PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Třiatřicátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby připravil tým Filharmonie Brno ve znamení stálosti a radosti. Na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů v Minoritské ulici festival zahájil koncertem s názvem Do tmy. Na programu byly skladby Fanfares Liturgiques pro soprán, sbor a žestě Henriho Tomasiho, Larghetto pro orchestr Jamese Macmillana a Stabat Mater Francise Poulanca. Zpívali Simona Šaturová a Pražský filharmonický sbor (sbormistr Lukáš Kozubík) a hrál orchestr Filharmonie Brno pod vedením Jaroslava Kyzlinka.

„Kullervo pro soprán a baryton, velký mužský sbor a orchestr, op.7. pojednává o otroctví, válce, incestu, sebevraždě.“

 „Vliv Brucknera nelze v Kullervovi přeslechnout. Stejně tak i kousek Richarda Wagnera, ačkoli rodáka z Lipska Sibelius příliš nemusel.“

 „Finský monolit patřící mezi mezníky národní kultury vytesal Saraste s účinkujícími do vokální a instrumentální působivosti.“

Zelené kopce nad malebným Bodamským jezerem mizí v mlhavém oparu. Sluníčko se kamsi schovalo, prudký liják střídá vytrvalé mrholení. Potemnělá obloha, ze které tečou provazy deště, jako kdyby ronila slzy nad tragickým osudem Kullerva, nešťastného hrdiny z opulentního finského národního eposu Kalevala, jehož krutý osud Jean Sibelius přetavil do instrumentálně-vokální symfonie. Během jejího jediného uvedení 27. července na scéně Velkého sálu Festivalového divadla v Bregenz řídil sólisty, Vídeňské symfoniky i Pražský filharmonický sbor finský dirigent Jukka – Pekka Saraste.

„Zapamatujte si slovo ‚imerzivní‘ – imerzivní divadlo, imerzivní zážitek, podle Tomáše Pilaře je to nejaktuálnější trend současné hudební inscenace.“

„Nejlepší složkou večera byl nakonec samotný prostor Anežského kláštera, který tvůrci mohli využít ještě více.“

„Upřímně závidím Tomáši Pilařovi, že si může takto plnit své sny. Velmi jeho vizi rozumím.“

Pražský filharmonický sbor slaví jubilejní 90. sezónu a v rámci oslav připravil pro publikum  poměrně originální hudební zážitek v Anežském kláštere. Jedná se o takzvanou imerzivní inscenaci, ve které se klasická hranice mezi pódiem a publikem stírá, a divák se tak stává součástí produkce. Autorem celého projektu byl Tomáš Ondřej Pilař, režisér a umělecký šéf opery Jihočeského divadla. Sbor nechal zpívat v různých prostorách kláštera na ploše padesáti minut asi sedm skladeb současných tvůrců a také jeden chorální kus.

„Sbor Národního divadla hned od první písně zaujal nesmírně jemným projevem a prostotou, která je u interpretace Janáčkových písní klíčová.“

„Velikým překvapením provedení skladby byl hlas sboristky Lindy Kunclové, která zpívala sopránové sólo.“

„Koncert svým vyzněním, energií a dobrou náladou perfektně koreloval s odcházející zimou a nastupujícím jarem.“

Dalším z koncertů, které Národní divadlo připravilo pro své publikum, byl ten zvaný Moravské dvojzpěvy a další…, při němž uvedlo sborovou tvorbu inspirovanou folklórními tradicemi. Mimo Moravských dvojzpěvů v názvu, zazněla 7. března na prknech historické budovy Národního divadla i Janáčkova Vlčí stopa a Ukvalské písně, cyklus Jaro se otvírá Zdeňka Lukáše a kantáta Mikeš z hor Bohuslava Martinů. Hlavní role se ujal Sbor Národního divadla pod vedením Lukáše Kozubíka, v menších sólových partech vystoupili sboristky Olessia Belezerova a Linda Kunclová a člen operního souboru Josef Moravec.

„Napriek vysokým teplotám, iste znásobených aj často neveľmi letnými kostýmami, si predstavenie očividne celkom užívali.“

„Práve atmosféra je pritom v Šárke azda tou kľúčovou kvalitou.“

„Napriek evidentne uvoľnenému charakteru však má každoročné hosťovanie Národního divadla v Šárce aj svoje prekážky.“

Tradičné podujatie Opera v Šárce pripadá na poslednú prázdninovú nedeľu, tentokrát 1. septembra, a je tak zároveň aj neformálnou pozvánkou do novej divadelnej sezóny. Městská část Praha 6, Národní divadlo a Originální divadlo Praha touto akciou už devätnásty raz pripomenulo časy, keď Přírodní divadlo v Divoké Šárce pravidelne slúžilo ako letná scéna Národního divadla.

