto Pamphili v Miláně, působil v Římě ve službách vévody Filipa II. Colonny, stal se také členem dvou exklusivních římských uměleckých společností, hudební Accademia Nazionale di Santa Cecilia a literární Accademia degli Arcadi, a proslul i jako pedagog. Pak odešel do Vídně, kde vstoupil do služeb císaře Leopolda I. a stal se oblíbeným skladatelem následníka trůnu Josefa I. Habsburského, poté odjel do Berlína ke dvoru pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské. V letech 1720–1732 žil v Londýně a o popularitu soutěžil s Georgem Friedrichem Händelem, který přišel do Londýna v roce 1712.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1357 – V 5 hodin a 31 minut (šlo o magickou řadu lichých čísel) položil císař Karel IV. základní kámen ke stavbě kamenného mostu v Praze přes Vltavu, později pojmenovaného Karlův, podle projektu Petra Parléře