10. červenec
Svátek mají Libuše a Amálie.
2016 – zemřel Oldřich Blaha, skladatel a klavírista (narodil se 17. července 1930). Už jako chlapec hrál na varhany a na klavír. První skladby zkomponoval v devatenácti letech. Jeho dílo je zcela ovlivněno jazzem. Napsal mnoho jazzových kompozic a písniček a i v jeho vážné tvorbě se výrazně uplatňují jazzové prvky nebo stojí na pomezí symfonické a jazzové hudby. Stal se kmenovým autorem orchestru Gustava Broma spolu s Jaromírem Hniličkou a Pavlem Blatným. Jako hudební režizér Československého rozhlasu řídil nahrávky nejen jazzové a populární, ale i klasické symfonické hudby. Spolupracoval s významnými dirigenty jako byli František Jílek, Otakar Trhlík, Libor Pešek, ale i jeho vrstevníci, kteří se později stali velmi známými, Jiří Bělohlávek nebo Petr Altrichter. V roce 1971 spolupracoval s operou Janáčkova divadla v Brně na světové premiéře opery Bohuslava Martinů Trojí přání. Po odchodu do důchodu se zcela věnoval jazzu a s různými kapelami koncertoval v mnoha zemích Evropy, Ameriky, dokonce i v Antarktidě.
2015 – zemřel Jon Vickers, kanadský operní pěvec – tenorista (narodil se 29. října 1926), vlastním jménem Jonathan Stewart Vickers. Od roku 1957 byl členem souboru londýnské Královské opery Covent Garden, kde debutoval jako Riccardo ve Verdiho Maškarním plese a účinkoval tam až do 80. let. Obsáhl úlohy v operách od Beethovena a Berlioze po Verdiho, Wagnera a Brittena. Od roku 1960 zpíval i v newyorské Metropolitní opeře, za 27 let tam účinkoval v 17 rolích v 280 představeních. První úlohou tam byl Canio v Leoncavallových Komediantech, ztvárnil tam však nejen Parsifala nebo Otella, ale i Lacu v Jenůfě nebo Vaška v Prodané nevěstě. Na přelomu 50 a 60. let exceloval v roli Jasona v představeních opery Medea od Luigiho Cherubiniho s Marií Callas v titulní roli, a to v Britábnii, Itálii i USA. Zpíval francouzské, italské a německé role, zejména však byl nejvýznamnějším wagnerovským tenoristou své doby. Na Bayreuthském festivalu debutoval v roce 1958 jako Siegmund ve Valkýře a v roce 1964 tam zpíval Parsifala. Kvůli neonacistickým názorům, se kterými se tam setkal, odmítl další spolupráci.
1983 – zemřel Werner Egk, německý skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 17. května 1901). Psal zejména opery a balety. V Mnichově napřed pracoval jako divadelní skladatel, pak pro místní rozhlasovou stanici. Jeho kariéra nejvíc stoupala po premiéře rádiové opery Columbus (1933). Byl požádán o tvorbu oper na nacistická témata, ale nikdy je nesložil. Jeho hlavní kariéra začala po II. světové válce, byl převážně skladatelem a dirigentem, stal se mimo jiné profesorem kompozice na vysoké hudební škole v Západním Berlíně, prezidentem Svazu skladatelů NSR, dirigentem Bavorské státní opery. Jeho pozdější léta byla ve znamení premiér na významných evropských festivalech a pozdních prací, které byly výhradně instrumentální.
1982 – zemřela Maria Jeritza (Marie Jedličková) operní pěvkyně – dramatická sopranistka (narodila se 6. října 1887). V letech 1908–1910 působila v Mnichově ještě jako operetní umělkyně. V roce 1910 debutovala v opeře, a to v Městském divadle v Olomouci v roli Elsy ve Wagnerově Lohengrinovi. V roce 1911 byla angažována ve Volksoper ve Vídni a o rok později v tamní Dvorní opeře, kde z ní byla primadonna assoluta. Zpívala titulní roli v premiérách obou verzí opery Ariadna na Naxu Richarda Strausse, a to v roce 1912 ve Stuttgartu a v roce 1916 ve Vídni. V roce 1919 zpívala pak při světové premiéře roli Císařovny ve Straussově opeře Žena beze stínu. V Metropolitní opeře debutovala 19. listopadu 1921 v roli Mariety v opeře Mrtvé město od Ericha Wolfganga Korngolda. Osobně se tam zasloužila o uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa. V Met vystoupila ve 20 rolích ve 290 představeních. Jejím synovcem byl hudební skladatel Alois Piňos.
