Portál KlasikaPlus.cz tentokrát přináší dvojrozhovor. Vyzpovídali jsme dvě významné osobnosti zabývající se tou nejranější hudbou, každá je však z jiné oblasti: David Eben je zakladatelem a dlouholetým vedoucím Scholy Gregoriana Pragensis a Marios Christou zakladatelem Philokallia Ensemble. 6. května 2026 v kostele sv. Václava na Zderaze vystoupí na společném koncertu u příležitosti kyperského předsednictví v Radě Evropské unie.

Povězte nám, Marie, nejprve něco o sobě. Jak se stane, že Řek přijede do Prahy a začne zde provozovat velice „niche“ hudbu. Jaká byla vaše cesta k hudbě byzantské tradice a jaká byla vaše cesta do Prahy?

Marios Christou (MC): Do Prahy jsem přijel ze stejného důvodu, jako většina kyperských Řeků mé generace v té době, tedy kolem roku 2001, kvůli studiu na univerzitě, protože na Kypru tehdy totiž nebylo možné dosáhnout kvalitního hudebního vysokoškolského vzdělání. V Praze jsem nejprve studoval západní klasickou hudbu a teprve po několika letech jsem se začal systematicky věnovat hudbě byzantské. Studoval jsem hudební výchovu a sbormistrovství na Univerzitě Karlově, skladbu a orchestrální dirigování na Pražské konzervatoři a posléze skladbu na HAMU. 

K aktivnímu provozování byzantské hudby, tedy interpretaci v Praze, mě přivedly především dva zásadní kroky. Prvním bylo založení festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos v roce 2010. Jako jeho dramaturg a ředitel jsem se zde setkal s vynikajícími interprety této tradice, s nimiž jsem mohl spolupracovat a v některých případech u nich i studovat. Druhým krokem byl rok 2020, kdy jsem se stal psaltisem, tedy zpěvákem byzantské hudby řecky mluvící pravoslavné obce v Malé Chuchli, kde se při bohoslužbách zpívá výhradně byzantská hudba.

Psaltis neboli žalmista je termín, který bude většině čtenářů neznámý. Mohl byste ho trochu objasnit? 

MC: Psaltis (v originále ψάλτης – pozn. red.) je řecké slovo pro zpěváka byzantské hudby. V řečtině je velký rozdíl mezi „zpěvákem“ a „psaltisem“, protože byzantský zpěv je vnímán jako podstatně odlišný od zpěvu ostatní hudby. Navíc psaltis není jen interpret, ale má také liturgickou funkci, aktivně se podílí na průběhu bohoslužby a jeho zpěv je její nedílnou součástí.

V roce 2005 jste založil vokální soubor Philokallia Ensemble. Co vás k tomu vedlo?

MC: Tehdy jsem byl ještě studentem a potřeboval jsem praxi a také příležitost dirigovat a slyšet své skladby, takže jsem dal dohromady další studenty Pražské konzervatoře a Univerzity Karlovy a založili jsme tento soubor. Philokallia Ensemble byl tedy původně studentský soubor, který ale už tehdy měl za cíl prezentovat pravoslavnou hudbu, ale také hudbu soudobou. V prvních letech jsme se v oblasti pravoslavné hudby věnovali interpretaci ruské romantické tradice, například Sergeje Rachmaninova, časem jsme se však postupně posunuli k byzantské tradici.

Schola Gregoriana Pragensis má samozřejmě mnohem delší tradici, ale mohl byste, Davide, možná připomenout, co stálo za jejím vznikem a kam se během téměř čtyřiceti let vyvinula?

David Eben (DE): Myšlenka založení souboru se zrodila během mého studia hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Když jsem se začal věnovat středověkým hudebním rukopisům, přirozeně ve mně vyvstala touha oživit tuto hudbu i v její znělé podobě. Naštěstí se našla skupina zpěváků, kteří se touto myšlenkou nechali zlákat, přestože tehdy, tedy v roce 1987, byla vyhlídka na soustavnější koncertní činnost téměř nulová. Situace se však brzy změnila a otevřela nám cestu nejen ke koncertním vystoupením, ale i k nahrávkám na CD. Zároveň nás těší možnosti spolupráce s jinými soubory, jaké nabízí i dramaturgie koncertu 6. května.

Philokallia Ensemble se mimo byzantské hudby věnuje třeba také skladbám Arvo Pärta. Vidíte mezi nimi nějakou hudební či myšlenkovou souvislost? Jakým jazykem k vám Pärtova hudba promlouvá?

