Vídeňští filharmonikové se od poloviny dubna ve svém koncertním repertoáru plně soustředí jen na tvorbu Gustava Mahlera, přičemž Devátou symfonii nastudovali se sirem Simonem Rattlem a Třetí symfonii s Andrisem Nelsonsem. Koncerty ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu tak nabídly různé dirigentské přístupy.

Britský Maestro, sir Simon Rattle, držitel tří cen Grammy a současný šéfdirigent Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, přistoupil k provedení monumentální Symfonie č. 9 D dur Gustava Mahlera se světoznámým rakouským orchestrem dne 19. dubna bez partitury; dirigoval zpaměti. Vídeňští filharmonikové interpretovali skladbu velice precizně, virtuózně a s mnoha barevnými nuancemi. Pozoruhodně vyzněly četné významové oblouky, jimiž dirigent symbolicky gradoval celé dílo. Melancholická, temně nostalgická skladba z roku 1909 působila velkolepě.

Již v první větě Andante comodo, s charakterem volné sonátové formy, akcentoval Simon Rattle efektní kolísání emocí mezi dur a moll. Dramatičtější náladu ozřejmili orchestrální hráči vřelou lyrikou v sametovém orchestrálním provedení. K soustředěnější hloubce poslechu přispěly jemné a zpěvně rozvíjené, rozmanité hudební motivy i tematické fragmenty. Druhá věta Im Tempo eines gemächlichen Ländlers. Etwas täppisch und sehr derb byla prodchnuta groteskně rafinovaným výrazem, v němž taneční rytmy ve svých ostře atakovaných pointách také přispěly k umocnění hudebního sarkasmu.

Kompaktní artikulací vynikla ve třetí větě Rondo-Burleske: Allegro assai. Sehr trotzig nejen Mahlerova rytmická specifičnost, ale i mnohovrstevnatost s hudebními citacemi, mnohými disonancemi a rozličnými emocemi. Pozoruhodně vyzněl skladatelův kontrapunkt i vliv historismu. Čtvrtá věta Adagio. Sehr langsam und noch zurückhaltend završila interpretaci s leskem virtuozity i niternou expresí.

Mnohde stojící publikum provolávalo pochvalné „Bravo“. V provedení díla zazářili zcela jistě izraelský koncertní mistr Yamen Saadi s vynikající první sekcí houslí, dále i rakouský hobojista Sebastian Breit či jeho krajan, klarinetista Gregor Hinterreiter. Rovněž mnozí další orchestrální hráči podali výborné, virtuózní výkony. Jednotlivé sekce orchestru zněly v pestré a velmi kultivované paletě barev s mnoha odstíny.

Lotyšský šéfdirigent Orchestru lipského Gewandhausu a hudební ředitel Bostonského symfonického orchestru Andris Nelsons, držitel pěti cen Grammy,se k Vídeňským filharmonikům vrátil po relativně krátké době. Po únorovém úspěchu jejich společného zahraničního turné do Německa a USA, na kterém z české tvorby zazněla díla Gustava Mahlera a Antonína Dvořáka i v newyorské Carnegie Hall, nastudoval na sklonku dubna se světoznámým rakouským orchestrem Mahlerovu Symfonii č. 3 d moll s přizváním německé altistky Wiebke Lehmkuhl, ženské části vokálního tělesa Wiener Singverein a proslulého chlapeckého sboru Wiener Sängerknaben. 

Monumentální skladatelovu Třetí symfonii, jež je velkolepě pojatým vokálně-instrumentálním dílem, koncipoval Andris Nelsons dne 3. května ve Zlatém sále Musikvereinu s výjimečným ohledem na styl. Kompozici z let 1893–1896 řídil s mimořádnou emocionální i dramatickou hloubkou. 

První věta Kräftig. Entschieden, reflektující přírodní atmosféru, měla v úžasné vrstevnatosti znění, podpořené kreativitou akcentace frázování, široké spektrum dynamických a barevných nuancí. Ve druhé větě Tempo di Menuetto. Sehr mässig vynikla poetika pastorální idyly. Skladatelova specifická, tentokrát s něhou rozvíjená rytmičnost, se stala skvělým podkladem k dominantně lyrické náladě. Mahlerova bohatá instrumentace byla zvukově protkána mnoha barevnými odstíny. Třetí věta Comodo. Scherzando. Ohne Hast ve své romantické a stále efektně proměnlivé obraznosti atmosféry vnitřně gradovala i s decentním humorem. 

Čtvrtá věta Sehr langsam. Misterioso, s tajemnější náladou provázenou sugestivně dramatickou okázalostí, byla dirigentem ve významových vrcholech zvýrazněna tak soustředěně, že neustále v jeho pojetí příjemně dýchala; vedla nejen k posluchačské koncentraci, ale i svého druhu relaxaci. Altistka Wiebke Lehmkuhl vynikla svým skvělým vokálním projevem, sytým a vřelým v různých polohách. Svůj partvěštecké Písně noci Friedricha Nietzscheho naplnila porozuměním. Výsledkem byla zvuková kontemplace. 

Gesto Andrise Nelsonse bylo velmi diferencované. Pátá věta Lustig im Tempo und keck im Ausdruck s oběma vokálními tělesy, kdy ženský sbor Wiener Singverein s lyrickým procítěním zpíval píseň Es sangen drei Engel einen süssen Gesang z Mahlerova cyklu Des Knaben Wunderhorn a chlapecký sbor Wiener Sängerknaben s odzbrojující malebností vkládal efektní„bim, bam“,vnesla do provedení půvab lyriky a rozměr spojený s duchovní symbolikou. 

Sbormistr Johannes Prinz z Wiener Singverein i jeho protějšek Gerald Wirth působící u Wiener Sängerknaben jsou vynikajícími osobnostmi, jež citlivě a inspirativně vedou svá vokální tělesa k výjimečným výkonům.

Andris Nelsons úžasně gradoval celé dílo, přičemž i šestá věta Langsam. Ruhevoll. Empfunden měla své významové vrcholy i v niterné expresivitě úzce spjaté s kontrastem triumfálního vyvrcholení. Z orchestrálních hráčů vynikl nejvíce krásným sólem německý koncertní mistr Volkhard Steude. Nástrojové sekce posluchače přesvědčily mimořádnou flexibilitou, artikulací frázování i hloubkou přednesu. Nadšené publikum provolávalo vestoje „Bravo“. Bouřlivě a dlouho.

Foto: Julia Wesely

Facebook X E-mail WhatsApp