9. červenec
Svátek má Drahoslava.
1998 – zemřel Jerome Robbins, americký tanečník, choreograf, režisér a divadelní producent (narodil se 11. října 1918). Původně vystudoval chemii na Newyorské univerzitě, tanci se začal věnovat až roku 1936. Pětkrát získal divadelní cenu Tony, dvakrát za muzikál (1965, 1989), třikrát za choreografii (1948, 1958, 1965). Za spolurežii filmového muzikálu West Side Story získal roku 1961 Oscara, ačkoli šlo o jeho filmový debut; v té době byl teprve druhým režijním debutantem, který tuto cenu získal. Ve stejném roce obdržel i tzv. čestného, resp. zvláštního Oscara, Academy Honorary Award.
1991 – narodil se houslista Jan Mráček, koncertní mistr České filharmonie. Hrát začal v pěti letech, už ve třinácti vystupoval s houslistou Josefem Sukem a v roce 2011 se stal nejmladším sólistou v historii Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Absolvoval Pražskou konzervatoř, pokračoval zahraničním studiem a zúčastnil se řady mistrovských kurzů. V roce 2010 získal druhou cenu na mezinárodní soutěži Pražské jaro a v září 2014 vyhrál mezinárodní soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Působí jako asistent na Akademii Václava Hudečka a letních hudebních kurzech v Luhačovicích. Členem České filharmonie se stal v září 2016, na post koncertního mistra České filharmonie jej pozval Jiří Bělohlávek. Sólově koncertuje po celém světě a působí i v Lobkowicz Triu. Hraje na housle italského houslaře Carlo Fernando Landolfiho, Milan 1758, které mu zapůjčil Peter Biddulph.
1964 – zemřel Richard Kubla, operní pěvec – tenorista (narodil se 11. února 1890). Už v sedmi vystupoval na veřejnosti. Byl žákem Musik-Bildungs-Anstalt v Moravské Ostravě a jako tenorista se divákům poprvé představil v roce 1910. Původně chtěl studovat práva, ale rozhodl se pro vídeňskou konzervatoř. Po absolutoriu získal místo v Lidové opeře ve Vídni. Počátkem dvacátých let 20. století se vrátil do Čech a působil jako sólista v pražském Německém divadle. Až do roku 1945 také pravidelně hostoval v Národním divadle a často vystupoval na zahraničních scénách. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.
1952 – zemřel Adolf Busch, německo-švýcarský houslista, dirigent a skladatel (narodil se 8. srpna 1891). V roce 1912 založil ve Vídni kvarteto Konzertverein Quartet. Po první světové válce založil Busch Quartet, soubor, který existoval s různým obsazením až do roku 1951. Jako skladatel byl ovlivněn Maxem Regerem. V roce 1935 se stal švýcarským občanem, v roce 1939 emigroval z Basileje do Spojených států, usadil se ve Vermontu. Tam byl spolu s klavíristou Rudolfem Serkinem, manželem jeho dcerfy, jedním ze zakladatelů hudební školy a festivalu Marlboro. Byl synem loutnisty Wilhelma Busche, jeho bratr Fritz Busch (1890–1951) byl dirigentem.
1950 – zemřel Leoš Firkušný, muzikolog (narodil se 16. července 1905). Byl odborníkem na Leoše Janáčka a udělal mnoho pro prosazení jeho hudby v zahraničí. Působil na Masarykově univerzitě v Brně, byl tajemníkem opery tamního Zemského divadla, pracoval v Univerzitní knihovně v Brně a podílel se na organizaci koncertů brněnského rozhlasového orchestru. Jako vedoucí úředník ministerstva školství a národní osvěty se zasloužil o pořádání prvního ročníku mezinárodního festivalu Pražské jaro v roce 1946. Na podzim 1948 odjel na přednáškovou cestu do Jižní Ameriky a do Československa se už nevrátil. Jeho mladším bratrem byl světově proslulý klavírista Rudolf Firkušný.
1949 – v Národním divadle v Praze měl premiéru balet Zbyňka Vostřáka Filosofská historie podle novely Aloise Jiráska.