„Uskutečnilo se 22. června 2024, na den přesně sto let poté, co byl pomník ve stejné datum roku 1924 instalován.“

„Hudební složku obřadu, zarámovaného fanfárami, zajistil Sbor Národního divadla.“

„Smetanův pomník v Litomyšli přečkal společenské i politické poryvy, jakých bylo u nás za uplynulých sto let nepočítaně.“

Smetanova Litomyšl, to nejsou jen desítky koncertů či operních představení, jež činí z festivalu prvotřídní událost. Během třiceti dnů, po které letošní ročník trvá, se opět koná bezpočet doprovodných akcí nejrůznějšího obsahu a zaměření. Od, řekněme, odpočinkovějších, při nichž hudbu či mluvené slovo vstřebává publikem pohodlně usazené, či dokonce polehávající na trávníku, až po události se závažným přesahem a nadčasovou symbolikou.

„Ředitel David Mareček představil základní pilíře nastávající 90. sezony.“

„Zcela výjimečný bude koncert v Londýně na festivalu BBC Proms, kde Pražský filharmonický sbor vystoupí ve své 90leté historii vůbec poprvé.“

„Vrchol sezony bude New York a jeho prestižní Carnegie Hall.“

Tisková konference uspořádaná ve čtvrtek 13. června k jubilejní sezoně 2024/25 našeho nejlepšího pěveckého sboru v salonku Rudolfina byla zahájena ředitelem Pražského filharmonického sboru Davidem Marečkem, který jako ředitel České filharmonie propojuje obě tělesa a pečuje o jejich vysokou úroveň doma i v zahraničí. Představil základní pilíře nastávající 90. sezony sboru i osobnosti z vedení tělesa, z Ministerstva kultury a z řad významných sponzorů.

„Podľa Roberta Jindry to bol takisto jeden zo zámerov – ukázať to, ako Smetanu spieva súčasná generácia.“

„Koncert k pocte Bedřicha Smetany asi nemôže končiť inak, než Libušiným Proroctvím, ktoré sa v sobotu stalo silným vyvrcholením koncertu.“

„Každý tón od Petra Kellnera mal svoje presné miesto a pre mňa bol spevák jedným z tých, u ktorých som si naozaj priala, aby spievali čo najdlhšie.“

Dvojsté výročie narodenia niekoho tak nedoceniteľne významného, ako Bedřicha Smetany, sa automaticky musí spájať s celou plejádou názorov, predstáv a odporúčaní na to, ako by oslavy mali prebehnúť. Presne v deň skladateľovho narodenia ponúklo svoj narodeninový koncept Národní divadlo v Prahe. V ambicióznom galakoncerte,…

„Vílu-vypravěčku hrála Jana Plodková a byla po celé představení docela pohádkově báječná, třebaže její vstupy byly vloženy střídmě.“

„Popelku prodchla Molinari jak představitelným hereckým výkonem, tak velmi svěžím hlasem stálé, nedramatické vibrace v celém rozsahu zpívané role.“

„Její princ Petr Nekoranec byl herecky neméně na výši, měl ostatně více hereckých příležitostí. A ve zpěvu byl úchvatný.“

Smetanova síň noblesního Obecního domu se stala v pátek 8. prosince divadelním domem. Koncertní podium se stalo jevištěm, na které přivedla agentura Nachtigall Artists divadelní společnost ad hoc ke koncertnímu představení opery Popelka od Gioacchina Rossiniho. Sedm pěveckých postav a jedna herečka, Pražský filharmonický sbor a PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Łukaszem Borowiczem, to byla společnost, která stvořila dokonalé divadlo s pohádkovým závěrem…

„Novákova Bouře byla a je v České republice i ve světě uváděna velmi zřídka, ačkoliv se jedná o dílo, které bylo už na premiéře veřejností i kritikou vřele přijato.“

„Na některých místech se mi zdálo, že v důsledku delších dynamických ploch zanikaly drobné nuance, které by Novákovu hudbu předvedly v ještě větší pestrosti, barevnosti a vrstevnatosti.“

„Monumentální durové sborové vstupy byly klidným, ale důrazným vyvrcholením kompozice jak po hudební, tak obsahové stránce.“

V sobotu 11. listopadu bylo v Národním divadle v Praze provedeno dílo Vítězslava Nováka z jeho vrcholného tvůrčího období – Bouře, mořská fantazie pro sóla, sbor a orchestr na text básně Svatopluka Čecha, op. 42. Od posledního uvedení této monumentální kompozice v Národním divadle uběhlo více než půl století, jednalo se tedy o výjimečnou událost.