1966 – zemřel Viktor Veselý, český právník, klavírista, hudební skladatel a pedagog (narodil se 2. prosince 1887). Vedle právnického zaměstnání ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a Praze působil vždy jako klavírista a varhaník. Po odchodu do důchodu se plně věnoval hudbě. Žil v Novém Jičíně, byl korepetitorem Beskydského divadla a vyučoval hudbě soukromě i na hudební škole. Vystudoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka a hru na klavír u Viléma Kurze.
1955 – narodil se Milan Langer, český klavírista a hudební pedagog, jako interpret spjatý především s Českým triem, jehož členem se stal v roce 1994. Od roku 1998 je pedagogem na Pražské konzervatoři, kde od roku 2006 vede klavírní oddělení a organizuje projekt Mladý klavír Pražské konzervatoře zaměřený na podporu klavíristů od 12 do 18 let; jeho součástí jsou i Mezinárodní letní klavírní kurzy Pražské konzervatoře. V šestnácti získal 1. cenu na mezinárodní soutěži Bedřicha Smetany v Hradci Králové, o rok později vyhrál mezinárodní soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních a Interpretační soutěž Ministerstva kultury v Praze. Stal se také laureátem soutěží v Bolzanu, Santanderu a Moskvě. V letech 1970 až 1974 vystudoval Pražskou konzervatoř a mezi roky 1974 až 1980 Akademii múzických umění v Praze ve třídě Valentiny Kameníkové.
1952 – zemřel Rued Langgaard, dánský varhaník a skladatel (narodil se 28. července 1893). Byl autorem více než 400 děl: 150 písní, skladeb pro klavír a varhany, opery Antikrist a 16 symfonií. Komponoval nekonvenční hudbu v pozdně romantickém stylu, důrazně dramatickém a obdařeném kolosálními výkyvy nálad, která se dočkala uznání až po jeho smrti. Stálé zaměstnání jako varhaník získal teprve ve věku 46 let, a to v katedrále v Ribe. Jako varhaník se poprvé veřejně představil v 11 letech, jako skladatel ve 14. Byl jediným synem skladatele a hudebníka Královské komory Siegfrieda Langgaarda.
1943 – open-air koncert ve Fairmount Parku ve Filadelfii byl prvním recitálem a prvním velkým koncertním úspěchem zpěvačky Judy Garland, tehdy jedenadvacetileté, jinak už zkušené filmové herečky. Přišlo na 15.000 platících lidí a další tisíce sledovaly hudbu z přilehlých míst. Orchestr řídil Andre Kostelanetz. Program zahrnoval směs symfonických skladeb a písní s orchestrálním doprovodem – zazněl výběr z Berliozova Faustova prokletí, Straussův Císařský valčík, písně George a Iry Gershwinových, symfonická úprava hudby z opery Porgy a Bess v aranžmá Roberta Russella Bennetta a směs písní z filmů.
1945 – zemřel Otakar Hřímalý, český skladatel a hudební pedagog (narodil se 20. prosince 1883). Působil v Moskvě jako sbormistr opery a dirigent operního oddělení konzervatoře, po bolševické revoluci se stal dirigentem Velkého divadla v Moskvě a inspektorem hudby v Lidovém komisariátu národní osvěty. V roce 1922 se vrátil do rodných Černovic v Bukovině, tehdy součásti Rumunska, kde vyučoval a byl ředitelem hudebního ústavu Societatea filarmonică. Na počátku 2. světové války obsadila Bukovinu sovětská vojska a Hřímalý se uchýlil do Prahy. Vyučoval klavír a nauku o hudebních nástrojích na konzervatoři. Jeho dílo vycházelo zejména z ruského a rumunského prostředí a v Čechách nemělo velký ohlas. Jeho otcem byl hudební skladatel Vojtěch Hřímalý mladší a strýcem houslista Jan Hřímalý.