1939 – narodil se Bedřich Tylšar, hráč na lesní roh a pedagog (zemřel 5. dubna 2026). Studoval na kroměřížské konzervatoři P. J. Vejvanovského a na JAMU v Brně. Hrál v dnešní Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín (dříve Gottwaldovská), se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, stal se členem Mnichovské filharmonie a od roku 1973 až do roku 2001 byl členem České filharmonie. Kromě toho vystupoval jako sólista doma i v zahraničí. Několikrát hrál sólově i na festivalu Pražské jaro. Natočil asi dvě desítky gramofonových desek nebo CD disků, působil jako člen mezinárodních porot na různých hudebních soutěžích a učil na Pražské konzervatoři, kde vedl oddělení žesťových hudebních nástrojů. Mezi jeho nejslavnější žáky patří Kateřina Javůrková, která pak vyhrála soutěž Pražského jara v roce 2013. Jeho bratr Zdeněk Tylšar byl také hornista.
1934 – zemřel Otakar Zich, skladatel a estetik (narodil se 25. března 1879). V Praze se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého prosmetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákova kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se stal profesorem estetiky. Jako skladatel byl z velké části samoukem, pokračovatelem post-smetanovské linie, kam patřili také Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster a Otakar Ostrčil, všichni nějakým způsobem spojeni s Nejedlým. Byl rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, většina jeho díla nebyla publikována. Jako muzikolog se věnoval také studiu Smetanova života a díla, často k tomu publikoval v hudebních časopisech. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
1924 – narodil se Pierre Cochereau, francouzský varhaník, skladatel, improvizátor a pedagog (zemřel 5. března 1984). Byl titulárním varhaníkem katedrály Notre-Dame v Paříži od roku 1955 až do své smrti a stál za kontroverzní rekonstrukcí tamních varhan v 60. letech 20. století. Studoval na pařížské konzervatoři, kde získal první ceny v oborech harmonie (Maurice Duruflé), dějiny hudby a kontrapunkt (Noël Gallon), kompozice (Tony Aubin) a varhany (Marcel Dupré). V roce 1956 vystoupil na prvním ze svých dvaceti pěti koncertních turné v USA. Po jeho smrti byla na jeho počest přejmenována konzervatoř v Nice, kde působil jako ředitel. Vedl pak též konzervatoř v Lyonu.
1915 – narodil se David Diamond, americký skladatel (zemřel 13. června 2005). Získal řadu cen v mezinárodních soutěžích včetně Guggenheimova stipendia a záhy byl uznáván jako jeden z nejvýznamnějších představitelů americké hudby své generace. Jeho nejznámějším dílem jsou Kruhy pro smyčcový orchestr z roku 1944. Jinak složil jedenáct symfonií, instrumentální koncerty, jedenáct smyčcových kvartetů, skladby pro dechové nástroje, pro klavír i vokální skladby a také hudbu k rozhlasovému seriálu stanice CBS Radio Network Hear It Now a k jeho televizní verzi See It Now. Byl jmenován čestným skladatelem Seattle Symphony, řadu let vyučoval na Juilliardově akademii v New Yorku. Patrně poskytoval i cenné rady kanadskému klavíristovi Glennu Gouldovi v jeho kompoziční činnosti. V roce 1995 byl vyznamenán National Medal of Arts.
1902 – narodil se Vladimir Nikolajevič Krjukov, sovětský skladatel (zemřel 14. června 1960). V letech 1930 až 1931 a 1950 až 1951 byl redaktorem Všesvazového rozhlasu a v letech 1933 až 1935 měl na starosti hudební oddělení Divadla revoluce. V letech 1949 až 1950 byl ředitelem Moskevské filharmonie, v letech 1957 až 1959 vedoucím katedry kompozice v Institutu Gněsinových. Na Moskevské konzervatoři byl žákem Nikolaje Mjaskovského. Napsal Říjnovou kantátu a další symfonická díla i opery Přednosta stanice a Dmitrij Donskoj. Jeho bratrem byl skladatel Nikolaj Nikolajevič Krjukov (1908–1961), prominentní osobnost sovětského filmového průmyslu, autor hudby k Ejzenštejnovu filmu Křižník Potemkin a ke čtyřiceti dalším filmům z let 1949 až 1962.