„Jekatěrina Krovatěva učarovala lehkostí a jemností svého hlasu a osobitým hereckým projevem.“

„Kdyby každý z diváků chtěl takto bez respektu vyjadřovat názor, propukla by v hledišti bouře.“

„Zcela bez soucitu hrabě plivne na Zuzanu, která v této inscenaci zcela pozbyla své vychytralosti a věrnosti.“

Základní kus operního repertoáru, Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta, byl předveden v novém kabátě. Postaral se o to soubor pražského Národního divadla v čele s režisérkou Barborou Horákovou Joly. Šéfkou hudební stránky inscenace se stala Julia Jones. Premiéra se uskutečnila v pátek 9. června 2023 a do značné míry překvapila.

„Smíšený sbor předvedl příjemnou barvu zvuku, ale i rytmickou přesnost. Krásně zněla i pianissima, byla konkrétní, znělá, a to i v tzv. brumendu, tedy bocca chiusa.“

„Mluvené pasáže Vypravěče se ujala v českém jazyce naše mezzosopranistka Dagmar Pecková, a to skvěle!“

„Německý tenorista Michael Gniffke je omyl!!! Nechápu, kdo a proč ho pozval!“

Na scéně Národního divadla zazněla v pátek 20. ledna mimořádná vokálně-symfonická díla dvou významných představitelů ruské hudby dvacátého století. Orchestr, Sbor Národního divadla a sólisty hudebně vedl americký dirigent John Fiore, který s Národním divadlem spolupracuje už poněkolikáté. Návštěvníci vyslechli Rachmaninovovu chorální symfonii Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr a operu – oratorium Oedipus rex z pera Igora Stravinského. Stejný program můžete navštívit i v neděli 22. ledna, obrňte se však velikou trpělivostí k výkonu německého tenoristy Michaela Gniffkeho, který svůj (hlavní) part nezvládl po všech stránkách.

„Je obdivuhodné, jakým způsobem se Avdeeva zvládne popasovat s výzvou. Jak se bez známky únavy a s přehledem pouští do dalších a dalších taktů rozsáhlé skladby.“

„Nasvícení sálu příjemně korespondovalo s tokem hudby. Na strop byla ovšem použita točící ornamentální světla, což už možná stálo za hranou vkusného pojetí.“

„Pražské publikum bezesporu zažilo jeden ze skutečně nevšedních koncertů, který lze zařadit mezi dramaturgicky nejodvážnější a zároveň nejzajímavější z celé sezóny.“

Ve středeční podvečer patřila Smetanova síň Obecního domu orchestru FOK pod taktovkou Andreje Borejka. Orchestr doplnila skvělá klavíristka Yulianna Avdeeva. Tajuplně nazvaný koncert lákal při bližším pohledu zejména svým zaměřením na pozdně romantická a modernistická díla 20. století. Za nejpřitažlivější kousky se dají na první pohled označit Prokofjevův Druhý klavírní koncert a kompletní provedení Skrjabinovy Páté symfonie Prométheus. Tragicky příjemným objevem se však stala i Karłowiczova symfonická báseň. Velmi dobrého provedení se dočkalo také Kabeláčovo Mysterium času.

„Miluju, když se na sebe se sborem dokážeme napojit tak, že si můžu dovolit hrát si s hudbou podle chuti a momentální inspirace.“

„Rozptyl mých zájmů, myšlenek a tužeb je tak velký, že není moc pravděpodobné, že by mě to i napodruhé smýklo stejným směrem.“

„Poselství toho díla mě teď ve stínu všech lidských tragédií, co se odehrávají na východ od nás, opravdu naplňuje.“

Už patnáct let stojí Lukáš Vasilek v čele Pražského filharmonického sboru, ten v letošním roce získává prestižní ocenění v podobě Ceny Antonína Dvořáka. Stojí rovněž za řadou celosvětově oceňovaných nahrávek a připravuje další. Kromě projektů s tímto sborem však založil ještě komorní sbor Martinů Voices, s kterým uvádí dramaturgicky poutavé a netradiční programy. V únoru příštího roku ho pak čeká velký projekt v podobě Brittenova Válečného requiem.