1919 – zemřel Hugo Riemann, německý hudební teoretik a historik i skladatel (narodil se 18. července 1849), jeden ze zakladatelů moderní muzikologie. Působil v Bielefeldu, Brombergu, Wiesbadenu a Hamburku, ale nakonec od roku 1895 na univerzitě v Lipsku, kde byl v roce 1901 jmenován profesorem a kde se v roce 1914 stal ředitelem Hudebního institutu. Mezi jeho nejznámější díla patří Musik-Lexikon, poprvé vydaný roku 1882, Dějiny hudební teorie v 9.–19. století, Handbuch der Harmonielehre (Nauka o harmonii) a Lehrbuch des Contrapunkts, podobné dílo o kontrapunktu. Zavedl některé dodnes používané termíny, například funkční harmonie, tónika, dominanta, subdominanta. Pocházejí od něj i termín a teorie metrické a rytmické fráze.
1904 – narodil se Iša Krejčí, skladatel a dirigent (zemřel 6. března 1968). V letech 1929 až 1932 působil jako korepetitor v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě, v letech 1934 až 1945 byl zvukovým režisérem v Československém rozhlase. Od roku 1945 do roku 1958 byl šéfem olomoucké opery a posledních deset let života dramaturgem opery pražského Národního divadla. S Františkem Bartošem, Pavlem Bořkovcem a Jaroslavem Ježkem vytvořil mezi válkami avantgardní skupinu, která do české hudby přinesla evropskou orientaci. Nazývali se skupinou Mánesa. Kompozici studoval u K. B. Jiráka a Vítězslava Nováka. Jeho tvorba bývá charakterizována jako originální neoklasicismus, vyznačující se střídmostí výrazu s jasným sklonem k optimistickým a radostným náladám, s charakteristickým smyslem pro humor a zároveň schopností vyjádřit cudnou a zbožnou lyriku.
1897 – Premiéra baletu Bajaja v pražském Národním divadle na hudbu Jindřicha Kaana z Albestů, jeho tehdy asi nejpopulárnější dílo. Šlo o úspěšného skladatele, vynikajícího pianistu a dlouholetého ředitele pražské konzervatoře.
1895 – narodil se Carl Orff, německý skladatel a pedagog (zemřel 29. března 1982). Jeho nejznámější skladbou jsou Carmina Burana. Měly premiéru v roce 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem a okamžitě dosáhly obrovského úspěchu. Obsahem jsou zhudebněné texty potulných středověkých hudebníků a básníků, které byly nalezeny v klášteře Beurum. Forma nejvíc odpovídá kantátě… V šestnácti napsal své první jevištní dílo, studoval na Královské hudební akademii v Mnichově a věnoval se také hudební výchově. Stal se kapelníkem v Mnichově, Mannheimu a Darmstadtu, intenzivně se zabýval studiem děl starých mistrů 16. a 17. století. Skladbu studoval v Mnichově u Heinricha Kaminského. Během války se do politiky nezapojoval a jeho díla byla nacistickou propagandou využita. Po válce prošel denacifikací a podílel se na tvorbě rozhlasových hudebních pořadů pro děti. Kromě skladatelské práce zastával také vedoucí funkce v různých hudebních institucích. Byl pohřben v klášterním kostele v Andechs a jeho náhrobek nese nápis SUMMUS FINIS (Nejvyšší cíl).
1888 – zemřel Rafael Hernando, španělský skladatel (narodil se 31. května 1822). Připojil se ke skupině skladatelů, kteří hodlali oživit typicky španělskou formu operety – zarzuelu. Mezi jinými byli členy této skupiny skladatelé Francisco Asenjo Barbieri, Cristóbal Oudrid, José Inzenga a Joaquín Gaztambide. Založil Společnost pro pěstování zarzuely a sám zkomponoval sedmnáct zarzuel a řadu chrámových skladeb. Největší úspěch měl s dílem El Duende, které se hrálo stopadesátkrát. Kromě komponování působil jako profesor na konzervatoři Escuela Nacional de Música y Declamación a podílel se na založení společnosti Societat Artístico-Musical de Socors Mutus, která se starala o šíření symfonické a komorní hudby.
