Legendární italský maestro Riccardo Muti se v květnu vrátil do rakouské metropole, kde s Vídeňskými filharmoniky nastudoval tři klasicistní symfonie Franze Josepha Haydna. Sérii pěti koncertů v sídle orchestru završil uvedením stejného programu v Grazu. Dramaturgie byla úzce provázána s připomínkou 217. výročí úmrtí slavného skladatele, které připadá na 31. května.

Když proslulý italský maestro Riccardo Muti studoval na jaře ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni s Vídeňskými filharmoniky klasicistní symfonie Franze Josepha Haydna, preferoval zcela jednoznačně přístup historicky poučené interpretace hudby. Obchodní šéf světoznámého orchestru, kontrabasista Michael Bladerer vyzdvihl s radostí při našem setkání neustálé nadšení orchestrálních hráčů ze spolupráce se slavným dirigentem: „Je úžasné, jak neuvěřitelnou kvalitu dokáže vnést Riccardo Muti do našich koncertů. Stále má překrásný a obrovský cit pro náš orchestrální zvuk i styl hry.“ 

Emeritní hudební ředitel Chicago Symphony Orchestra, zakladatel a dlouholetý šéfdirigent italského Orchestra Giovanile Luigi Cherubini v Ravenně zastával ve své kariéře i post hudebního ředitele Teatro alla Scala v Miláně a obdržel mnoho ocenění. Získal dvě ceny Grammy a třináctkrát byl na nejprestižnější hudební cenu nominován. Za umělecké zásluhy úspěšné spolupráce se světoznámým rakouským orchestrem obdržel Zlatou medaili Otty Nicolaie, zakladatele Vídeňských filharmoniků. Slavnostní novoroční koncert proslulého orchestru dirigoval ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni již sedmkrát. Mutiho bohatá diskografie, která zahrnuje četné nahrávky klasické hudby, operních děl i soudobé tvorby, byla v průběhu let ověnčena řadou cen. Pozoruhodnou řadu kompozic nahrál maestro pro svůj unikátní label RMMUSIC.

Riccardo Muti se s vedením Vídeňských filharmoniků dohodl s víceletým předstihem na letošním uvedení výběru tří Haydnových kompozic ze skladatelových „Londýnských symfonií.“ K provedení děl ve Vídni a Grazu v období od 14. do 22. května zvolil k nastudování Symfonii č. 102 B dur, Hob. I/10 i Symfonii č. 103 Es dur, Hob. I/103 „S vířením kotlů“ a Symfonii č. 104 D dur, Hob. I/104 „Šalomoun.“

Maestro Muti vybraná Haydnova díla označil ve Vídni za mistrovské kompozice a skladatele za architekta hudby. Jak se zmínil v období příprav, historicky poučená interpretace neznamená pro něj i orchestr jen cit pro přesné vystižení stylu, frázování, dynamiku a artikulaci díla, nýbrž i specifičnost zvuku v jeho průběžných reakcích ve vztahu k nejrůznějším modulacím. 

Vztah Riccarda Mutiho k Haydnově tvorbě byl utvářen již v době jeho dospívání v Neapoli, kde byla skladatelova díla častěji uváděna i v rámci programů komorní hudby. Maestro pocházející z Neapole vyzdvihl ve Vídni, že neapolský skladatel Nicola Porpora byl Haydnovým mentorem.

Program Vídeňských filharmoniků se rozhodl Riccardo Muti otevřít Symfonií č. 102 (1794). Již první věta Largo assai – Allegro vivace vnesla do interpretace majestátnost a dramatickou obraznost, která v průběhu gradujících tří vět Adagio, Menuetto – Allegretto, Finale – Presto předznamenala charakter přednesu díla, jež bylo obestřeno nejen očekávaně širokým spektrem barev a působivou vrstevnatostí znění, ale i mimořádně flexibilní a vynikající artikulací orchestru. Melancholie kusu byla zpestřena hravostí, zvukovou malebností, vroucností a akcentací symfonických významových oblouků s jiskřivým vtipem.

Nadcházející Symfonie č. 103 (1795), která je určitou syntézou Haydnovy tvorby, byla ve Zlatém sále na pátém ze série koncertů s Riccardem Mutim sice emocionálně nejkontrastnější, ale stále hrána ve svrchovaném stylu s ohledem na detaily, virtuozitu zvuku klasicistního charakteru a zářnou architektonickou strukturu díla. Všechny části symfonie se svými vnitřní gradačními liniemi, v první větě Adagio – Allegro con spirito s vynikající interpretací především bicí a smyčcové sekce a druhé větě Andante più tosto allegretto s nádhernými variacemi melodií ve spektru vrstevnatě znějících orchestrálních sekcích, byly akcentovány i s jasnými významovými oblouky. Třetí věta Menuetto, uchopená dirigentovými přesnými gesty rovněž v jádru kompozice, tentokrát ovšem s hlavním kontrastem veselosti a hořce pojaté melancholičnosti, vyústila v plnosti výrazu do čtvrté věty Finale: Allegro con spirito, jež se stala elegantně okázalým vyvrcholením mistrovského díla. 

Program uzavírající Symfonie č. 104 (1795), která je erbovním dílem Franze Josepha Haydna, vyzněla se všemi parametry klasicistní symfonie a v přednesu i svým vnitřním řádem. Maestro Muti s orchestrem detailně rozkryl partituru. Úžasně analyticky bylo předneseno jak Adagio – Allegro první věty, Andante druhé věty, Menueto. Allegro třetí věty i Finale. Spirotose čtvrté věty. Koncertní mistr Rainer Honeck s první sekcí smyčcových nástrojů podal excelentní výkon, stejně jak maestro Riccardo Muti dovedl orchestr k mimořádnému výkonu završenému dlouhými ovacemi stojícího publika. Maestro prokázal úžasný smysl pro architekturu skladeb a přesné vystižení kompozičního stylu.

Foto: Dieter Nagl, archiv KlasikaPlus.cz (ilustrační)

Facebook X E-mail WhatsApp