MC: Musím říct, že v posledních letech jsme se věnovali spíše byzantské než soudobé hudbě, a to jak autentické interpretaci v podání Giorgose Demetriou či Silvy Morasten, tak postmoderním úpravám byzantských skladeb v podání ženského souboru. Arvo Pärt je každopádně jedním z mých nejoblíbenějších skladatelů a jeho tvorbou se zabývám dlouhodobě. Z hlediska striktně hudebního jeho pozdější tvorba, známá jako styl tintinnabuli, vychází především z gregoriánského chorálu a staré západní hudby, takže zde není přímá souvislost s byzantskou hudbou. Co však mají společného, je takzvaná objektivita, tedy tvorba oproštěná od subjektivních emocí skladatele; v tomto smyslu může připomínat například ikonopisectví. 

Jak jste na tom s uváděním soudobé hudby ve Schola Gregoriana Pragensis? Co mají společného středověký chorál a hudba třeba Petra Ebena, již máte v repertoáru?

DE: Pro otce byl gregoriánský chorál vždy významným zdrojem inspirace a v některých jeho skladbách se chorální melodika zřetelně odráží. Platí to zejména pro duchovní kompozice pro jednohlasý sbor s varhanním doprovodem, jako jsou Missa Adventus et Quadragesimae či Suita liturgica. V těchto dílech se chorální vedení melodie jakoby zrcadlí, přestože jejich harmonický jazyk odpovídá hudebnímu stylu 20. století. Právě toto prolínání starého a nového jsme rádi začlenili do některých našich koncertních programů.

6. května v kostele sv. Václava na Zderaze Philokallia Ensemble spojí síly se souborem Schola Gregoriana Pragensis a uvedou dosud neznámé byzantské skladby, české premiéry z Turínského kodexu J. II. 9. Pojďme si o tom něco říct. Na jaké byzantské skladby se posluchači mohou těšit a proč by si je neměli nechat ujít?

MC: Řekl bych, že jde o koncert se skutečně výjimečnou dramaturgií, který představí poprvé v Praze dosud neznámé byzantské skladby z rukopisů kyperských archivů, tedy z hudebního archivu kláštera Kykkos a archivu Kyperského arcibiskupství, a také gregoriánský chorál a vícehlasá moteta období Ars nova a Ars subtilior, mimo jiné také z významného kyperského rukopisu známého jako Turínský kodex J. II. 9. Zazní tak skladby dvou odlišných hudebních tradic, které se ve středověku setkávaly v kyperských chrámech vzdálených od sebe jen několik desítek metrů. Byzantská hudba zazní v podání Philokallia Ensemble a kyperského psaltise Giorgose Demetriou, zatímco skladby Turínského kodexu a další západní středověké kompozice uvede Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena. Posluchači se mohou těšit na novodobé premiéry byzantské hudby, na české premiéry z Turínského kodexu, ale také na další skladby západního a východního křesťanství.

Do jakého stylu hudba Turínského kodexu spadá? Co se v době hudebně dělo v západní, případně severní Evropě a měly tyto dva světy něco společného nebo se vyvíjely opravdu nezávisle na sobě?

DE: Západní liturgická tradice se vyvíjela do značné míry nezávisle na tradici byzantské, a to již od raných staletí křesťanské éry. Přesto mezi nimi existují důležité spojnice, především v rovině textů. Například biblická Kniha žalmů se stala východiskem pro řadu duchovních zpěvů jak na Východě, tak na Západě. Ale existují určité pozůstatky řečtiny i v latinské liturgii, které odrážejí jejich společné kořeny. Také na tyto části repertoáru se zaměřujeme v našem koncertě. Specifičnost kyperského prostředí pak spočívá právě v souběžné přítomnosti obou tradic, což nám otevírá prostor pro mimořádně pestrou a kontrastní dramaturgii.

Pro koho je tato hudba psaná? 

MC: Byzantská duchovní hudba je výlučně vokální jednohlasá hudba. Existuje i malý počet vícehlasých skladeb, ale řekl bych, že v tomto případě jde o výjimku, která potvrzuje pravidlo. Notace této hudby umožňuje interpretům zvolit tónovou výšku daného modu podle svých hlasových možností, což znamená, že jedna skladba může být jak pro mužský sbor, tak i pro ženský sbor. Ve velkých klášterech a také ve velkých městských chrámech se tato hudba tradičně zpívala velkým sborem, ale je možný i sólový zpěv. Pod melodií znějí dlouhé tóny v brumendu, tzv. „ison“, což západní posluchač vnímá jako další nebo druhý hlas, ale z hlediska byzantské hudby jde jen o „pomůcku“ jak pro zpěváka, tak i pro posluchače, která navíc není zapsána v hudební notaci. 

