Velikonoční festival ve znamení radosti a stálosti zahájen
„Fanfares liturgiques je skladba pro neobvyklé obsazení.“
„Stabat Mater Francise Poulenca je kompozicí o dvanácti částech s duchovním, niterným a jindy naopak zase dramatickým nábojem.“
„Vycizelovaný výkon všech účinkujících znamenal exkluzivní zahájení 33. ročníku festivalu.“

Třiatřicátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby připravil tým Filharmonie Brno ve znamení stálosti a radosti. Na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů v Minoritské ulici festival zahájil koncertem s názvem Do tmy. Na programu byly skladby Fanfares Liturgiques pro soprán, sbor a žestě Henriho Tomasiho, Larghetto pro orchestr Jamese Macmillana a Stabat Mater Francise Poulanca. Zpívali Simona Šaturová a Pražský filharmonický sbor (sbormistr Lukáš Kozubík) a hrál orchestr Filharmonie Brno pod vedením Jaroslava Kyzlinka.
Byl to duchovně silný večer, špičkově profesionálně provedený, který nabídl neotřelý repertoár. Zahájila skladba francouzského skladatele Henriho Tomasiho (1901–1971) Fanfares liturgiques pro soprán, sbor a žestě. Obsazení tedy neobvyklé, základ tvořily čtyři lesní rohy, tři trombony, dvě trubky a tuba, doplněné perkusemi – nástroje nešetřily perfektně zahranými působivými sólovými vstupy (Nicolas Perez, Ondřej Jurčeka) a společně si po jednotlivých skupinách nástroje vzájemně odpovídaly a vytvářely efektní barevné plochy, navozující duchovní extázi. Skladba je součástí opery Don Juan de Mañara a má čtyři části, líčící duchovní proměnu titulní postavy. Vrcholem byla čtvrtá část, se sborem, zpívajícím Dies Irae. Ostinátní rytmus temně podkresloval sólový zářivý soprán Simony Šaturové, který se vznášel nad temným proudem hudby jako Duch nebes.

Larghetto pro orchestr sira Jamese MacMillana (*1959) je naopak prostá, přesto barvitá hudba. Zahájily první housle Marie Petříkové, následované sólem violoncella Lukáše Poláka, aby se vzepjal orchestr do fortissima a velkého legatového oblouku melodie, postupně se ztišující v sólovém zpěvu lesního rohu a trubky. V dynamických peripetiích postupně hudba ukončila výjimečný zážitek.

Poslední skladbou večera bylo Stabat Mater pro soprán, sbor a orchestr, FP 148 Francise Poulenca (1899–1963). Dvanáct částí s duchovním, niterným a naopak zase dramatickým nábojem, střídá části sborové a pasáže, ve kterých se vznáší sólový soprán. 1. Stabat Mater dolorosa nastupuje v pianu, v houpavém konejšivém rytmu a se sladkostí sopránů a houslí. 2. Cujus animam gementem se zvedá orchestr se sborem do úderného forte, 3. O quam tristis nastoupil sbor a cappella v pianu a střídal sekvence orchestru. 4. Que moerebat v naléhavém tempu sboru a orchestru líčilo bolest matky, 5. Quis est homo plynulo v kontrastním, dramatickém rytmu do fortissima. 6. Vidit suum zahájily violoncello a lesní roh, aby následně daly prostor sólovému sopránu, podloženému harfou, následovanému měkkým zvukem sboru. 7. Eja Mater je líčeno běžícím rytmem orchestru a svěžím, jasným zvukem sopránů. 8. Fac ut ardeat střídá sborový zpěv a cappella se sólovým violoncellem a orchestrem. 9. Sancta Mater je nejobsáhlejší částí, zahájili basi a pak celý sbor v měkkém souzvuku pokračoval. 10. Fac ut portem orchestr zahájil v hloubce v pomalém tempu, pak nastoupilo zářivé sólo a pokračoval smuteční pochod, končící v pianissimu. 11. Inflammatus et accensus je naopak úderné ve fortissimu, opět se střídají plochy sboru a cappella s plochami orchestrálními a v napětí se hudba zvedá s údernými žesti až do fortissima. 12. Quando corpus zahájil v nízké dynamice mužský sbor a cappella, přidaly se ženy a postupně i orchestr. Zářivé sopránové sólo Simony Šaturové se vznášelo nad hudební materií v nadšeném Gloria, aby se postupně změkčil zvuk do pianového Paradisi Gloria, vystřídaného vítězným Amen ve fortissimu orchestru, podpořeným mohutnými žesti a tympány.

Šlo o obdivuhodný výkon jak orchestru Filharmonie Brno, který citlivě a se smyslem pro dramatičnost a pro detail vedl dirigent Jaroslav Kyzlink, tak Pražského filharmonického sboru, který s vyváženým zvukem všech hlasových skupin připravil sbormistr Lukáš Kozubík. Efektní a vycizelovaný výkon všech účinkujících znamenal exkluzivní zahájení 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně.
***
Rozhovor se spoludramaturgem festivalu Ondřejem Múčkou čtěte ZDE.
Foto: Jan Prokopius
Příspěvky od Karla Hofmannová
- Jupiter proti Titánovi. Večer symfonických kontrastů ve Zlíně
- Agrippina v Brně způsobila senzaci
- Martin Glaser: Agrippina ukazuje, že mocní jsou stejně zranitelní a směšní jako ‚obyčejní smrtelníci‘
- David Mareček: V nové sezoně akcentujeme Beethovenovo výročí. Vrátíme se do Helsinek
- Rossiniho Stabat Mater a dirigent Jakub Klecker publikum nadchli. Velikonoční koncert v Olomouci
Více z této rubriky
- Do Plzně se po čtyřiašedesáti letech vrátili Kovařovicovi Psohlavci
- Od Salve regina k Charlesi Bukowskému. Kühnův smíšený sbor přednesl díla mladých autorů
- Báječná Laura van der Heijden otevřela Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram
- Jupiter proti Titánovi. Večer symfonických kontrastů ve Zlíně
- Velikonoční Alleluja ve Strahovském klášteře
- Koncertní oslava třiceti let pedagogické práce Miriam Němcové na Pražské konzervatoři
- Barokní podvečer po anglicku úchvatný nejen hudebně
- Několikeré bravo! Adam Skoumal a jeho hosté na Pardubickém hudebním jaru
- Rýnský ensemble ve víru vášní
- Petr Popelka rozlouskl čtyři symfonické oříšky