1839 – zemřel Fernando Sor, španělský kytarista a skladatel (narodil se 14. února 1778), nazývaný ve své době „Beethovenem kytary“. Většina z šesti desítek jeho skladeb pro kytaru, zejména jeho 21 koncertních etud, je považována za základní literaturu, jejíž znalost je nezbytnou součást vzdělání a repertoáru každého špičkového interpreta.
1835 – narodil se Henryk Wieniawski, polský houslista a skladatel (zemřel 31. března 1880). Už v osmi letech v roce 1843 vstoupil na Pařížskou konzervatoř. Po absolutoriu absolvoval řadu koncertních turné, doprovázel ho jeho bratr Józef. Ve dvanácti napsal první z pozdějších 24 opusů. Na pozvání Antona Rubinsteina se odstěhoval do Petrohradu, kde vyučoval housle, řídil orchestr a smyčcové kvarteto Ruské hudební společnosti. Učil také na bruselské konzervatoři. Byl považován za výjimečného houslistu a složil některé z nejdůležitějších skladeb houslového repertoáru, především dva velmi náročné houslové koncerty, první fis moll a druhý d moll, který bývá hrán častěji. Jeho houslová škola „L’Ecole Moderne, 10 Etudes-Caprices“ je dodnes velmi známá a žádaná. Je pohřben ve Varšavě. V roce 1935 se ve Varšavě konala první houslová soutěž nesoucí jeho jméno. Od roku 1952 se koná pravidelně každých pět let jako Mezinárodní houslová soutěž Henryka Wieniawského.
1831 – narodil se Kamilo Mašek, slovinský skladatel českého původu (zemřel 29. června 1859). V mládí komponoval revoluční pochody pro slovinskou Národní gardu. Napsal řadu písní a sborů na texty slovinské národní i umělé poezie. V pozdějších letech se věnoval převážně chrámové hudbě. Byl synem varhaníka a hudebního skladatele Kašpara Maška. Začal u hraběte Mořice Strachwitze na zámku v Šebetově. V roce 1854 se stal po svém otci učitelem na škole Filharmonické společnosti v Ljubljani.
1762 – ve Westminsterském opatství v Londýně byl odhalen pomník George Friderica Handela, dílo Louis-Françoise Roubiliaca. Je umístěn nad jeho hrobem. Socha v životní velikosti je údajně přesnou podobou, obličej byl vymodelován podle posmrtné masky. Za postavou, mezi mraky, jsou varhany s andělem hrajícím na harfu. Nalevo od sochy je skupina hudebních nástrojů a otevřená partitura oratoria Mesiáš z roku 1741. Stejný sochař je autorem sochy G. F. Händela z roku 1738, nyní ve Victoria and Albert Museum v Londýně. Zadal si ji impresário Jonathan Tyers pro londýnské zahrady Vauxhall Gardens… Byla to první mramorová socha v životní velikosti zobrazující žijícího umělce. Model navíc zobrazila bezprecedentně s překvapivou neformálností.
1733 – premiéru měla Athalia, třetí oratorium v angličtině Georga Friedricha Händela. Napsáno bylo pro prestižní univerzitní oslavy, první provedení se uskutečnilo v Sheldonian Theatre v Oxfordu. Přítomno bylo podle dobových svědectví 3700 osob. V Londýně bylo dílo poprvé uvedeno 1. dubna 1735 v divadle Covent Garden. Libreto napsal Samuel Humphreys. Jako předlohu použil slavnou divadelní hru Athalie od francouzského dramatika Jeana Racina. Příběh vychází ze starozákonní Druhé knihy královské.
1690 – zemřel Domenico Gabrielli, italský barokní skladatel a virtuóz na violoncello (narodil se 1651/1659). Výrazně vynikl jako skladatel některých z nejstarších doložených děl pro sólové violoncello (dvě sonáty pro violoncello a basso continuo, skupina sedmi ricercari pro samotné violoncello a kánon pro dvě violoncella). Napsal rovněž několik oper a také instrumentální a vokální církevní díla.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1091 – v Kosmově kronice se objevila první písemná zmínka o Brně.