Stejnou otázku položím i vám, pane profesore…

DE: Jádro západní liturgické hudby – gregoriánský chorál – je důsledně jednohlasé a bez doprovodného isonu. Víme však, že vícehlas byl v praxi přítomen již od raného středověku: zpočátku zejména jako improvizovaný druhý hlas, později v podobě propracovanějších skladeb nesoucích všechny znaky vyspělého kompozičního umění. Přesto zůstávala vícehlasá hudba ve středověku spíše výjimečným a exkluzivním fenoménem, pěstovaným především v hlavních kulturních centrech. Svým rozsahem se nemohla rovnat každodenní praxi chorálního zpěvu, který zněl ve všech kostelích křesťanského Západu. 

Genderově je tento zpěv dobře vyvážený – chorál byl univerzálním liturgickým repertoárem, který byl zpíván jak kleriky a mnichy, tak i řádovými sestrami v ženských komunitách. Zrovna v pražském prostředí se nám dochoval nesmírně cenný a početný soubor hudebních rukopisů ze svatojiřského kláštera benediktinek na Pražském hradě. 

Tím jste mi nahrál na další otázku: Jak to měly v době vzniku kodexu ženy? Měly možnost se nějakým způsobem podílet na hudebním životě, až už jako hráčky na nástroje, zpěvačky, dirigentky, či komponistky?

DE: Jak jsem už naznačil, ženské řeholní komunity se často vyznačovaly intenzivní hudební praxí.  Poslední výzkum svatojiřských rukopisů ukazuje, že některé zpěvy patrně vznikly přímo v tomto klášteře. Jména případných autorek ovšem neznáme, stejně jako jejich mužských protějšků. Středověká chorální tvorba je až na výjimky anonymní. Obrazně řečeno: Tváře autorů jsou decentně skryty za kapucemi mnišských kuten. Ale občas nám hudební dějiny přece dopřejí identifikovat některé tvůrčí osobnosti. Mezi ženskými autorkami vyniká například sv. Hildegarda z Bingen.

Na koncertu zazní i česká premiéra již zmíněného Turínského kodexu J. II. 9. Povězte nám něco o této skladbě.

DE: Jde o hymnus k jednomu z typických kyperských světců, svatému Hilarionovi. Tento poustevník, jeden z velkých pouštních otců 4. století, byl ctěn na východě i na západě. Melodie tohoto hymnu je velmi zdařilá, zahrnuje překvapivé intervalové kroky včetně výrazné vzestupné linie na začátku.

Na tomto koncertu tedy spojí Philokallia Ensemble síly se Scholou Gregoriana Pragensis. Proč právě s ní?

MC: Myslím si, že Schola Gregoriana Pragensis patří mezi špičkové soubory gregoriánského chorálu a středověké polyfonie nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Soubor má svůj vlastní, osobitý zvuk, který zároveň souzní s estetikou této hudební tradice a také má svůj unikátní přístup k interpretaci staré hudby – velmi přirozeně spojuje muzikologickou erudici s uměleckou autenticitou. Měl jsem to štěstí vystoupit dvakrát v minulosti s tímto souborem a jsem nesmírně rád a poctěn, že pan profesor Eben přijal naše pozvání i letos.

DE: Velmi si vážíme pozvání k účasti na tomto projektu. Koncepce koncertu nabízí prostor pro pestrou a různorodou dramaturgii i pro představení odlišných přístupů k liturgické hudbě. Vedle spolupráce s Mariosem Christou a jeho souborem Philokallia se těšíme také na kyperského sólistu Giorgia. Koncert představuje výjimečnou příležitost slyšet tohoto mimořádného vokalistu v Praze.

Jak je to dnes s klasickou hudbou na Kypru? Stojí stále na stejné tradici, jakou je byzantská hudba, nebo se během staletí vydala vlastní cestou?

MC: Situace se soudobou klasickou hudbou na Kypru je dnes stejná jako v Řecku. Jako artificiální hudba se tam pěstuje evropská klasická hudba, stejně jako v Čechách a téměř všude ve světě, a byzantská hudba se stále zpívá a rozvíjí jako duchovní hudba řeckého národa. 

Byzantská hudba tak na Kypru nepředstavuje „historickou památku“, ale živou tradici, která se stále předává a interpretuje, především v církevním prostředí. Na druhé straně evropská klasická hudba se rozvíjí v koncertním a vzdělávacím kontextu, v návaznosti na širší evropskou hudební kulturu. Zároveň je třeba říct, že historická přítomnost západní církve na Kypru, která byla v minulosti spojená i s vlastní hudební tradicí, dnes už v této podobě neexistuje, a proto se její hudba v liturgické praxi na ostrově dále nepěstuje.

Foto: Martin Pilpach, archiv Philokallia Ensemble

Facebook X E-mail WhatsApp