1886 – dokončena druhá řada Slovanských tanců, kterou začal Antonín Dvořák psát na nátlak nakladatele Fritze Simrocka – pro velký úspěch orchestrální i klavírní verze – osm let po vydání první řady. Práci začal v květnu 1886 po dopsání oratoria Svatá Ludmila.
1879 – narodil se Ottorino Respighi, italský skladatel (zemřel 18. dubna 1936). Komponoval opery, balety, orchestrální suity, sborové písně, komorní hudbu a transkripce italských skladeb 16.–18. století, ale mezinárodní slávu mu přinesly tři symfonické básně: Římské fontány (1916), Římské pinie (1924) a Římské slavnosti (1928). V mládí byl houslistou v carském Mariinském divadle v Petrohradu, krátce tam studoval u Nikolaje Rimského-Korsakova. Ovlivnily ho i pobyty v Německu. V Bologni hrál v Teatro Comunale a jako první houslista také v zájezdovém komorním kvintetu skladatele Bruna Mugelliniho, ale také učil na Liceo Musicale. V Římě pak byl od roku 1913 profesorem kompozice na Liceo Musicale di Santa Cecilia. Od roku 1925 až do smrti často vystupoval jako dirigent, a to i ve Spojených státech a v Jižní Americe.
1842 – narodila se Clara Louise Kellog, americká sopranistka a divadelní ředitelka (zemřela 13. května 1916). Byla dcerou významného vynálezce George Kellogga. Hudebně se vzdělávala v New Yorku. Poprvé zpívala na veřejnosti jako Gilda ve Verdiho opeře Rigoletto roku 1861 v Hudební akademii v New Yorku. Se zpěvačkou Pauline Lucca založila roku 1872 operní společnost Lucca-Kellog Company. Po svatbě skončila svou operní kariéru.
1841 – narodil se Carl Lumbye, dánský skladatel, hudební pedagog, dirigent a houslista (zemřel 10. srpna 1911). Byl synem skladatele a dirigenta Hanse Christiana Lumbyeho. Psal díla pro orchestr a dechový orchestr, žánrově následoval svého otce, zakladatele a dirigenta Tivolis Koncertsals Orkest. Složil značné množství tanečních skladeb, pochody, polky, valčíky a galopy. V roce 1872 nastoupil po svém otci jako dirigent Tivolis Koncertsals Orkest. V roce 1891 ho nahradil jeho mladší bratr Georg Lumbye, který byl také skladatelem a dirigentem. Hudebníky a dirigenty byli i jeho bratranci Tippe Lumbye a Georg Høeberg.
1747 – zemřel Giovanni Bononcini, italský hudební skladatel, violoncellista, zpěvák a pedagog (narodil se 18. července 1670). Stal se známým a vyhledávaným skladatelem v celé Evropě. Jeho dílo zahrnuje desítky oper, serenády, oratoria a řadu dalších skladeb. Už v patnácti letech publikoval tři instrumentální sbírky a v roce 1686 byl přijat za člena prestižní Boloňské filharmonické akademie, stal se členem orchestru a zpěvákem v basilice San Petronio, kapelníkem v kostele San Giovanni in Monte v Bologni, hrál v orchestru kardinála Benedetto Pamphili v Miláně, působil v Římě ve službách vévody Filipa II. Colonny, stal se také členem dvou exklusivních římských uměleckých společností, hudební Accademia Nazionale di Santa Cecilia a literární Accademia degli Arcadi, a proslul i jako pedagog. Pak odešel do Vídně, kde vstoupil do služeb císaře Leopolda I. a stal se oblíbeným skladatelem následníka trůnu Josefa I. Habsburského, poté odjel do Berlína ke dvoru pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské. V letech 1720–1732 žil v Londýně a o popularitu soutěžil s Georgem Friedrichem Händelem, který přišel do Londýna v roce 1712.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1357 – V 5 hodin a 31 minut (šlo o magickou řadu lichých čísel) položil císař Karel IV. základní kámen ke stavbě kamenného mostu v Praze přes Vltavu, později pojmenovaného Karlův, podle projektu Petra Parléře